Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,
nikdy by mě nenapadlo,že budu psát takový dotaz do anonymní internetové poradny,ale bohužel už si nevím rady.
S manželem jsme spolu 2 roky,předtím jsme spolu žili 6 let. Začala jsem si s ním opravdu brzy. Nyní je mi 23 let. Manžel byl vždycky hrozně žárlivý,opravdu hrozně,ale po celou dobu jsem si to odůvodnila tak,že mě prostě miluje a nechce,abych odešla. Jenže po čase jsem přišla o všechny kamarádky (nikdy jsem s nimi nikam nešla,protože se mu to nelíbilo). Přišla jsem o své koníčky,protože přeci nejsou zajímavé. Dnes je mi 23 let a je ze mě hromádka neštěstí. Bohužel si za to můžu taky sama a jsem si toho vědoma. Nechala jsem sebou manipulovat od začátku vztahu a teď mám,co jsem způsobila. Bohužel jsem ale vždycky byla takový ten hodný idiot,který nikomu neublíží a pro všechny chce jen to dobré. Neměla jsem úplně krásné dětství,chyběla mi hodně rodičovská láska a tak jsem asi za tu jeho byla vděčná.
Celou dobu jsem to nějak neřešila,ale asi před 3 roky jsem si uvědomila,že něco není správně. Manžel mě začal ponižovat,neposlouchal co mu říkám,co mě zajmá,pořád mluvil jen o sobě. Já jsem neměla kam jít a vlastně ani s kým,protože jsem kamarádky neměla. A to mu vyhovovalo,že jsem byla doma. Přišla jsem o práci,což mu taky vyhovovalo,protože jsem nikde nemohla nikoho potkat. Když jsem mu řekla,že takhle nejsem štastná,že si nerozumíme,týden na to přišel s žádostí o ruku,čímž mě samozřejmě hrozně oslnil a já kráva mu vlítla do náruče s "ano". Kdyby mě tehdy napadlo,co dělám,utekla bych. Svatba byla velkolepá,přesně v jeho stylu. Hodně bohatých a úspěšných lidí,drahé auta,velká hostina... Dneska to budou 2 roky od svatby. Jsem jen hloupá kráva,co nic neumí,nikoho nemá. Když mu řeknu,že mi vadí,jak semnou mluví řekne mi " drž hubu"... když do něj stále ryju,at už mě nechá být " vstáhne na mě ruku,jako že mě uhodí...na poslední chvíli si to ovšem rozmyslí a řekne mi,že by to nikdy neudělal... načež já celou noc čumím na televizi a přemýšlím,proč zrovna já,zatím co on krásně spí... Druhý den vstane,řekne mi promiň a zeptá se "chceš prachy"? Vždycky i dával peníze,na to si nemůžu stěžovat. Ale teď mě to fakt ponižuje,uráží,připadám si jako děvka,která má držet hubu...
Asi bych měla říct,že nejsem úplně ošklivá,což ho samozřejmě štve. Celkem nespočetněkrát za tu dobu jsem mohla mít jiného,jenže já blbec jsem se na něj bála i podívat,aby mě drahý náhodou neprokouknul... A to mi s jedním bylo opravdu moc dobře...
Zajímá mě,co dělám špatně? Jsem k světu,doma vařím,jsem na něj milá,nikam nechodím,sex máme dobrej...
Už nevím jak dál,párkrát už mě skutečně uhodil,nebolelo to... spíš mě štve to psychické týrání... " Ty odemě nikdy neodejdeš,protože víš,že mám prachy"... a já opravdu zůstávám...
Chtěla bych v sobě sebrat zbytky sebevědomí a úcti sama k sobě a odejít... ale prostě to nejde...bojím se ale že to bude horší a horší...
Já přece nemůžu skončit jako nějaká utýraná chudinka!
Pokud jste to někdo opravdu dočetl do konce,pak si toho nesmírně vážím a zároveň se omlouvám...měla bych si to vyřešit sama v sobě,ale nejde mi to... kamarády nemám,jen společné a tim to jaksi říct nemůžu...hlavně by to přeci bylo ponižující si stěžovat na pana dokonalého...
Už mě takový život nebaví...
Už toho tady bylo napsáno dost na to aby sis něco z toho vybrala.
Zkusím ti napsat něco z pragmatického pohledu člověka ve věku tvých rodičů - bez odsudků, ale taky bez rozhřešení.
V podstatě jsou ve hře tři možné scénáře do budoucna a je jen a jen na tobě, který bude skutečností:
1) zůstanete spolu jako manželé, časem přijdou děti, problémy zůstanou buď stejné nebo se v horším případě budou stupňovat a nemusí to taky skončit úplně nejlíp - můžeš být jen "vyměněna", ale můžeš taky třeba skončit v ...(to raději rozvádět už nebudu)
2) začneš se připravovat na svůj dobrovolný odchod - to bude mít výhodu v tom, že si budeš mít čas rozmyslet - co uděláš, kam půjdeš, z čeho budeš žít atd
3) necháš to tak jak to je, jen se budeš "užírat" a třeba taky ze dne na den zjistíš, že už nemáš ani kde bydlet, ani za co žít a v nejhorším případě taky třeba skončíš na ulici - to až tvému manželovi "rupne v hlavě" a prostě tě vyhodí
Smiř se s tím, že jakékoli řešení (kromě bodu 1) bude znamenat pokles tvé životní úrovně. A je opět jen na tobě, jak se s tím vyrovnáš. Pokud ti vadí, že žiješ tak, jak žiješ, nemělo by to být tak těžké - ale to záleží na tvé povaze. Jsou lidé, kteří se raději ohnou a nechají se raději týrat než aby se vzdali svého standartu, a jsou lidé, kteří půjdou raději na ulici, než aby se nechali ponižovat. Kam patříš ty si netroufnu odhadnout.
Hodně štěstí v rozhodování.
Pryč, a to nejlépe ihned. Pomoc jistě najdete u nějaké kamarádky nebo u rodičů. Žádost o rozvod je doufám samozřejmostí.
Výmluvy, že to "prostě nejde", si s prominutím strčte někam Všechno jde, když se chce. A jak správně píšete, pokud nic neuděláte, skončíte jako utýraná chudinka.
A jen na závěr - Vy neděláte špatně nic. On je chudák, který by se měl jít léčit a potřebuje si honit ego na manželce, kterou takto ponižuje.
doplněno 27.02.13 13:20:Zapomněla jsem dodat - v žádném, opakuji žádném případě nevěřte, že to někdy bude lepší, i kdyby před Vámi klečel na kolenou. Takto smýšlející a nemocný člověk se nikdy nezmění.
doplněno 27.02.13 13:37:Proč je takový? Protože většina hajzlů, co mlátí své ženy, překvapivě nejsou vesničani po desátém pivu, ale dobře situovaní manažeři, podnikatelé a jiní zbohatlíci, kteří získávají převahu nad lidmi penězi a postavením. Doma to ale nejde, tak tam získávají moc násilím.
Jak jsem si však všimla, Vy ho spíše omlouváte... že ho nechal tatínek, chudáčka, proto je takový, a kdesi cosi.To jsou všechno kecy! Víte, kolik znám lidí, co je nechal jeden z rodičů? Ani omylem to není důvod, proč trápit, ponižovat a bít jiné. Pro takové chování ani důvod není. Ovšem, pokud chcete v takovém vztahu zůstat, nikdo Vám nebrání.
Víte,ale já prostě nedokážu pochopit,proč je takový? To je ten tipický chlap,kterého uvidíte,řeknete si,ten je asi úspěšný... Nikdo by to prostě do něho neřekl... Úplně obyčejný člověk...
Mě je to prostě hrozně líto a vlastně i kvůli němu... on to v zásadě není zlý člověk,jen prostě v sobě asi něco má,co nedokáže ovládat... něco s čím si možná sám neví rady... táta se na něj vykašlal hned jak se narodil a on asi si chce tu lásku takhle vydupat...nevím,je mi ho svým způsobem opravdu líto...
Nesnažte se ho pochopit...
Tím, že se o to pokoušíte, ho svým způsobem vnitřně omlouváte a může to sklouznout až k tomu, že vinu budete dávat sama sobě!
Rozvod! Okamžitě, dokud to jde! Proč sis ho brala, když sis před třemi lety uvědomila, že je něco špatně? Prostě se seber a odejdi. On se nezmění!
A konečně si lidé uvědomte: ŽÁRLIVOST NENÍ PROJEV LÁSKY! ŽÁRLIVOST JE PROJEV MAJETKOVOSTI! Bože... je ti 23, jsi mladá holka. KAšli na něj, bude se to stupňovat. Nehledě na to, že tě bít nemá vůbec - dnes je to malá facka a za 10 let budeš ležet v louži krve. A potom bude těžší ho opustit, protože budete mít pravděpodobně děti. A ty bude jistě mlátit a týrat taky.
UTEČ! UTEČ, DOKUD TO JDE!
přesně tak.. já takové lidi nechápu... nechápu lidi, kteří se "zamilují" a odstřihnou od sebe zbytek světa, protože si to bud ten druhý přeje a nebo z vlastní blbosti... nějakou dobu to muže fungovat a muže to byt super.. ale jak se něco začne kakat, spadnou růžové brýle a pak ejhle, problém, není si pomalu ani s kým promluvit protože s přáteli není kontakt už pár let... co ted? pak si začne uvědomovat, jaký byl hlupák... tohle není nic neobvyklého.. ale jinak taky doporučuju zdrhnout.. pokud tě tam nedrží jen ty prachy.. :D
Honzo,lhala bych kdybych řekla,že mi nejsou příjemné... je to ode mě hnusný,ubohý,já vím.. ale s nimi jde tak nějak všechno lépe...
Proč jsem si ho brala? Protože jsem si neuvědomila,že peníze nejsou vše...a věřila jsem,že se prostě změní... at žije naivita!
To je ta největší naivita, kterou se (nejen)ženy dopouštějí...
NIKDY se NEZMĚNÍ!
NIKDY!
P.S. Trošku mimo, ale občas mám pocit, že by měli zakázat všechny romantické filmy, knihy, atd. ve kterých se někdo kvůli tomu druhému změní. Z alkoholika na abstinenta, z násilníka na andílka... existují sice výjimky, ale statisticky je to zanedbatelné množství, takže veškerá díla, která to popisují, jsou v podstatě utopie...
doplněno 27.02.13 13:38:pardon... samozřejmě, "které se..."
V čem vlastně chcete poradit, když odpověď znáte?
Seberte zbytky své hrdosti a důstojnosti a odejděte. Přestěhujte se zpět k rodičům, nebo se poohlédněte po azylovém domě pro týrané ženy ve svém okolí a zažádejte o rozvod.
Ten azylový dům by zřejmě nebyla špatná volba, protože pokud se nepletu, tak nabízejí i právní a psychologickou pomoc.
Haha. Co děláte špatně?
Jste k světu, doma vaříte, jste na něj milá, nikam nechodíte, sex máte dobrej, má prachy ...
Já vám řeknu, co děláte špatně.
Znáte pohádku O nejbohatším vrabci na světě? Napsal ji Eduard Petiška. Ta pohádka je o rozčepýřeném vrabci, který poskakoval mezi kolejemi a vybíral tam zapadlá zrníčka obilí. Chtěl být bohatý a proto se nechal zavřít do vagónu s obilím, aby byl tím nejbohatším vrabcem na světě. Což o to, stal se nejbohatším vrabcem na světě, ale co s ním ten vagón udělal, to myslím poznáváte sama na sobě.
Tak co říkáte? Je vagón plný obilí více, než svoboda?
Odejít se okamžitě od tyrana dá. Já tak učinila před lety, když šel se svou matkou na nákup. Odnesla jsem pár věcí k sousedce, vzala své dvouleté dítě, a odjela k mým rodičům 200 km daleko... Takže promiňte, ale když se chce, tak to jde. Sice pak vypuklo peklo, soudy (o svěření dítěte do péče) trvaly téměř dva roky, ale já i dítě jsme byli v bezpečí.
Takže oproti Vám jsem měla své rodiče ještě dál a navíc malé dítě...
Musíte se prostě rozhodnout, co vlastně chcete...
"diii", jste ještě mladá a život máte před sebou. Myslím, že jste s partnerem od začátku proto, že Vám kupoval, co jste chtěla, ale už tenkrát jste vycítila, že jeho chování k Vám není v pořádku. Přesto, když Vás požádal o ruku, byla jste štěstím bez sebe a měla růžové brýle. Zřejmě nemáte žádné vzdělání, když jste u manžela už od 17 let. Zatím jste mladá a atraktivní, možná trošku "hloupá". Za čas, až budete starší, tak Vás vymění za novou ženu, mladší, ale podobnou hodně Vám, za tu, která se nechá koupit, jako nyní Vy. Myslela jsem, že mladý člověk hledá lásku a z lásky uzavírá manželství. U Vás je to trošku jiné, Vy jste se vdala pro peníze, ale časem zjistíte, že peníze jsou sice potřeba k životu, ale nedá se za ně všechno koupit. - pt
Žena pochází z mužova žebra,
ne z chodidla, aby se po ní šlapalo.
Ne z jeho hlavy, aby byla dokonalejší,
ale z boku, aby byla rovnocená.
Spod ramena, aby byla chráněná.
A blízko srdce, aby byla milovaná...
Ani se ti nedivím, že tě takový život nebaví- takovým ženám se také říká zelené vdovy- žijí v okrajových přepychovým městečkách plných zeleně a nesmí vystrčit nos , protože jejich muži je mají jen na reprezentaci a na to aby jim dělali "servis".
Je vidět, žes přišla na to, že prachy nejsou všechno, sbal se a odejdi - požádej o rozvod .
Ale věř, že s takovým člověkem to nebude jednoduché. Ale osvobodíš se , jsi mladá a začneš znova. I když tvůj život bude třeba jen obyčejný , budeš svou paní a ne ušlápnutou chudinkou.Držím ti palce.
A jistě by ti pomohli i v Bílém kruhu bezpečí. bkb.cz/...
No jo, ženský to mají těžký. Nějak ale nechápu co chcete poradit. Na jedné straně odejít chcete, na druhé nemůžete. Ale dám vám malou radu. Kamarádka si poradila takto : ten její ji už taky párkrát propleskl a ona se naštvala, nachystala kameru na fotáku a jednou si to natočila. Ne aby ho strašila policajtama, to by se jí asi vysmál, ale internetem. Pokud to ještě jednou uděláš, rozešlu to všem našim známým dám na facebook atd. To jste měli vidět jak začal sekat dobrotu.
Mladá paní, nejhorší je, když člověk podlehne své sebelítosti. Seberte se a dokažte především sama sobě, že jste svéprávná a soběstačná. Odpovězte si na otázku - co Vás u takového muže vlastně drží? Že jste finančně zajištěná? Asi jste a on to dobře ví! Ale to je zoufale málo na to, abyste žila s hulvátem, ne? Buďte samostatná, postavte se na své vlastní nohy, najděte si motivaci, práci, koníčky, nové přátele...Odtrhnete se od manželství, které je pro Vás peklem. Jinak budete psychicky na dně a budete věčně plakat do polštáře...On si k Vám dovolí jen tolik, kolik mu sama dovolíte. Tak si řekněte dost a zařiďte si život podle svého. Nedržte se ho za každou cenu, není jediný mužský na světe a jistě najdete lepšího. Jste moc mladá na to, abyste život vzdávala. Berte toto jako špatnou životní zkušenost a poučte se z ní. Mít peníze je potřeba, ale ne za každou cenu. A Vy platíte zbytečně mnoho za finanční zabezpečení. Nic jiného na Vašem manželství nevidím...Když si naříkáte již nyní, co budete dělat za pár let? Nenechte ze sebe udělat psychicky narušený uzlíček nervů...Vše záleží jen na Vás a na Vašem odhodlání stát pevně na svých nohách...
doplněno 27.02.13 13:32:PS: Píšete, že je Vám ho líto...Pak navštivte manželskou poradnu, či psychologa, psychiatra...Oba dva!
Moc děkuji za podporu...možná bych taky měla říct,že odejít od něj nebude úplně jednoduché...Jednou jsem jela ke kamarádce a v noci tam spala...on mě vystopoval (což mimochodem vůbec nechápu jak se mu povedlo) a celou noc stál před domem v autě... než jsem ráno musela do práce...kde si mě odchytil a řekl mi,že ví,že se chová jako idiot,ale že neví jak se má změnit... A to je právě to,proč je mi ho líto,protože on si to asi uvědomuje...
Houby uvědomuje, hraje na city. Tím, že stál celou noc před domem, ve Vás chctěl vzbudit pocit viny a lítosti, což se mu bohužel podařilo. Pak pár sladkých řečiček, jak se všechno změní a Vy mu to zas spolknete.
Pokud je Vám líto a nechcete odejít od někoho, pro koho jste děvka, služka a kdo Vám běžně vyhrožuje násilím, je každá rada drahá.
Omlouvám se za možnou tvrdost výroků, ale kdysi jsem schytala pár facek od ex a přísahám bohu, že už se ke mě žádný chlap tak nebude chovat.
Možná jste silnější než já... kdybych alespoň byla trochu tvrdá,myslela někdy na sebe... Proč mi pořád záleží tolik na ostatních? Sakra...
A vůbec se neomlouvejte! Vždyt já jsem si toho vědoma,že si za to svým způsobem můžu sama..
Pokud ti opravdu záleží na ostatních, tak mysli na své rodiče a přátele. Tvoji rodiče ztrácí tebe - vlastní dceru! Víš jaké to musí být? Tvoji přátelé ztrácí kamarádku! A co teprve tvoje nenarozené děti? Pokud s ním zůstaneš a porodíš mu dítě (k čemu tě určitě časem donutí - jako další nástroj k vydírání), tak mysli na to dítě! Bude ho taky bít a ponižovat!
Nezmění se!
Ani kdyby ses o něj strala, jak si on píská!
Nikdy se nezmění!
Nelituj ho. Hitlera přece taky nelituješ. Nebo Stalina nebo nějakého násilníka, o kterém slyšíš ve zprávách.
ON TĚ NEMILUJE! NIKDY TĚ NEMILOVAL!
Zní to krutě,ale asi je to pravda...
Zajmalo by mě,jestli by se takhle choval k jakékoliv ženě,nebo je to tím,že jsem taková jaká jsem...
Choval by se tak k ženě... dítěti... psu... rybičkám! Jedno jestli se jmenujete Maruška nebo Andula. Jste pro něj jen (s prominutím) kundička, kterou může ukazovat přátelům a večer mu podrží. Když to neudělá, tak nevadí - propleskne a bude to.
OSVČ... Je mu 28 let... není pro mě důležitější finanční stránka... není a proto se snažím to řešit...
Ještě dneska si sbal kufry a odejdi k rodičům/kamarádce. Vem jen to, co je tvoje, co sis koupila za vlastní peníze. Neomlouvej své rozhodnutí a neposlouchej ho, když bude a) vyhrožovat, b) žadonit/prosit/slibovat, c) brečet, d) vyhrožovat sebevraždou atd... Prostě odejdi! Hned! Tohle je vážná situace a může to skončit hodně špatně. Ano, dala jsi mu 6 let svého života, ale přece mu nechceš nechat dalších 6 let! Podej žádost o rozvod a na nic se ho neptej. Nevyhrožuj mu rozvodem. Podej ho. Hned teď.
Takže sbalit kufry, vypadnout z domu. Zajít za právníkem a podat žádost o rozvod. Žádné zbytečné soudní tahanice - za to vám nestojí. At pochopí, že ti nejde o prachy, ale jen o to, že už s ním nechceš být.
Vím, že si říkáš, že to třeba ještě není tak zlé, že se třeba změní, že se to dá přežít, ale to není pravda. Myslíš si to, protože nevíš, o co přicházíš. Zapomněla jsi na to, co je to svoboda a vztah, který je naplněn láskou. Ve vašem vztahu láska není - a to ani z jedné strany. Nezůstávej s ním, protože ho lituješ. Opust ho kvůli tomu.
Mysli na svoje rodiče. Víš jaký to musí být pocit, vědět, že tvá vlastní dcera žije s násilníkem? Možná si myslíš, že to nikdo neví, ale to je chyba. Tyhle věci jdou vidět. Dřív nebo později se to provalí. A co bys raději chtěla? Dceru/sestru/kamarádku, která se postavila proti násilí a ukázala, jak je vnitřně silná nebo se dozvědět, že cizí chlap udělal z vlastního dítětě otroka a trosku?
Mysli na ně! Na své přátele a rodinu!
Není to úplně lehké a teď to opravdu neber jako výmluvu! Jsem z Prahy,táta,mamka i sestra odsud bydlí přes 100 km. Mám tu práci,kterou mám moc ráda. Nemůžu se zbalit ze dne na den,prostě to nejde. Ale od rána volám na pronájmy a snažím se něco sehnat...
Podle mě by bylo lepší odejít úplně. Aspoň Vám nebude stát před domem, přece jen 100km je docela kus A když ano, máte doufám rozumnou ségra a mámu, které ho pošlou na hodně tmavá místa.
A když ví, kde pracujete, může tě vydírat a obtěžovat i tam. Osobně bych šla co nejdál a začala znova.
Tvoje vlastni slova: "spíš mě štve to psychické týrání... " Ty odemě nikdy neodejdeš,protože víš,že mám prachy"... a já opravdu zůstávám..."
Jednou mi muj sef rekl neco podobneho ve smyslu neco jako: "Vim presne, jak myslis" a myslel tim "muzu si s tebou manipulovat, jak chci". Uz nikdy nas profesni vztah nebyl jako driv a za par mesicu jsem odesel ze dne na den. Dodnes toho nelituji. Za ty nervy mi to nestalo. Ani penize tam nebyly dobre. Zadnou jinou praci jsem pripravenou nemel. Jen uz jsem tam proste v te atmosfere nechtel delat.
ahoj Diii, jak to tak čtu, tak jste taková ta hodná naivní "trubka" (pardon), co nedokáže druhého opustit, odmítnout, na každém vidí něco dobrého, něco co ho omlouvá... chápu to, ale jestli svůj postoj nezměníte, ani váš život se nezmění... naštěstí nemáte děti, takže je pro vás stále ještě možné odejít a začít nový život... najděte si podnájem, odstěhujte se, podejte žádost o rozvod. Nic mezi tím. Hlavně se ho nesnažte změnit, přestaňte pro něj hledat omluvy. On sám si musí pomoct, vyřešit si problémy z dětství, jestli to je tím, zkrátka se sebou něco udělat. Každý má zodpovědnost sám za sebe, už není dítě, abyste ho stále omlouvala a ustupovala. Hlavně se nenechte nachytat na sliby, že se změní a že by vám např. dítě vše vyřešilo - na to pozor, to by bylo silné lano, na které by si vás uvázal, abyste ho už nemohla opustit... přeju hodně síly!
Děkuji za reakci. Nemám co bych řekla. Přemýšlela jsem,že mi tu třeba i někdo řekne,jak ho mám změnit a jestli je to vůbec možné? Jestli by bylo dbré ho nějakým způsobem vytrestat? Ale z rad ostatních soudím,že je to asi opravdu ztracený případ...
Diii, nejde o žádný ztracený případ, ale ani o to, že byste jej mohla Vy nebo někdo jiný změnit.
Ten člověk má zřejmě velmi nízké sebevědomí, a Vás zneužívá, aby si jej alespoň trošku dodal (aby měl alespoň nad někým převahu).
Takového člověka nezměníte Vy, nikdo další ani nic jiného. Musel by si sám uvědomit, že jeho chování není v pořádku, a sám s tím chtít něco udělat. Z toho, co uvádíte, však nemám dojem, že by měl chut cokoliv měnit.
___ K jeho chování k Vám přispívá i to, že nemáte práci.
Z jedné strany mu vyhovuje, že jste na něm závislá - o to stál prakticky od začátku, což se projevovalo odsekáváním Vašeho zázemí (přátel, kamarádů a známých) a zájmů/koníčků, (aby Vám zbyl jenom on sám).
Na druhou stranu si Vás z téhož důvodu neváží (jste na něm závislá, vyhovuje Vám, že má dost peněz, a sama nic nedokážete.
___ Já bych začala tím, že bych si znovu vybudovala svou nezávislost:
Našla bych si práci, začala bych se znovu věnovat svým koníčkům a postupně bych se pokusila obnovit staré vztahy. S některými lidmi se Vám to nepodaří, u jiných budete mít pocit, že jste s nimi naposledy mluvila včera ...
A pro všechny případy bych se rozhlížela po vhodném samostatném bydlení.
Něco ale změnit můžete:
Najděte si práci a pak mu řekněte: "Dost, od teď se ke mně taklhle chovat nebudeš, nebo od tebe odejdu".
___ Manželovi řekněte, že se k Vám od nynějška bude chovat jinak, nebo že od něj odejdete (ovšem k tomu potřebujete aspoň tu práci, abyste mohla zaplatit nájem, stravu a energie).
Jak jsem to celé četl, tak si myslím, že Vy stejně neodejdete. Potřebovala jste se jen vypsat ze zoufalství. Ale odejít nemíníte. Hledáte výmluvu, proč to nejde. Opravdu Vás drží prachy. Sice chcete něco udělat, možná i odejít, ale když si všechno proberete PRO a PROTI, tak couvnete. Práce se dá sehnat všude. Jste mladá. Co Vás tam drží? Urážky, psychické týrání, občasné náznaky facky? Ne! Vás tam drží finanční zajištění. Uvědomujete si, že byste byla náhle bez přísunu penízek. Musela byste si je vydělat a nebylo by jich tolik. A manžel Vás prokoukl, proto si je jistý, že neodejdete. Nevěřím, že Vás tam drží tyran. Jestli Vás takový život už nebaví, tak se seberte a prozatím se vratte domů, než si něco najdete. Ale nezůstavejte! Dnes fackou vyhrožuje, zítra uštědří menší štouchanec, zítra budete mít modřinu a pozítří budete bez zubů. Pak Vás nikdo nebude litovat. Dělá jen to, co se Vám zamlouvá. Peníze to urovnají. Tak hodně štěstí s takovým debilem. Jo, děti si raději nepořizujte, byla by to jen další výmluva, proč setrvat.
Mám to v hlavě pomatené. Je pravda,že mi jsou ty peníze milé. Ano,je to pravda. Asi si teď mnozí pomyslí,že jsem svině,ale víte dneska jde všechno s těmi penězi líp. Moje výplata činí 15 čistého... jsem zvyklá na jakýsi standart. I třeba to,že jsem si mohla pořídit páreček sibiřských husky je díky němu. Byl to můj sen. Nejde jen o nakupování hadříků. Jde spíš o ten pocit vědět,že když nemám tak si prostě vezmu. Jako peněženka,která nemá díru... Rozumíte mi alespoň trochu? Vím,že je těžké to pochopit... ale představte si,že takhle žijete 8 let... je těžké si začít zvykat na úplně jiný styl života... a ano..snažím se dávat PRO a PROTI,prokoukl jste mě... Možná by bylo nejlehčí se zamilovat,pak by ten odchod šel lépe...
Ty s ním žiješ od 15 let . píšeš- 8 let s ním žiji a je mi 23 let...myslím , že sis všechno vymyslela a nudíš se tak tu zabíjíš jen čas.
Proč myslíte? Dvě mé bývalé spolužačky od 15-16 let žily se svými partnery, jedna je ndes provdaná, druhá má jiného. Je ale pravdou, že to byly holky, co to doma neměly lehké a proto raději odešly a staraly se samy (staral se o ně starší přítel).
Ale já s nim jsem opravdu od 15-ti... A nepotřebuji se Vás snažit přesvědčit! V 17 jsem odešla z domova a šla bydlet k němu... Dva roky jsme manželé...co Vám na tom přijde tak neuvěřitené?
Ne, svině nejste. Máte jen ráda prachy a raději se necháte týrat, možná i třískat. Zvykla jste si na standart a možná i víc. Tak si to užívejte a nestěžujte si. Nebo si honem nabrnkněte jiného bohatého chlapa, aby se Vám lépe odcházelo, ale zachovala si určitý standart.
No je to tak, souhlasím, zvykla jste si na standart a nehodláte se ho vzdát. Někdo nemá hrdost. Pak si ale nestěžujte. Hadříky nebo husky...To je fuk. Oboje je v podstatě povrchní. Berete 15 tisíc čistého. No, znám lidi, co musí vyjít s menší výplatou. A dokážou to. Kamarádka bere přesně tolik, co vy, má malé dítě a manžela v invalidním důchodu. A taky žijou. I když s utaženým opaskem. Ale jsou štastní, mají jeden druhého, nádhernou holčičku a radost ze svého skromného života...
Vaše nízké sebevědomí vás dostalo do situace, ve které se nacházíte. A váš manžel toho využívá. A využívat bude, dokud se nevzbouříte. Buď odejdete nyní, nebo skončíte za pár let jako psychická troska. Domácí teror se dá snášet jen určitou dobu, nebo vlastně i celý život, ale budete vést život psychicky zničené ženy. No některé to násilí ani nepřežily, některé naopak to domácí násilí řešily kudlou v srdci mužově. Záleží jen na vás, jak se rozhodnete. Ale manžela nezměníte, s tím nepočítejte. Jemu to takto vyhovuje, má vás pod svou mocí... to je king, co? Ve svých očích se on tak vidí.
Aa proč by jste nemohla skončit jako nějaká utýraná chudinka? Když jste to vydržela od 15 do 23, vydržíte to i od 23 do 50...a je přtiom jedno, zda se těch 50 dožijte nebo ne...možný vás utýrá už ve 30...ale co na tom? Najde si pak jinou, žen je všude jako máku...
Na co se vlastně ptáte? Chcete s ním žít nebo s ním žit nechete?
Pokud ano, fungujte, pokud ne, jdětě okamžitě od sebe. že to byla první láska nebo váš první, to je v pořádku...průměrně mají lidé za život 5-6 nebo i několik desítek aprtnerů...je čas najít si někoho jiného, a poznat i skutečnou lásku...máte co dohánět
Přesně jsem věděla,že z toho vznikne,že ta špatná jsem já,že jdu jen po penězích. Každá ženská má ráda prachy a která řekne,že ne tak lže... To,že jsem zavedla tuhle diskusi asi svědčí o tom,že mi to ale k životu nestačí a že s tím tedy nejsem spokojená,nemyslíte? Kdyby mi to vyhovovalo,vůbec bych to nepotřebovala řešit. Zajímalo mě,zda je nějaká šance,že se prostě změní... Jinak já opravdu plánuji od něj odejít,at tomu někdo věří nebo ne...
Mladá paní, nezlobte se za to, že zde rádci vyjádří svůj názor. Každý na to má právo a že zde nepadnou jen hezké věci, které byste o sobě chtěla slyšet, jste opravdu mohla předpokládat. Vy byste chtěla peníze i fajn manžela. Tomu rozumím. Ale starého psa novým kouskům nenaučíš, jak se říká. Proč byste ho chtěla měnit teď, když jste si ho takového již brala? Vzala jste si ho takového, jaký je. Nezměníte ho, protože on to moc dobře ví, že jste na něm finančně závislá. Tím Vás má v hrsti a pokud se budete držet jeho peněženky dobrovolně, bude vždycky nad věcí. Již jsem Vám výše psala radu, abyste se osamostatnila a byla soběstačná. To prozatím nejste. Ještě jste pro sebe neudělala vůbec nic. Chcete čekat, až se objeví někdo, kdo se o Vás zase bude starat a vezme si Vás pod svá křídla? Popřemýšlejte o sobě trošku...A prosím, nemluvte zde za každou ženskou...Každá máme možná docela jiné priority a hodnoty. I vztah k penězům máme jiný...Vy jste ještě moc mladá, uvažujete jinak, než ti, kteří už si delší kousek života odžili. Jen se snažíme otevřít Vám oči a pomoci Vás trošku nasměrovat...Ale jakou cestou se vydáte, záleží jen a jen na Vás...
Musím se připojit ke KapceNaděje. Dost jste se mne a myslím, že i dalších žen (nejen zde na Poraďte.cz) dotkla osočením ze lži. KapkaNaděje má pravdu, skutečně máme jiné hodnoty a jiné priority než Vy!
___ Musela jsem reagovat. Je sprosté, když se tazatel místo zamyšlení nad odpověďmi naváží do rádkyň.
Odpověď k dotazu jsem napsala výše.
no pokud nemáte předmanželskou smlouvu budete v klidu máte nárok na půlku vašeho společného majetku
šance že se změní je asi taková jako že zejtra vyhraju jackpot ve sportce - nesázím
Manžel má ale tohle všechno nějak ošetřené...aspoň mi to říkal,že bych odešla s holou prdelí...
Podle me to opravdu muze mit "vsechno" osetrene. Umim si predstavit scenare, kdy pravnicky muze byt spolecne vlastnictvi manzelu temer nulove (dum a auto apod. psane na firmu). Nevim, jak je to u nas s podporou manzela/manzelky po rozvodu (dorovnani zivotni urovne) apod.
Tazatelka ale psala, ze ma ze zamestnani cisty mesicni prijem 15 tisic, coz pro jednotlivce bohate staci na pohodlny zivot. Samozrejme uz to nebude ten luxus, na ktery si zvykla, ale stradat rozhodne nebude.
Z toho, co jsem vyčetl, jasně vyznívá, že váš manžel se k vám nechová hezky a rozhodně ne s úctou, nicméně nenacházím známky týrání ani ponižování. Dále z toho vyznělo, že vy si ani žádnou úctu nezasloužíte. Jak sama píšete "nic neumíte" a jen si říkáte o prachy. Zakazuje vám chodit do práce? Zakazuje vám mít kamarády?
Rozveďte se. Pomůžete tím vám oběma.
Vážně by mě zajímalo,jak někteří odpovídající přišli za prví na to,že jsem bez zaměstnání,když jsem psala,že vydělávám 15 tis. čistého... Byla jsem bez zaměstnání,dneska už ho mám. A taky,že nemám vzdělání? To protože s ním žiju od 17-ti tak nemám vzdělání? Proboha... Jsem sice jen "vyučená" ale školu samozřejmě mám. Docela mě mrzí,že ze mě někteří udělali úplnou blbku... Já tady můžu 100x napsat,že se snažím od něj odejít,ale pořád jdu jen po prachách. Kdyby mi na nich opravdu tolik záleželo,nepsala bych sem,nemyslíte? Stačilo by si přečíst všechnu konverzaci než někoho pytlíkovat " zlatokopka "...
Snažím se číst poctivě jak dotaz, tak následné reakce. Přesto mi mezi mnoha reakcemi unikl Váš příjem a tedy i skutečnost, že zaměstnání máte. Za to se omlouvám.
(Reagovala jsem na text dotazu, v němž píšete: "Přišla jsem o zaměstnání, což mu také vyhovovalo.")
Máte-li zaměstnání, je Vaše pozice mnohem lepší, než z čeho jsem vycházela. Teď Vám stačí si jenom najít najít samostatné bydlení.
Držím Vám palce.
___ Další možností (mám dojem, že to zatím nechcete vzdát) je obrátit se společně (nebo prozatím sama) na některou manželskou nebo občanskou poradnu (manžel se pravděpodobně sám od sebe nezmění).
Když se chová takhle když ještě ani nemáte děti jak myslíte,že se bude vybarvovat potom?Až budou nervy s dětma?Odejít,dokud je čas.Každé zaváhání je zbytečné.Pak se budete rozvádět s dětma a bude to 1000x horší.Ve 23 letech je všechno ještě před Vámi.Čím déle odejdete,tím budou nové začátky težší.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.