Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, mám takový problém se svou kamarádkou.
Je extrémní cholerička a(občas) má výbuchy vzteku, třeba nedavno jsme ve škole čekali, až se uvolní třída a sedli jsme si na židličky, já jsem seděla a ona stála, pak jsem šla něco vyhodit a ona mi to místo zasedla, tak jsem jí polechtala, ona se uhnula, já jsem si sedla a ona mě praštila přes hlavu čítankou...teď nevím, jak se mám chovat, stává se to třeba když já něco chci a ona ne, tak mě třeba chytí za ruku a zmáčkne mi jí a to docela hodně. Já jsem optimista a nedělala jsem si z toho těžkou hlavu, ale teď už je to k nevydržení.
Poradíte, jak se k ní mám zachovat?
neumělka
Já měl taky na škole kolem sebe provokatéry agresory. Sebestřední tipy, co za každou cenu museli aspoň jednou denně udělat někomu něco, aby "byla prdel". Vyrovnal jsem se s tím po svém, ale chlapsky. Takže když mě delší dobu někdo takhle provokoval, chvíli jsem ho nechal a pak jsem mu jí fláknul vší silou třeba do ramene, nebo do zad (ne do citlivých míst nebo obličeje, prostě tak, aby ucítil sílu, ale nic se mu nestalo). A ještě jsem ho narval vší silou třeba na dveře, skříňku v šatnách, futra a pod. Naprostá většina takových lidí hned pochopila, že tady už zašel daleko a byl na věky klid (našel si jiný terč).
A když nepřestal anitakhle, tak jsem si na něj počkal po škole (protože jsem nechtěl mít problémy s učitelama). Přiběhl jsem k němu s odhodláním, že se klidně porveme). Čapnul jsem ho za ramena a prudce s nim mrsknul na zem). Všichni čuměli, kde se to ve mě vzalo, ale chápali to, protože věděli o co jde. A ten dotyčný už toho fakt nechal. Jednomu jsem dokonce musel rozbít hlavu cihlo, než pochopil, že do mě rýt nemá. Byl to takovej tlustej bastard, rozmazlenej mamínek. Tak jsem ho před kamarádama povalil na zem a položil ho na lopatky. A když se furt smál, že jestli je to všechno co umim, vzal jsem cihlu co ležela na zemi a jebnul jsem ho do čela. Odešel, všichni se mu smáli a všichni jsme pak měi do konce základky klid.
Na střední to bylo podobné, ale tam jsem takhle daleko nemusel zacházet. Tam stačilo do někoho prudce strčit, chytnout ho pod límcem a pod. Jednoho blbečka co seděl za mnou a neustále do mě ryl, jsem o jedný hodině sejmul na zem. Vstal jsem když do mě asi po dvacátý štouchnul pravítkem, povalil jsem ho i s židlí na zem a přišlápl jsem mu krk. Učitelka věděla, že nejsem násilník a věděla, že on je trochu provokatér.Pak jsem mu pomohl na nohy, ještě udělal tytyty a od tý doby to byl můj "kamarád".
Tím chci říct, že nejhlepší obrana je útok. Bije tě? Dej jí taky ránu. Dá ještě větší, dej jí facku přes celou tlamu. Ale před svědky, aby se cítila trapně. Bacha na učitele. Nebo jí mezi 4ma očima řekni, co si o ní myslíš. At se nad sebou hodně rychle zamyslí, že jinak bude mít problém už nadosmrti. Když nic nepomůže, tak jí škrtni ze svýho života - nepotřebuješ jí přece.
Já takhel škrtnul už tři lidi od střední školy po VŠ a do dnes je ignoruju. A musim říct, že všichni nakonec přilezli a omlouvali se.
Ono je to takový zvláštní chování. Chce se s tebou někdo kamarádit, ale neumí to a tak dělá takovýhle hovadiny. A jestli ho to nenaučili rodiče (kde nejspíš bude zakopanej pes), tak to musíš udělat ty.
Takže oplatit stejnou mincí, na hrubý pytel hrubá záplata a nebo tlustá čára a žít si svůj život.
Není nad to po x letech potkat takový pako a vidět, jak se najednou lísá, chce být kamarád, skoro odprošuje. A odpouštět a mílit se je lidské, takže no problem
Šikana by to být mohlo, ale já to tak neviděl. Spíš to bylo tím, že na základce ti kluci ještě neměli rozum, nudili se a měli asi špatnou výchovu. Tam to nikdy neskončilo modřinou nebo tak, bylo to provokatérství. A na střední to zas bylo o tom, že většina těch kluků sportovala. A když byli zvyklí z tréninků od spoluhráčů do sebe bušit, tak to vyhledávali i ve škole. Já jim pořád říkal, že jsou vypatlaný a že by s eměli krotit. Dělali nashcáli, ale jen některým. Dnes maj ty kluci rodiny, děti a už třeba ani nesportujou vrcholově. Je to vývin ... a kluci jsou kluci, ti si nějak poradí. U holek je to asi jiný ...
Neumělko, doufám, že radu uživatele michaltopic bereš s dostatečnou rezervou. Nevím, zda je vhodným řešením to, co tady popisuje... Podle toho vyprávění vypadá jako agresor spíše on a od člověka, který se očividně rád pere a ještě raději se s tím chlubí, bych tuto radu moc vážně nebrala.
Pokud se kamarádka začala takto chovat "najednou", určitě bude někde nějaká příčina. Nepohádala se s klukem, s rodiči? Nebo měla prostě blbej den. Rozhodně její chování není v pořádku a proto bych jí na férovku řekla, že se mi její chování nelíbí. V klidu, bez emocí a beze svědků. Rozhodně lepší, než ji chytit za límec a fláknout s ní o zem, nemyslíš?
Navíc - přece jen, jste dámy, ne?
Já že se rád peru? Tak to pozor, mohl bych se urazit! Jsem totiž spíše diplomat víš?! A štvě mě, když potkám někoho, kdo se rád pere. Respektive bývávalo, ze základky a střední školy jsem už docela dlouho. Já takhle řešil spory právě se rváčem. Chvíli jsem ho nechal a pak jsem ho holt sejmul, když si o to trvale koledoval...
Já prý agresor, ty jsi mě teda nepotěšila
Zdravím, buď si řekněte, že takto si už vetší slečna nechová( nevím věk) a zkuste to probrat, nebo když to nepomůže tak s ní přestate kamarádit do doby než se uklidní, ale pozor aby nedošlo k šikaně mezi Vámi a nebo se chvíli taky na oko chovejte rozčíleně a snažte si dupnout a mít na vrch nad ní. Nejsem psycholog, tak se těžko radí, ale věci by se měli řešit v klidu a s rozumemem, jsme tady chvíli, tak proč dělat zle, když nemusíme.
Dobrý den.
Tak ji na rovinu řekni, že takové chování se Ti nelíbí. Třeba si to ani neuvědomuje. Je to těžké, ve větším kolektivu se vždy najde někdo problematický. Pokud je agresivní, předpokládám ke všem, dejte jí to řádně najevo. Samozřejmě slušně, další agresivita nic nevyřeší. Pokud nepomůže ani domluva, snaž se jí vyhýbat. Chová-li se k Tobě tímto způsobem, opravdová kamarádka to zřejmě nebude.
doplněno 21.09.12 12:17:Jak říkám, promluvit si s ní na rovinu. Je jedno, co si myslí ona. Tobě se její chování nelíbí, dej to tedy najevo. Takto přece kamarádství nefunguje.
No v první řadě bych řekl, že nebudete zrovna echt kamarádky. Na kamarádech (potažmo kamarádkách) je jedna věc moc fajn - totiž, že si je člověk vybírá sám. Když se mi nelíbí něčí chování a nic s tím nenadělám, tak se s tím člověkem prostě pokud možno nestýkám a už vůbec bych se s ním nekamarádil.
Jde-li o déletrvající kamarádství a tobě to začalo vadit teď, tak jí to na rovinu řekni. Jste-li opravdu kamarádky, přestane ti to dělat. A pokud nejste kamarádky, tak omez styk s ní na nejnutnější minimum, aspoň budeš vědět, na čem jsi.
Pokud chceš, aby se chovala normálně, tak se začni chovat normálně i ty. Pokud třeba chci, aby mi někdo uvolním místo, tak ho nelechtám, ale řeknu něco jako "Dovolíš?"
Jsi ve věku, kdy má každé děvče kamarádek plno. Bylo by možná dobré přestat s ní na čas kamarádit a začít s nějakou jinou. Když by viděla, že zůstává sama, třeba by si to v hlavě srovnala a začala by se k Tobě chovat slušně.
A pokud by jí to nedocvaklo, at zůstane sama i nadále. Při svém současném chování si opravdu dobrou kamarádku nezaslouží. Jaga.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.