Nejste přihlášen/a.
Ahoj.
Je mi 32 let a dlouho jsem se odhodlával napsat na tyto stránky.. Můj problém tkví v tom, že jsem se dostal do životní fáze kdy postrádám jakýkoliv smysl života. Je to drsné ale je to tak, jinak bych sem nepsal. Každý den mám více a více intenzivnější pocit, že všechno materiální na tomto světě postrádá v "pravém" životě smysl.. nenacházím v tom již žádný požitek. Materiální věci mi přijdou tak bezcenné jako když se něčeho velmi jemného dotknu a ono to hned zmizí.. Vždy jsem měl velmi bohatý vnitřní duševní život, ale nyní už to nedokážu řešit.. Netrpím depresemi ani nejsem (snad) duševně nemocný ale rád bych našel něco jako..stálého? ..neměnného?..nedokážu to popsat ale je to nějaký duchovní směr? náboženství? východní směry? Existuje něco co člověka může v životě naplnit, v čem může spočinout - něco co překračuje hranice tohoto světa, něco oproštěného od subjektivního nazírání na svět atd. Možná je to "služba" druhému člověku ale i to je pro mne málo když na světě je skoro 7 miliard lidí tak co zmůže jeden člověk za svůj život. Někde jsem se dočetl že je možné dosáhnout stavu osvícení, nirvány kdy je člověk bez ohledu na okolnosti absolutně štastný a to i šíří dál. Je řešení odjet do nějakého kláštera ve východních zemích? A poslední věta asi nejsmutnější..má vždy smysl žít?
Děkuji a velmi prosím o "citlivé" odpovědi někoho kdo zažívá podobné věci anebo radši žádné
Patriku,
nebudu komentovat Tvůj dotaz, jen se trošku svěřím, omlouvám se za tykání, ale nějak mi to v tomto případě přijde "upřímnější"...
Smysl života nebývá v tom, že bychom z toho života těžili, rozumní lidé tento smysl vidí naopak v tom, že pomáhají. Jakkoli. Rozdávat lásku a pomoc je to pravé.
Nejsem Rotschild, ale z vydělaných peněz rád zasponoruji kamaráda, kterého mám rád, jeho radost je mi nad veškeré finance...
Likviduji (pracovně) stavby a železo nenechávám před barákem aby si jej ukradli neznámí lidé, vozím tento odpad mladému kamarádovi, který si tímto sběrem vydělává na rozumné věci.
Radím TADY ve svém volném čase, za svoji elektřinu a svůj internet, protože z toho mám dobrý pocit, že na tomhle světě nejsem úplně zbytečný (= na howno), a těší mě, že mohu někomu poradit a pomoct...
Patriku, najdi smysl života v pomoci druhým, pomůže Ti to...
Ještě tady dodatek k těm bytostem, co jste popisoval. Nejste sám, kdo je vídává
Tak to je výborné, protože to máte pouze vy sám v rukou, jinak četl jste ten příspěvek, co jsem sem dala odkaz? Zejména tuto pasáž?
Papaderos se otočil. A pronesl tu rutinní výzvu: "Jsou nějaké
dotazy?"
Sál zalehlo ticho. Ty dva týdny nanesly otázek na celý život,
ale v ten okamžik bylo jen ticho.
" Žádné otázky?"Papaderos pročesával sál pohledem.
A tak jsem se zeptal.
" Doktore Papaderosi, co je smyslem života?"
Následoval obvyklý smích a lidé se začali vrtět jako před
odchodem.
Papaderos zvedl ruku, uklidnil sál a dlouho se na mě díval a
očima se ptal, jestli to myslím vážně; z mých očí vyčetl, že ano.
" Odpovím na vaši otázku: Ze zadní kapsy kalhot vytáhl peněženku
z kůže, zalovil v ní a vyndal malé kulaté zrcátko, velikosti asi
čtvrtdolaru. A řekl tohle:
" Když jsem byl malý chlapec, za války, byli jsme velmi chudí a
žili jsme v odlehlé vesnici. Jednoho dne jsem na silnici našel
střepy rozbitého zrcátka. Havaroval tam německý motocykl.
Snažil jsem se najít všechny kousky a dát je dohromady, ale
nešlo to, a tak jsem si nechal jenom ten největší střep. Tenhle. A
o kámen jsem ho obrousil do kulata. Začal jsem si s ním hrát a
fascinovalo mě, že můžu odrážet světlo do tmavých míst, kam se
slunce nikdy nedostane - do hlubokých děr a štěrbin a tmavých
komůrek. Hrál jsem takovou hru - dostat světlo do těch
nejnepřístupnějších míst, jaká najdu. - Zrcátko jsem si nechal, a
jak jsem vyrůstal, vždycky jsem ho, když jsem neměl co na práci;
vytáhl a v té hře jsem pokračoval. Když jsem dospěl, pochopil
jsem, že to není jenom dětská hra, ale metafora, jak bych mohl
naložit se svým životem. Pochopil jsem, že já nejsem to světlo ani
jeho zdroj. Ale světlo - pravda, porozumění, poznání - tu je a na
mnoho tmavých místech zasvítí, jedině když je tam odrazím. Já jsem
úlomek zrcadla, jehož tvar a celé provedení neznám. Nicméně s tím,
co mám, mohu odrážet světlo na tmavá místa tohoto světa - na tmavá
místa v lidských srdcích - a něco v některých lidech změnit. Snad
by to jiní mohli vidět a dělat obdobně. O tohle mně jde. To je můj
smysl života."A pak vzal opatrně do ruky své malé zrcátko,
zachytil jím zářivé denní světlo, které sem dopadalo oknem, a
odrazil je na můj obličej a na ruce složené na stolku.
Mnohé z informací o řeckých dějinách a kultuře, kterých se mi
toho léta dostalo, už mi z paměti vyprchaly. Ale v peněžence své
hlavy mám dodnes malé kulaté zrcátko.
Jsou nějaké dotazy?
A ještě malá vsuvka na konec - říkáte, že potřebujete najít nějaký směr. Co přestat zkoumat různé ismy a najít si svou vlastní cestu? Je to největší šance. Jestli je vám blízký buddhismus, přečtěte si od Hermana Hesse Siddhárthu, pochopíte, co mám na mysli.
Děkuji ale já si nemyslím že potřebuji nějakou pomoc od lékaře (nemyslím vás) spíš najít nový duchovní směr...něco co zodpoví mé otázky..trochu mám nutkání zabrousit do buddhismu tak se uvidí. Děkuju za zastavení a hezký příspěvek a rady.
Nashle
doplněno 22.10.12 22:49:tak to je skoro řekl bych "dokonalé" začínám chápat...děkuji
doplněno 22.10.12 23:09:Paní Dejavu díky moc za příspěvek a video s citátem.
Dobrý večer Patriku.
První věta, kterou Vám napíšu je: Vždy má smysl žít! Každý den, každá hodina je dar!
Z Vašich slov mám pocit, že se zaobíráte především sám sebou, svými pocity. Zdá se mi, že se dokonce i nudíte. Nepíšete, máte-li osobu sobě blízkou, máte-li rodinu.Smysl života většinou spočívá právě sdílením zážitků s jinou osobou, hledejte smysl života v pomoci jiným. A co práce? I práce, jakákoliv užitečná činnost pro sebe i pro druhé, je smyslem života. Nejdříve ale najděte sám sebe, ujasněte si, co od života očekáváte. A nemusíte jezdi do kláštera ve východních zemí. Smysl života lze určitě najít kdekoliv. Jen ho musíte hledat.
Myslím, že jste v něčem podstatném ve svém životě neuspokojený. Je Vám 32 let. To jste ještě hodně mladý na takovéto úvahy. Já je znám, ale přišly mnohem později. Až když jsem si prošla životními zkušenostmi a pak zjistila, že se vlastně člověk žene za něčím, co v podstatě vůbec nepotřebuje. Ale k tomuto poznání byste neměl dojít už v tak ranném věku. Anebo máte sklon k vnitřnímu životu. A to deprese jsou. Musel byste v tom případě asi najít východisko v nějakém klášteře. To myslím existuje i dnes a i zde v Čechách. Vím naprosto jistě, že to je možné ve Francii. Neznám sice mužské kláštery, ale vím, že jsou ženské.
Víte, já jsem si tímto obdobím v jistých chvílích také procházela. Cítila jsem se nepochopená a zklamaná lidmi a vůbec všechno, co mne obklopovalo, mi připadalo nepodstatné a malicherné... Ale mýlila jsem se. Ale tohle je debata nesnadná. Nejde všechno vtěsnat do pár řádků. Jste mladý. Vím, že se z toho dostanete a že svůj směr najdete. I když také vím, že to na Vás občas padne i pak a budete si klást otázky stejného druhu. Prostě jste takový. Ale půjdete dál. To vím naprosto jistě. Znám to, a prožívám to. Kdybych Vám tady měla všechno vypisovat, tak by to byl nekonečný příběh. Proto také vím, že jste tuto otázku položil v určitém pohnutí mysli a už v tuto chvíli, kdy já na ni odpovídám, krize pominula a je Vám lépe.
Ano..zklamaná v lidech.. Když jsem byl malý vše bylo perfektní. Člověka zajímalo s čím si bude hrát jestli ho maminka má ráda atd. Ostatní šlo stranou protože si je neuvědomoval, byl na to příliš malý. Pak člověk dospívá a zjištuje že vše není tak růžové jak to zprvu vypadalo ale vše zase přehluší puberta zájem o holky a svůj účes atd takže zase klid. Pak vojna a hurá do pracovního procesu..byl jsem naivní věřil všem každého jsem bral jako s dobrým úmyslem jenže...je to naopak. Už si nepamatuji kdyby mě někdo nezklamal nepodrazil..nepomluvil..většina lidí nemá moc dobré úmysli myslím a to mě bolí. Pravých přátel je tak málo..Popravdě znám jen jednoho opravdového přítele za kterého bych snad i ..položil..život (metaforicky) Je to kamarád ze školy a toho si neskutečně vážím..asi také záleží na tom kde ty "přátele" člověk hledá. Nemám IQ Garryho Kasparova ale výsledek v oficielním testu byl velice vysoký a psycholog s kterým jsem to probíral říkal, že lidí s tak vysokým IQ můžou mít problémy najít sobě rovné protože průměr je hluboko hluboko pod. (prosím toto není v žádném případě nějaké vychloubání, jen fakt).
doplněno 22.10.12 23:14:Promiňte ale sklon k vnitřnímu životu chápat jako sklon k depresím.. by byl dle mého fatální omyl. I tak díky. Každý kdo si udělá čas, aby napsal druhému cokoliv, je..Hodný? třeba.
Já si samozřejmě nemyslím že jsem prudce inteligentní banaopak... bych si někdy nafackoval abych se probral, třeba když se překlepnu a napíšu úmysli s I toho jsem si vědom OMLOUVÁM SE VÁM PANE.. Je lehké soudit. Knihy čtu myslím dost.
Díky ahoj.
Není třeba se omlouvat, byl to jen malý štouchanec, abyste se probral a přestal se litovat, protože to je to nejhorší, čím si můžete ublížit. Moc vám přeji, abyste svůj smysl života našel. Možná, že je právě tohle náš největší úkol, proč jsme se narodili.
Pokud vám v tom pomůže chrám v Indii, proč ne? Ale většině lidí tam dojde jen to, že to, co hledají, nosí sebou nebo je to doma.
Hele, Patriku,
na této poradně není tajemstvím, že mám nestandardní sexuální zaměření. Ale díky své upřímnosti jsem tady získal několik kamarádů i kamarádek.
Co se týká "položení života" za někoho, tak jsme trošku srabi a hlavně máme nějaký pud sebezáchovy. Ale pokud by se jednalo o darování určitého orgánu aby mě to příliš neomezilo a kamarádovi to pomohlo, asi bych dlouho nepřemýšlel, je pár lidiček, kvůli kterým bych toto podstoupil a rád!
A až tady jednou nebudu, at si klidně použitelný zbytek mého těla rozeberou na náhradní díly, bude to jediná a poslední možnst, jak někomu pomůžu...
Pane vaše starosti bych chtěla mít, mě tady ve vlastním domě dcera a zet vyhrožují krávo, svině, řvou na mě a co s tím nadělám jsem ráda, že mě nazabijou, protože už nemůžu na nohy, budte rád, že jste rád a moc nepřemýšlejte, jděte na pivo ke Flekům.
Lindo, to je strašné, zkuste se poradit tady elpida.cz/... - mají s tím dobré zkušenosti a umí to řešit.
Tam mají advokáty a bohaté zkušenosti, pomohou i zdarma.
Jinak prý každý 4. senior je tu týrán, je to strašné, kdybyste potřebovala nějak pomoci, neváhejte se ozvat i tady a otevřít si svou otázku, at to tu nestrháváme jinam.
U Fleků to je v Praze? to je daleko
doplněno 22.10.12 23:36:Díky všem, dobrou noc..třeba příště poradím na oplátku já
Lindo, je to smutné. Pokud je dům Váš, můžete jej prodat a koupit dva byty, pro sebe a pro dceru. Já bych asi zažádala o domov důchodců. měla byste své vrstevníky, a byla by tam s dědouškama prča. Samozřejmě, že Vás chci trochu rozveselit. - pt
Vnitřní život znamená osamocení, tudíž následuje deprese právě z toho pocitu osamocení. Ale k tomuto poznání časem dojdete...proto jsem psala, že to je diskuze složitá a že jste ještě příliš mladý, na takovéto úvahy...
doplněno 22.10.12 23:59:A ještě doplním. Promiňte, ale nechtěla jsem ve Vás vzbudit dojem, že jsem "snad hodná"... Jak je vidět, mou odpověď jste vůbec nepochopil. Ale dobře mi tak. Měla jsem to se svými zkušenostmi tušit... Další diskuze by přinesla zrovna takový výsledek, jako kdybych chtěla vyhloubit díru do vody. Dobrou noc.
Je to dost obsáhlé téma na to,aby šlo jednoznačně odpovědět...Myslím,že jednoznačně odpovdět nelze...
Život v podstatě nemá žádný smysl, život je dar,kterého bychom si měli vážit...
Život v podstatě nemá žádný smysl,ale je přiležitostí si smysl vytvořit...
Jeto na každém z nás...Člověk musí hledat...bádat,život je bádání...od začátku až do konce...
Nejjednoduší ukazováček,který vám povede je a že jdete správným směrem je,že to co dělate nebo budte dělat a to cokoliv,vás musí naplňovat,dělat radost..
Vše ostatní je jen ztráta času...
Smysl života musíte najít sám v sobě. Je dobře, že pocitujete potřebu naplnit duchovní hodnoty v životě, ne jen ty materiální. Člověk by se měl učit žít v rovnováze. Lidé, kteří v životě nestrádají, mohou časem zjistit, že stále nejsou spokojeni. A to je to, - srdce a duše jsou prázdné. Můžete pomáhat potřebným lidem, běžte se zeptat do místní charity, tam třeba potkáte člověka, který také hledá smysl života a bude Vám svým myšlením blízko. Nic se nedá lámat přes koleno a všechno má svůj čas. Nedělejte si násilí, myslete na svůj cíl, žít duchovně hodnotný život a pomalu dojdete k cíli. Jste mladý, život máte před sebou. - pt
Myslím,že největší smysl života je vychovat děti,naučit je milovat přírodu,lidi a co nejvíce věcí,co budou v životě potřebovat.Myslet víc na ně,než na sebe.Pak na vás nikdy nezapomenou,i když už tu nebudete.A to je hezký smysl života,nebo ne?
A taková materiální ženská pane Patrik,nebyla by nějaká? Tedy myslím sexuální partner? Ten je taky "pod úroveň".
Kdyby všechno materiální v životě postrádalo smysl,tak by to asi neexistovalo v tom Vašem životě,nemyslíte. Pokud s tou materií máte problém,nastudujte si něco o elementárních čísticích a zjistíte,že vlastně veškerá hmota je jen vlnění energie,takže mít dům,auto a televizi je také "duchovní". Oprostit se od subjektivního nazírání na svět? A proč? Právě proto,že nazíráte,tedy myslím konkrétně Vy,tak ten Váš život existuje. Váš život má především smysl pro Vás a se sedmi miliardami lidí si nelámejte hlavu.Když už jste u toho duchovna,staří mystici říkávali,nestarejte se o svět,sám se o sebe postará. Doporučoval bych se vrátit trochu "na zem",mohl byste něco propásnou co by vVás třeba mrzelo. Buďte aktivní vždy z bodu tam kde zrovna jste. Snad jsem byl dost citlivý.A jedno na záver.Všechno je duchovní.I to že si utíráte zadek...
Dítě nebo manželka či přítelkyně nesmí být nikdy jediným smyslem života. Když se dítě nepovede nebo zemře, manželka uteče, tak by člověku nezbylo nic.
Smysl života je potřeba zakotvit ve více místech - žít vsouladu sám se sebou, dělat to, co si myslím, že je správné, smysluplná práce, rozdávání radosti lidem kolem, sepětí s přírodou, chut tu po sobě něco zanechat, to vše je důležité a nikdy by smysl života neměl být jednostranný.
Dítě je krásná záležitost, ale ani jemu by nebylo po chuti, kdyby bylo veškerým mým smyslem života, zadusilo by se.
Každý smysl života přece spatřuje v něčem jiném, pokud mu ho někdo nenaočkuje. Asi většina lidí chce něco dosáhnout, jde za tím. Bohatství, slávu, jen spokojenost, hmotné statky, jen to co je nutné k životu. Jsou přece lidé, co jsou samotní, spokojení, i někde na samotě. Je-li to jejich vůle, asi ví proč. Nejsem-li spokojen, musím hledat proč v sobě, změnit to (nebo se užírat). To za předpokladu, že jsem psychicky zdráv a schopen uvažovat kriticky..
Člověk v životě má dvě možnosti. Přizpůsobit se a žít jako většina ostatních, dospět, založit rodinu, vychovat děti, starat se o živobytí a bydlení, pak na sklonku života se ohlédnout, jestli to stálo za to a bilancovat. Mít radost z dobré a funkční rodiny a děkovat tomu, koho jsem měl celý život vedle sebe, děkovat za děti a vnoučata.
Anebo hledat se a hledat smysl života.
Znáte Květoslava Minaříka? Žil 1908 - 1974. Pokud ho neznáte, tak doporučuji. Mě pomohl moc. Duchovní velikán. Neumím se dobře o něm a o jeho díle vyjádřit, ale co vím určitě, přečtěte si jeho knihy.
smysl zivota si kazdy musi najit sam.Nekomu to trva dlouho,jsou i vyjimky,ze smyl nenajdou.Pak bych si dovolila rici,ze takovy clovek neni uplne zdrav.Nemirim ted na vas,treba dokazete zvolit spravny smer.Aby jste dostal odpoved,zda se mate dat na smer nabozenstvi a podobne,musite vyzkouset.Doporucuji ale,zamyslet se,proc jsem takovy a makovy.Treba zjistite,ze duvodem,proc jste nenasel doposud smysl zivota,je ve vas.Treba,ale mozna ze i ne.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.