Nejste přihlášen/a.
Ahoj, ráda bych slyšela Váš názor na mojí situaci...Mám čerstvě po střední škole, teď se chystám na vysokou. Už se tam docela těším, hlavně kvůli vztahu se svým otcem. Není to nějaký násilník, v podstatě bych mohla říct, podle toho, co slýchám od ostatních, že mám celkem štěstí...ale stejně se mi příčí každá chvíle, kdy jsem s ním v jedné místnosti. Ráno, když ho vidim, tak jenom z povinnosti mu řeknu ahoj a pokusim se o úsměv a v duchu mu nadávám. Nejspíš jsem jenom dost nevděčná, vždyt pro mě přece vydělává peníze? Ale to je asi jediná věc, na které stojí náš vztah. On je v podstatě v postavení nadřízeného, já jsem ta podřízená...Já bych pro svoje rodiče ráda něco udělala, zvlášt teď, když mám po matuře čas. Taky v domácnosti pracuju- mytí nádobí, vysávání auta, uklízení garáže...ale stejně se mi to příčí, hlavně, když to po mě chce můj otec. Copak nemám právo na trochu respektu? Copak, když pro mě teda vydělává ty peníze, nemusí mi i přes to říkat prosím? Nebo třeba děkuju? Je normální, aby na mě zavolal- Pojď sem! Já se ptám proč? A on- Neptej se a dělej!...Kdyby to aspoň vždycky bylo nutný. Ale on se mnou takhle jedná, i když třeba jenom chce pomoct se svým koníčkem. Musí vždycky vyhrát, takže prostě nemůžu se přece starat o svoje věci, když on potřebuje pomoct...I když se jedná o takové věci jako o vybírání kanálu na televizi, místa k sezení, rozvržení času atd. tak on je na prvním místě...A když se mu třeba postavim, tak mi to dává pěkně sežrat, hrobovim hlasem mluví s mámou o tom, že odpojí internet nebo vypojí televizi, přestane mi dávat peníze atd. Já vim, že on by nikdy nic takovýho neudělal, ale už jenom tím, že to říká, mi naznačuje, že nemám vlastně na nic z toho nárok, když chci mít svůj rozum. Já vim, že existuje něco jako- Cti otce svého a matku svou...Ale už proto, že se k němu chovám s respektem jenom proto, že přece vydělává ty peníze, tak je něco špatně ne? Nebo ty láskou naplněný vztahy existujou jenom ve filmech? Je to iluze? Taky bych chtěla poradit, jak u něj získám trochu toho respektu...Jak ho donutim, aby mi začal říkat prosim a nejednal se mnou jako s hadrem na podlahu?
Ahoj. Kler, ono to takto funguje téměř ve všech rodinách. Nejen u Vás. Rodiče mají prostě svůj názor na život a výchovu svých dětí a dětem se to líbit nemusí. Až sama budete mít své děti, třeba to všechno přehodnotíte. Pro děti je spousta věcí od rodičů automatických avšak bouří se ve chvíli, když něco není podle jejich představ. I to je normální. Přesto mezi dětmi a rodiči může panovat vztah, který je vlastně naprosto v pořádku. Rodiče přece nemusí své děti o nic prosit, dokud jsou ty děti na ně odkázané. tak to vidí asi většina rodičů. Respek k Vám bude otec cítit až ve chvíli, kdy budete vést samostaný život, budete se starat o svojí rodinu a něco v životě dokážete. Až Vás uvidí ve stejné pozici, v jaké je dnes on sám. V pozici samostatného, výdělečného člověka a mámu od dětí. Alespoň u nás to tak bylo.
Můj otec často rád říkával - dokud bydlíš pod naší střechou, jíš z našich talířů a náš chleba, pak mlč a respektuj. Až budeš bydlet ve svém, postaráš se o sebe sama, budeš mít svoje děti a něčeho v životě dosáhneš, pak se klidně šprajcuj. Budu též mlčet a respektovat Tě. A měl pravdu, u nás to funguje. Dnes máme ty nejlepší vztahy, jaký mít můžeme...
Ale no tak, tak se chová přeci spousta rodičů. Myslíte si tedy, že by na vás váš otec měl volat: "Maruško, prosím tě poníženě, byla bys tak ochotná, té lásky a přišla by mi prosím pomoci s tím mým koníčkem. Prosím, moc prosím,prosím..." Tak to ale v životě nechodí. Já taky na syna zahulákám "Pocem". A na otázku Proč odpovím Protože. Holt taky nediskuji. No vlastně diskutuji, jelikož pak musím jak husa čekat, až ten můj synek dohraje jakousi hru na počítači a nemůže odejít, protože by dostal ban či co. Což mě samozřejmě vytáčí a jsem naprosto nepříčetná. Přesto se máme se synem rádi, respektujeme se. Váš táta je váš rodič a rodiče je třebas poslouchat, míní on, váš otec. Nemyslete si, až budete sama matkou, budete se chovat přesně jako vaši rodiče, i když si v duchu nyní říkáte, že to nikdy nedopustíte. Buďte ráda, že ho máte, tátu svého, že vám bude platit vysoškolské studium a že vás má určitě rád. Jen to asi neumí dát najevo tím způsobem, jakým byste si představovala. A ano, takové ty láskyplné všeobjímající vztahy jsou hlavně v romantických filmech. Ve skutečném životě se láska velmi často dává najevo trošku jinak - třebas skutky, ne jen slovy.
Že ti (budu s dovolením tykat) neříká prosím a děkuji, to je na pováženou, nicméně u nás doma to funguje tak, že když někdo někoho potřebuje, zavolá na něj Pojď sem a hotovo. Je to normální věta, občas někdo něco pořebuje nebo chce jen druhému něco ukázat, takže za větou "pojď sem" používá táta, já, máma málokdy prosím. Ale zase není ta věta vyslovena nijak nadřazeně, prostě je to zavolání. A není to vždy kvůli nutné věci. Když někoho honem potřebujete a on se místo toho zeptá "proč", tak to někdy dovede naštvat
Proč ti vadí, že po tobě otec chce, abys uklízela? Je to normální... mě to nepřijde moc o nějakém rozumu, on má z části pravdu. Živí tě, bydlíš u nich, jíš u nich. Na oplátku je někdy potřeba umýt nádobí a vysát. Je to tak hrozný?
Můj táta mě učil přístupu "koho chleba jíš, toho píseň zpívej". Mockrát jsem si ověřia, že měl pravdu, i když mě úkoloval, trestal, zakazoval zábavy atd. Pokud byl nějaký vážnější problém, měl v záloze odpojení telefonu, nebo když už šlo hodně do tuhého, byla jse upozorněna, že mě odhlásí z trvalého bydliště, pokud to takhle budu dělat i nadále.
I tak to můj vztah k němu nijak neovlivnilo. Měl pravdu, i když jsem to někdy uznala zpětně, a pokud beru jeho peníze, tak má právo mi říct i věci, co se mi líbit nemusí.
Jaký je rozdíl mezi úkolem, který ti zadá otec, akterý zadá matka? To, že vyhrožuje odpojedním netu, jsou jen důsledky něčeho. Jaká je příčina?
doplněno 07.06.12 12:35:JInými slovy - rodič by měl být v nadřazené roli. Sice může s dítětem mluvit jako rovný s rovným, ale nejde to jako ve vztahu dvou rovnoprávných partnerů. Aspoň tak jsem zvyklá já.
Respekt si získáte moudrostí a chováním, ne přes sílu a nějakými protesty.
Pokud citíte, že respekt ze strany otce nikdy nebude a nerozumíte si, bylo by nejlepší se postavit na vlastní nohy.
Chtěl jsem nějak odpovědět, ale pak jsem zjistil že martinaa má ve všem pravdu a napsala to, co jsem měl na mysli i já.
Pokud se rodič nechová jak z příručky po společenském chování, neznamená, že je darebák a odpudivý zjev. Může být třeba zaměstnán v takovém místě, kde se přiměřená obhroublost považuje za normální. V příbuzenstvu jsem měl jednoho strojvedoucího a ten se pracovních návyků nezbavil ani doma a na rodinu pokřikoval jak z lokomotivy. Ale přitom měl všechny moc rád, jen jim to nedával najevo nějakým hlazením, nebo slovíčky.
Takže, třeba jsi moc vztahovačná a vidíš všechno jinak. Třeba tě tvůj otec má rád, ale neumí to říci. To se pak pozná až v nějaké vypjaté situaci, kdy budeš potřebovat, aby tě rodiče podrželi v něčem nepříjemném.
Mimochodem, na úklid snad ještě nikdo neumřel a třeba se ti to za pár let bude hodit.
No když je to docela dobrý táta, stará se a tak...Není to náhodou jeho způsob výchovy k manželství podle vzoru "Těžko na bojišti, lehko v boji"? Tak mne to napadlo, zažila jsem takovou maminku, která skoro o prázdninách nepouštěla dceru mezi nás děti, že jenom blbnem. Držela jí seč mohla u práce. Také je teď už dlouho štastně vdaná.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.