Nejste přihlášen/a.
Ahojte...
Jako už hodně lidem, i mě se stalo, že se mi po 7mi letech rozpadá vztah, vlastně už rozpadl. Mě je 24, přítelkyni taky. Takovou krizi s přestávkami, kdy to chvíli bylo dobré, máme už asi 2 roky, hlavně co se týče intimností...
Je to složitější... ale nechci to tady rozebírat dopodrobna.
Stalo se teď to, že poznala nového muže a cítím, že je do něj zamilovaná. Bydlíme u ní v bytě, zatím společně, ale hledám si postupně bydlení, dost tím trpím a hodně to bolí. Měli jsme tolik společných plánu, předěláváme ten byt, bylo mi s ní moc dobře, rozumíme si, prostě v tomhle ohledu je to fungující, jen jí prý už dlouho nepřitahuju jako chlap a byla se mnou neštastná.
Zažil tady někdo, komu se stalo něco podobného, že po nějakém čase svého činu litovala? Nejde mi o to, jestli čekat, že mě zase bude chtít... Spíše mi jde o to, jestli se může stát, že svého rozhodnutí bude litovat, uvědomí si o co přišla po touze za něčím novým... Příjde mi to takové divné, ze vztahu do vztahu, když ještě ani nejsem pryč.. Já jí pořád miluji, ale nepřemlouvám jí k ničemu, spíše se snažím tak nějak fungovat, rozumně se domluvit co a jak..
Samozřejmě uvnitř trpím neskutečně.
Za jakýkoli ohlas děkuji...
Přesně tak, jak říkají ostatní. Slepovaný hrnek už nikdy není jako nový. A ta Vaše přítelkyně má asi dost široké srdce. Chodila s Vámi, už se jí jeden líbil, ale časem to zvládla. Teď se jí líbí další.
Takže pokud by v tomto sportu pokračovala, vaše manželství by stejně stálo za starou belu. Pořád byste se jen nervoval, kdo že se jí zase zalíbil. Je asi taková poživačná, Vás už má okouknutého, nepřitahujete ji jako chlap a tak si prostě hledá stále další maníky.
Vezměte zpátečku, ten vztah /divím se, že trval 7 let/, by stejně nevedl k ničemu dobrému. Najděte si slušné děvče, které bude mít rádo jenom Vás, budete ji přitahovat, bude s Vámi štastná. Nepromarnil jste mnoho, potomky snad nemáte, Váš věk je velice příhodný, tak s chutí do nového vztahu. Bude to možná chvíli trvat, než zapomenete a budete schopen navázat nové kontakty, ale uvidíte, že i Vás ta pravá někde čeká! Jaga.
Moc děkuji za povzbuzení. S tím širokým srdcem máte nejspíše pravdu. Musím sice uznat, že vždy, než se něco takového stalo, tak jsme se bavili, že náš vztah není dobrý, že není štastná a tady toto mi potom odůvodnila, že šla za štěstím, že to byla cesta, jak odejít z našeho nefunkčního vztahu. Ale asi to štěstí nenašla ani u něj a navíc měla ještě stále asi ráda i mě..
Teď podruhé už to vypadá ale jinak, vážněji... Ke mě už necítí nic, mimo sourozenecké lásky, takže ani ten důvod bojovat už nemám a mít nemůžu. Navíc už tak se dost ponižuju, žádám vysvětlení a podobně, za což si jednou asi nafackám.
Opravdu jsem zvědavý, jestli tohle co teď má bude mít dlouhého trvání, jestli to zase není jen takový únik z našeho vztahu. To ale asi zjistím až časem.
Děti nemáme, to je jediná výhoda. Jen společné starosti, ale to se dá řešit. A moc děkuji za povzbuzení jít dál... I když to vážně jednoduché nebude, protože jsem s ní prožil kus života a jen tak jí z hlavy nedostanu Navazovat nové kontakty bude nesmírně těžké.
Jirka...
Ahoj, to, na co se ptáš, je dost individuelní a určitě každý to má jinak. Takže budu mluvit jen ze své zkušenosti.
Když už jsem se rozešla s partnerem, nikdy jsem toho nelitovala. Vždy to bylo po zralé a velmi dlouhé úvaze, nikdy ne v afektu. Přemýšlela jsem o tom hodně měsíců, v jednom případě i let, a tak když k tomu došlo, velmi se mi ulevilo.
Ale to asi nechceš slyšet. Pak samozřejmě vím o případech v okolí, kdy partneři po rozchodu litovali, s odstupem času se třeba i dali dohromady a žijí štastně až dodnes.
Milý Jirko,
vidíte sám, že vztah už skončil.Pokud Vaše partneka je zamilovaná do někoho jiného, nemá cenu dálVaše trápení protahovat. Nikam by to nevedlo. První, co udělejte- postarejte se o nějaké bydlení. Věřím, že to není jednoduché, ale musíte mít kam odejít.
Měli jste společné plány , ale to se v životě někdy stává, že k nim nedojde.Buďte rád, že Vám spolu bylo dobře. Vzpomínky a krásně prožité chvíle Vám nikdo nevezme. Teď se jen musíte vzchopit a začít znovu. Napřed sám, než se dáte dohromady a záskáte odstup. A později určitě potkáte lásku a všechno krásné se Vám zase vrátí.
Přeji Vám hodně štěstí a odvahu
Moc Vám děkuji za odpověď. No, zatím mi to nepotvrdila, s tím zamilováním, ale vidím tu změnu chování, neustále mobil v ruce... Prostě to vycítím... Navíc začala lhát, i když jsem věděl, že to není pravda, už to za ten čas poznám, kdy lže a kdy ne.
Bydlení si samozřejmě sháním, bohužel jsem veškeré úspory a k tomu ještě zadlužení investoval do našeho prvního bydlení, které ale nevyšlo a musel jsem byt opustit. Nechal jsem tam částku, za kterou bych dnes pořídil garsonku, ale bohužel člověk udělá za život pár takových chyb, které ho musí poučit. Takže mi zbývá jedině nájem a nebo spolubydlení u kolegy z práce, alespoň na nějaký čas. Tam budu muset uvažovat co dál a hlavně kam dál..
Jednoduché to není Bojím se okamžiku balení věcí a opuštění jejího života... Bude to hodně bolet a popravdě, neumím si to ani představit.
Dobře mi s ní určitě bylo, nelituji jediného dne s ní... Akorát na fotky se nebudu moci dlouho podívat, vzpomínky se vracet budou, hlavně ty hezké, s tím nic nenadělám Snad to přebolí..
Děkuji
Jiříku, nechtěla jsem se do téhle debaty vůbec zapojovat, ale nedá mi to. Jedno z nejstrašnějšího období mého života byla ta doba, kdy jsem nemohla po rozvodu dostat bývalého z bytu. Pro mě to byl už cizí člověk, který měl pořád pocit, že když on mě miluje, má na mě nárok. Že by měl vědět co dělám, s kým a kdy. Ale já jsem se s ním rozvedla právě proto, že jsem nechtěla, aby do mého života zasahoval, ovlivňoval ho. Vytáčelo ho to a dělal mi naschvály. I kdyby je nedělal, měla jsem ho plné zuby z předchozího období a teď, když byl v mém domově a já jsem ztrácela jeho přítomností soukromí, bylo to fakt na zabití. Čiré zoufalství. Měl jste se ihned po rozchodu odstěhovat. Klidně pod most. Mohl jste si jakž takž zachovat tvář a úctu. A ne jako neuvěřitelný slaboch sedět doma a čekat na příchod někoho, komu vadíte, kdo se na vás nemůže ani dívat. Nemáte sebenší právo někomu lézt do soukromí, do jeho intimity. Vypadněte odtamtud co nejrychleji a buďte osudu vděčen, že dívka je charakter a že vám tohle trpí.
Babkazov, jak můžete napsat něco tak bezcitného? Nechápu, proč mu to děláte.
A teď se zamyslete sama nad sebou. Čím se váš bývalý manžel provinil, když vás miloval, jak vám slíbil. Podrazila jste mu nohy a on vás měl i přesto tak moc rád, že s vámi chtěl být. Neměla jste si s ním nic začínat, když o něho doopravdy nejstojíte. Byl by se nemusel trápit a mohl by žít spokojeně s někým jiným, kdo by věděl, co je to láska.
A můžete mi taky vysvětlit, co mu ta dívka trpí? Co je charakterního na tom, že ho sprostě opustila a bydlí s ním, když oba nemají jinou možnost? Jestli je někdo charakter, tak je to Jirka, protože v dnešní době, kdy skoro každý myslí jen na sebe dokáže milovat v tom pravém slova smyslu. Dokáže milovat někoho, kdo mu strašně moc ublížil a o kom už moc dobře ví, že není dokonalý, stejně jako všichni.
A ještě na závěr toto je krásný případ toho, že slepá není láska, ale nenávist. Jirka má oči otevřené. Dobře vidí jak narazil a jak se mu to sype a i přesto miluje. Zatím co ona si nestihla všimnout ani toho, jak skvělý člověk s ní ještě pořád bydlí.
Jirko, nenech se rozhodit podobnými názory. A rozhodně nevěř tomu, že jsi slaboch. Vydržel jsi toho už víc než dost. Přeji ti dost síly procelý život.
Noviny.
Moc díky za Vaše slova! Ani nevíte, jak mi to dodalo další sílu vše překonat, to co jste napsal. Opravdu děkuji.
Vám to i napíšu... Jde o to, že před pár měsící jsem ten její byt začal rekonstruovat, v podstatě sám, po práci tam jezdil do noci dělat omítky, dělat kuchyň, vše znova... Teď bych mohl už odejít příští týden, ale ještě tam dodělávám elektřinu a další věcí, které jsem si navrhnul a vedl sám a nikdo by to asi nedokázal zapojit, protože plánek nemám. Všichni mi říkají, at se na to ... a at se stará sama s ním, když to tak chtěla, ale já to prostě neumím, měl bych výčitky, chci si i sobě dokázat že to prostě zvládnu dodělat a být na sebe pyšný a zkušenosti pak využít v mém bytě.
Takže takový já jsem blb
Ale taky věřím, že mě tohle zocelí a sám už vím, že budu zdravě sobecký a nebudu už do všeho skákat po hlavě.
Tohle je poslední příspěvek co tady napíšu. Ozvu se zase až to všechno skončí.
Příspěvek od Vás si čtu už asi počtvrté a opravdu to pomáhá. Díky.
Bohužel s vámí absolutně nesouhlasím...Vidíte to jen z té své strány. Ale vždycky je ve vztahu ublíženo jednomu víc a bohužel každý to snáší jinak...Někdo je silnější povahy a někdo slabší...Já se sice po sedmiletém vztahu odstehovala hned, protoze jsem vedela, že to nemá cenu, ale ted jen brecím a brecím. Zvyk je železná košile a člověk jen těžko zapomíná. Až jednou někdo vymyslí mazač paměti...dám za to klidně i sto litrů...
A jinak v tom sedmiletem vztahu jsem odesla trikrat...Ale odstehovala se pouze jednou a to ted...mam uz i novy najem a muzu rict, ze je to pro mě nejtěžší období v životě a nejraději bych ani nebyla...
Nebudu se rozepisovat takhle verejne, co se mi za tu dobu dále událo...Kazdopádně doufam, že vše zvládnu a to samé přeji i Jirkovi...! A takové chytracké řeči, že je nekdo srab nebo není...si nechte...každej to snáší jinak!
No tady je to trochu složitější situace. Ale nechci to tady psát do detailů. Každopádně když se bavíme o normálních věcech, tak to jde bez problémů, skoro se doma nevidíme, do jejich věcí už jí nemluvím, at žárlím sebevíc.
Ví, že se brzy odstěhuju, proto co nejrychleji řešíme všechny věci kolem, máme dost závazků a povinností a prostě není možné se jen tak sbalit a vypadnout. A může mi každý říkat že jde, ale nejde prostě. Je toho moc. Chvíli jsem jí vyčítal, že nepočkala než to dořešíme a odejdu, ale srdci člověk neporučí.
Já sám moc dobře vím, že už musím co nejdříve odejít a udělám to co nejdříve to půjde. Proto mě nesuďte, když nevidíte věci do hloubky prosím.
No, už se nám to stalo jednou... někoho potkala, údajně se zamilovala, a po dvou měsících to skončilo a byla zase se mnou. To mě hodně změnilo... já se totiž taky nechoval nejlépe, byl jsem si tím vztahem tak moc jistý, že jsem jí považoval za samozřejmost, ale od té doby už ne. Spoustu věcí, které mi vytýkala, už jsem nikdy neudělal, celé dva roky.
Zažili jsme spolu toho hodně, uznávám, že jsem k ní dost "přirostl" ... Prostě si neumím představit život bez ní, vše mi na ní vyhovuje. Ona to bohužel cítí jinak Už to asi nezměním, je mi to jasné. Když už se jí navíc líbí někdo jiný..
Myslím si o sobě, že nejsem tak špatný chlap, pořád mi říká že se jí líbím, že mám vše co žena od chlapa potřebuje a bla bla ale nepřitahuju a to je kámen úrazu.. Takže samozřejmě hledám chybu v sobě, co jsem udělal špatně, sorvnávám se s tím "novým"... I když vím, že to jsou základní chyby.
Máme i společné dluhy a finance, což je taky špatné, ale to už by se nějak vymyslelo. Mě hlavně nejvíce sere to, že o ní příjdu a s tím se nedokážu jen tak srovnat a to ještě bydlím s ní, co bude potom, to bude asi peklo... Je to moje láska už od střední školy, 7 let je spousta času, který jsem s ní prožil.
Já to prostě musím říct. Vy nemáte ani špetku hrdosti! Divíte se, že je s vámi zametáno, ale nebráníte se, protože sám se považujete tak akorát za hadr. Když vám nasazovala parohy jednou, mělo vám dojít, že to tak bude dělat i v budoucnu. Já vás nemůžu ani litovat... prostě nejste chlap. Odstěhujte se a už s ní dál nekomunikujte. Čas začít nový život s novým přístupem.
Máte pravdu... Svou hrdost jsem ztratil tím, co jsem se dozvěděl, protože o ní nechci přijít Chápu, že jsem teď v jejich očích slaboch tím, jak se vyptávám "PROČ..." , a porovnám se a podobně. Ošem už i mě začíná docházet jak to vlastně je, že mám prostě smůlu, takže už jsem se uklidnil, nehádám se s ní, neprosím... Řešíme už ty formální věci a hledám si možnosti bydlení. Tohle utrpení už asi nemá dále cenu, i když mě to štve a bolí.
Až se odstěhuju, vím, že to příjde znovu a dlouho jí nedostanu z hlavy, ale snad se mi to někdy povede... Třeba i jí dojde, co jsem pro ní znamenal. Ale to už je jen mé přání...
Dvakrát do stejné řeky se nemá vstupovat.Vůbec nejsi špatný chlap,ani ona špatná ženská,jen se vzájemně nenaplňujete tím,co oba potřebujete a tak alespoň v jejím případě to ona opakovaně hledá jinde.Není to chyba v tobě, ale ani v ní.Prostě každý k sobě potřebujete jiný typ partnera a to je moc těžké k sobě najít.Mě samotné se to také nepovedlo napoprvé a ani napodruhé.
Společné dluhy nechte ošetřit právníkem,vyplatí se to.
Je to hnusné,ale opravdu to chce čas,uvidíš,že s odstupem času to potom uvidíš vše jinak.
no bacha na to bydleni spolu... pres den do krve a vstavat v objeti je nejhustsi masakr, pestuje se nenavist, kdyz rozchod tak rozchod, at muzete s cistym stitem zajit za rok dva na kafco jakoby nic
No, uznávám že to je zvláštní, ale nemám kde jinde spát, zbytek bytu není hotový... Už jí dlouho neobjímám, nemá ráda, když se jí dotýkám, což je pochopitelné...
Ale doma je to teď jen o nervech, cítím jak je na mě protivná, hádáme se, pořád má v ruce mobil... No z její strany je to prostě ukončeno, jak tak cítím
Těžko někoho donutíš, aby tě měl rád. nvíc, i kdyby se ti to nějakým zázrakem povedlo, moc bch tomu nevěřil, nemělo by to asi dlouhýho trvání.
Nehledě k tomu, že slepovanej hrníček nedrží. Vím jak ti je, mám to za sebou, ale věř, není cesty zpět, tvá cesta vede dopředu. Co bylo bylo a neboj, bude něco jinýho a lepšího, mluvím z osobní zkušenosti.
Asi už vím, co mi napíšete, ale dělám totální chybu, že se jí pořád vyptávám, řeším proč to a to, předhazuju jí vzpomínky a co jsme spolu zažili a všechny tyhle věci? Někde uvnitř chápu, že tohle bych říkat neměl, když ona to tak necítí a vnímá to už všechno jinak a sama mi to říká, že toho má plné zuby, ale já si neumím pomoct a příjde mi blbé sedět se založenýma rukama v klíně
Ano, děláš fakt velikou chybu, sám se užíráš a ona z toho má nejspíš legraci. Nezlob se, ale takhle se pořádný chlap nechová. Musíš prásknout do stolu, sbalit se a zmizet. Tím, že se podbízíš, připomínáš společné chvíle a vnucuješ se, se nejen před ní, ale i sám před sebou naprosto shazuješ. Myslíš, že tím si ji získáš zpět?
Já jsem se rozváděl před mnoha lety, stěhoval jsem se postupně autobusem v kufrech a vyšlo mi to tak, že jsem byl hotov přesně v rozvodovém dni, klíč ode dveří jsem ráno hodil do schránky a od té doby, a už je to pár desítek let, jsem ji neviděl. Ty první dny poté jsou hnusné, mně do toho tehdy přišly i Vánoce, ale dá se to vydržet. A začal jiný život, jiné starosti, jiné známosti.
Takže neseď s rukama v klíně, bouchni do stolu, sbal se a jdi do nového života. Určitě tam na tebe čeká nějaká jiná, která si tvých vlastností bude vážit.
Máš pravdu, už jsem svůj přístup změnil, snažím se jí nic nevyčítat, nelituju se, spíše mlčím nebo jsem protivný... Ono to totiž není tak jednoduché se sbalit a jít. První důvod je, že ještě nemám zajištěné bydlení a druhý a hlavní ten, že v minulosti přes tu naivitu jsme si nadělali dost společných závazků a nejprve to musíme dořešit.. Takže stále bydlíme spolu, ale ona už je s jiným..
A snad máš s tou poslední větou pravdu.. Akorát jsem z této zkušenosti získal jistou averzi k ženám. Hodnej kluk se dneska asi nenosí..
Mám podobnou zkušenost. Měl jsem přítelkyni, oba jsme se měli strašně rádi a bylo to super. Všechno klapalo, ale později byla taková divná. Ptal jsem se, co se děje a pořád, že nic. Skončilo to tím, že jsem dostal kopačky. Nevěděl jsem, co mám dělat. Měl jsem jí fakt rád. Tak jsem ji prostě řekl něco ve stylu, že jsem zklamaný, že ji mám pořád rád a kdyby si to někdy rozmyslela at zase přijde (ale ne tak, aby to vyznělo, že jsi jako hračka, bude s tebou jenom když bude chtít). A vážně se vrátila a bylo ji to strašně líto.
Jestli jste spolu vydrželi 7 let, tak spolu vydržíte i navždy, když budete chtít. Ona tě má určitě aspoň trochu ráda, jenom musí pochopit, že nepotřebuje nic víc, než má. Budeš to mít hodně těžké, ale když to výjde nebudeš litovat.
No a jak se k ni chovat? Neznám tebe ani ji, ale chovej se tak, aby z toho bylo poznat, že pokud tě bude mít opravdu ráda může se vrátit, ale dokud to s tebou nemyslí vážně at za tebou neleze (přecejenom je to žena, tedy citlivé stvoření, takže před ni nepoužívej slovo "neleze"). A když odejde, tak se snaž něco vědět o jejím životě a až přijde nějaký krach (nejlépe rozchod s jejím novým přítelem) stav se za ni a ukaž ji co v tobě má. A v tu dobu, kdy s ní nebudeš tak na ni moc nemysli nebo tě to sežere.
Zažil jsem to sám, takže to nejsou jenom kecy. Všechno může vyjít, ale musíš si být jistý, že za to stojí. Přeji ti hodně síly a trpělivosti.
Ahoj Jirko.
Jsem sice o 2 roky mladší než Ty, ale když jsem přečetl všechny Tvé komentáře, tak jsem se musel pousmívat nad tim co píšeš, pozitivně samozřejmě. Jako kdybych koukal na svoje vypsané pocity před 2. lety .
Přítelkyni jsem měl 5let, byla úžasná, vztah byl pěkný a hlavně upřímný, ale bohužel to nevyšlo. Sice v tom nebyl nikdo třetí apod, ale jak už tu někdo psal, když zkrátka někdo ve vztahu cítí, že to není ono, že tam chybí to ěco, tak odejde, at to bolí sebevíc, všechno opravdu přejde, já jsem toho důkazem, i když každý má nějaké svoje "metody".
Už je to 2 roky co jsem přišel o skvělou osobu, kterou jsem znal od 6 let a byla mojí láskou, přítelem a oporou v jednom. Trápil jsem se dost dlouho, zajímalo mě proč?, ale po čase jsem se naučil nezjištovat proč?, ale zařídit se tak, aby jsem to už řešit nemusel, protože jsem si uvědomil, že neustálé štourání se dozvědět ěco, co ani nejde vyjádřit bych řekl, tak to bylo to co mě nejvíce ubíjelo. Proč někdo přestal milovat, na to se asi odpovědět nedá, pokud nejde o věc v afektu. Vždy jsem byl proti různému slepování atd, ale není dogma, že slepovaný pár nemůže být štastný. Bohužel pro mě, je to v takové situaci, kdy se ani nemůžeme vidět, protože já to zkrátka nezvládám být vedle někoho koho tak miluješ a nemoct se jí ani dotknout, kdo ten pocit zná, dá mi za pravdu.
Poradit Ti nevim, když jsem v tomhle stavu byl já, tak jsem spíš nepotřeboval radu, ale jen prostě nebýt sám, což byl docela problém, protože jsem k ní tak strašně přirostl, že jsem nejspíš i trochu zapomínal na kamarády.
Nerad bych degradoval názory ostatních, ale můj názor je co se mi nelíbí, že se tu někdo snaží dělat závěry a nastínit jaká ta přítelkyně byla, byl jsi s ní 7 let, Ty musíš vědět jaká je, čeho může být schopná, to že se jí zalíbil někdo jiný, neznamená, že je to špatný člověk nebo tak. Nevím co víc bych napsal, navázat kontakty s kamarády, pracovat, vydělávat, užívat, nebýt sám.. Určitě Tě to mrzí, ale vše časem buď přejde příchodem nové lásky nebo se s tim naučíš žít tak,a by to nebolelo.. držim palec..oba palce..i na nohou..oba palce + i ty na nohou
Ahoj
Moc Ti děkuji za podporu, hodně mi to pomáhá co tady čtu. Hlavně od lidí, co už tohle zažili.
A jak to tedy máš Ty po těch dvou letech? Píšeš, že jí stále nemůžeš vidět? Takže stále k ní chováš nějaké city? Co se týče toho, nebýt sám.. .Ten pocit, kdy se nemůžeš jí dotknout a přitom tolik chceš, ten je děsný.
Tady mám stejný problém jako Ty Taky jsem k ní přirostl natolik, že jsem kamarády téměř vypustil... Když nepočítám kolegy z práce. Takže buď rychle navážu nějaké staré kontakty, jinak se asi zblázním. V této situaci lituju, že nemám nějakého opravdového kamaráda, přítele, kterému se prostě můžu svěřit a není to jen "známý"..
Ona určitě není špatný člověk, ale co se stalo teď a v minulé době mě dost nahlodalo a zklamalo. Začal jsem do toho vztahu investovat spoustu citů, až jsem zapomněl na sebe.. A stejně to bylo zbytečné, možná i na škodu. Ale po tolika letech jsem s ní prostě byl tak nějak "spojený", nebo jak bych to nazval a teď musím začít znova.. Naštěstí jsem ještě celkem mladý, takže bych to mohl nějak zvládnout.
Asi si najdu nějaké koníčky, které mě zaměstnají tak, at není čas přemýšlet
Díky moc Napíšu spíše později, až co se vážně odstěhuju..
Tvá odpověď mě potěšila Díky za povzbuzení... Jsem rád, když vím, že v tom co zažívám nejsem, nebo jsem nebyl, sám... Já tohle ještě nikdy nezažil a proto mě to shodilo až na dno a snažím se s tím nějak bojovat.. To co píšeš, jsem už jí tak nějak říkal. Teď, dokud s ní ještě bydlím, tak už prostě vypadá, že jsem jí ukradený, takže tomu že si něco později uvědomí už ani nevěřím...
Ale zase nevím co se bude dít, až se nebudeme vidět. Každopádně pro mě to bude těžké.
Určitě se budu i potom co se odstěhuju zajímat o to, jak se jí daří. Jen tak mě to nepustí... Takže se bojím toho, at mě to "nesežere".
Ale díky moc, budu se snažit se z toho poučit a jít dál..
Ono je to fakt těžké, protože je to dlouhá doba a prostě to je/byla holka, kterou jsem si chtěl jednou vzít, mít s ní rodinu... Štve mě jedna věc a to, že nechápu, proč člověk pochopí co udělal špatně a jak mu na tom všem tam moc záleželo, až ve chvíli kdy už je pozdě... A to je tak asi u všech, kteří nebyli v páru těmi, kdo chtěl vztah opustit.
A potom si to špatné přehrávám pořád dokola a říkám si, jaký jsem blbec, jak jsem se takhle mohl zachovat.. No ale stroj času ještě nikdo nepostavil, takže se s tím musím naučit žít
No sám jsem zvědav, jak to všechno bude... Nejhlavnější je teď pro mě vyřešit to bydlení a nedobrovolně odejít ze života s ní, protože takhle vím, kdy je s tím novým a podobně a není to vůbec dobré.
Ale Tobě moc díky za povzbuzení
Chápu tě,sama mám za sebou dva rozchody a další nelehké životní útrapy.Vše si můžeš přečíst zde
Věř, že s odstupem času na vše budeš koukat zpětně jinak.Sama se držím slov "všechno zlé,je pro něco dobré"a "všechno zlé, tě posune nějakým směrem i když v ten daný okamžik sám myslíš,že snad zemřeš".
Jirko kašli už na ní,vím,že je to těžké,ale opravdu se zaměř teď na to,aby ses co nejrychleji odstěhoval a začal nový život.Začni ho tak,jak tobě bude vyhovovat.Jsi mladý,určitě dlouho sám nebudeš.Dej se do formy, myslím psychicky,nová partnerka určitě nebude chtít ufňukaného chlapa.
Ahoj Jirko, jak jsi dopadl? Uz dlouho jsi sem nic nenapsal...Mam podobnou zivotni zkusenost...Jeste horsi...
Ale musim fungovat dal...
Ahoj.. Stále bydlíme spolu, jelikož se některé věci nedaří dořešit. Ale už mám zajištěné dvě možnosti bydlení a v podstatě je to otázka maximálně pár týdnů.
Jinak z její strany totální ochladnutí, skoro až nezájem. Skoro není doma, pořád někde se svým novým přítelem. Já už jsem z toho tak vyprahlý, že působím rezignovaně, nezajímá mě to. Druhá vlna příjde spíše až se vážně odstěhuju a začne mi to v hlavě šrotovat...
Jestli chceš, tak se poděl o Tvou zkušenost na můj email, zajímalo by mne to. Dost mi pomáhá o tom mluvit.
Jirka
Jirko,vážně už na to kašli,odstěhuj se,dej si čas,věnuj se svým zájmům a koníčkům,zajdi s kámošema na kus řeči,třeba změň svou image,samozřekmě k lepšímu.Jsi mladý,život máš před sebou,pokud se dáš do pohody,jistě potkáš nějakou třeba ještě lepší (i když si teď říkáš,že lepší neexistuje)holku a zpětně si budeš nadávat,jak jsi se mohl takto ničit kvůli jedné,která o tebe nestojí.
Na rozchodu dvou lidí se většinou podílí oba dva,něco ve vztahu jednomu nebo druhému třeba začne vadit,nemá cenu už teď tady řešit,zvláště, když zde čteme jen to co píšeš ty,jednostranný pohled.
A nová láska,ta, co ti příjde, jistě bude chtít supr chlapa a né ufňukance zhrzeného minulou známostí.
Tak hlavu vzhůru,udělej krok a tfuj tfuj tfuj pro štěstí!
Už začínám věřit tomu co píšete. Sice stále mám pocit, že lepší neexistuje, ale už to není tak silné, jako to bylo... Možná všechna ta bolest a zloba mi pomáhají to překonat. Ano, určitě to byl podíl nás obou, já taky nebyl vždy ideál partnera co je oporou a když jsem ve vztahu nabyl jistoty, tak jsem si nevážil toho co mám doma. Ale teď už je to jinak, poslední dva roky, ale už je prostě příliš pozdě, ty jizvy na duši zůstaly.
Budu se snažit po odstěhování zaměřit více na sebe, chci začít zase cvičit, věnovat se starým koníčkům a uvidím co mi život přinese... Alkoholem to řešit nechci, jsem víceméně abstitent a nestydím se za to
Děkuji moc Až bude po všem tak tady jednoho dne zase napíšu..
A všem moc děkuji.
Bez to jako životní zkušennost a věř,že všechno zlé, je pro něco dobré a posune tě to dopředu.
Chlastem opradu nic nevyřešíš.
Zařiď si teď to bydlení a hezky po svém.Sport je suprovej,vyženeš z hlavy veškeré chmury,endorfiny ti udělají jen dobře a pokud upravíš k tomu sportu i stravu,dostaneš se do perfektní kondičky,budeš fyzicky i psychicky zdatný a opravdu takový chlapy jsou u holek v kurzu a i ty sám se budeš cítit dobře.K tomu pěkný sportovní džíny,triko a sestřih vlasů,sauna,bazén,solárko...hmm...je to krásných 24let a 24let je ti jen jednou!
Tak už bal kufry a hurá do nového a lepšího života
Není důležité, co mi udělal nebo neudělal. Ale pro váš klid, pil, měl hrozně agresivní opici, bil mě, propil spoustu peněz, které já jsem musela někde ušetřit. Nedbal na sebe, chodil ve špinavém a starém, nedokázal nic jiného, než kouřit u stolu v kuchyni a číst staré časopisy. To, když byl střízlivý. A když se napil, hledal něco, čím by mě mohl zabít. A na to koukaly děti. V tomto případě je to ale lhostejné. V tomto povídání je důležité to, že nechtěl odejít a my v tom podezíravém pekle žili dál. Je zajímavé, že také neměl jinou možnost. Ale když jsem mu po roce našla byt s pavlačí a wc na chodbě a soud dal příkaz, najednou to šlo. během týdne! Je zajímavé, že se mnou nesouhlasíte, ale svým setrváním jste stejně nic nezískali. Kdybyste se včas odstěhovali a zamysleli se nad sebou, možná, že by to pak šlo. Zachovali byste si to, pro co si vás vážil, miloval vás. Ale jak koně k vodě můžeš přivést, ale napít se, už ho nedonutíš, stejně tak nepřiměješ nikoho milovat! Nepomůže vám ani cupat nožičkami, ani dělat ze sebe chudáka, případně vydírat zdravím. Toto povídání Jiřího je z června. Co za ten čas získal? Lásku? Sex? Pochopení? Ne! Nic nezískal! Proč on i vy všichni stále trváte na tom, že když vytrvá na místě, bude milován, chápán. Neblázněte!
doplněno 07.08.12 16:25:A také mi to příjde jako pohrdání životem. Vyhazováním dnů, určených pro hezký život, do popelnice. Bušit do prázné slámy, plakat nad vyschlou skvrou po rozlitém mléce. Řešit něco, co vyřešit nejde. Místo toho, najít si svůj život s krásami a půvaby, které jsou určeny vám, nám, mi. A žít si svůj život, který nám o tyto promrhané dny, nikdo neprodlouží!
Ahoj Jiříku. Strašně moc chápu jak se cítíš, zrovna prožívám to samé. Přítel se se mnou rozešel po 13 letém vztahu, zrovna jsme se přestěhovali do nového domku, který jsme pro sebe stavěli a takto to dopadlo. I přesto že se se mnou rozešel, bydlíme stále společně v našem domku a jen tak se to nezmění, je to peklo, když přesně vím, že jde za tou novou, když si s ní píše ... a přesto vedle něj usínám. Ta bolest se nedá popsat. Musíme se jen navzájem držet nebo navštívit psychologa a ten nám pomůže najít správnou cestu ...
Tak třeba jirka a tony=budoucí partneři... a máme tady nový vztah!Jirko hlavu vzhůru chlapy mají takových možnosti balit holky,máš velký výběr..dlouhý a pěkný život před tebou když se o to budeš snažit at najdeš tu pravou k sobě...takových podvedených holek zase běhá po světě a smutní,náhoda ti nějakou přihraje do cesty ,pořádně se rozhlížej-rozhodně prvním vzahem nic nekončí,řekni si nový začátek ,staré časy házím za hlavu a hlavně nejde o život tak nejde vlastně o nic...hodně štěstíčka
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.