Nejste přihlášen/a.
Před rokem jsem se rozešla s přítelem. Byli jsme spolu skoro dva roky. Plánovali jsme společné bydlení, svatbu, rodinu... Zjistila jsem, že je gay. Pochybnosti jsem měla delší dobu, tak jsem udělala spoustu věcí, co se nemá - prohrábla šuplíky (a našla kondomy, objednání na dermatovenerologii), počítač (fotky nahých kluků), mail a xchat (drsný homachaty). Přítel se k homosexualitě nepřiznal, bral to jako urážku. Ale ty fakta prostě bijí do očí. Plus se ke mě choval vždy dost chladně a po sexu nikdy nějak netoužil, já byla ta iniciativní.
Logicky následoval rozchod.
Já jsem založením spíš introvert. Takže loni jsem se se svým trápením nikomu nesvěřila, jeden den jsem se vybrečela do polštáře a šla dál... A do měsíce jsem se znovu zamilovala. Jenže ani tenhto vztah nevydržel a my jsme se před nedávnem rozešli. A na mě teď dopadl neskutečný vztek, smutek a zášt - a to nějak nepochopitelně spíš k tomu předminulému příteli. Všechny rány se ve mně obnovily a já vůbec nejsem schopná nějak normálně fungovat. A z představy, že jsem chodila s gayem je mi na zvracení. A k tomu mám hrozný pocit z toho, že si neumím vybrat toho správného partnera, že se bezhlavě zamiluju a pak si akorát nabiju hubu... Přitom bych už chtěla mít svoje zázemí s partnerem, což vůbec není v dohlednu. A s mým štěstím na chlapy se toho asi ani nedožiju.
Stalo se Vám někomu něco podobného? A jak z toho ven?
Jak z toho ven? Rozchodem.
Dcera se v roce 1998 vdávala za prima kluka. Vzdělaný, pohledný, uměl se chovat, prostě lepšího jsem si pro ni ani neuměla představit. Báječně si rozumněli. Měl i domek po babičce, zařizovali si tam společné bydlení.
Za rok po svatbě byl tady kluk jako buk, za další rok a půl holčička. Oba zdraví a mladé rodince nic nechybělo. Zet slušně vydělával. O to víc mě překvapilo, když dcera asi 4 roky po svatbě najednou prohlásila, že se budou rozvádět. Když jsem se ptala proč, odpověděla mi, že si nemají co říci.
Vypěnila jsem: Ty huso jedna, kdybys byla v manželství 30 let jako já, snad to i pochopím, ale po 4 letech?
Nedala si říct, následoval rozvod. Bez skandálů a rozbitého nádobí. Ona si děti nechala, nového partnera neměla, on poctivě platil a občas i přidal.
Teprve po dlouhé době jsem se dozvěděla pravdu. Zet byl totiž gay. Po rozvodu s dcerou si našel Michálka, pak Petříka, naposledy Bohouška. S tím uzavřel registrované partnerství a nastěhoval si ho do domku, kde žil kdysi s mou dcerou.
Dcera po několika letech poznala rozvedeného slušného pána a později se za něho provdala. On má její děti rád jako vlastní táta, další děti spolu již nemají. Původní manžel si děti bere na víkendy, přijede si pro ně, či je přiveze, oni ho pozvou na kávu. Prostě i když se rozešli, komunikují na úrovni.
Nemám na bývalého zetě pifku, proč? každý jsme nějaký. Nezazlívám mu to, mrzí mě jen jedno. Ten kluk to musel vědět jistě daleko dřív, než byla svatba, tohle je věc, která nevybují přes noc. Proč si tedy hned nenašel za partnera kluka, ale odnesla to moje dcera? Kdoví, jestli se snažil vytvořit normální rodinu: máma, táta, děti - a pak to neustál? Ptát se ho na to nikdy nebudu. Jen mě mrzí, že právě dcera se stala takovým pokusným králíkem, i když dnes je ve svém druhém manželství spokojená.
Tak to nelámej přes koleno, rozchod je zcela normální. A každý z vás si půjde za tím, co je jeho srdci bližší. Když nebyla svatba a děti, vůbec nic se neděje. Jsme jenom lidi. Jaga.
Klárko, nedělejte to! Uvědomte si, v jaké šílené situaci je váš bývalý přítel. Dostal nějakou výchvu, žil ve společnosti, která gay opovrhuje. Musel poslouchat nablblé vtípky a řeči. A sám sobě si to, možná, ani neuměl přiznat. Ne tak světu, rodičům, kteří budou mít co dělat přijat ho takového, jaký je. A kdo ví jestli ho příjmou.Nemá to snadné v žádném směru a do budoucna také ne. Má navíc ten problém někoho si najít. Neházejte na něho svou nemohoucnost najít si někoho. Takových je nás mnoho, kdo jsme toužili nebo toužíme po lásce, partnerství. Kdo se bojíme samoty a osamění. A pro něho je to mnohem obtížnější.
doplněno 17.07.12 11:10:Já s vámi souhlasím, že to má strašně těžké a docela s ním soucítím.
Ale co Já? On by si mě radši vzal a měl se mnou děti, jen aby nikdo na nic nepřišel. Ale co moje štěstí? Nemůžu se smířit s tím, že mě takto obelhával
Nevím, kolik je vám let, ale kapku mi to připadá, že jste dítě. Otázka - A co já? Co moje štěstí?-Je otázkou buď dítěte nebo velkého sobce. Vůbec jste se na všechno nesnažila kouknout jeho očima. Máte jen svůj pohled. Cupáte nožkama-Já chci, já, já. Nechejte toho!Nemá to , chlapec, snadné!
Troufám si tvrdit, že se mýlíte. Právě, že se snažím dívat se na problém jeho očima. A proto nechápu, jak to dokázal, hrát takový divadlo.
Celý vztah jsem se snažila, aby byl On štastný - a pak jsem byla štastná i já. Odpouštěla jsem, nehysterčila jsem kvůli blbostem. Jestli si na mě něčeho vážil a jestli si něčeho na mě cenili jeho kamarádi, tak to byla moje tolerance (měl mnoho časově náročných koníčků, kterým jsem se přizpůsobovala já, na dovolenou jel radši s kamarády než se mnou - i když jsme plánovali společnou, atd.).
Samozřejmě, že je naprosto v pořádku, ptát se "a co moje štěstí"!
Že to, chlapec, nemá snadné, ho rozhodně neomlouvá při pokusu obětovat štěstí milované(?) ženy divadýlku pro sousedy. Nebo vy byste snad chtěla žít manželství, které je jedna velká lež?
PS: Já to dělala deset let a nepřála bych to ani nepříteli. Myslet na vlastní štěstí je to nejchytřejší, co člověk může v takové situaci udělat.
Zdravím. Kláro, věřím že je to těžké se s tím vyrovnat. Ale nemusíte si nic vyčítat přece. Určitě poznáte toho pravého, nebojte se. Mít s někým rodinu jen proto, aby okolí nepoznalo, že on je jinak orientovaný, by byla velká chyba. Nebyla byste v takovém manželství spokojená, nesmířila byste se s tím a Vy máte právo mít vztah, který splňuje Vaše představy ve všech směrech. Takhle byste se jen obětovala a trápilo by Vás to. Zapomeňte na tuto zkušenost a neodsuzujte se za ni. Někdy to trvá delší čas, než člověk najde protějšek, který je tím pravým. Takže nepřestávejte věřit, že vhodného partnera najdete. Přeji Vám, aby to bylo co nejdříve a byla jste štastná. Tak zapomenete snáze i na předešlé nedobré zkušenosti. V životě nás zkrátka potkává i to trápení, nevyhneme se mu nikdo. Ale vyrovnáte se s tím časem, nebojte se...
ahoj, nikdy bych to nikomu nepřiznala, ale když si čtu tvůj problém, musím zareagovat, abys věděla, že tak hrozně na tom nejsi...ještě jste nedošli tak daleko, zarazilo se to včas...můj táta je totiž taky gay, mě je 25 let, vím to asi tak 10 let, přišla jsem na to náhodou, takový různým slíděním po bytě, nechci to rozebírat...bylo mi z toho hrozně, nemohla jsem uvěřit, říkala jsem si, že to musím zatajit před mamkou...o pár let později, když jsme s mamkou tak nějak diskutovaly na to přšla řeč a já zjistila, že to ví dávno, jen se celou dobu držela, nikomu nic neřekla, snášela to, byla v pohodě jen kvůli nám dětem...a z toho mi bylo smutno znova...nemám ale k tatkovi žádný odpor, on je úžasnej táta, vždycky byl, miloval nás a staral se...i ho chápu, spočítej si kolik mu asi je, když mě je 25 a v jaké tedy vyrostl době, jak se tehdy pohlíželo na gaye a vím, že jeho rodiče by to nikdy nepřijaly, nikdy...jen je mi smutno, že mají vlastně oba zkažený život, jak on tak mamka, i když se mají rádi, asi to není to, co by si představovali...takže vidíš, tvůj přítel to aspoň zarazil včas...vím, že ti je jistě strašně, ale vžij se do mé mamky, do nás, dětí gaye...držím palce, at najdeš pravou lásku, jistě na tebe někde čeká
Díky za upřímnou zpověď. Vím, že nejsem jediná, která se setkala s tímto problémem... Tvojí mamky je mi opravdu líto, musí to být statečná ženská. Ale nevím, jestli má nějaký význam zůstávat v manželství s gayem... ale to už je jejich život.
A hlavně si myslím, že před 25 lety byla situace pro homosexuály mnohem, mnohem horší. Dnes už jsou většinou lidí snad tolerováni, takže mají lepší podmínky ke svému přiznání. A společnost by se měla snažit být k nim tolerantní, právě proto, aby nedocházelo k tomu, že se budou skrývat v manželství...
"Nemůžu se smířit s tím, že mě obelhal".
Obávám se, že nic jiného Vám nezbyde. Navíc, je to sice hodně šílená situace, ale rozhodně lepší, když Vás obelhával teď a Vy jste na to přišla, než abyste to zjistila za deset let, kdy byste byli manželé a měli děti. Jste svobodná, rozhodujete sama za sebe. Nehledejte partnera jen proto, abyste někoho měla, to je nesmysl. Prostě až přijde ten pravý, tak přijde. Nemá cenu někde někoho nahánět.
Že se dalšího vztahu bojíte, je normální, ale pokud neriskujete, nic nezískáte. Dejte si nějaká čas oddech od vztahl, abyste si vyčistila hlavu a utřídila myšlenky. Dívejte se dopředu, na to, co bude, nebabrejte se v minulosti. Berte to jako bolestnou životní zkušenost a toto téma se snažte sama v sobě uzavřít. Prostě si řekněte, že už to pominulo a začne něco příjemnějšího. Jakmile pochopíte, že už to špatné je pryč, srovnáte se s tím.
Ahoj Kláro, chápu, že ti připadá, že máš neskutečnou smůlu apod... když jsem se rozešla s bývalým, tak jsem nemohla vůbec koukat na romantické filmy, postelové a milostné scény mě neskutečně vytáčely, jak jsem měla vztek na všecky chlapy... to je normální reakce, neboj, to přejde - chce to čas, ten pravý na tebe někde čeká, neboj
Chtěla jste to vědět, tak to víte..
Z toho, co jste psala, on by byl schopný se pro vás obětovat. Co vy pro něj? Možná vás i přes své zaměření svým způsobem miloval? Kdyby se tohle nestalo, třeba byste pokračovali dál a dál a třeba byste si jen říkala, no jo, ten muj, to je v porovnání s ostatníma studenej čumák, ale má mě rád, je se mnou a je muj. No, kdo ví.
Pokud to vyznělo tak, že on by se pro mě obětoval, tak to vyznělo špatně. Je to sobec.Pokud tou obětí myslíte případné manželství se mnou, tak to by udělal jen a jen pro sebe. Proto aby vypadal navenek "normálně" a ničím nevybočoval. Strašně mu záleželo na tom, co si lidé o něm myslí. A je z vesnice, kde se takovéto odchylky prostě neuznávají
Váš přítel nemusel být gay. Mohlo se jednat o bisexuála. Případně jen experimentoval se svou sexualitou.
Mě osobně se to nestalo, mám kamarádku, které ano. Vzala to normálně. Ji přítel kvůli muži vyloženě opustil. Shodly jsme se, že je fuk, jestli jí opustil kvůli holce, nebo kvůli chlapovi.
Proč je vám z představy, že jste chodila s gayem, na zvracení? Berte to s humorem. Měli jste asi společeného víc, než jste si ze začátku myslela - zálibu v sexy mužškých zadečcích Ale ne, teď vážně. Není to nemoc ani charakterová vada. Je to něco, co neovlivní. Možná je bisexuál, možná gay. Určitě vám to neudělal na schvál, možná se pochopil až v době, kdy byl ve vztahu s vámi.
Vztek nic nevyřeší. Spíše se zamyslete PROČ si neumíte vybrat správného partnera. Kde děláte chybu. Na jaké typy letíte. Co měli společnéh. Co mohlo být varovným znamením. Jaké jste udělala chyby ve vztazích. Co udělat lépe. Čemu se vyvarovat.
Hlavu vzhůru, ensvádět nc na neštěstí a zlý osud, věřit v lepší zítřky... a bude líp
Je to smutny. Bohuzel se to zhorsuje a gayu pribyva. Podle me je skoro polovina muzu hmomosexualni. Kdepak 4% je jich urcite vic jak 30%. Zeny si za sve problemy ale do znacne miry muzou samy. Porad chteji nekoho, kdo o sebe pecuje, je jak ze zurnalu, pekne se oblika. Podivejte se na ulici na muze ve veku 20-40 let a udela se vam spatne. Pulka z nich ma smesny uces, obarvene vlasy, gay obleceni. Zenam se tohle libi. Pokud zena tvrdi, ze mnoho mesicu nepoznala, ze jeji pritel je gay, tak je to tim, ze nikdy nepoznala heterosexualniho muze. Heterosexual nerad nakupuje, naprosto nesnasi nakupovani obleceni, ma rad sex se zenou, neparadi se, nenosi ruzove kosile, spicate boty a uzke bryle. To proboha prece musite poznat ne?
Z meho pohledu me nejvic stve, ze gayove bezohledne obsadi ty nejhezci holky a sobecky je zabiraji nam normalnim.
Děkuji za další reakce.
Ueg: Mýlíte se, pokud si myslíte, že gay se pozná podle oblečení. Můj bývalý nesnášel nakupování, růžovou košili by na sebe nikdy nevzal, natož špičaté boty. Sice o sebe docela dbal, ale rozhodně to nebyl vystylovaný týpek. Angažoval se třeba v ochraně přírody...
Na druhou starnu jsem měla přítele, který o sebe hodně dbal, bez nagelovaných vlasů téměř nevyšel, rád se mnou nakupoval... a jsem si stoprocentně jistá, že gay nebyl.
Bohuzel byl. Pokud si nekdo geluje vlasy tak je na 80% gay. Pokud jeste k tomu rad nakupuje, tak je to jasny. No a ten byvaly, pokud se angazoval v ochrane prirody, tak i podle toho se to da poznat. Mezi ekology je hodne gayů... Jsou prakticky všude. Já myslím, že je to tím, že je v příroda kontaminovaná hormonální antikoncepcí. Třeba u ryb už to začíná být problém, je už málo plodných rybích samců. Dalším uklazatelem je, pokud si muž holí přírození, tak to taky něco znamená. Dále je to obliba v trance hudbě, obliba v diskusích o penisu a podobně. já už je mám prokouklý a umím je poznat brzo. Většina z nich je naštěstí slušná a nechová se nechutně, ale skoro všichni jsou z nějakého důvodu pro ženy atrkativní a tím mě štvou
Takže jsem podle Vás chodila minimálně s dvěma gayi, fajn
Podle toho, že si někdo geluje vlasy nebo holí přirození neznamená nic - to by opravdu minimálně 80% mužů bylo gayů...
Takhle jsem se dlouho nezasmála :D. Chlap z hospody, co si mění trencle jednou týdně = hetero, chlap, co má rád přírodu a myje se každý den = homo. No... to asi teda rači začnu být na ženský...
To mi připomíná ten starý vtip:
Sedí 3 chlapi v hospodě u piva a řeč se stočí na sex. A jak často prý se s manželkou milují.
První říká: Já jednou za týden. Druhý: Já jednou za měsíc.
A třetí: A já pokaždý, když se mi chce. Chlapi uznale zašumí.
Ten třetí se pak napije a vzápětí dodá: Nó a třeba loni se mi nechtělo ani jednou!
Naproste vás, Kláro, chápu. Přečetla jsem si váš příběh a musím uznat, že bych se cítila stejně jako vy. Nejvíc by mi vadilo asi dokonce to, že vám to neřekl sám, že ještě zapíral, když jste na něj uhodila. Zkouším se na to podívat i z jeho stránky, nějaké ALE bych tam našla, našla bych něco, za co bych ho mohla omluvit, ale právo na naštvání je rozhodně na vaší straně. Z jeho strany bych možná jako plus brala to, že nejspíš nebude moc starý a když s vámi začal, nemusel ještě vědět, že je gay, nebo to mohl asi tušit, ale strašně moc si to přál změnit a mohl (a nemusel) vás mít doopravdy rád. Z vaší strany chápu, že si připadáte zneužitá a ano, je to tak, protože at do vztahu s vámi vstupoval jako gay nebo "negay", v průběhu vztahu určitě už věděl, kam ho srdce (a nejen to) táhne a stejně s vámi dále plánovat rodinu. A vy jste to stopla, ne on, takže omluvi pro něj nemám žádnou. A ano, on to má a bude mít (asi) těžký, ale to ho neomlouvá v tom, do jaké situace vás dostal.
Mám 28 let, jsem gay.
Jenže jsem to "zjistil" před teprve 2,5 lety. Do té doby jsem si to nedovoloval ani připouštět.
Touhy které jsem měl jsem považoval, za nějakou vedlejší úchylku.
Ono také společnost je nepřející vůči homosexuálům a vím, že to budu muset skrývat a bohužel zůstat sám.
Měl bych s tím jenom problémy, v práci, rodině, v bydlišti.
Já jsem byl ve vztahu s několika dívkami... v mých 19-22 letech. Nikam to nevedlo, nechal jsem toho. Nikdy se nedozvěděli, že jsem gay a je lepší, že to nevěděli.
Z mé strany to nebylo úmyslné, že bych chtěl plýtvat jejich časem a tak. Prostě jsem se snažil žít "normální" vztah.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.