Nejste přihlášen/a.
Zdravím,
Mám takový problém (už od dětství): když mě čeká nějaká nepříjemná situace -většinou nějaká hloupost; na opravdové nepříjemnosti si dávám pozor - propadám panice a úplně se mi hrůzou podlamují kolena. Naposledy to bylo např. když jsem vracela knížky do knihovny asi o 3 dni později, než jsem měla. Pokuta nebyla nijak velká (což jsem věděla už napřed), ale měla jsem co dělat, abych tam vůbec došla. :D Celou cestu jsem měla dojem, že co nevidět omdlím. Přemýšlela jsem nad tím, a zjistila jsem, že nemám strach ani tak z té určité situace, ale spíš z toho, co mi kdo řekne (že mi budou nadávat, vyčítat apod.) Proto, když mám nějakou potíž, nejsem o tom schopna s nikým mluvit, a tvrdím, že je vše v pořádku (čím je problém závažnější, tím víc mi "nic není"). Podobně je to i v případě, kdy se sleduji nějaký film - jakmile se tam blíží jakákoli nepříjemnost v mezilidských vztazích (trapas apod.), okamžitě ho zastavuji, a jsem z toho celá rozklepaná.
Jinak si myslím, že nejsem nijak ustrašená, spíš mám někdy, bohužel, sklon riskovat (skákat z velké výšky do vody, chodit neopatrně po hřebenu střechy apod.), nebojím se pavouků, stonožek, myší apod.
Zajímalo by mě, jak se tento problém dá řešit - docela mi to vadí.
(je mi 24)
doplněno 11.02.13 00:57:* když sleduji
Neřekla bych též, že je to sociální fobie. Přikláněla bych se spíš k ,,panické poruše,,. Je tam tolik různých příznaků, že se tam snad každý najde. na jedné straně se člověk něčeho bojí, na druhé straně na různé problémy reaguje neadekvátně. Chce si v tom počíst.
Já mám zase problém, že cokoliv čtu o příznacích nějaké choroby, tak se v mnohých poznávám a skoro se divím, co na mě všechno pasuje.
Ty popisy choroby je lepší si vůbec nečíst; kamarád si už našel tolik diagnóz, že už jim začíná věřit.
-
Já si také myslím, že nejhorší jsou na tom ty nepřiměřené reakce. On se k tomu pojí ještě jeden problém - mám lehčí vadu řeči (trochu zadrhávám). Většinou to není moc poznat a nijak zvlášt to neřeším, ale v situacích, kdy jsem vyvedena z míry, mluvím občas úplně nesrozumitelně. Je to právě z té paniky.
doplněno 11.02.13 22:38:Teď mě napadlo, že to vypadá, že si pořád jen stěžuju. Vím, že jsou na světě lidé, kteří jsou na tom velmi špatně a pomoci jim není.
Otázku jsem zadala pro případ, že s tím má někdo zkušenosti, a ví, jak se toho zbavit. Já jsem docela aktivní člověk a právě tento problém (bezdůvodná panika) mě občas svazuje.
doplněno 11.02.13 22:44:*popisy chorob
Otužuj se kočko!
Když tě čeká něco nepříjemného, připrav se na to předem. Měj v záloze nějakou odpověď, kterou odzbrojíš. Nejlépe vtipnou.
Časem získáš větší sebevědomí a tvůj problém zmizí. Však jsi už asi slyšela, že štěstí přeje připraveným.
doplněno 11.02.13 16:44:Jo a myslím, že rychle pochopíš, že jsi se připravovala zbytečně!
Omlouvám se - ale při čtení popisu tvého problému s knihami jsem se rozesmál, napsala´s to pěkně (tím nechci tvůj problém bagatelizovat nebo zesměšňovat)...
Existují meditační techniky (cvičení), které tvůj problém zmírní (možná odstraní), jen tě s nimi někdo musí seznámit - doporučuju návštěvu psychologa (nemusí jít zrovna o lékaře, klidně i ´léčitele´ nebo ´čarodějnici´)...
doplněno 11.02.13 23:14:No jo - někdy je to zábavné...
Z ´blízkého okolí´ mám jinou příhodu - malej kluk se natolik bál slepic (nikdo neví proč, nikdy mu nic neudělaly), že když mu táta řekl, aby jim donesl právě vyrytou žížalu k sezobnutí, raději ji snědl sám...
Dobrý den, myslím, že se tento problém jmenuje sociální fobie. Zkuste si o tom něco vyhledat. Já zde zkusím dát odkaz na článek, ve kterém možná poznáte své problémy. Zdravím!
hm, je to opravdu složité. Opakem je myslím totální flegmatizmus, mám takového kolegu a to je opravdu někdy na zabití. Nadřízený mu něco řekne, at udělá, a on se na to vyprdne nebo to udělá jinak. Je potřeba se naučit být nad věcí, nemyslet v duchu pořád na jednu a tu samou věc, to dokáže člověka totálně rozložit a později zjistíte, že si to dotyčný sám vzbytečně vsugeroval. Najděte něco, co Vás vyloženě baví, a na to myslete.
Zdravím. Každý má někdy z něčeho strach. Chce to zhluboka se nadechnout a říci si co se může stát nejhoršího, dá se to přežít? Nejrychlejší způsob, jak překonat strach, je opakovaně dělat to, čeho se člověk obává a nevyhýbat se takovým situacím, aby se jim člověk naučil čelit a zdolávat i případné nepříjemnosti. Nenervovat se a nestresovat. Hlavu Vám nikdo nikde neutrhne, chce to dodávat si odvahu a být připravena na tu horší variantu. Pak to většinou dopadne vždycky lépe. Nejste zřejmě konfliktní člověk a máte strach, že někdo druhý konflikt vyvolá a Vy mu nebudete umět čelit...Víte, jsme jen lidé a občas se "srazíme" i s tím, kdo nám prostě nesedne... Neřešte to, hoďte nepříjemné zážitky za hlavu, řekněte si - přežila jsem to a je to za mnou... Co Vás nezabije, to Vás posílí a to je pravda. Hezký den bez nepříjemností.
Vaše problémy jsou typické příznaky sociální fobie. Máte tři možnosti:
1. Naučíte se s tím žít. Víte, že ty problémy máte, a buď se je budete snažit ignorovat, nebo s nimi budete počítat, a nějak ty situace přežijete. (Znám lidi, kteří s velkými problémy žiji 40 let, vždy si před problémovou situací vezmou Diazepam nebo Neurol, a nějak to přežijí - ale jejich život není plnohodnotný, protože spoustě situací se podvědomě vyhýbají.)
2. Něco si o tom přečtete (na internetu, je spousta knížek především z nakladatelství Grada), a budete se snažit na sobě pracovat, to znamená vyhledávat tyto situace (říká se tomu exponovat) a pomocí různých technik, které jsou tam popsané, těmito pro Vás obtížnými situacemi procházet čim dále líp, až Vám nebudou tak vadit.
3. Pokud by Vám tyto problémy již tak ovládly život a snižily jeho kvalitu, vyhledejte odbornou pomoc - sociální fobie se léčí jak psychofarmaky, tak psychoterapií - odkazy najdete na netu.
Já osobně Vám doporučuji vzhledem k Vašemu věku to co nejdříve řešit, protože (sice píšete, že některé problémy máte od dětství), ale ještě máte šanci se dát dopořádku. Neřešené problémy mají tendenci narůstat...
Všem díky za odpověď.
Co se týše sociální fobie - no, nevím... já třeba nemám problém se zastavit s někým cizím na ulici a půl hodiny si s ním vykládat (pokud je vhodná příležitost). Celkově jsem hrozně ukecaná . O samotě bych asi delší dobu nevydržela.
Mám spíš dojem, že jsem nějaká přecitlivělá; všechno mě hodně "bere" (i v pozitivním, i v negativním smyslu), přičemž taková jsem už odmala. Pokud třeba doma řešíme nějaký problém, který se týká celé rodiny, většinou mám sto chutí si zacpat uši a utíkat pryč. Nemusí to být žádná hádka nebo něco podobného - prostě jen nějaká obtížná situace. Nejvíc mi asi vadí to napětí a nervozita u ostatních, z toho se mi opravdu dělá až fyzicky špatně. Samozřejmě vím, že bych s tím měla něco dělat.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.