Nejste přihlášen/a.
Dobrý den,
nejsem si úplně jistá, jestli mi tady někdo může pomoct, ale i tak sem svůj, tedy spíš kamarádčin problém vložím.
Mám nejlepší kamarádku, oboum je nám 14, ona na tom ale není psychicky úplně dobře. Umí se skvěle přetvařovat, takže všichni okolo si myslí, že je to veselá, optimistická holka, která nemá žádný problém, ale opak je pravdou. Má problémy se sebepoškozováním a depresemi. Tvrdí, že si od léta neublížila, i když k tomu prý často nemívá daleko, což jí věřím, nemám důvod si myslet že mi kecá. Teď má ale strašný depky, asi, nebo takový psychický zhroucení. Na začátek dodávám, že to údajně říká jenom mně a podle toho to i vypadá, takže si nemyslím, že by si nějak vymýšlela.. Občas má sklony k přehánění, ale v tomto jí věřím.
Má skoro rok přítele, ale to je - s prominutím - pěknej hajzl... Jinak se to ani nedá říct. Strašně jí ubližuje tím co dělá, i přes to že si to z nějakých důvodů nepřeje, v létě se s ní rozešel a za týden vrátil, kolují zvěsti že to zkouší na jiný holky + s nima občas "ze srandy" píše. Asi se vám zdá, že je to jenom naivní blbka která mu všechno odpustí - nevím, asi ano, ale je to její věc.. Navíc to teď začala víc řešit a přemýšlí nad rozchodem, s tím že na to nemá. Její nejlepší kamarádka se s ní neustále hádá a doma to taky nemá úplně růžový. Teď k jejím stavům - svěřila se mi, že skoro každej večer, když se s někým dohádá, něco se dozví apod., tak není schopna něco pořádně udělat, jen se třese a brečí, přičemž má nutkání si ublížit. Prý to ale nedělá kvůli slibu svému nejlepšímu kamarádovi.
Strašně mě ničí ji takhle vidět, ještě když vím, že ona nikomu nic špatnýho nedělá a nezaslouží si to.
Z toho důvodu jsem jí dneska navrhla psychologa.. Odvětila mi, že pomoc nepotřebuje, že není psychouš.. Nechci ji naštvat a jít proti ní, ale má k tomu docela slušně nakročeno. Rodičům to říct nechce (což docela chápu, jelikož její sestra je lesba a rodiče to tají celé rodině protože "kdo by si co řekl" a kamarádku neberou úplně vážně.). Ona je ale strašně paličatá a nenechá se do ničeho nutit, tudíž ji k nějakýmu odborníkovi nedostanu. Snažila jsem se jí vysvětlit, že s ní bude jenom mluvit a že když si to nebude přát, tak to nikomu neřekne, ale ona mě utnula s tím, že nechce a že toho mám nechat..
Nikdy jsem nebyla nijak empatická, ale ji mám strašně ráda a udělala bych pro ni všechno, proto mě tak mrzí, že nemůžu dělat nic... Navíc je to moje jediná pořádná kamarádka a nerada bych o ni přišla.. Už tak že by se jí něco stalo, nebo že by se se mnou přestala bavit a důvěřovat mi.
Ani nevím co po vás chci, asi se moc radit nedá, ale budu ráda za jakoukoli reakci...
Děkuji.
Komu není rady, tomu není pomoci. V první řadě by tvoje kamarádka měla svoje stavy řešit s rodiči. Pokud s nimi nemá nějak zvláště dobrý vztah, tak je to špatné, a možné problémy vycházejí z i tohoto. Pokud tvoje kamarádka chodí s hajzlem - tvoje slova, tak je to jen a její věc. Nemůžeš řešit její problémy, třeba ona o to vůbec nestojí. Když jí budeš chtít pomáhat přes její nezájem, jen se to obrátí proti tobě. Tvoje kamarádka je nezletilá, ještě pod zákonem, její problémy by v první řadě měli opravdu řešit rodiče. Oni za ni zodpovídají.
Dobrý den. Předně Ti chci říci, že bych Tě chtěla mít za kamarádku opravdu hned. Jsi starostlivá a snažíš se pomoci. Jenomže zde to bude těžké. Pokud si někdo nechce nechat dát poradit a pomoct, pak s tím nic nezmůžeš. To by musela kamarádka chtít především sama. Chápu, že máš o ní strach, ale pokud naprosto odmítá obrátit se na odbornou pomoc, pak jí můžeš jen podpořit morálně. Svým přátelstvím, být jí oporou a snažit se jí přesvědčit, že zase bude lépe. Ona sama musí dojít k přesvědčení, že pomoc potřebuje a chce. Snaž se jí rozptýlit, aby přicházela na jiné myšlenky, aby se alespoň ve Tvé přítomnosti cítila lépe a uvolněně. Aby na chvíli z ní všechno opadlo. Navrhni jí, že budete chodit třeba běhat, nebo bruslit, aby přišla na jiné myšlenky a z toho negativního, co nosí uvnitř sebe se vymanila alespoň po kouskách. A pokud přijde opravdu špatná chvíle a depka, Ty nebo ona, se obratte alespoň na linku důvěry a nechte si poradit a nasměrovat tam...Je škoda, že kamarádka nechce komunikovat ani s rodiči. Mohla bys je informovat Ty, pokud jí chceš pomoci, ale nechám to na Tvém uvážení. Až kamarádka uzná, že na to samy dvě nestačíte, zde je odkaz na linky důvěry, stačí si najít tu, která je ve vašem kraji. Třeba se to bude někdy hodit. Je těžké nabízet pomoc, když jí kamarádka odmítá a staví se negativně k odborníkům, které by jí mohli pomoci (lékař, psychiatr atd.)
doplněno 23.01.13 07:49:opr.-kteří...
Ano, jsi dobrá kamarádka a je fajn, že se snažíš kamarádce pomoci. Ale!
V první řadě je jen a pouze její věc, s kým chodí, i kdyby to byl sebevětší hajzl. Je to její rozhodnutí a pokud vím, chodí s ním dobrovolně. Pokud je neštastná a chodit s ním nechce, jistě má vlastní hlavu, aby to udělala.
Opravdu je to na psychologa, ale opět je to dobrovolná návštěva. Kamarádka si musí uvědomit, co vlastně sama chce a především si musí najít základní fakta o psychologovi - nechodí tam psychouši.
Píšeš, že ona nikomu nic špatného nedělá. Není to pravda. Dělá špatně sama sobě. A je bohužel jen na ní, jestli, a také kdy, si to uvědomí. Celý život bude něco řešit, a budou to podstatnější věci, než jeden blbeček. A buď se je řešit naučí a postaví se problémům, nebo ji dnešní svět semele.
Ahoj
chápu, několik velice super a mě blízkých lidí mělo podobný problémy a těžko to přiznávají
je to jev NAPROSTO ČASTÝ a běžný akorát se až za hodně let dozvíte kdo všechno tyhle problémy měl
není za co se stydět, stydět se můžu za pár situací které jsem rozhodl špatně a z paměti jsem je vytěšnil, ale za to že mám deprese?
můj kamarád je měl já to o něm tenkrát nevěděl - jemu to spustila jedna vypjatá traumatizující situace
od té doby se mu vracela ta situace občas jak ve snu. Postupně skončil tak, že se bál vstás z postele a nedokázal dojít v bytě ke dveřím
nakonec ho rodiče vyvlekli a doslova odnesli k odborníkům a postupně se léčil, trvalo mu to dlouho a na práškách jakž takž funguje
v životě by to nikdo neřekl do tak veselého normálního, silně duševně vypadajícího člověka
tak jen držím palce aby si to 1. dokázala připustit 2. dokázala vyhledat pomoc protože jinak to může dopadnout hodně blbě jako u dalších lidí, u kterých se pak jen člověk dozví že se jim sebevražda povedla
asi největší blok je to přiznat sobě potažmo okolí a strach že dotyčného okolí zavrhne - ale on ten strach je falešný protože když avrhne tak ten člověk vlastně nestál za pozornost
držím palce
jo a toho přítele bych do toho nemíchal, to z venku vztahu často vypadá jinak než to je ve skutečnosti
I já oceňuji tvou snahu kamarádce pomoci.
Obávám se ale, že sis vzala příliš velké sousto. Pomoci se totiž dá jenom tomu, kdo o pomoc stojí. Z tvého popisu situace ale nemám dojem, že by tvá kamarádka o skutečnou pomoc stála (odmítá psychologa).
___ Pár otázek:
Znáš přítele své kamarádky? Jaký je? Nebo jde opět jen o informace od kamarádky?
Znáš sestru své kamarádky? Je kamarádčino tvrzení pravdivé?
Znáš rodiče své kamarádky? Jací jsou? Mají tendence problémy neřešit ("zametat pod koberec")? Je pro ně skutečně mínění okolí ("co by řekli lidé") důležitější, než prospěch vlastních dětí?
Viděla´s někdy nějaké poškození nebo o sebepoškozování víš jenom z kamarádčina vyprávění? Slyšela´s už o člověku se sklonem k sebepoškozování, který s tím sám dokázal přestat?
___ Nechce-li se kamarádka jenom dělat v tvých očích zajímavou, určitě pomoc potřebuje. K výše uvedeným odkazům doplním linku bezpečí, na kterou můžeš volat zdarma, a to i v případě, že zrovna nemáš kredit: 116 111.
Další možností je obrátit se na své rodiče, na třídní (či jinou oblíbenou) učitelku nebo na školního psychologa - ti všichni by ti mohli poradit, co můžeš udělat, nebo by někdo z nich mohl promluvit s rodiči kamarádky (sama to nezkoušej!).
doplněno 25.01.13 23:38:Artíku, myslím, že budete nejblíž.
Vzhledem k tomu, že se Lighty ani neobtěžovala k našim radám jakkoliv vyjádřit, pochybuji, že by šlo o skutečný problém, nebo že by ji měla zdeptanou kamarádku "strašně ráda" nebo "pro ni udělala všechno" ...
Dobry den,je moc pekne,ze chcete kamaradce pomoci,ale nekomu proste pomoci nejde.Sebeposkozovani je vazna vec,dotycny si schvalne pusobi bolest,aby se odreagoval od te psychicke,ktera je pro neho uz nesnesitelna,pak prijde na chvili uleva.ja bych ji nijak nevnucovala,ze potrebuje odbornou pomoc,staci rici jednou.Opravdu by se to mohlo vymstit a muze vas i napadnout.Na druhou stranu,kdyby tolik trpela,jak vy to vidite,tak se pomoci nebrani.Je asi prikladem takoveho cloveka,ze dokud nespadne uplne na dno,tak se nic nezmeni.Kdyz spadnete na dno,mate se od ceho odrazit,jenomze ona je zrejme nekde uprostred a proste lita.Musi spadnout na to dno,aby byla nahore.Dejte take pozor,aby nebyla rada litovana,kdyz se vam tolik sveruje,vi moc dobre komu,kdo ji litovat bude.At to dopadne dobre. a vy se zbytecne netrapte.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.