Nejste přihlášen/a.
Ahoj,
rozhodla jsem se na delší dobu odjet do UK. Sama. Nedostala jsem se na VŠ, tak mi to přišlo dobré, jak nejlépe strávit rok a nepromrhat ho. ALE. Dva roky zpět jsem byla přes léto pracovně v zahraničí, nedopadlo to moc dobře, znásilnění, pobyt ve vězení, léčila jsem se pak u psychouše, naši málem taky, protože měli strach, že mě nedostanou ze země. Prostě síla. K tomuhle kroku jsem se rozhodla, když naši byli zahraničí, když jsem jim to oznámila, tak mamka plakala, Do té chvíle jsem si byla fakt jistá, ale najednou jak jsem jí zas viděla brečet, mám strach, že to zase nezvládnu, že budu sama a budu smutná a brečet. Nevím, byla jsem silná do té doby, než mamka předvedla tuhle reakci. Nechci to zas vzdát, i tenkrát jsem to brala jako své selhání.
Bóže, to je ale hrůza. Nechat se znásilnit a ještě být kvůli tomu zavřená do vězení. A na jak dlouho to bylo? To Vám to nevěřili? Já se Vaší mamce ani nedivím, že se dala do pláče. Já bych taky brečela, kdyby mého syna znásilnili a ještě ho kvůli tomu vrzli do vězení. A kolik Vám to v tu dobu bylo? Byla jste vůbec dospělá? To máte pravdu, to fakt "síla".
Ono to bylo obráceně, nejdřív mi zavřeli a to další až potom. V té době mi bylo 19 a odjela jsem i přes to, že naši s cestou nesouhlasili, bylo to těžké období a některé "šrámy" zůstaly dodnes. Jde o to, že jsem na rodičích těžce závislá, až tak, že mi to vadí, komu by to v skoro 22 nevadilo, musím se přes to dostat.
Ještě bych dodala, že od mé první zkušenosti v zahraničí, jsem měla panickou hrůzu opouštět rodiče. Veškeré návštěvy byt jen města či příbuzných bez nich my činily potíže, proto je pro mě důležité odjet.
To že se odstěhuješ na druhý konec vesmíru ještě neznamená,že jsi se zbavila závislosti na rodičích a naopak to ,že bydlíš na protější straně ulice než tví rodiče neznamená, že jsi na nich závislá. Je to vnitřní proces. Proč zrovna Ukrajina? Myslela jste UK jako Ukrajina?
Spíš UK jako Anglie ... Jinak by mi pořád zajímalo za co slečna byla ve vězení ... to se mi zdá jako dost podstatné při hodnocení jejího problému ...
Kareljeden: Také tápu mezi tím, zda UK je Ukrajina, nebo Ústecký kraj. Mohlo by to být oboje, ale když děvče píše, že to je zahraničí, tipuji spíš tu Ukrajinu. A divím se. Spíš plno jejich lidí hledá práci u nás. Neznám nikoho z Čechů, kdo by jel hledat práci na Východ.
At je to, jak je to, nevím, co jste tam prováděla a jak se chovala, ale znásilnění a vězení vypovídá o ledasjakých problémech. Za znásilnění někdy žena nemůže, pokud sama nezavdává příčinu a nechová se vyzývavě, ovšem to vězení už musí mít nějaký důvod.
Nejezdila bych nikam. Nebudete se nervovat vy ani Vaši rodiče, Navíc sama vidíte, že jste to napoprvé nezvládla dobře. Tak budte doma, najděte si práci aspoň na ten rok a za rok zkuste školu znovu. Peníze se Vám budou na studia hodit.
Nejsem proti tomu, aby se mladí vydávali do světa na zkušenou, ale když máte takové špatné zážitky, opravdu Vám bude doma líp, než někde v Tramtárii. Jaga.
Jaguško ... to si děláte už srandu ... UK není Ukrajina ani Ústí nad Labem, ale
Spojené království Velké Británie a Severního Irska (oficiálně zkráceně označované jako Spojené království nebo Británie[1][2] a nepřesně označované jako Velká Británie nebo Anglie) je ostrovní stát přiléhající k severozápadu kontinentální Evropy.
PS : S tím tápáním to byla sranda že?!
Cítíte-li se na nový výjezd do zahraničí, zajistěte si práci a ubytování už odsud (prostřednictvím anglických pracovních portálů), rodiče budou mít lepší pocit, i když to jejich obavy úplně neodtsraní. Uvidí ale, že se k situaci stavíte jinak, odpovědněji, a budou Vám více důvěřovat.
Pokud ale cestu míníte jako jakýsi druh terapie, doporučila bych zůstat v ČR, postavit se na vlastní nohy a zahraničí řešit později.
doplněno 08.10.12 01:16:Nechcete trochu rozvést, jak jste se v UK dostala do vězení? Nemusíte úplně do podrobností, ale abychom věděli, čeho se Vaše maminka pravděpodobně obává. Od toho se pak mohou odvíjet další rady.
doplněno 08.10.12 01:25:Moje nejstarší dcera procestovala řadu evropských zemí. Od svých cca 18 let byla každé léto jinde. Nikdy necestovala úplně sama, jezdila s kamarády nebo s přítelem. Každý týden mi volala na účet volaného, ale přesto jsem si strachu o ni užila až až. Snad nejvíc, když jela jedno léto do Turecka.
Asi před 4 roky odjela na rok a půl do Irska, kde si sehnala celkem dobrou práci, vydělala si celkem slušné peníze a pak jela na dalšího půl roku do latinské Ameriky (i z té jsem měla obavy, ale to už jsem měla internet, takže jsme byly v kontaktu i několikrát týdně) ...
Nepomohlo by něco podobného i Vaší mamince?
Já i tehdy přistupovala zodpovědně, to, že se to našim nelíbilo byla věc jiná, nebot naši se bojí mi pustit pomalu i k babičce. Práci i ubytování jsem měla dohodnutou přes agenturu, vzdělávala se a zjistila si o dané zemi maximum, díky tomu, že jsem si zapamatovala důležitá čísla, jako to na ambasádu, dostala jsm se i rychleji z vězení. To jen tak na okraj. Zaměstnání i ubytování zajištuji, ale z té mamky mám strach, z jejího pláče atd.
Já to vidím z tvé strany jako křeč. Není nutné si dokazovat něco a vystavovat svoji maminku a vlastně i sebe dalším stresům. Poznala jsi, co se všechno může stát a jak se to na tobě podepsalo. Skončila jsi u doktora. Buď v klidu, že za něco stojíš si můžeš dokázat i jiným způsobem a netrap rodiče. Máš je jenom jednou. Do zahraničí se můžeš podívat potom třebas s partnerem anebo až se vdáš tak s rodinou a pod. Tak neblbni a do ničeho se nyní, po takových zkušenostech, nenut a kvůli mamince nikam nejezdi. Si mladá a světa si ještě užiješ ažaž.
Moje první cesta do zahraničí nevedla do UK (Anglie), ale jiného státu, na jihu. Ve vězení jsem skončila po té, co jsem dala výpověď v práci. Byla jsem zaměstnaná a od počátku nesplňoval zaměstnavatel podmínky smlouvy - pokoj se šváby, jedno jablko denně, místo třech plnohodnotných, práce i 16 hodin denně, bez dne volna, který jsem podle smlouvy mít měla. Vše jsem se snažila řešit nejprve s ním, pak s agenturou, ovšem přístup zaměstnavatele se po té zhoršil ještě o 200%, protože měl dojem, že si stěžuji agentuře. Když to zkrátím, vše vyústilo ve rvačku o osobní věci, doklady a peníze, načež jsem byla odvezena do cely předběžného zadržení a pak ten kolotoč pokračoval dál. Nemá smysl popisovat detaily. Dlouhé story.
Ahoj, myslím, že každej kdo chce odjet na delší dobu do zahraničí se bojí. I bez takové zkušenosti jakou máš ty. Úplně chápu tvoje obavy a hlavně obavy tvojí mamky. Jestli se na to necejtíš a nechceš přidělávat mamce zbytečný starosti tak nikam nejezdi a využij tu dobu než půjdeš na VŠ nějak tady. Nemá cenu, abys jezdila jenom proto, že si chceš něco dokázat. Osamostatnit od rodičů se můžeš i jinak, než že odjedeš na takovou dobu tisíce kilometrů daleko. To mi přide docela radikální. Ale jestli si to nerozmyslíš a budeš i tak chtít jet, tak zkus mrknout na nějaká fóra nebo diskuze o tomhle tématu. Občas se tam najdou lidi, který taky nemaj s kým jet a někoho hledaj, takže bys nemusela jet sama. Mohli byste se seznámit ještě tady a bylo by to určitě lepší
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.