Počátky mluvení u malých dětí

Já mluvila v roce tak, že prý nikdo nevěřil, že mám rok a prudce inteligentní nejsem ani náhodou naopak matematika je pro mě věda nepoznaná, technika je obestřena tajemstvím a změnit mi jen barvu na pozadí pozadí monitoru tak už ty ikony nikdy nenajdu.

Dcera začala chodit až ve 14ti měsících ale už zpívala pionýři, pionýři malované děti (klidně se smějte ale tu písničku milovala) a domluvila se bez problémů. Ale ani ona nijak nezazářila.

V nučka vůbec nežvatlala, máma, bába snad až po roce a do minimálně dvou let nepovažovala za nutné s námi mluvit, chtěla jíst řekla ham, chtěla pít a ukázala. Dnes má 3 roky, pusu nezavře, zná všechny veršované pohádky od Hrubína, nejméně 10 lidových písniček, spočítá kde co do 20ti, na příkaz podej mi rtěnku mi vysvětlí, to je babičko válec, na své třetí narozeniny se ptala proč nedostala opravdový dotykový telefon když byla hodná a proč k magnetické tabuli je tak málo písmenek že nejde složit jméno Katka. Ale věřte mi, že ani u ní podle mého, nehrozí žádná prudká inteligence a vstup s vysokým IQ do MENZY.

Řekl bych, že to nesvědčí o ničem. Maximálně o lepším přístupu rodičů. Když s dítětem moc nemluví, tak se to nemá jak naučit a naopak. Náš první syn začal taky v roce, inteligenci bych řekl má normální (střední škola), druhý začal mnohem dýl a jeho výsledky ve škole jsou mnohem lepší, takže na tohle bych nespoléhal. Těžko říct, jak o tom mluví statistiky.

Může i nemusí,záleží na tom,co říká,a zda si uvědomuje své myšlenky.Pokud říká klasické:máma,táta,bába,děda,atd.,tak je to absolutně normální.

Nikoliv výjimečné...

To je u každého dítěte individuální. Některé dítě brzo chodí, některé mluví. v jednom roce se to nedá ještě posoudit, zda bude nadprůměrně inteligentní.

Náš malý ve 2,5 let vyslovoval r a začínal s ř. Měl neuvěřitelnou slovní zásobu. Používal na správném místě neobvyklá slova. Např. Vyrobím si luxusní sousto, atd. A hned nato se pročural až do papučí a pokadil až na záda. :D Dnes má 4 roky. Myslím si, že bych si z jeho slovníku měla zařadit pár slov do svého repertoáru. Je velmi šikovný a já, hrdá babička, žasnu. Ale že by byl mimořádný? To ne.

Ještě jsem si vzpomněla na chlapce ze školky. Měl nějakých šest let a mluvil strašně. Patlal neuvěřitelně, takže tuto příhodu napíšu v překladu. Jednou na vycházce mi povídá: Brácha říká, že nula je číslo. hahaha Řekla jsem mu, že ano a z legrace, aby řeč nestála, že také existují čísla s mínusem. Takže i -1 je číslo. Mladý zpozorněl a chtěl vědět více. Vysvětlila jsem mu, že to mínus je jako dluh a plus je to, co máš. Poklepala jsem si na dlaň a uvedla příklad. Šel tiše a já na tento hovor už zapoměla. A on povídá -5 a +3 je -2? Inteligentní? Když se skoro nedokázal domluvit, jak špatně vyslovoval a používal málo slov?

Svědčí to leda o správném vývoji a případné budoucí velké ukecanosti