Mamčin přitel schizofrenik

pOslyste,pokud nekdo trpi depresemi,nebo ma nejake psychicke nevyrovnani,vzdycky si bude hledat protejsky s podobnym zatizenim.Chapu vase obavy ze schizofrenie,ale pokud bere leky a chodi pravidelne na psychiatrii,nemusi byt problem.take jsou ruzne formy schizy.,u nekterych forem,neohrozuji okoli,ale trpi sami,diky bludnym predstavam.Uvedomte si,ze muze clovek i narazit na horsi protejsky a nemusi mit schizofrenii,.Jsou ruzne naruseni jedinci a nebezpecni i bez schizy,to mi verte.Rozumim vasim pocitum,ale musite to nechat na mamce,.Kazdy se v zivote nekde nachazime vyvojove i v dospelosti.Treba tento vztah ji pomuze posunout se k lepsimu.Tak to chodi.pokud ma trauma z manzelstvi otce,necekejte,ze hned bude vybirat v ,,lepsich '' vodach.To,ze si nasla vaseho otce,take melo sve opodstatneni,urcite mamka mela psychicke potize uz driv,prozila si zrejme nejake table v puvodni rodine.Nechte tomu volny prubeh,ale budte napozoru.samozrejme ze jiste obavy jsou opravnene.Fakt postaci vedet ,zda se leci.navazte s nim pratelsky vztah,at mate prehled a klidne se ho zeptejte.Jestli bere leky,a chodi na kontrolu.Pro vas klid,muzete zajit za jeho lekarem.jiste vam nevzdeli jeho stav,ale muzete se zeptat jinak,jestli je lecen a jestli nemusite mit obavy.

Já bych mámě ukázala popis nemoci na internetu, nebo jí půjčila z knihovny odbornou knížku, aby si přečetla víc o té nemoci a o příznacích, aby případně poznala, kdyby se začala nemoc projevovat... jasně, že jí do toho nemůžete mluvit, ale varovat ano...

ZdarecCo máš dělat?Přesvědčit matku,aby se s tím člověkem rozešla,jinak bude opravdu trpět jako zvíře,chudinka si vytrpěla již své za těch 18 let,a pokud zůstane s tímhle pánbem,tak bude hůř!Schizofrenie je neléčitelná,a nebezpečná pro okolí,čti pozorně: nemoci.vitalion.cz/...

Zdravím. Je to pouze mamčina věc a sama musí přijít na to, jestli si s partnerem rozumí, cítí se s ním dobře a chce s ním být. Sám říkáte, že by Vás stejně neposlouchala. Čím víc byste se snažil mamku přesvědčovat, že si vybrala špatně, tím horší by to bylo. Pokud je s ním spokojená, pak nemá smysl, abyste se do toho pletl. Vím, že to myslíte s mámou dobře, ale ona je dospělá a svéprávná. Tak jí trochu víc věřte a pokud je ve vztahu spokojená, přejte jí to. Má leccos za sebou a její přítel jistě též. Oba mají právo začít znovu a dostat druhou šanci. A pokud si rozumí, nechte to na nich. Jejich vztah se Vás netýká a zbytečně byste si dělal s mámou zle.

No vaše máma dělá fatální chybu v tom, že si po pár měsíců známosti a psaní už chce toho svého přítele nastěhovat k vám domů. Chudina, asi se musí cítit hodně mizerně, když na toto přistoupila. Dle mého názoru se klidně mohli scházet, ale bydlet každý zvlášt. No asi tak - jestli je zamilovaná, tak má růžové brýle a vidí vše krásně. Jak se přítel k vám nastěhuje, počítám, že to až taková idylka nebude. A má-li vaše máma deprese, tak si určitě najde někoho velmi podobného vašemu otce, se kterým mu to neklapalo. Toto je můj osobní názor. Jenže - jí do toho až tak mluvit nemůžete. Nepíšete, jak jste starý? Ale podle toho, co píšete, tak asi máte na věc svůj názor a držíte si odstup už jen proto, že vy s přítelem matky nechodíte, že. Vaše máma by hlavně měla pracovat na sobě, trošku nabýt sebevědomí a neupínat se k kdejakému chlapovi jen proto, že má pocit, že jiného by nenašla. Pokud toto neudělá, tak se asi bude plácat v tom samém nekvalitním vztahu, jaký měla... Takže moje rada zní, přítele nechat bydlet tam, kde bydlí a pokračovat ve vztahu na dálku. Na sestěhování mají pořád hodně času...

Názory , pohled člověka, který onemocněl schizofrenií na nemoc samou, její průběh, příznaky, léčbu, lidská práva a na názory na schizofreniky.

Definice schizofrenie doplněná o mé poznatky, pocity,názory

Schizofrenie (1) je závažné duševní onemocnění projevující se hluboce zkresleným vnímánímreality, progresivním (postupujícím) rozpadem myšlení, nezvyklým chováním a obzvláště sociálním stažením, či netečností. Celkové příznaky zahrnují halucinace, bludné představy, poruchy pozornosti, vůle, ochuzení citového a společenského života, narušení pohybové koordinace ( katatonie). Prvotní příznaky se ze statistického hlediska rozvíjejí nejčastěji v pozdníadolescenci a rané dospělosti, přičemž diagnostikovaný výskyt v populaci je asi 1 %Obecně se předpokládá, že schizofrenie je vývojovou poruchou, založenou na určitých změnách v neuroanatomii a neurochemiimozkovétkáně. Bezprostřední počátek onemocnění bývá většinou plíživý, často doprovázený zastřeným vědomím, bouřlivými poruchami chování a halucinacemi. Existuje mnoho druhů schizofrenie, z nichž asi nejznámější je paranoidní schizofrenie.

Schizofrenie patří díky své výraznosti mezi jednu z prvních popsaných duševních poruch vůbec a její popisy se nacházejí už v hebrejskébibli, odkud pochází také zlidovělý výraz pro tuto nemoc mešuge.

Halucinace jsou vjemy, které velice sotisfikovaně, důvěryhodně, často bez přestání ,od probuzení do usnutí, vytváří mozek jedince postiženého chorobou.. Mohou být různé, zvukové ,muzikální, sluchové,včetně zrakových, intrapsychických (někdo nemocnému dává nebo naopak bere z mozku myšlenky), tělových... Jsou to vjemy bez existujícího podkladu _ jsou vytvořeny v mozku. Jeho část , která tvůrčím způsobem samostatně pracuje, umí používat informace uložené v pamětových centrech , pracovat s veškerými smysly, umí načíst z vjemových center reakce na signály , které vyvolávají to,co člověk slyší, vidí, cítí a do těchto center signály zasílat. Tímto způsobem vytvořené zvuky, dialogy, představy, obrazy, vůně vnímá pouze nemocný člověk . Ten to však neví. Připadá si normální. Stále hledá a pátrá odkud to je, kdo mu to dělá, proč. Často měsíce, roky. Jednotlivé formy halucinací mají mnoho podob. Člověk slyší ve svém okolí, za dveřmi bytu, kdekoli ve vnějším prostředí dialogy lidí, kteří se baví o něm, o jeho rodině, "nevěrné"manželce. Nebo slyší mluvení v hlavě. Jakoby mu je tam někdo nějakou technologií zasílal.Tyto vjemy komentují situaci, děj, který právě probíhá. Reagují na něj. Popisují to, co člověk vidí. Jsou slyšet vlastní myšlenky, které v ten okamžik vyplouvají na povrch. Je slyšet text, který člověk vidí a čte. Může vidět postavy, cítit zápach.Člověk, který má halucinace si nepřipadá nemocný. Jsou to pro něj vjemy z jeho okolí nebo někým vytvořené a zaslané. Ovlivňují jeho život. Vyvolávají permanentní stres, strach, pocit žárlivost, sledování, snímání myšlenek,zasílání informací do mozku. Mozek je bez přestání zahlcován informacemi. Z člověka se postupně stává štvanec. Je ochuzen o citovou,pocitovou, emoční stránku života. Nemůže se radovat, zamilovat se, těšit se. Postupně ho to rozkládá. Dochází k postupnému sociálnímu a společenskému vyčleňování. Jsou narušovány jeho sociální návyky. Nevnímá budoucnost.

I přesto, že halucinace vytváří část mozku daného jedince, vnímá je mozek jako informace přicházející z vnějšího prostředí. Jeho 2. signální soustava mu tak, jak informace přichází, vytváří představy. Představy má každý člověk. Mozek použije všechny druhy uložených informací, k tomu přináležejících pocitů, emocí, reakcí týkajících se daného vjemu, vytvoří představu. Těch, kdo o něm mluví. Nevěrné ženy. Strach, když slyší dialog, kde mu chce někdo ublížit. Komunikačních,lokalizačních technologií, které jsou použity na komunikaci s jeho mozkem. Spiknutí tajných služeb. Výzkumných organizací. Pocity strachu. Sledování. Stres. Trvá to měsíce, roky, permanentně. Z představ se vytvoří schémata různých systémů, vzniknou konspiračních teorie, o kterých je daný jedinec přesvědčen. Jsou vytvořeny bludné představy. Člověk je začne prezentovat. Je o nich přesvědčen. Má své argumenty. Podložené prožitky, zážitky. Nepřijímá žádné argumenty. Vždyt to slyší.Vždyt to přece existuje. Vždyt se to děje. Vznikají bludy. Na okolí jedince působí jeho představy kosmických, technologických, konspiračních teorií fantasmagoristicky.

Bludy jsou přesvědčení daného jedince o něčem, co neexistuje, je nereálné, neděje se , které nelze vyvrátit žádnými logickými, sdělenými argumenty.

Na podněty, kterými je člověk kontinuálně zásobován vytváří 2.signální soustava paralerně s tím představy. Technologií, komunikačních prostředků, lokalizačních přístrojů, konspirací tajných služeb a výzkumných center. Vyvolá to zájem, nutkání na to přijít, bojovat proti tomu, informovat instituce. Člověk není schopen tomto případě sám přijít na to, že je nemocen. Pro jeho mozek jsou to informace z vnějšího prostředí. Přijímá je dlouho. Bez přestání. Věří tomu, co presentuje.

Bludy trvají do doby než člověk prohlásí _ jsem nemocen . Tímto okamžikem bludy končí. Tímto okamžikem končí dezorganizace osobnosti. Tímto okamžikem přestává člověk tzv.chorobně interpretovat nové zážitky. Tímto okamžikem chce léčbu, která ho zbaví těch odporných věcí . Tento okamžik musí nastat co nejdříve od doby, kdy člověk začne o svých teoriích hovořit. V případě hospitalizace nejlépe v prvním týdnu.

(1) - cs.wikipedia.org/...

Co jsem zažil já:

Od roku 2008 jsem začal slyšet dialogy a prožil něco, co nepřeji nikomu.Stavy, kdy člověk volá o pomoc, prosí, útočí. Proti něčemu, co není, co nikdo jiný neslyší,nevnímá, nepochopí. Člověk si nepřipadá nemocný. Nemá to vliv na jeho inteligenci. Vzhledem k tomu, že mozek neumožní člověku přijít na to, že je to zdravotní problém , nemocný usilovně hledá příčinu. Hledá viníka,tyrana, technologii, prostě něco, co to způsobuje. Slyšel jsem jasné, zřetelné, srozumitelné dialogy, kdy se o mě bavili třeba v autobuse mhd ženské hlasy. Poznal jsem se z toho,myslel jsem, že to slyší ostatní. Koukal jsem po osazenstvu autobusu, nemohl jsem najít, kdo se to baví. Vystoupil jsem. Večer, když jsem šel spát, tak jsem asi půl roku velmi zřetelně slyšel, někdy z prázdného bytu o patro níže, ,jindy za dveřmi dialog na téma, že mě v noci až budu spát vyrazí dveře a zlomí mi ruce. Měl jsem strach usnout, k ruce jsem si dal telefon, na kterém jsem si předvolil 158 , abych si mohl zavolat pomoc. Pak myslel jsem si, že si majitel domu objednal stěhování regulovaných nájemníků. Pravidelně, když jsem usínal a neslyšel dialogy, měl jsem v hlavě pískání, jako když se fouká na foukací harmonice vysoký tón. Nemohl jsem spát. Trpělivě jsem čekal 2 až 3 hodiny, až ta hrůza přestane a usnu. To byly hlasy z prostoru. Poté jsem je začal vnímat uvnitř hlavy. Mluvilo to, komentovalo to , co dělám.Reagovalo to na situaci, která byla. Bylo to on line. Také to uráželo, celý den, až do doby, než jsem usnul. Takto mě to terorizovalo asi 4 roky. Nejdříve jsem se bál, začal jsem tomu nadávat. Pak jsem začal hledat na internetu informace o různých výzkumech v oblasti software pro lokalizaci, o fyzikálních jevech zvaných signál a jeho formách přenosu a interakce, o snímání neurální činnosti, zkouškách účinků různých druhů záření na lidský organismus. I přes znalosti v oblasti exaktních věd / jsem Ing. / jsem byl dlouhodobým utrpením úplně zaslepen, nebyl jsem schopen přijmout žádné argumenty. Podával jsem na instituce podněty k prošetření , hledal na internetu všechna možná i nemožná slovní spojení popisující to,co se mi děje, podal trestní oznámení , že mi je to činěno. Zasílal množství e-mailů na instituce, kam jsem podal podněty. Nic se nedělo. Začal jsem používat sprosté výrazy . Slovně urážet či napadat někoho, kdo koná svou práci a nic mi neudělal.
Tímto jsem si přivodil i trestní stíhání za nebezpečné vyhrožování a byl jsem z tohoto činu policií obviněn. Stíhání bylo z důvodu nepříčetnosti a neschopnosti rozpoznat trestnost mého jednání zastaveno. Z mé strany to bylo volání o pomoc, popis hrůz,které takto nemocný člověk zažívá, a nakonec i napadání a urážky, když se stále nic nedělo. Znovu opakuji, mozek člověka, který takto onemocní nerozpozná a ani nehledá příčinu sám v sobě.
Pak jsem byl policií převezen do psychiatrické léčebny Bohnice. byl jsem zde přijat tzv.nedobrovolným příjmem . Proběhlo to tak, že jsem byl telefonicky pozván na policii, zde mi řekli, at to, co jsem říkal minule řeknu paní doktorce. Trvalo to asi 5 minut. Mé konstrukce-bludy byly dokonalé, pro ostatní fantasmagoristické. Pak mě policisté odvezli do psychiatrické léčebny. Měl jsem strach. Zavolal jsem matce, že mě někam veze policie, asi do Bohnic. V Bohnicích na příjmu se mnou mluvili v kanceláři asi 3 minuty, odfajfkováno, hospitalizace. Byl jsem převezen na pavilon. Zde jsem vše odevzdal, dostal jsem pyžamo. Byl jsem z toho tak vyjukaný, že jsme si ho oblékl zády dopředu,jako svěrací kazajku. Začali mě léčit,dostal jsem první léky. Bez jakéhokoli představení lékaře, bez souhlasu s medikací, bez rozhovoru o tom, kde jsem, bez snahy vyvolat nějaký zájem, otázku na téma mé nemoci. Připadal jsem si "odchycený"a uzamčený. Před odchycením a převezením do nemocnice jsem 2 roky učil. Měl jsem mít zrovna volno. Ani jsem nezavolal , že pak nepřijdu. Druhý den jsem byl přeložen na jiný pavilon. Opět žádný rozhovor na téma kde jsem, žádné srozumitelné materiály na téma mozek, co umí, jak se to léčí, čím budu léčen, jaké to má vedlejší účinky, jak dlouho... Bylo mi řečeno, že je to tzv.nedobrovolný vstup, že přijde nějaké paní od soudu a pak rozhodnutí o hospitalizaci. A že dostanu advokáta. Já jsem si pozval advokáta svého, který přijel spolu s bratrem. Lékaři jsem podepsal souhlas o informování obou o mém zdravotním stavu a nechal na nich, jak se rozhodnou. Zda mě budou chtít dostat z nemocnice či ne. Po sdělení lékaře, že je nutná nějaká doba k medikaci atd . se rozhodli, že mám zůstat. Ale byl jsem klidnější. Měl jsem v ně důvěru. Léčba mě utlumila. Byl to strašný stav. V prvních dnech jsem měl tzv.pobyt na oddělení. Celé dny jsem se pročekával od rána do večera. Bylo to ubíjející. Rodiče mi přivezli do léčebny pořádné pálky a míčky na stolní tenis. Uspořádal jsem turnaj pavilonu ve stolním tenise. Zapojil se skoro celý pavilon. Pak následovali dny se společnou vycházkou. Hodinová procházka po areálu. A dopoledne hodina hraní si s pedagožkou. Už jsem hovořil s lékařem. Ptal se mě, co slyším, vnímám. Co bych mu to říkal... Ráno na společném sezení s lékařem jsem odpovídal na otázku jak se daří _dobře. Více nás odpovídalo,dobře. Byl jsem utlumen. Pozval jsem si kamaráda. Válečného veterána, předsedu krajského sdružení válečných veteránů. Také jím jsem. Opět jsem dal lékaři souhlas o jeho informování o mém zdravotním stavu. Pak jsme spolu asi 2 hodiny mluvili. Byl jsem klidnější. O víkendu jsem pozval na návštěvu předsedu představenstva a druhého člena představenstva akciové společnosti, jehož jsem také členem. Vzali to s humorem, začal jsem chápat, že se mnou asi něco není v pořádku. Zároveň jsem od nich dostal ceny na turnaj ve stolním tenise. Začal jsem chodit na pracovní terapie. V rámci pracovní terapie jsem sestavoval ptačí budku. 14 dní jsem to nebyl schopen udělat, léky byly hrozné. Všichni nám pomáhali. Já jsem to nepoznal. Měl jsem obrovské štěstí. Bratr mi dovezl do léčebny přenosný počítač, kam mi nahrál filmy a písničky. Já jsem měl flash disk, kde jsem měl nahrané různé informace a výsledky vyhledávání ,která popisovala to, co jsem myslel , že je mi činěno. Připravil jsem složku a snažil se přesvědčit ošetřujícího lékaře, že si to musí nahrát. Zareagoval naštěstí tak, že mi do mého compu nahrál film čistá duše. Je to pravdivý příběh o kandidátovi nobelovy ceny, který onemocněl touto nemocí. Měl zrakové vjemy. Jednou viděl někoho doma, dotyčný chtěl ublížit jeho dítěti a ženě. Skočil k nim, porazil je na zem, jak je bránil. Žena vzala dítě, utekla před ním do auta. On se rozeběhl za nimi. Opřel se o kapotu, zamyslel se a řekl. Vždyt oni jsou stále všichni stejně staří. Myslel tím ty, které viděl jen on. Od té doby bylo po tvz. bludech. Já jsem si v ten okamžik řekl, jsem nemocen. Od tohoto okamžiku , v první třetině léčby, jsem se stal spolupracujícím pacientem. Přestali se mi vytvářet představy o systému, kterým jsem terorizován. Začal jsem mít zájem o informace o nemoci. Na otázku jak se daří jsem neřekl dobře, ale popsal jsem své pocity, potíže, stav mysli,.. Avšak mnoho lidí odpovídá dobře . Ale opět se mnou nikdo nebavil o průběhu léčby,medikaci, době, plánu...
Po dvou měsících a pár dnech lékaři konstatovali, že již nejsem nebezpečný sobě ani svému okolí. Podepsal tzv.dobrovolný vstup a zůstal ještě 6 dní. Pak jsem byl propuštěn, jsem léčen ambulantně, s lékařem komunikuji i telefonicky, e-mailem. Ještě mě čeká jedna záležitost. Lidé, kteří v době, kdy jsou trýzněni verbálními hlasovými halucinacemi často na někoho útočí, nebo někoho urazí. Já jsem byl obviněn na základě e-mailů , které jsem zasílal z mé e-mailové adresy na adresy policie, intitucí,úřadů,lidí z nebezpečného vyhrožování, bylo to pro nepříčetnost zastaveno. Uplynuly tři měsíce od doby propuštění. Dostal jsem předvolání k soudu, kde jsem se dočetl, že jsem nebezpečný sobě a společnosti, že mám poruchy vnímání v podobě sluchových,intrapsychických a tělových halucinací. Došlo k dezorganizaci osobnosti a neschopnosti správně testovat realitu. Chorobně interpretuji nové zážitky. Na základě těchto skutečností bude rozhodovat nyní soud, zda mám být léčen dle trestního zákoníku soudem nařízenou ústavní ochrannou léčbou. Bude druhé stání. Na tom prvním měli, aspoň si to myslím, znalecký posudek o mém zdravotním stavu před tím, než jsem prohlásil, jsem nemocen.

Po propuštění z nemocnice jsem se začal věnovat opět normálním věcem, vrátil jsem se po letech k tenisu, začal pracovat jako správce v tenisovém klubu, trénuji děti. Přihlásil jsem se na vysokou školu a v rámci celoživotního vzdělávání si chci doplnit znalosti v oboru pedagogika. Chtěl bych se v budoucnu věnovat práci v sociální oblasti a tvorby chráněných pracovních míst.

hospitalizace, postřehy, má představa o informovanosti

Jak jsem naznačil v úvodu a v části "co jsem zažil já", chyběly mi informace, komunikace, seznámení s tím, kdo je to psychiatr, co umí, dělá, jak funguje mozek, jak umí vytvořit vjem, proč je léčen, jaká je průměrná doba hospitalizace, co je plánováno, jaké léky budou podány, jaké mají vedlejší účinky, jak okamžité, tak z dlouhodobého hlediska. Jsou to věci, které souvisí s dodržováním základních lidských práv pacienta. Jelikož je pacientova schopnost, možnost tato práva vyžadovat snížena, musí systém nastolený v léčebném zařízení zabezpečit, aby byla dodržována. Důsledné dodržování práv nemocného na informace o postupech, medikaci, léčebném plánu je základním předpokladem pro úspěšnou léčbu. Je to předpoklad k nastolení dialogu, důvěry, spolupráce pacienta, nevznikají traumatizující zážitky pacienta z vedlejších účinků léčiv, které v budoucnu způsobují neužívání předepsaných medikamentů.

Schizofrenik je dlouhodobě zásobován informacemi, týrám, ponižován, okrádán o radosti života, citovou stránku života, sociálně vylučován, ovlivňován představami, dedukcemi, schématy , nucen žít ve strachu, cítit se jako štvané zvíře, roky, od probuzení do usnutí. Jeho přesvědčení, teorie, bludy má uloženy hluboko, pevně ve své mysli. Kromě toho, že se blud tvořil dlouho, má tento člověk strach. A pod tlakem reaguje jako štvané zvíře. Zatlačené do kouta. Jediná cesta, jak mu pomoci začít věci chápat tak, jak jsou, uvědomit si, že nikdo nikoho netýrá, nesleduje, neprovádí na něm pokusy , nebot by to byl velmi závažný trestný čin je najít cestu, jak mu podat srozumitelně informace. A to takovou formou, která vyvolá zvědavost. Chut,potřebu se ptát. Najít si informace. Pochopit základní pojmy, jako signál, vjem, halucinace, ale také kdo je psychiatr, co dělá, co je plánováno. Musí zde být partneři v diskuzi, kde ten zkušenější musí mít za cíl dosáhnout vyřčení věty, jsem nemocen, jak budeme postupovat.

Po přijetí k hospitalizaci by měl dle mého názoru nemocný člověk absolvovat "vstupní kolo"pohovorů, kde by jednotliví pracovníci zaznamenali informace dle své odbornosti / lékař na příjmu, ošetřující lékař, psycholog, sociální pracovník/. Ihned po příjmu by měl proběhnout první rozhovor mezi nově přijatým pacientem a lékařem. Pacient by měl být informován kde je. Kdo je to psychiatr. Proč byl hospitalizován. Co bude následovat. Měl by proběhnout formou rozhovoru, dialogu , kde se otázkami zjistí jeho znalosti, vědomosti , mentální schopnosti. Měl být seznámen s tím, že v mozku mohou vzniknout nerovnováhy, které vyvolávají to, co se mu děje. Jak tyto nerovnováhy korigovat. Formou dialogu by se měl dozvědět , že mu budou podány léky, které by mu měli pomoci . Musí být vyvolána potřeba se ptát. Musí dostat nějaké srozumitelné informace v písemné podobě, které si poté bude pročítat. Člověk by neměl být léčen bez vstupního pohovoru. Měl by mu být v písemné podobě předložen k podpisu souhlas s léčbou, název medikamentu,popis jeho léčebných a vedlejších účinků. Měl by mít možnost písemně se vyjádřit, vznést dotaz.

V prvním týdnu by se měl v rámci "kolečka"setkat se všemi odborníky na daném pavilonu. Formou dialogu by měl pacient získávat informace o nemoci. O možnostech léčby. Musí být zapojen do diskuze. Mít k dispozici písemné informace. Musí být vyvolán zájem se ptát. Nastolena důvěra. Do dialogu s pacientem by měli vstoupit všichni členové personálu psychiatrického pavilonu. Každý umí na problematiku probíranou v dialogu zareagovat jinak. Určitě je dobré, když se využije potenciálu všech, včetně středního zdravotnického personálu, ošetřovatelů, sanitářů, lidí, kteří mohou kdykoli během dne prohodit s nemocným pár slov, vtáhnout ho do problému, lidí, se kterými se spousta pacientů oslovuje křestními jmény.

_ co když se mi to stane

Rada, prosba pro lidi,kteří slyší dialogy o nich samých, nemohou najít jejich aktéry, slyší hlasy uvnitř hlavy, které komentují jejich činnost, říkají jim, co vidí, slyší text, který čtou, slyší své myšlenky, mají pocit, že jim myšlenky někdo snímá, že je někdo sleduje, informace do hlavy vysílá a setkali se s nepochopením okolí, hledají příčinu, viníka, autora těchto věcí, jsou tímto terorizováni, týráni, bojí se, nesmějí se, nemají delší dobu emoční prožitky, neradují se ze života . Nebojte se situaci řešit. Já jsem to vše zažil. Nešel jsem k lékaři. Nevěděl jsem , že je to nemoc. Nikomu jsem se nesvěřil. .Sledoval jsem, kde a kdo se o mě baví. Měl jsem zvukové vjemy v hlavě. Hledal jsem výzkumy, které by se tím mohli zabývat. Byl tím terorizován.Obesílal jsem instituce. Přivodil jsem si sdělení obvinění z přečinu nebezpečné vyhrožování. Byla navržena má ochranná ústavní léčba. Proč? 2.signální soustava mi během těch hrůz dělala představy různých výzkumů,sledování, vyčlenění pokusných osob. Byl jsem o tom přesvědčen. Nekopírujte mě. Podívejte se na informace. Zjistíte, že je to popsáno už ve starověku. Nebojte se slova psychiatr. Není to člověk, který má své blázny , ten nemocniční v kleci. Je to člověk, který rozumí dějům v mozku, přenosu signálů, které v mozku tvoří nějaká jeho část , posílá je do vjemových center a působí nám vjemy, různé psychické,emoční stavy. A buďte jeho partnerem. Navštivte ho. Řekněte mu . Něco není v pořádku. Ale jedná se o můj mozek. O můj život. Uměl by jste mi vše vysvětlit, abych tomu rozuměl? Mohli bychom si popovídat, co s tím, o perspektivě? Nebo si vyhledejte nějaká nestání zařízení, nadace, o.p.s, občanská sdružení, která se zabývají pomocí lidem, které tato nemoc postihla. Zajděte tam, domluvte se. Určitě vám domluví i schůzku s někým, kdo prožil to, co prožíváte vy. Musíte to udělat. Nebo si najděte na internetu neziskové nestátní organizace. Zavolejte tam, domluvte si schůzku, řekněte jim, co se vám děje. Zeptejte se, zda už s nimi někdo takový spolupracuje. Pohovořte si o tom. Ptejte se. Popovídejte si o mozku. O historii. O tom, že je to popsáno dávno před začátkem vědeckotechnické revoluce. Udělejte to dříve, než to začnete jakkoli samostatně řešit. Jinak to pokračuje, až zblbnete, dožene vás to, budete hospitalizováni nedobrovolně. To je krajní řešení, kdy o sobě nerozhodujete.

Buďte tvrdí na lékaře. Nutte je držet se následujících řádků. Ukažte jim je, řekněte jim : myslím, že jsem zdráv. Dejte mi podklady. Historické. Se srozumitelným popisem toho, čemu říkáte nemoc... Pojďme hrát hru, já budu zarputilý nevěřící Tomáš, máte na to vyhrát? A to tak, že vám veřejně poděkuji za vítězství? Víte, v hlavě to nemluví s logikou věci on-line každému... Hlavně, pane doktore, doktorko, to vám sděluji, oznamuji : jestli mě začnete pomáhat tím, že mě nějak uspíte, utlumíte, zparalyzujete nějakou chemickou svěrací kazajkou, tak jste pro mě sráč, který se umí učit a tím jeho kvalifikace končí...tahá na řetězu tuny materiálu a zrazuje své poslání ješitností ,pocitem pozření Šalamounova hovna , nehraje se si sumou svých znalostí . Nepoužívá je tvůrčím způsobem. Takovým, aby se radoval z toho, že šikovný řemeslník, umělec, pedagog, pobuda umí pěkně popsat některé děje v mozku. e kámoš sanitář dodává několikrát denně do systému _ zdravotní virtuální karty info , kde sděluje , na co přišli s pacientem, co ho zajímá. Kde sestra říká panu doktorovi : dost _ pacient má tyto a tyto nežádoucí projevy vedlejších účinků léku a klidně mu důrazně řekla, že on by to svým dětem neudělal . A pak sdělila-nikde v žádném nařízení není vyvolat u pacientů silné vedlejší účinky za účelem utlumení jiných. Trauma takto způsobené zůstane celý život.

Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech . Zastávám názor : onemocní-li člověk chorobou, která sníží jeho schopnost svá práva vyžadovat, uplatňovat, musí být vytvořeny podmínky , systém, kodex , kdy jsou nemocní srozumitelnou formou o svých právech informováni, systémem je zabezpečeno jejich neobcházení, lidé jsou na svá práva srozumitelně, viditelně upozorňováni. Musí být informováni o léčbě, medikaci, měli by mít právo se písemně vyjadřovat k jednotlivým skutečnostem souvisejících s léčbou, účinky léčby, omezením souvisejících s hospitalizací. Léčbou vyvolané vedlejší účinky, které člověk popíše jako nepřijatelné musí být změnou medikace, dávky léčiv odstraněny. Utlumení, tupost, extrapyramidové příznaky mohou být pro nemocného člověka traumatizující. Může vzniknout nedůvěra nemocného člověka v lékaře a v léčbu. Strach z užívání léků

Kokoss,pockejte jak se vse vyvine.Vic opravdu delat nejde.Verte,ze matka ,kdyby se ji casem neco nezdalo,tak prerusi znamost.musi se o tom presvedcit sama,.ted pokud je zamilovana,nic nesvedete a ma tak trochu zastrene obzory.Nebojte to netrva vecne a procitne.spis se bojte o sebe a opstatni nechte na ni,je dospela,nemuzete ji pomoci.

Tazateli, nezávidím tuto situaci, ale mít doma 4 děti, tak si sakra rozmyslím, koho si tak brzy domů dovedu. Holý nerozum.

Navrhni třeba mamce, at si její nový přítel najde třeba malinkou garsonku na pronájem nebo nějaký podnájem jednoho pokoje blízko Vás třeba na čtvrt roku a at k vám chodí a až ho lépe všichni poznáte at se klidne nastehujete. Určitě vás děti má radši než jej prozatím cizího člověka a dočasne ustoupí