Nejste přihlášen/a.
Jsem s přítelkyní pomalu rok, před týdnem jsem musel jet za prací do Prahy...Jsme od sebe cca 180 km...Ona mě bezhlavě miluje,já jí také,ale...Pomalu zjištuji, že jsem mladý na to,abych žil život,co jsme si spolu malovali,brzo dítě atd...Tím všechno končí...Když jsem jí jen naznačil,že bych chtěl pausu v našem vztahu,tak psala, že jestli to myslím vážně,že bezemne jí život nebude bavit atd atd...Bojím se,nechci jí nijak ublížit,ale vím,že kdyby se z toho rozchodu pak dostala,že by byla nakonec ještě ráda,že měla možnost si ještě užít mládí...Ale jde o to,že to nechce a bojím se toho,když jí to řeknu,že opravdu něco provede...Napište mi prosím,poraďte mi prosím,jak jí to mám co nejšetrněji říct,jak jí to mám vysvětlit,tak , aby to pochopila co nejlépe a nic neprováděla,nevím si rady...Předem děkuji za odpovědi...Jarda
Jardo, tady sebelepší slova nic nezmírní. At řeknete, co řeknete, ona uslyší jen ne. A to ji samozřejmě bude moc bolet, ale bude dobře, když jí to řeknete co nejdřív. Pak je už na ni, jak se s tím porovná, vy už jí nemůžete nijak pomoci a nějakými milosrdnými lžemi to nevylepšíte. Je lepší, když je to jeden radikální řez, kdy ona pochopí, že už si nemá dělat naděje, že jednou možná se to bude dát vrátit. I kdyby se to vrátilo, důvěra je pryč, nemá cenu na takových hliněných nohách budovat vztah znovu. Je výhodou, že spolu nemáte dítě, nejste svoji.
Bohužel je něco jako dynamika vztahu, která celkem neúprosně funguje a pokud pár lidí je spolu co nejvíce, tráví veškerý volný čas nebo se hned sestěhují, již není co objevovat a po čem toužit už za pár měsíců. Dokonce není často ani co si říct, protože nikdo do vztahu žádné zážitky a poznání nepřináši.
Vážný vztah, který má za sebou již takové zevšednění, obvykle dál pokračuje budováním domova a dítěte, to je přirozený postup a pokud tohle nenásleduje, vztah se stane po určité době předrženým a obtěžujícím. Partneři jsou spolu už jen ze zvyku nebo z nouze, protože se bojí, že by jiného nenašli, či z pohodlí si někoho hledat a začínat nový život.
Pokud tedy navážete nový vztah, vyvarujte se pak stejné chyby a ponechte si část volného času pro sebe a své koníčky.
Já tak nějak mám pocit, že vy sám nevíte, co chcete.
Chcete pauzu? Jak by dle vás ta pauza vypadala a hlavně co by řešila? Co by bylo jejím cílem?
Chcete rozchod?
Nebo ji bezhlavě milujete?
Trochu mi přijde, že sám sobě odporujete v tom, co říkáte, prosím nezlobte se, ale vážně mám ten pocit.
Kdybyste ji bezhlavě miloval a jen se ještě necítil na dítě a podobně, zcela logickým řešením by bylo si neprve sednou a v klidu si s ní o tom promluvit. Možná byste dospěli ke společnému závěru, že spolu dále budete "jen" chodit a tyto "velké plány" na nějaký čas odložíte.
Takže pokud ji bezhlavě milujete, tohle je moje rada: osobně a v klidu si promluvte, svěřte se jí s tím, na co se cítíte a na co ne.
Pokud se necítíte ani na vztah s ní, asi to nebude zas tak bezhlavá láska, ne? Pokud s ní být nechcete, prostě se s ní rozejděte. Jak to udělat co nejšetrněji? 1. osobně, 2. v klidu, 3. jasně říci, co se děje (není nic bezcitnějšího, než v někom živit falešné naděje). Vy ji znáte, udělejte vše proto, aby to dobře vzala, těžko radit, když i neznáme. Pokud se k ní budete chovat slušně, a ona by vyhrožovala, že si něco udělá, je to jen pouhé vydírání. Pokud byste měl pocit, že to skutečně chce provédst, zajistěte jí pomoc a podporu, at už ze strany jejích přátel, rodiny, či odborníků.
Moje největší rada ale je: udělejte si jasno sám v sobě. Nejednejte s horkou hlavou. Vše si promyslete.
Nechápu, jakou roli má v tom, co píšete Praha a to jak daleko jste od sebe, klidně to upřesněte.
Musíte si hlavně ujasnit, co je pravda. Jestli to, že ji bezhlavě milujete, nebo to, že od ní chcete pauzu. To se totiž dost vylučuje.
Jste spolu necelý rok, dle mne dosti krátká doba na to, rozhodnout se o dítěti. A myslím, že pokud vám netikají biohodiny, není ostuda říci "dítě ještě nechci". Pokud se na dítě skutečně necítíte, tak klidně pár let počkejte. Můžete cestovat, užívat si (i jako pár).
Jenže opět se musíte rozhodnout, co si představujete pod pojmem "užívat si". Každý víkend v lihu, sexovat s každou pěknou holkou, co se namane, dělat jen to, co Vy chcete? Nebo Vám chybí třeba cestování, čas na koníčky apod.?
I když to vypadá, že jste rozhodnutý, když se ptáte, jak jí to říci. Normálně, jak jste to řekl nám. Pokud je holka normální, tak budou slzy, smutek, deprese - ale nakonec to vezme. Pokud ale začne vydírat, že si něco udělá a co všechno provede, bude dobře, když odejdete.
doplněno 28.10.12 09:51:A ještě si neodpustím dotaz - to vše Vás napadlo v Praze? Není to náhodou tak, že vidíte, jak žije velké město, jak všichni paří, jak si třeba Vaši kolegové dělají, co chtějí...?
Spoustě lidí "hrábne", když se dostanou do jiného města, nové práce apod. Moji mámu otec opustil také poté, co šel do Prahy za dálkovým studiem. A s úplně stejnými argumenty - jsem moc mladý na dítě, ještě si chci užívat apod.
Kamaráde, kamaráde,
vše už zde bylo k věci řečeno, velmi dobře to m.j. analyzovala "dejavu". Já jen nerozumím tomu, proč se mladý muž se svou rozpolceností v dosavadní známosti svěřuje veřejně (do jisté míry) a co od toho vlastně čeká. Ein Mann, ein Wort říkají Němci a měli bychom si to všichni at soukromě či veřejně (politicky) každodenně opakovat. Dosáhl-li váš vzájemný láskyplné vztah té úrovně dát slovo, tak slovo drž, (vždyt jsi chlap!) at jste od sebe 180 km nebo 1800 km a už více si nepřipouštěj (hlavně ne sám v sobě) takové úvahy, jakými jsi svůj dotaz začal.
Nepadlo-li zatím ono dání slova , musíš se vzmužit (jen a jen sám bez rádců, tetiček a strýčků) to se slečnou projednat, poprosit ji o odpuštění a vzdálit se jí z očí. Ta báseň V. Nezvala Sbohem a šáteček lecos napoví.
Hodně síly a štěstí.
no pauza = trochu si užiju toho života, a pak se k ní zase vrátím, ona bude čekat a užívat si nebude, pokud by tak činila, byla by to ku**a a již více bych ji nechtěl :D :D
Jestli si chceš užívat, tak rozchod je víc než férovej. ale nezapomeň, že se Ti nakrásně může stát, že už lepší ženskou nepotkáš, anebo taky můžeš - to je na tom životě to pěkný, že to může bejt lepší,a le taky to může stát za prd :D vztahy na dálku jsou podle mě nesmysl - na druhou stranu moji rodiče jsou svý první, máma slovenka, táta čech - poznali se, když on tam byl na vojně a jsou spolu dosud - tzn. už 35 let. takže i ty vztahy na dálku jdou, když o sebe dva opravdu stojej.
Dobrý den, Jardo.
Bezhlavě se rok milujete, máte společné plány... Ale stačí jeden týden od sebe, abyste začal pochybovat a zjistil, že si ještě chcete užívat? Nevím, co si představujete pod slovem užívat. Pokud jste se opravdu bezhlavě milovali, nebylo to užívání? V každém případě je zřejmě dobře, že jste na to přišel už teď, ne až bude dítě třeba na cestě. Pokud s partnerkou chcete zůstat jen proto, aby si neublížila, tak to nedělejte, není to fér. Neřešte pokračování vztahu na dálku, ale v klidu si sedněte a vše si vyříkejte, jdenejte na rovinu. Jen mám pocit, že už máte stejně jasno.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.