Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, zajímají mě vaše názory na moji situaci. Se současným přítelem žiju 5 let. Máme 3 letého synka, kterého oba milujeme a já mám z předchozího vztahu staršího syna, který žije s námi, ale často jezdí ke svému otci a máme dobré vztahy. Můj přítel má neustále výhrady k mému synovi, odstrkuje ho, nezajímá ho a v podstatě o něm říká, že ho nemá rád, protože se chová jinak, než by chtěl. Syn je hyperaktivní a je to opravdu živel, ale jinak inteligentní, citlivý. Velmi mě to trápí, protože syn stále trpí tím, že jsme se rozvedli a on nemůže vyrůstat se svým otcem a vždy se na něho hodně těší. Jelikož se ve vztahu poslední 3 roky hádáme a nenávidíme, žije se mi dost špatně. Když vidím, jak si staršího syna nevšímá a mazlí se jen s tím svým, je mi z toho úzko. Nezajímám ho vlastně ani já, a nic co mě baví, nechce mi pomoct s ničím, když chci začít podnikat, abych při mateřské mohla něco přivydělat. Jen se mi vysmívá, že jsem blbá, neumím děti vychovat, nestarám se o ně. Přitom každý normální, co mě zná, tak dobře ví, že to tak není. Dokáže být na mě neskutečně zlý, rozbil mi při hádce telefon, jindy mě zase bil po stehnu, protože jsem ho prý vyprovokovala. Na druhý den po těchto incidentech si mě nevšímá, nebo dělá že nic nebo dělá naschvály a mstí se. Jsem z tohoto vztahu často vyčerpaná. Ani kytice na MDŽ, kterou jsem dostala mě vlastně teď netěší.
Ráda bych vztah ukončila, ale mám pocit, že to nedokážu. Zajímají mě vaše názory, jelikož já sama jsem tak zabedněná, ovlivněná těmi nesmysly, co mi vtlouká do hlavy.. Přitom je mi 32 let, mám 2 krásné zdravé děti, jsem sebevědomá, snad i oblíbená ženská, ale tohle nedokážu zvládat.
Já vám vůbec nerozumím. On vám řekne, že jste kurva a vy napíšete, že vám to nevadí, protože víte, že nejste?! To myslíte vážně? Děti v tom žijí, učí se mít úctu ke svým rodičům. Vy jim předvádíte tanečky od nenávisti k fyzickému násilí a předvádíte jim, jak mají mít pochopení, lásku a úctu k někomu, kdo moc nemluví, je doma a kutí. To opravdu myslíte vážně?! To jsou totiž vaše slova. Ještě jste se nedoplakala k určité hranici. Až se tam dotrápíte a dopláčete, začněte uvažovat, jak z toho ven se zdravou kůží a zdravými dětmi. Já si myslím, že vám už stejně došlo, že to budete muset udělat, jen ještě nemáte odvahu. Ještě vám nedošlo, že neděláte věci, které společně dělají a žijí tak páry, rodina. Jen teoreticky vymýšlíte neřešitelné, místo toho, abyste se podívala dopředu a uviděla, co vás čeká zítra a za rok. A změnila tu strašnou vidinu! Pro sebe a pro děti. Promyslela a určila si postup. A přestala se litovat!Hodně odvahy a hodně síly k překonání. A pak už budete mít klid a život takový, jaký si ho uděláte. To všechno vám přeji z celého srdce.
Na co ještě čekáte? Na Vás bývá agresívní, 1. syna nemá rád.
Vy na to koukáte /slušně řečeno/ a čekáte na co? Až zahřmí? Nebo až on se polepší? Nepolepší, věřte mi, naopak se to bude stupňovat, budete neštastná Vy i děti, které budou žít v prostředí plném napětí.
Sbalila bych mu kufr a dala mu ho za dveře. Takhle se partner nechová. Pokud má rád mě, bude mít rád i mé dítě. To nemůže přece za to, že není zrovna jeho.
Tu kytku k MDŽ jste mu měla pořádně omlátit o hlavu a už jste to mohla mít za sebou.
Vzpamatujte se, Vy i vaše děti máte právo žít v klidném životě, kde Vás nikdo neuráží, nenapadá.
Nejste ještě stará, buďte nějaký čas s dětmi sama, netlačte na pilu. Když to bude mět být, určitě se vhodný partner ještě najde. Třeba to nebude hned, ale máte přece mezitím 2 děti, co by za ně mnohá žena dala!
Tak hlavu vzhůru, nenechat se urážet a ničit, rozseknout to co nejdřív. Čím víc budete otálet, tím víc si bude jistý, že Vás má na háčku a tím to pak bude horší.
Hodně štěstí a klidný život. Jaga.
v podstatě je hodně pracovitý, nepije, nechodí se kamarády a pořád jen doma něco kutí. To je jeho velké pozitivum. Ale je s ním velmi špatná domluva. Nerad přijímá názory jiných a pořád všechny otravuje tím, že má pravdu on. Tuhle vlastnost nesnáším na něm. Jinak je tichý, málomluvný, ale jak začne být zlý a na nervy z něčeho, tak prostě se hádáme a sprostě si nadáváme. Dost mi to všechno vadí, protože nikdy jsem si s nikým sprostě nenadávala, to on mě dostal na tuto úroveň, protože v takovým napnutým prostředí vyrůstal, narozdíl ode mě.
Jsem ráda, že mám 2 děti. Víc nepotřebuju. On mě za to označuje za kurvu, co má každý dítě s někým jiným. Mě to ale nevadí. Vím, že kurva rozhodně nejsem a nehodlám věřit takovým nesmyslům. Když jsem veselá a rozpustilá, tak to taky se mu nelíbí. Chtěla bych být sama sebou a hlavně v klidu a sama.
Padla mi do očí jedna Vaše věta. Pravdivá, bohužel. Cituji: ...to on mě dostal na tuto úroveň, protože v takovým napnutým prostředí vyrůstal. narozdíl ode mě.
Ano - prostředí v dětství a jeho rodina ho dovedly k tomu, že je z něj dneska hulvát. A co myslíte, že bude z vašich dětí? Pokud s ním budete žít dál, vyrostou z nich hulváti, jako je on. Právě proto, že v tom prostředí budou žít, v těch hádkách a vulgarismech, násáknou tím, budou to tak nějak považovat za samozřejmý zivot. A jednou se budou chovat stejně, protože v tom vyrostly, viděly to. Stejně jako v tom vyrůstal Váš partner.
Už chápete, proč Vám radím - PRYČ? Zachráníte nejen sebe, ale i ty děti. Jaga.
jen pro příklad: nedávno se mi zmínil, že si v nové práci musí naplánovat dovolenou na léto už ted. Víc neřekl. Po 4 dnech vidím, že něco sepisuje až pak překvapeně se ptám, to je ta dovolená? On na mě začne paštěkovat: mělas to vymyslet ty, nic neudělalas, tak teď drž zobák. Dovolenou odevzdal, za 2 dny jsme se konečně normálně v klidu domluvili, kdy dovolenou bude třeba a on to v práci musel změnit.
Taková debilní domluva je s ním skoro ve všem. Málo mluví, neříká podstatný věci a pak mě seřve, že něco nevím nebo nechápu. Jako bych byla ten největší debil, přitom já mám narozdíl od něho aspoň maturitu. Říkám mu už hooodně dlouho, že tohle jako partner by si neměl dovolovat, že mi připadá jako můj nepřítel a né přítel. Když něco si chci prosadit, tak mi to hloupě komentuje, že jsem tvrdohlavá a umanutá a pak když nastane třeba jen malý problémek, tak začne vykládat, jak on měl pravdu a je hroozně důležitý. Přitom je o 6 let mladší, ale chová se ke mě jak ...
Je zajimave jak s chlapem je kazdy hned hotovy ale ja rikam jedno, je potreba vyslechnout oba, nikdo nevime jak to doopravdy je, co kdyz kluk jezdi od taty naockovanej, otcimoj pak odmlouva, utrhuje se je sprosty, nebo provokuje, tato zena pise ze se nenavidej, ze je debil. Ze ji rozbil telefon atd. Ten kdo byl dele zenaty nebo zil s zenou tak moc dobre vi jaky baby umej byt protivny a kdaz neni po jejich tak co dovedou, takze tak jako tak, je zase vinen chlap tak jako vzdycky, je otazka jak a cim , prispela k tomu to dat do poradku, situaci uklidnit, pohovorit si o tom kde je chyba, jak s jednim tak s druhym nebo s obouma znam rodiny kde to probrali a dospeli k tomu, ze klukoj bude lip u otce ale tato zena pise ze se nenavidej tak co chce nevim
Co se týče vztahu muže s nevlastním synem (dítětem), tak ten nebude nikdy roven vztahu s vlastní "krví". Tolerance je tím větší, čím je shodnější charakter muže a nevlastního dítěte. Jak jsem vyčetl výše, muž je tiché povahy - introvent a syn je hyperaktivní. Bez urážky, ale to dost dobře nejde dohromady. Geneticky velmi odlišné povahy. Dalším pohledem je třeby vzít v potaz, že starší syn má otce a ten o něho má zájem. Ze strany nového "táty" je tedy zcela zbytečná snaha se snažit být někým - tátou, kterým nikdy nebude.
doplněno 15.03.13 18:04:Ještě bych doplnil, že rozvedené ženské by neměly mít právo radit jiným co se vztahu týče. Jsou to stejně jenom rady typu rozveď se, opust ho ap. Už ovšem nedodají, že díky jejich radám dotyčné klesne podstatně životní úroveň a vyhlídky na nového rozumného partnera se rapidně sníží.
Jestli mají rozvedené ženské někomu právo radit nebo ne , to laskavě Vy nechte na nich a pokud nemáte zkušenost jak se žije s hulvátem, despotou a blbcem pod jednou střechou, tak neraďte zase pro změnu Vy, kdo to nezažil, tak at neradí...
A potrefená se ozvala. A kdopak si toho hulváta, despotu a blbce vybral za muže? Možná to chce někdy slevit ze svých vysněných a nereálných požadavků, řídit se rozumem a dát na názor rodičů. Dneska je každá mistryně na vztahy, nejčastěji dle rad "odborných" ženských časopisů. Důsledky jsou ovšem vidět.
Popravdě, jako "odborník " jste se předvedl Vy. Zůstat s tím, kdo mě uráží, mlátí apod. jen proto, aby mi neklesla životní úroveň? To snad ani nemůže být myšleno vážně. A to nejsem ani vdaná, ani rozvedená. Také zřejmě neberete potaz možnost, že se člověk pod vlivem okolních tlaků mění, a z fajn chlapa se může stát onen despota a blbec. Stejně jako muži s oblibou uvádí, jak ta jejich hrozná "stará" byla dřív pohodová a fajn holka.
Nepotřebuji žádné chytré ženské časopisy, nečtu je, protože je to pořád dokola a dohromady o ničem. Stačí mi zdravý rozum k tomu, abych věděla, že od takového je nejlepší prchat co nejdál.
doplněno 16.03.13 15:58:Měla jsem známou, kterou manžel týral tak, že jí šlehal po stehnech páskem s kovovými cvočky, takže se mi to hned vybavilo. Na rukou nebo obličeji by to bylo moc nápadné, pod kalhotami to dlouho skrývala. Že si nesedli syn s přítelem - to je možné, ale přítel, pokud syna nevychovává a nechce s ním být v kontaktu, by měl tolerovat, že to tedy není jeho dítě a nijak nezasahovat a nekomentovat. Tím, že se snaží o rádobyvýchovné komentáře, se vlastně dostává do pozice, kdy chce ovládat, ale nechce nést odpovědnost. Pokud ji nést nemíní a nechce si k dítěti najít vztah, tak at nekomentuje a nezasahuje do jeho chování. A to bych si důsledně pohlídala. Já, ačkoli jsem také nebyla tátova, jsem od něj nikdy neslyšela, že jsem hrozná, po otci apod. (na to byla expert máma).
Máte pravdu v tom že alfamec má k agresi a vůdcovství blíže, než flegmatik. Muží týrající ženu jsou v hojné míře vysokoškolsky vzdělaní a zastávají význammné pozice, takže vyžadují poslušnost i doma. Nevím, proč si ženy hledají takové muže... a znám dost takových, mužů i žen, kteří udělali závratnou kariéru nebo vydělali velké peníze. Změnilo je to, některé dost děsivě... což se však na začátku vztahu předvídat prostě nedá.
Dobře jste to napsala, názor tohoto pána mě nadzvedl ze židle a asi také onpatří k těm pověstným " macho" mužům,kteří si myslí, že žijeme ve středověku a žena musí poslouchat, nechat si všechno líbit, být vděčná i za sprosté a ponižující jednání ze strany muže.Možná se tak chová i ke své ženě a je to pro něho normální a běžné chování a jeho žena mu to toleruje jen proto, že se bojí, aby jí neklesla životní úroveň.Ale dotyčný pán si asi neumí představit, že např. já jsem žila s blbcem,který se se mnou seznámil a ihned do mě začal hučet, abych začala podnikat a vlastně chtěl, abych byla slepice, co mu bude snášet zlatá vejce.Takže i muži chtějí mít dobrou životní úroveň pomocí nás slepic ženských, které jsme mnohdy schopnější než oni páni tvorstva...
Vida, tak už má temná moc dosáhla i k zvedání upovídaných žen ze židlí Každopádně bych ještě přidal ke svému dobru, že má žena musí prát na valše a děti robotovat na poli do slunka západu. A s tím podnikáním jste mi nasadila brouka do hlavy. Mohla by třeba ještě prát prádlo pro celou ulici, neb každa koruna dobrá. No, až roztřídí ten hrách s čočkou seznámím ji s novým úkolem. Jistě Vám taky bude v duchu děkovat. S úctou pověstný macho muž.
Co se týče toho mlácení - tazatelka v úvodním příspěvku uvedla, že jí bil po stehnu. Nějak si moc dobře neumím fyzicky představit, jak se to v praxi provedlo, ale budiž. Ovšem nazvat tento akt mlácením je trochu silné kafe.
Kdybych mohl objektivně soudit, tak v tomto případě je jediný problém vztahu starší nevlastní syn, který prostě nespadl do povahového vzorce nového partnera. Je tedy třeba si spolu probrat a přehodnotit vztah, míru tolerance, výchovu a závazky vůči tomuto synovi. Třeba i s pomocí psychologa (rozhodně né s pomocí sociálního odboru viz. taky jedna "moudrá" rada výše).
V otázce změny člověka vlivem okolností máte jistě pravdu, ale i toto lze objektivně na začátku vztahu předvídat. Alfa-samec bude mít k despotismu a násilí vždy blíž než tichý flegmatik. Koho ovšem ženy ve vztahu upřednostňují?...
to, že je syn hyperaktivní je náročnější na výchovu. Chvíli neposedí a jakoby "zlobí", což může mužům zcela jistě vadit a to je asi hlavní důvod toho, že přítel (nikoliv manžel) o něm říká, že je to hrozný děcko. Mě to mrzí, že to říká, ale říkal by to asi každý chlap, kromě vlastního otce, který na něho nedá dopustit a já samozřejmě taky. A´t se bavím o tomto problému s kymkoliv, tak všichni mi říkají, že žádný cizí chlap nebude mít nikdy cizí dítě rád a je to pravda a hlavně škoda. Jen vyjímky to dokážou!
Co se týče mě a nějaké svéprávnosti, tak je škoda, že mě tak označujete, přesto, že mě neznáte. Nejsem sice hyperaktivní, ale jsem společenská, ráda se usmívám a směju a okolí mě označuje za sympatickou. Proto je asi pro mě ta prohra, že mám vedle sebe protějšek, ze kterého se vyklubalo, to co se vyklubalo. Nemá pochopení, není oporou, nemá zájem, proto se cítím jaksi sama a představa, že život budu sdílet a s někým, abych si ho "užila" je jaksi nemožná. To jednání jak jsem psala vzniklo tím, že si začal ke mně dovolovat až mě měl jistou a nabyl pocitu, že si to může dovolit a nic se nestane. Opravdu se nic nestalo, nechávala jsem si ... na hlavu, pak se naučila bránit a z toho vzniká oboustranné neslušné jednání. Neříkám, že je to pořád, ale je to tak půl na půl a není to dobré. Oba jsme pracovití, snaživí, ale prostě se k sobě nehodíme. Kvůli tomu, o mě říkáte, že jsem cvok? No, tak to snad ne. Víte, kolik takových žen je? Najdou si přítele v domnění, že je to "napořád" a ehle - chlap se změní v hulváta a žena bu´d si to nechá a nebo se brání a pak se hádají a hádají. Já se zatím bráním, ale už mě to velmi často nebaví a proto takhle uvažuju. Co se týče staršího syna, je spokojený. Má přece mě, svého bezva tátu a brášku a nestěžuje si. To já to tak vnímám a je mi to líto, že ho nebere a rozčiluje ho jeho hyperaktivita.
Hano. našli se rádci, kteří vás osočují a urážejí, neberte si to vůbec do hlavy a problém, který potřebujete vyřešit, si promyslete, v klidu a uváženě najděte řešení.Píšou sem lidé, kteří asi nic takového nezažili a jen moralizují a poučují.Když je člověk mladý, udělá spoustu chyb a jak píšete, z partnera se časem vyklube ,s prominutím, prase, se kterým se nedá žít.Vyřešte to hlavně s ohledem na děti, ale i s ohledem na váš věk a nekažte si život tím, že budete s člověkem, který se takto chová.Věděl, že máte dítě s předešlého vztahu, takže se podle toho měl zařídit a pokud je sobec a neumí dát trochu lásky ani nevlastnímu dítěti, které za nic nemůže, tak je to člověk sobecký, nevyzrálý a neupřímný.Ze své zkušenosti vím, že chlapi jsou neskuteční sobci, nemají a nemohou mít ženský cit ,a proto nastávají takovéhle problémy...Držím palce, at to nejak vyřešíte, bude to těžké, ale je lepší žít sama v horších podmínkách než se nechat denně deptat ...
Dobrý den Hano. Partner si k Vám dovolí jen tolik, kolik mu sama dovolíte. Na vztahu se podílíte oba dva a jaký si ho děláte, takový ho máte. Není to jednostranná záležitost a nikdy za něj není zodpovědný pouze jeden. To je třeba si uvědomit. Proč jste s někým, na koho si stěžujete, kdo Vám evidentně nevyhovuje, kdo nemá rád Vaše dítě z předešlého vztahu? Na to si odpovězte. Vy jste máma obou dětí a máte-li pocit, že Vám bude samotné s dětmi lépe, co Vám brání osamostatnit se a jít si svojí cestou? Žít si svůj život? Je však třeba si uvědomit, že Vaše děti budou vyrůstat bez svých otců, bez rodiny a může se stát, že to ponesou synové špatně oba dva. Ten starší už to špatně nese a tomu mladšímu připravíte stejný osud...Sama s dětmi to nebudete mít ovšem jednoduché, proto si rozvažte každý krok. Neříkám, že si máte nechat nadávat a nechat se ponižovat, ale pokud máte pocit, že nemá smysl snažit se na vztahu zapracovat, pak je třeba myslet i na děti. Zda to sama zvládnete atd. Řekne se jednoduše _ ukončete vztah a jděte od něj, jenomže se dvěma dětmi, o které je třeba se postarat, dát jim zázemí, spoléhat jen sama na sebe, to není tak jednouchá a jednostranná záležitost. Zvlášt, pokud mladší syn má svého otce rád atd. To se ty kufry balí hůř...No, každý svého štěstí strůjce. Věc známe jen z Vašeho pohledu a toto je jen můj názor. Možná by stálo za úvahu s partnerem si promluvit a navštívit nějakou odbornou poradnu, ale to musíte opět zvážit Vy sama a partnerem, zda má smysl být nadále spolu a snažit se vztah vylepšit, nebo se rozejít...Nadávat si, hádat se a ponižovat jeden druhého, opravdu nemá smysl ...
doplněno 13.03.13 09:15:Zvažte si v klidu všechna pro a proti. Proč s ním zůstat, napište si na papír. Proč s ním dál nebýt, také si napište na papír. Pak popřemýšlejte o výsledku a hlavně o tom, zda máte jasno v tom, jak zvládnete případně budoucnost sama s dětmi. Jaké výhody to přinese Vám i dětem, zda Vám tak bude opravdu lépe...
doplněno 13.03.13 14:54:...Z Vašich příspěvků nemám dobrý pocit. Pokud jste schopná říci o muži, s kterým žijete, máte s ním dítě a on Vám pomáhá zaopatřit i dítě z prvního manželství, že je "debil", pak to o něčem též vypovídá. Pokud s ním takto i jednáte, pokud má na věci jiný názor, než Vy, pak se zřejmě podle toho chová i on k Vám. Máte společné dluhy, společné bydlení...chcete se ho držet, takže nevím, co vlastně řešíte. Pokud nesouhlasí s tím, abyste podnikala a Vy od něho chcete peníze, abyste podnikání rozjela, pak asi ví proč.. Vše je o komunikaci, nikdy to není vina jen jednoho, že spolu takto jednáte, ale zřejmě je to mezi vámi vzájemné...
Dal jsem bodík za "doplněno 13.03.13 14:54:" - A ani si nemyslím, že celé vlákno je fake, jen mám dojem, že paní je poněkud exaltovaná až hysterická a protože není schopná nebo ochotná respektovat chlapa, s nímž má dítě i sdílí domácnost, dává mu ´sežrat´ svou vlastní frustraci.
Madam ´tazatelko´, já mám zkušenost, že okolí se k jedinci chová tak, jak si jedinec zaslouží - takže chová-li se k vám okolí špatně, zřejmě nemá pro lepší jednání důvod. A pokud opravdu vytáčíte ´svého´ chlapa ´do běla´, rychle od něj odejděte - jinak se totiž dočkáte i výraznějších projevů domácího násilí.
Vaše žena bude určitě ta neštastnější na světě, že Vás má . Kam chodíte prosím Vás na ty názory?
a ještě mě zaujalo, jak umíte vyhrožovat.. No nic, okolí se ke mně chová báječně. Mám spoustu kamarádů, známých a skvělou rodinu, takže problém bude asi někde jinde..
Netuším, kde jste v mém příspěvku našla nějakou stopu výhrůžky... Pokud máte na mysli ..."jinak se totiž dočkáte i výraznějších projevů domácího násilí"... - to je varování, ne výhrůžka. Varování před situací, ve které žijete, kterou neřešíte a o níž jste se přišla poradit - pokud jsem tedy váš dotaz správně pochopil...
A - promiňte mi mou troufalost - ..."spoustu kamarádů, známých a skvělou rodinu"... - tohle vám nevěřím. A asi ani nikdo jiný, kdo vaše příspěvky v tomto vláknu četl.
Ale o tom diskuse není, vy na můj názor nemusíte brát zřetel - a já vaše problémy řešit nebudu.
:D
jen nechápu, proč někdo nemůže mít spoustu přátel a známých? Jsem extrovertní typ, takže možné to je Nemám v úmyslu vás o tom přesvědčovat a není to ani podstatné..
Promiňte, ale musím reagovat: Odkud berete tu jistotu, že se okolí k nám chová tak, jak my se chováme k němu? Co to máte za zkušenosti a názory? Mně se vždycky právě a naopak vymstilo v životě to, když jsem do vztahu a nebo do přátelství vkládala to nejlepčí co ve mnně je a obratem jsem sklidila podraz, pomluvu, křiváctví.Takže tady tu tazatelku neosočujte, když ji vůbec neznáte.Ono to v životě tak byývá , že za dobrotu na žebrotu...A platí to i ve vztazích...
Mowlo - dobrý! - je třeba brát v úvahu i osobnost mužskýho - dominantní a sebevědomí muži se nenechají moc ovládat a je třeba s nimi jednat opatrně.
Pokud chcete mužskýho ovládnout - najděte si moulu. Ale v tomto případě je blbý, že jsou do toho zapleteny děti - a to potřebuje pochopení, snahu a spolupráci obou.
do poradny jsme chodili asi před 2 lety. Připadá mi to ale jako začarovaný kruh. Musela jsem si zvyknout, že když mi nadá, tak to vlastně nic neznamená a jak říkáte, je to moje chyba, že jsem dovolila, aby to tak šlo. Teď nevím, jak z toho ven.
No začíná to bouchnutím do stolu a výkřikem :" Tak dost"! Pak už to půjde samo věřte mi. Je nejvyšší čas.
kdybych bouhla do stolu a zařvala, tak mi řekne, že jsem magor a měla bych se jít léčit. To už jsem zkoušela a nemám šanci. A jako naprosto odstarašující se před 2 lety stalo, že veškeré naše peníze cca 120tis projel na burze, kde obchodoval přes internet. Několikrát jsem ho žádala, brečela a prosila, at s tím přestane a nechtěl mě poslechnout. Nechce poslouchat v ničem skoro. Až poté jsem zjistila, že projel všechno.Čekala jsem pár tisíc, nad kterými bych byla ochotná přimhouřit oko - chtěl zkusit něco vydělat, ale nevyšlo to, ale po tady té aféře jsem ho vypakovala z našeho společného domu, který splácíme. Stejně bych za pár dní zpátky s omluvou, sliboval, že na to vydělá zpátky a že mu chybím. Já kráva jsem ho vzala zpět a taky musela. Je to jeho dům, tak jak můj. V některým situacích jsem příliš měkká. Peníze pak opravdu vydělal, měl 2 práce, ale jinak přístup ke mně se nezměnil. Při hádkách mi často vyčítá, že mě nechtěl, ale já ho a že ani dítě nechtěl. Že za všechno můžu já.
Tohle mi přijde jako cesta do pekel. Ale ta neviditelná. Jak zvyknout že když Vám nadá, tak to nic neznamená? Jako pro koho? Proč věta - je to moje chyba, že jsem dovolila, aby to tak šlo je v minulém čase? Vždyt to dovolujete dnes a denně. Řekne jsi kurva, prásknu dveřmi, i kdybych měla jít s dětmi do kina. Řekne že jsem debil, který nic neumí? OK, vař a per si sám. A funguje to. Já to tomu svému nedávno řekla taky. Jestli se nezlepší to jak to je, balím si věci a jdu. Tak zvaž, jestli mě chceš. Mě osobně to bude mrzet, ale život mám prostě jenom jeden. A funguje to (v rámci možností)...
Jinak bych ještě mohla napsat z pohledu dítěte. Mamka se rozvedla, ještě když mě čekala a asi dva roky mě vychovávala sama. Potom se znovu vdala a měla bratra. Bratrův otec se o nás staral vcelku vzorně, ale nikdy mi nedával najevo nějaký hlubší cit, než by projevil k cizímu děcku, které viděl v čekárně u doktora. Naopak bratra (svou krev) zahrnoval láskou. Otcovi rodiče mě tuplem nesnášeli a mamku taky. Několikrát jsem byla svědkem docela divokých situací. Musím ale říct, že na mě úplně nekašlal - dělal ale jen takové věci, které mohla dělat i tetka ze třetího kolene (pomoc s úklidem, úkoly, odvoz do školy atd.). Když se s ním po letech mamka rozvedla, tak otec chtěl do péče (střídavé) jen bratra a mě vůbec neřešil. Jen jednou jsem s nimi někam jela, když byl zrovna víkend, kdy měl mít bratra u sebe. To, jak mi chybí otcovská láska jsem poznala pořádně až v dospívání. Přestože se choval, jak se choval, tak jsem proti němu nikdy nic neměla. Byl to jediný otec, kterého jsem kdy poznala a holt člověka nedonutíte, aby měl někoho rád. I tak mě to ale mrzí. Jinak vztahy jsou mezi námi vcelku ok - pozdravíme se, když je chvíli u nás (brácha se třeba chystá k němu), tak si někdy i popovídáme atd.
Každopádně to pro mě bylo hodně těžké vidět, jak se otec vrátí z práce a hned jde za svým synkem a ptá se ho, jak se měl atd. a mě jen neutrálně pozdraví "aby se neřeklo".
doplněno 13.03.13 17:04:Jinak bych měla ještě poznamenat, že to nebyl žádný idiot, který ponižuje ženy atd. Má dobré vzdělání i práci a není to žádný ochlasta, co má dluhy na dluhy.
Také se můžu přidat, táta si bral mámu a mě adoptoval asi ve 2,5 letech. Pak měli bráchu a i když by to asi nepřiznali, brácha je prostě rozmazlený mazánek a vytoužený kluk. Musím ale přiznat, že u táty jsem jedinkrát neviděla, že by bráchu měl víc rád a na mě nějak kašlal - naopak v dětství se mnou bláznil, v pubertě mě učil a vedl a teď, když trochu zestárl, si dokážeme popovídat, jako to dříve nešlo.
Určité nenadšení jsem ale vždycky cítila z rodiny tátova bráchy, kdy jeho manželka a má teta pohrdala mámou a později mnou proto, že jsme ty "měštačky, co nic neumí a jen řeší, jak se oblíct a kam vyrazit". To mi dávaly najevo i obě sestřenice, že ony jsou prostě "domácí a pokrevní", zatímco já přivandrovalec. Vždycky jsem byla ta horší, ta "jiná".
Sice si člověk zvykne a neřeší to, ale je to uvnitř a obtížně se zapomíná.
doplněno 13.03.13 23:06:To máme stejné, také jsem biologického otce nikdy neviděla, máma nemá jedinou jeho fotku a naprostý nezájem - proto mě mohl táta adoptovat a dát mi svoje příjmení... díkybohu.
Protože táta leckdy není ten, kdo daroval jednu spermii...
Tak to jsi měla štěstí. Já si dodnes pamatuju, jak jsem se někdy v 11 letech mamky ptala, proč se ona i brácha i tatka jmenují jinak než já. Odpověděla mi, že mám jiného otce a mám jeho příjmení. Přitom jsem ho (biologického) nikdy neviděla a ani na mě neplatil alimenty.
přesně, jak píšete. Svojeho uctívá jak Boha a miluje a mazlí se s ním a na toho "mojeho" se skoro ani nepodívá a jen občas s ním promluví, ale je to spíš ze slušnosti. Nejradši by byl, kdyby nebyl a teď, když má svého syna, nepotřebuje vlastně ani mě, takže jako rodina fungovat nemůžete. On sám nás nazívá příjmením naší rodiny a je dva zase označuje, že oni patří k sobě a my skrátka, že jsme jiná rodina. Promiňte, ale jestli to není debil, jak jsem uvedla, tak co potom?
Jen krátce:
- píšete že jste zabedněná - pravděpodobně ano, místo abyste sobě a svému synovi zařídila aspoň trošku hezký život, tak pořád obhajujete toho současného debila a Vaše setrvávání s ním...
- už Vám zde mnoho rádců vysvětlilo, že od něj máte co nejdřív odejít, stále jste s ním...
- prostě PRYČ a HNED...
...protože pokud nebude mít Vašeho syna stejně rád jako Vás, tak je to špatné. Ovšem v tomto případě nemá rád syna a asi ani Vás, o to hůř...
...to je ode mne vše...
Zažilajsem po rozvodu něco hodně podobného, měla jsem malou dceru , bylo jí 9 let a našla jsem si doslova debila, který , ač měl také po rozvodu dceru ve své péči, tak mu ji vychovávala jeho matka a když jsem se s ním seznámila, hloupě jsem věřila, že budeme fungovat alespoň trochu jako rodina.Ale po pár měsících mi jednou řekl, at dám taky dceru k rodičům, že ji nemá rád.A to tvrdě narazil.Zachovala jsem klid, nedala jsem nic najevo a začala tajně plánovat odchod od něho.Sehnala jsem si bydlení, a tajně jsem se jednoho dne ztratila a pak už nemohl nic dělat.Byl to psychopat a sobec.Nyní žiju už několik let sama, dcera je dospělá a v podstatě mi nic nechybí.
Proto vám radím jako rádci přede mnou , vemte kramle, dokud to nepřeroste v něco horšího.Děti vám soud určitě přidělí.Nemáte rodiče nebo někoho, kdo by vám mohl pomoci?Vyhledejte i odbornou pomoc pro matky s dětmi a jděte od něho.Každý máme nějaké chyby, ale takové chování si jako ženský nesmíme nechat líbit.Omlouvám se všem fajn chlapům, ale jsou mezi nimi opravdu někteří hovada.Držím vám palce a jednejte už kvůli těm dětem.Média jsou plná případů, kdy děti doplácí nachování různých individuí, tak se braňte a nenechte to tak.Radši být sama než tohle, časem vás to vyčerpá a budete litovat, že jste to neřešila...
doplněno 13.03.13 11:09:Od té doby to pro mě bylo takové poučení a životní zkušenost, že si opravdu moc pečlivě zkoumám, koho si pustím do okruhu lidí, kteří za to stojí.Výsledkem je, že bydlím sama,nemám moc kamarádek ani přátel, protože jich hodně neprošlo sítem, kterým je procedím.Vyhýbám se obloukem lidem, kteří ze mě vysávají energii, vedou negativní řeči o nemocech, pomlouvají a škodí druhým intrikami.Snažím se i těžkých situacích neztrácet hlavu.Ale jedno vím určitě: nikdy nebudu žít s člověkem, který mě vysává po všech stránkách a posílám lidi do háje v situaci, kdy se mě např. v práci ženský vyptávají, proč jsem sama.Nebudu s někým jen pro to, abych s někým byla kvůli řečem lidí.Když jsem zůstala s dcerou sama, řekla jsem si, že to prostě musím nějak zvládnout, nikdy jsem jí nevodila domů strejdy a náhradní tatínky a myslím, že to bylo dobře...
Ahoj všichni Taky máte někdy pocit, že je cokoliv zbytečné říkat, psát? Kdybyste si stoupli ke stěně a mluvili do ní, výjde to nastejno? Toto je ten moment. Paní si potřebovala postěžovat, politovat. Vlastně ani to ne. Když ji politujete, ihned se ohradí, že to tak zlé není, že má hezký život se spoustou kamarádů. Když jí ukážete, co si, podle jejího vyprávění, myslíte o jejim muži, začne ho bránit vlastním tělem. Když poukážete na děti, dělá se, že neslyší. Záměrně říkám děti, ne jen jedno dítě, protože to druhé ve vztahu otce k němu, bude pěkně pokřivené. Musí! Musí v tom žít obě děti! Hano, co po nás vlastně chcete?
chci asi poradit, co mu mám na to říct, jak se s ním vypořádat. To bude to nejtěžší. Říká mi třeba takovou blbost - ty už jedno dítě máš, tak to druhé necháš mě . Jsou to blbosti, já to moc dobře vím, nejsem zas tak blbá, ale když vám několik let někdo říká takový kraviny a přesvědčuje vás, tak to vliv trochu má a začnete tomu věřit, např. že mě nikdo nemá rád atd.. Když to do vás někdo tlačí, tak tomu trošku věříte. Jak se tomu říká? Psychický teror? Ono se to těžko popisuje, proto asi ty rozpory, že někoho bráním atd..
Nenechte se zastrasovat.zajdete na socialni odbor a tim celou vec predbehnete.Reknete jim,jak vas vydira,ze prijdete o dite a ze se pekne nechova zazadejte s jejich pomoci o rozvod,budou pri vas stat.bude dobre,aby jste si promyslela,kde budete bydlet,to je dulezite kvuli soudu,aby vam sverili deti do pece.Opravdu nechapu,na co cekate a ze resite na 1.miste majetek.Mam pocit ze vam uplne nedochazi,jak moc ublizujete svemu synovi,nebot to nechate dopoustet.Je to jen ve vasi moci.Nasledky si ponese cely zivot.
Paní si potřebovala - jak tomu říkám - ´požblebtat´, jen tak si pokecat - jak to baby dělají ´u kafe´ - každá mluví o něčem jiném, ne(vy)řeší nic - ale mají všechny svorně dobrý pocit, jak si popovídaly...
Mimochodem - ..."ke stěně a mluvili"... jsem při prvním přečtení vnímal jako "mluvit ke štěněti" - a napadlo mne, že to štěně by naslouchalo pozorněji...
Myslím si, že jedině všichni ztrácíme čas. Vy i my. Radili jsme Vám, Vy pořád říkáte, že to nejde, že to nejde a že to nepůjde. Co pak teda potřebujete?! Chudák Váš syn. Máte doma tyrana a bojíte se mu postavit, nedivím se Vám, jste žena. Ale divím se tomu, že nedokážete odejít! To si vážně myslíte, že je na světě jediný chlap? Co Vás k němu přitahuje? Řve Vám na syna, pak na Vás, potom Vás zmlátí, Vy mu večer dáte, určitě hrozně ráda, a takhle je to pořád dokola. Má bohaté rodiče, drahé auto, pět domů, osm penzionů a tři hotely?
Ale dokážete odejít. A hned. Výmluvy a hloupé řeči nechte stranou, sbalte věci, syna a na přechodnou dobu odejděte ke kamarádce, k rodičům. Kdo ublížil jednou, bude ubližovast pořád a útoky se budou stupňovat. Nehledě na to, jak asi skončí chudáci děti.
doplněno 13.03.13 11:08:A souhlasím s Ivik - nic neříkejte, prostě jednoho dne, až nebude doma, sbalte a vypadněte. Kdyby o tom věděl, mohl by Vás také zmlátit a nepustit.
doplněno 13.03.13 11:09:A jak čtu o tom utrácení peněz, pokud nemáte samostatný účet, ihned si ho sjednejte, aby nemohl na Vaše peníze (mateřská apod.) sáhnout.
peníze máme každý svoje, ikdyž platíme a šetříme na věci dohromady. Nedávno jsme si vzali menší úvěr na dostavbu našeho bydlení, takže jen tak odejít prostě nemůžu. Máme společné dluhy a já bych odešla s prázdnou a to nemůžu dopustit. Taky jsem tu dost investovala za 5 let. Ikdyž on pořád tvrdí, že on mnohem víc a začne to nechutně počítat! Teďka jsem si chtěla rozjet menší podnikání k mateřské, tak jsem zvědavá, jestli mi na to půjčí asi 10 tis. z peněz, které jsou ten úvěr na bydlení a které má na účtu on. Jestli mi zas bude dělat naschvály a překážky, jak očekávám, tak to bude peklo. Jsem snaživá, nepatřím k těm, které se nechávají živit a spoléhají na chlapa. Přesto má hloupé kecy, že chcu podnikat. Zaměstnání v okolí není, takže než by byl rád a podpořil mě, tak zase klade překážky a nebo ho to nezajímá. Strašně mě to mrzí, že je to takový debil, ale buď se jednoho dne bez ohlášení sbalím a už se nevrátím a nebo to budu muset doklepat, ale pravděpodobně skončím s následkama na psychice jako jeho matka, která 30 let se svým manželem takhle válčí a jsou pořád stejně trapní i po těch letech.
HANA
já už začínám přemýšlet o Vašem duševním zdraví, promiňte.
Sama píšete: "...buď se jednoho dne bez ohlášení sbalím a už se nevrátím a nebo to budu muset doklepat, ale pravděpodobně skončím s následkama na psychice jako jeho matka..."
Sbalte se co nejdříve, je vidět že následky na psychice se již začínají projevovat, a myslete přitom i na SVÉHO SYNA! Nebo raději PŘEDEVŠÍM na něj, když si sebe nevážíte...
... komu není rady, tomu není pomoci... To se fakt víc už napsat nedá. Mnoho štěstí přeju hlavně klučíkům.
Ženská vzpamatujte se... tohle už fakt není možný. Jste asi totálně natvrdlá nebo nevím... Chlap vám nadává, neváží si vás a vy si akorát stěžujete na poradně. Proč se s ním prostě nerozvedete? Co vás u něj drží? A jestli řeknete, že dítě, tak mi dejte adresu, at vás můžu jet rovnou lisknout...
vyliskat by potřeboval nejspíš on, ale je pravda, že kdybych tohle všechno četla u někoho koho neznám, viděla bych to jasně, zřetelně. Ale když se ta situace týká mě, tak mám pořád tendenci to přehlížet, zlehčovat, snášet, tolerovat až pak jednoho dne napíšu sem. To je snad dobrý začátek. Zajímaly mě vaše názory, vás cizích, protože já jsem fakt zabedněná a vnímám to úplně jinak.
I Vy sama jste tedy trapná Protože místo toho, abyste konala, jen přemýšlíte a vymýšlíte důvody, proč vlastně nemůžete odejít. No, kdo chce kam... Dluhy se dají splácet i v případě, že žijete každý sám, nehledě na to, že jako otec dítěte bude chlapec cálovat alimenty.
Až třeba jednou zmlátí do bezvědomí Vás, nedejbože jedno z dětí, možná se Vám rozsvítí. Nezlobte se, ale pro dobrovolné mučednice nemám moc pochopení.
Precetla jsem si Vas clanek a kazda zenska,ktera neco zazila asi rekne -KDO CHCE KAM POMOZME MU TAM!A nechat odstrkovat sveho syna nepochopim nikdy,az Vam syn utece a v dospelosti vsechno vycte na to cekate?Nelituji vas ani trochu chudak vas synek on to zmenit nemuze,ale vy ano
mám pocit, že to špatně chápete. Já syna neodstrkuju. To můj přítel! Trápí to i jeho rodiče, kteří mého syna mají strašně rádi. Vlastně všichni ho mají rádi, takže on je jediný, který má k němu škaredé připomínky, což je ten problém, jak v nadpisu uvádím. A jak říkáte, jsem to já, která to může změnit.
přítel mi to vždycky vysvětloval takto, že je to proti přírodě. Že i zvířata zavrhují cizí mláďata nebo, že je zavrhnou. Říkala jsem to všem kamarádkám, oběma rodičům, všichni to vědí. Teď to píšu Vám, není to fake, ale bohužel realita. Nemá důvod si vymýšlet. Jen se trápím a chtěla jsem znát Váš názor. Klidně mi můžete nadávat, ale já se vinna necítím. Nic jsem neprovedla. Zamilovala jsem se kdysi, rozvedla a kdybych věděla, jak se to vyvine, tak bych to neudělala. Je to pro mě šok, vždycky, když mi to dá sežrat.
na podnikání potřebuji částku asi 8 tisíc, takže zase, abyste něměly představy. Jsem skromná a navíc peníze jsou naše společné. Takže pokud mi bude opět bránit, tak zase si můžu akorát myslet, to co si myslím.
Tak prý zvířata zavrhnou cizí mláďata? Ne vždy a ne všechna zvířata. Jsou i taková, co krmí a vychovají naprosto jiný druh. Ale Váš manžel je člověk a měl by používat srdce a rozum. Znám to také, žádný cizí chlap mi nemohl dělat tátu, nikdy bych ho tak ani neoslovila a nikdy za tátu nepřijala. Prostě rozvody jsou na dvě věci. Je to takový trend, který já neschvaluju, protože já také byla dítě rozvedených rodičů a žádnému dítěti to nepřeju, nikdy. - pt
Ja to mila zlata chapu dobre vaseho syna odstrukuje vas pritel.Ale nechapu vas,ze to trpite naky zvirata nebo co do toho plete vas pritel nechapu vubec-nesmysly.Skutek je takovy,ze jde o vaseho syna!A rodice vaseho pritele,ze je to mrzi to vasemu synovi teda prd pomuze hezka slova jsou k nicemu.Vy konejte nezlobte se,ale ja bych nemohla zit s muzem,ktery nema rad me dite i kdyz neni jeho vypliva z toho,ze nema ten vas pritel dobry charakter.Vic k tomu nemam co dodat
Najděte si sobě rovného, či spoléhejte jen sama na sebe. Nedovedu si představit, že zažíváte (jak říkáte) psychický teror od chlapa a na druhé straně chcete po chlapovi peníze na podnikání...To mi nejde prostě dohromady...
doplněno 14.03.13 21:37:Je to marný, je to marný, je to marný...! Určete si v první řadě, jaké jsou Vaše priority!
já chci jen 8 tisic z našich společných peněz (naše společná půjčka na společné bydlení). A on mi tvrdí, že jsou to jeho peníze. I kdybych odsud odešla, tak mi dluží spoustu peněz, protože s prázdnou odejít nemůžu. Za chvíli se tu bude roztahovat nějaká princezna a co? Takže i tak nechápu, o co mu jde. Zase obstrukce a užívá si to, že mi může v něčem bránit. No jo, měla jsem tušit, že bude dělat problémy a peníze se měly poslat na účet můj
Ty peníze z něj už nedostanete, ani po dobrém, ani po zlém. S tím se prostě smiřte. Máte papír na to, že Vám něco dluží? Jste manželé, aby bylo při rozvodu uvést společně nabytý majetek a požadovat jeho rozdělení/vyplacení?
Pokud ne, peníze už nejspíš neuvidíte. Takže další důvod, proč zůstávat, je v kopru. Co vymyslíte dál?
Zlato, chtěla jste si postěžovat a možná trochu politovat nebo slyšet od někoho, že vy nejste ta špatná. Potud v pořádku, četla jste tady různé názory a snad se vám dostalo toho, co jste ted momentálně potřebovala slyšet. Ovšem nic z toho neřeší váš problém a ani reálnou pomoc tady nenajdete. Jste momentálně v situaci, kterou bud musíte vyřešit nebo jí můžete uměle prodlužovat a za 10 let, pokud byste si to přečetla, zjistíte, že jste na tom stále stejně, či spíše hůř. Vy máte jedinou možnost, pokud se rozhodnete stávající situaci uměle nadále neprodlužovat, a to, ujasnit si své priority v životě a co přesně od života chcete. Až to budete vědět, další krok bude, rozmyslet si, jakým způsobem to vše lze zrealizovat, případně co pro to vy sama musíte udělat, protože tohle je jen na vás SAMÉ. No, a až to budete mít naplánované, tak to začnete uskutečňovat. Krom toho si budete muset zakázat různé emoční výkyvy ve smyslu, že jeho rodiče jsou na vás hodní, tak by to snad nějak šlo nebo že vlastně on není tak hrozný nebo že je tak hrozný (podle toho, jestli zjistíte, že vaší prioritou je život bez něj nebo s ním). Prostě si určitým způsobem půjdete za svým vyhraněným cílem, bez ohlížení se na ostatní, nakonec váš život nežijí ostatní, ale vy. Stanovte si nějaký bod, ke kterému až dojdete, tak se teprve zastavíte, ohlédnete a budete moci bilancovat. To je totiž jediný způsob, jak se vymanit z jakékoliv déletrvající situace. Držím vám palec, at se rozhodnete pro cokoliv. - dovolím si připojit k tomuto vážnému tématu smajlíka, ptže vše bude přesně a jenom podle vás, jak si to nastavíte a dotvoříte a jen vy rozhodnete o tom, jestli se na konci budete usmívat.
Zajímalo by mne, proč nedokážeš ukončit takhle depresivní vztah - co Tě na příteli zaujalo, a čím Tě pořád přitahuje? Vždyt jsi mladá a jistě máš možnost ještě najít hodného muže (i když třeba nebude atraktivní podle Tvých představ). Zkus třeba seznamku.
Pokud Ti na tom příteli tolik záleží - zkus na nějaký čas svěřit staršího syna jeho otci (doufám, že ho má rád a dokáže se o něj postarat. Kolik je synovi let?)
No, a pak uvidíš - pokud bude partner pořád stejnej - pryč od něj, dokud je čas - bude to už jenom horší - a Ty budeš stárnout a ztrácet šance.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.