Vyživovací povinnost druha k družce

No, bylo mi řečeno, abych si uvědomila, že mě živí, že to není jeho povinnost, že on nosí domů peníze. To že doma dělám vše a starám se o dítě a o dům, to už je vedlejší. Mě zajímá, jestli se na to vztahuje nějaké právo-paragraf.

Děkuji za odpověď

Dobrý den, děkuji za podporu, asi tak to u nás je. Problém je v tom, že já o práci přišla, když jsem se coby ještě těhotná přestěhovala jinam. A tady na malém městě bude dost problém práci tak rychle najít a ještě za slušný plat. On to sice často rád vykřikuje, že si to vyměníme, ale ví, že když se nemám kam hned vrátit, tak to vlastně není možné, navíc, by na tom pak byl finančně mnohem hůř. Jistěže si to neumí představit, co to vše obnáší, dítě v batolecím věku, kdy je to často už "na palici" +chod celého domu včetně full servisu. Sám si ani neumí po sobě uklidit ze stolu, natož se postarat o dítě. Nikdy mi s ním ostatně ani zvlášt nepomáhal. Bohužel, spoustu věcí nechápe a nedá si říct.

Asi tak nějak. Už 14 dní nosí jedno tričko a mikinu, neb jsem mu nenatelila, že si má vzít čisté věci a teď navíc, když máme tichou domácnost, tak raději nic nejí, skoro nepoužívá, aby se něco nemuselo mýt či prát. jako by někam pomalu vytěkával. Jak jsou si všichni podobný, neskutečný.

Tak to Vám závidím, protože takových chlapů je fakt málo.

No to taky chci udělat, tuto sobotu, chci odjet do neděle ke kamarádce. Jenže se obávám, že třeba v pátek nedorazí domů, vrátí se někdy v sobotu a já tím pádem nebudu moct odjet. Oznámila jsem mu to minulý pátek, at si to jednou vyzkouší a už byl hned oheň na střeše a podobné řeči o tom, at si uvědomím, kdo mě živí atd.

Naprosto s Vámi souhlasím a hodlám to tak nějak udělat, jen jsem závislá na hromadné dopravě, neb nemám auto, takže to tak rychle nejde, hodit sebe a dítě do auta a ject. Je to trochu o naplánování, když bydlíme za městem a busy nám sem nejezdí každou chvíli. Ano, nemá to ve zdravém vztahu co dělat a nedává mu to moc, ale kolikrát tohle jsem mu už říkala. Já to mám prostě jinak, nechci nikomu brát svobodu a nechci, aby ji někdo bral i mě. Bohužel všechny známé jsme zanechali v bývalém bydlišti a tady žádné velké přátele nemám(když jsem doma) ani on, navíc je introvert a dost na mě závislý, abych ho měla pořád za zadkem. A já už toho mám prostě dost, co se dcera narodila, nikde jsem bez ní nebyla přes noc, max.pár hodin, když si musím něco zařídit. Nedokáže pochopit, že potřebuju být chvíli sama, trochu vydechnout. On je to vážně všechno dost záhul, i když je to moc hezký bejt mámou.

Děkuji za nápad, který není vůbec špatný. Jo, až se mnou začne někdy komunikovat, můžu mu to spočítat. On mi totiž fyzicky ani žádné peníze nedává, co jde, to mu zaplatím. Uhlí si také pěkně dělíme na půl.

To jsem mu řekla také, že to teda dáme k soudu, aby mu to vyněřili, aby se necítil, že dává moc. K dítěti vyživovací povinnost má, to vím, ale jestli i ke mě. U manželů to tak přece je. Ale jak je to v tomto případě, když nejsme sezdáni.

Děkuji za odpověď

Vlastníme dům na půl, dala jsem do toho veškeré úspory atd., nyní se starám o dítě a dům. Neodejde ani on ani já, neb nemáme kam. O poplatky na bydlení se dělíme, jen platí o něco víc za jídlo, což je pochopitelné, když vydělává. Dokonce po mě chce i příspěvek na benzín, ač já autem nejezdím.

Děkuji všem za odpovědi. Prostě ke mě žádnou vyživovací povinnost nemá, ač spolu sdílíme jednu domácnost. Jen k dítěti. Já jsem si to i myslela, jen jsem o chtěla vědět 100%. Také ještě máme společnou hypotéku a tam to platí stejně, když přestane platit on, musím pak já.