muzu si za to sama

No jo, ke stáru začínáme být vybíravější i co se týká kamarádů, jejich férovosti, zodpovědnosti. A také nám čím dál víc vyhovuje spolehlivá samota než nespolehliví "kamarádi"...

Podle mě je to spíš nějak tak, že když jsme náctiletí, máme hromadu kamarádů, fakt kámošů. Jak roky přibývají, zjištujeme, že ne všichni jsou takoví kámoši a pak okolo třicítky už můžeme s klidným srdcem říct, že máme spoustu známých, s kterými si třeba i rozumíme, ale těčh kamarádů je do prstů jedné ruky.

Přibývající roky přinášejí nové životní zkušenosti, změnu priorit, vyhraňování a hodnocení důležitých životních momentů a samozřejmě i přehodnocování přátelství, které s tím vším úzce souvisí.

Skoro mi připadá že odpověd je tak trochu napsaná rovnou v otázce...

je mě přes 30 a kamoši opravdu stojej za hovno. Jsou falešní, na smsky neodpovídají když se jim nechce, ozvou se jen když něco potřebují nebo jím hoří koudel u zadku. Dost řeší jen sami sebe. Je to součást doby. Hlavně se nedá nikomu věřit, kámoš kámošovi bodne kudlu do zad, ani se nezačervená. Myslím,že to je všude stejný. Chce to byt více nad věcí a taky spíš řešit víc svoje věci a na ostatní nehledět.

Samozřejmě, že si za to můžete sama. Je totiž jenom na Vás, koho si za kamarády vyberete.

Vyplácí se i nemíchat příliš partnerský vztah se vztahy kamarádskými.

A pokud jde o vztah kamarádů k Vaší další kamarádce: Chce to takt a vědět, koho na jakou akci můžete vzít.

Zdravím. Já se domnívám, že je to tím, že těch opravdových přátel má člověk opravdu málo. A čím je člověk starší a rozum se mu mění, přehodnocuje i svůj vztah k přátelům a vztah přátel k němu. Ti upřímní a opravdoví zůstávají v dobrém i zlém, těch ostatních se snadno vzdáme a jsou pro nás lehce postradatelní. Ne nadarmo se říká, že přátelé jsou rodina, kterou si vybíráme sami a záleží tudíž jen na nás, jaké přátele si do života pouštíme...

Lindi, berte to s nadhledem. Zajímavých lidí poznáte ještě spoustu a možná lepších, než doposud.

Problém není jen u tebe. Vlastně to aní není úplně problém. V dětství, na základní škole se nám zdá každý spolužák, se kterým si rozumíme, jako opravdový kamarád. Někdy to pokračuje ještě na střední škole. Ale jak jde čas, společné zájmy se vytrácejí, společné zážitky blednou a je po kamarádství. A není to ničí vina. Časem se prostě kamarádi ztrácejí a zůstávají jen přátelé. A těch je jako šafránu. Jeden opravdový přítel vydá nad hromadu kamarádů. Přeji Ti alespoň jednoho opravdového přítele nebo přítelkyni.

Já to vidím ještě trochu jinak a v tom že je jiná doba než za starého režimu.V dnešní době spousta lidí hledí na peníze,kariéru do PC a je tam i závist a na kamarády se prdí o dalších věcech ani nemluvě.

ČCím starší tím více lidi odpadávájí, umírají i mladší, jsou nemocní, pohodlní, sedí doma. Jiná doba, nesetkávají se, nepíšou si, přeje se SMSkama, majlem. Mají své problémy, proč poslouchat cizí.
Podívat se na sebe, zamyslet se nad chováním, zrušit negativní náladu. Najít si jiné, stejné zájmy.