Nejste přihlášen/a.
Ahojky všem,tak mám doma podobný případ,manžela co pracuje,je to prostě kutil,ale nemá čas na rodinu,niky nevyzná lásku,nikdy nepodrží ,nikdy neocení co vlastně dělám já a co chce je jen sex...a já nemám chut...prostě mne odpuzuje...žiji s ním,pač spolu máme dvě krásné holčičky...a už nevím co mám dělat ,několikrát jsem mu říkala ,že nejsem mašina bez srdce...že potřebuji podržet...ale je to zbytečné...jsme svoji 8 let a 10 let spolu žijeme...nevím jak dál.
Přesně, jak říká Barun. Pálí Vás dobré bydlo. Není sice moc doma, ale peníze vydělá a nedostatkem netrpíte. A Vám se to zajídá? Nezlobte se, ale potřebovala byste tak na 14 dní "výměnu manželek" a dostat se do rukou nějakému násilníkovi, ochlastovi, povaleči, který by Vás ještě navíc občas propleskl. Brzy byste prokoukla a začala si svého muže vážit. Jsem s manželem 37 let a nemyslete si, že mě dodnes vodí za ruku, trhá fialky a vyznává denně lásku. Láska milenecká přejde v lásku manželskou a ta navíc později v takový jakoby stereotyp., přátelství. Je to možná škoda a romantickým povahám to chybí, ale pak jde hlavně o zajištění rodiny o péči o potomky. A to vzdychání při měsíčku holt už není. Ale s tím se musí počítat.
Zaposlouchejte se do veršů Stěpana Ščipačeva, které mi jedna moudrá známá napsala na svatební blahopřání. Jistě je pochopíte a budete vědět, co chtěl básník naznačit. Jaga.
"Lásky si važte už teď, v mládí a s léty dvakrát vroucněji,
láska - to není vzdychat, hladit, vodit se s lunou v aleji.
Přijdou i mraky, nečas, tíseň, pak, zkřehlí - kdo vás zahřeje?
Láska je jako dobrá píseň a píseň složit - těžké je...
Já nevím, hodně z vás tady uvádí extrémy jako násilník, ochlasta, přestat pracovat... jo, to je sice daleko horší, ale pokud se muž chodí domů jen vyspat a vyžadovat sex, ženu nepohladí, nepolíbí, tak co to je za vztah? Není to oproti těm násilníkům a alkoholikům jen "menší zlo",
Není v pořádku a neřekla bych, že tazatelku pálí bydlo. Tchán šéfoval firmě, doma byl jednou za dva tři dny. Měli se skvěle, ovšem táta doma skoro nebyl, ale vždycky si našel čas, aby ženu pohladil, děti vyslechl, udělal se pěkný rodinný oběd nebo výlet.
Vážně nikdo nevidí ten rozdíl, když chlap domů přinese padesát litrů a prostě máte jen doma dalšího člověka, který si vás nevšímá a nezajímáte ho, nebo když přinese dvacet, vrací se domů s nadšením a žen dává najevo, že ji má rád?
Dostatek peněz opravdu nenahradí to, že jste pro někoho vzduch a příležitostná gumová panna, když má chut.
moc pěkně jste to napsala babojago - je to tak
co bude platná horká vášeň v posteli, když nebude co jíst - ti mladí neví co by chtěli - opravdu je pálí dobré bydlo , však na to přijdou... ale mnohdy pak litují
Tady píše,že ty mladí nevědí co chtějí...jen by mne zajímalo jaký je váš vztah?vy máte chlapa co je doma?nebo co je pořád pryč a jak jste spokojená?a jestli máte chlapa co je pryč vydělává peníze a nechybí vám ,to podržení od muže...tak jsou takové ženy...ale já mezi ně nepatřím...já si potřebuji věřit ...a abych si věřila potřebuji od druhých podržet...a mé rodiče měli super vztah...jak lásku i porozumění..a já enchci aby můj manžel vydělával hromadu peněz..já jsem doma a pracuji doma a vydělám více jak on...a že vydělává celej den...a když má o víkendu volno...proč aspon to enní s dětmi?aby vůbec děti poznali tatínka,proč s nima nejede na pout?a nevšímá si jich?vždy peníze vydělané má...tak proč dělat další...všeho moc škodí...mne přijde můj manžel jak Skrblík..neví kdy má dost...všímá si peněz,ale to že doma má někoho ...kdo o něj stojí někoho kdo na něj za dveřmi čeká a hledí z okna ,kdy tatínek přijede...to je neštěstí...a když mu to řeknu tak neodpoví?nemá to cenu.
Radu pro Vás nemám, jenom souhlas - někteří muži se tak upnou na práci a na vydělávání peněz, že život proletí kolem nich jako tryskáč. Děti vyrostou, žena zestárne, děti dostudují a odejdou z domu, a on každý den stráví 18 hodin v práci, jako by kromě práce na světě nic nebylo. Je chvályhodné, že se stará, ale on ani neví, o koho. Neví nic o radostech a starostech svých dětí, neviděl první vypadnutý zub, úspěšně složené přijímačky, maturitní vysvědčení... Neví nic o nadějích a beznaději své ženy, o probdělých nocech u nemocných dětí, o třídních schůzkách, o dalších a dalších okamžicích, z nichž se skládá opravdový život.
Myslím, že je to tím, že ze začátku cítil povinnost se postarat o rodinu a tak začal dřít bez volných chvil. Věnovat se něčemu jinému by považoval za ztrátu času a ztrátu příjmů. A tak se ani nenaučil prožívat čas s rodinou, udělat si něco jako volno (proč? stejně by si nevěděl rady, o čem by se bavil s těmi cizinci, kteří jsou jeho dětmi? nic o nich neví). Nepochopil, že má jenom jeden život. Ne teď jeden na práci a pak někdy druhý na život s rodinou, kterou zabezpečil.
Ještě jste mladí a máte před sebou dost let společného života. Přeji Vám ze srdce, aby ten Váš chlap trochu zabrzdil, aby uměl rozdělit čas na práci a čas na život, jinak mu všechno propadne mezi prsty jako jemný písek a po letech bude zklamaný a rozčarovaný, kam se poděl celý život a co to měl za rodinu, že se k němu děti neznají, a přitom kvůli nim celý život dřel.
Ahoj. Do každého vztahu se časem vloudí stereotip. Ale pokud začne být jeden nespokojený a druhý to nevnímá, nebo to prostě řešit nechce, nebude to jiné. Nastane vzájemné odcizení. Pokud s tím nic neuděláte, pocítí to i děti. Dovedou vycítit, že mezi rodiči to neklape a dýchají tu atmosféru spolu s Vámi. Chlapi většinou nevnímají potřeby žen tak, jak bychom třeba chtěly. Ale pokud vázne i komunikace, je to špatné. Vždy by se měli dva lidé navzájem přizpůsobit, pochopit, tolerovat. Pokud Váš muž nemá zájem s Vámi věc řešit, pak se musíte rozhodnout, co dál. Chlapa nepředěláte a buď s ním budete dál a smíříte se s takovým vztahem a soužitím, které Vám vlastně už nic neříká, nebo od něho odejdete a najdete si jiný vztah. Záleží na tom, zda převládají ve vztahu pozitiva, či ta negativa. Určitě se pokuste s mužem promluvit a třeba mu i řekněte, že uvažujete o rozchodu. Budete vidět, jak se k tomu postaví. Pokud mu na rodině záleží, měl by problémy spolu s Vámi, řešit. Nikdy nemůže vztah vydržet, pokud se jeden cítí spokojený a druhý je neštastný a trápí se. Přeji vám, abyste to dokázali překonat a vaše děti měli spokojený domov a rodiče, kteří se milují.
Zkoušela jsem s ním o tom několikrát mluvit,ale přijde mne,že mne vůbec nevnímá ,jak kdybych tu nebyla.Ano už jsem s manželem deset let a je to opravdu to semé pořád dokola...já myslela že to přejde,že ho to třeba naučím,ale nejde to.Myslela jsem si ,že si najdu vztah jako mají mé rodiče...neskutečný jak si navzájem rozumí...a doplnují se.nikdy nekřičí,nemluví ošklivě...prostě jsem to brala v manželství jako samozřejmnost a podle toho hledala i muže...a nikdy jsem neměla tušení...jak mi ten cit bude chybět.Přijde mne ,že opravdu ,mne má opravdu jen jako slušku..aspon kdyby přišel a pochválil...podržel ,zeptal se jak na tom jsou děti,co je nového,ale tohle je totální nezájem...říkám si že kdybych žila sama...že bych aspon neměla od koho to čekat.Asi ano ..zkusím to ještě dnes jednou ,zkusit si o tom s ním promluvit...pokud mu to bude jedno...a zase mi na to nic neřekne..tak mu podám rozvod...řeknu mu prostě ,že už to dál nejde...Děkuji.
navrhněte mu ,at přestane pracovat a živit rodinu a určitě bude mít více času na všechny u vás doma
artik,,,a ONA asi podle vás nedělá nic!? válí se na posteli a má služku! Zkuste si zaplatit takou práci doma ,tak se prohnete. Nesnáším chlpy,kteří si myslí,že žena doma nic nedělá a králem je ON a proto ho musí velebit a milovat. Kde žijete?
Nu tak to jsem mu říkala několikrát,aby mín pracoval...ale je to k ničemu ,vždy si mne odposlechne a dělá dál pořád to samé dokola...dokonce ,když může být doma tak zase někomu jinému opravuje baráky...jako tohle nechápu...ráno na 5 hodinu odjede a večír na 20 hodinu se mi vrátí...to děti spí.A ano myslí si ,že je on ten král...mne prostě nepotřebuje.Aspon kdyby přijel a uměl říct,že je rád že mne má,nebo ,že se dobře starám o děti,ale ne ...ještě si požádá o večeři...jako kdybych toho měla málo.Co se týká poradny...už jsem mu to navrhovala a taky jsem neuspěla.Prostě totální nezájem.
No víte, většinou všechno člověk ocení, až to nemá. Říkat chlapovi, že nejste mašina bez srdce, to je jako hrách na zeď házet. On tomu moc nerozumí, ale určitě vás má rád. No a že chce jen ten sex? Je to prostě chlap, ti myslejí trošku jinak. Já chápu, že vy potřebujete mít taky trošku něhy, ale... Více by se vám líbilo, kdybyste měla muže, co vám bude od rána do večera zpívat, jak jste nádherná, jak vás miluje, jak by vás na rukou nosil, ale korunu do domácnosti by nepřinesl žádnou? Máte spolu dvě děti, tak je evidentní, že vás jako muž asi někdy hodně přitahoval, či nikoliv?
Dobrý den,
Jsem na tom podobně, jen tedy s tříletým chlapečkem. Nyní jsem se rozhodla, že čekat pár let navíc nemá cenu. Stejně by to nedopadlo dobře. Já, ale i on si tím odkládáme a odpíráme možnost jiného vstahu. Proto jsem se to po asi ročním uvažování, přemýšlení a psaní papírků pro a proti, rozhodla ukončit.
Promluvili jsme si a zjistili, že pro oba je ten druhý spíš kamarád nebo společník. Nemá to cenu. Proto se budeme rozvádět.
Ta úleva po tomto rozhodnutí je nepopsatelná. Hned jsem lehčí a spokojenější...
artik,,,,,,,,,,prachy nejsou vše! Pokud je citově chudý ,neumí dát to,co se očekává od muže ,tak od sebe. a rychle. Nebo se bude bít do hlavy .Člověk je živý tvor a potřebuje kolem sebe projev citu. Asi jste jeden z nich. Fabrika na peníze. Bez peněz je zle ,,ale bez lásky - projevy lásky také.
Tak bych žít nechtěla.
doplněno 28.05.12 22:42:tady to není vyloženě jen o penězích,ale musí si uvědomit,že má kolem sebe rodinu i po jiné stránce. Ne jen prachy ,jsou třeba to je jasné,,ale to nikdo nepopírá,ale nějak jednostranně uvažuje .
Souhlasím s Martinou ,,,
:D nic ve zlém ,ale tomu se musím smát . dá se žít bez všeho ,ale ne bez peněz . Tak mu navrhněte at přestane pracovat a uvidíte jak vám peníze budou chybět
Jestli se chcete pokusit zachovat dětem rodinu i vztah, zkuste navštívit manželskou poradnu. Poradny jsou pro klienty zdarma, odborníci Vám oběma mohou pomoci najít "společnou řeč". Lépe by asi bylo napřed poradnu navštívit sama, abyste si udělala představu, co asi můžete očekávat, a manžela přibrat až na další návštěvu.
Nerozvádějte se, budte ráda, že je vás muž jaký je, věřte zkušenejm. Co vám bude platnej chlap, který vám bude říkat, že vás miluje, ale skutečnost bude jiná. Doma se válí, práce mu nic neříká, chlastá, nechává se živit od ženy a běda, kdyby jste se ozvala tak byste dostala ránu, že by se vám v hlavě udělali hnězdičky, A pak ty dvě holčičky, nový táta, no nevím. Ještě by jste prstíčkem hrabala. Zkuste si s ním promluvit a trochu ho sexuálně vzrušit, něčím překvapit, třeba něco co jste ještě nedělali. Jo život není peříčko, a vy budte ráda, že máte muže, který vás finančně zabezpečí, a má rád vás i když to neumí dát najevo a hlavně vaše děti. Co takhle si zpestřit všednost nezávislým flirtíkem v práci? Měla jsem taky v práci obdivovatele, byl o dost mladší, jiskřilo to mezi námi, nic z toho nebylo, ale bylo to milé.
Nu podle mého názoru ,všeho moc škodí...je špatný když muž říká,že miluje...a přitom to není pravda...nebo jí říká miluji tě a nechodí do práce...ale je špatný i to...že pracuje a žena nemá cit...to mám já..i já potřebuji podržet.A i já jsem někdy v situaci kdy si nevím rady a potřebuji pomoc...a je dost hnusný,že tu pomoc hledám jinde než u svého manžela.Právě zrovna proto,že je v práci.Bydlím v malém městě,kde není zrovna dobrá doprava a má holka spadla praštila se a dostala otřes mozku...já mu volala a ani to nevzal...nebo když něco potřebuji má telefon vypnutý...prostě je to muž co je celej den mimo rodiny...a já se na něj nemohu nikdy spolehnout...a opravdu..někdo říká..že mne trápí dobré bydlo...ale všeho moc škodí...a já nevím...ale nejsem stroj...co si myslí...?že přijde domů a vše bude pro něj připravený...tak že on bude mít vše ,jak si představuje a mne bude zase to vše chybět...jen proto aby byl štastný manžel?nevím jak to mám chápat...ale asi ano ..už mám doma i rozvodovej papír..přemýšlím o tom delší dobu...jo sepisovala jsem si protiklady...a je to takové nerozhodné...ale to ..ta podpora...abych se mohla vždy o někoho opřít,spolehnout se na něj ,to mi prsotě chybí.
Chybí vám muž, aby vás zkrátka podržel. Toho se vám nedostává. Tak se rozvedte, stejně to chcete slyšet. Co vás čeká, nechutné tahanice u soudu, o majetek o děti. Možná dostanete obě holčičky do své péče. S ním bydlet určitě nebudete chtít, t.zn. stěhování, hledání škol atd. Nevím jestli už máte nějakého lepšího vyhlídnutého, asi takového jaký byl váš otec, co matku vždycky podržel. Nebo ještě ne, a čeká vás to samé co ted. Samota s dětmi, nikdo vás nepodrží, nikdo neřekne miluji tě, spát budete sama. Na všechno zůstanete úplně sama, přitom ještě budete zoufale hledat toho, o kterém sníte. Než ho najdete tak si párkrát šeredně nabijete ústa. Chce to čas, a dostaví se onen princ na bílém koni? Nechci malovat čerta na zed, ale většinou ne, a když jo, tak vám bude vadit zase něco jiného. Navíc možná jsou holčičky roztomilé, ale táta je táta, at je jakýkoliv. Špatně se na ně někdo podívá a už za ním pomažou. To je jen zlomek toho, co vás čeká a možná taky ne, možná vás někde na rozcestí čeká štěstí, přála bych vám ho. Ale co když váš muž taky zoufale hledá někoho kdo by ho podržel a je mu líp v práci, než doma?
Jo někdo píše,co bych dělala kdybych měla chlapa co mne mlátí...tak snad nejsem tak hloupá ,abych si takového muže brala,či s ním žila,ne?neby vy ano?vy jse to zažily?zřejmně jste mín náročný...ale proč být dlouho v práci?a nebo proč si neodpracovat pracovní dobu a jít domů?a všímat si dětí...někdo tu i psal ,že se mám dobře pač manžel vydělává peníze...tak aby všem bylo jasný...beru více než on a od něho nemám ani korunu... tak že opravdu mne u něj už nic nedrží.Asi jen děti.Aby měli tátu.
Andrej, já Vám rozumím a chápu Vás. V manželství, kde jeden strádá nedostatkem citu, zájmu, opory a podpory od druhého, bych také spokojená nebyla. Kde je vzájemnost, tolerance a ohledy na druhého? Pokud je chlapovi jedno, co cítí jeho žena, čím se trápí, co jí vadí a nemá snahu s tím něco udělat, aby to klapalo a obě strany byly v manželství spokojené, pak je něco určitě špatně. Je to na vážný rozhovor mezi vámi. Problémy se mají řešit a ne je ignorovat, jak to dělá zřejmě Váš manžel.
Ale já s ním tohle řeším pořád...mluvím na něj...on sedí a dívá se na notebook...i jsem křikla,brečela proč mne nevnímá..a odpověděl mne..co ti na to mám říct?tak jako,co?když brečím a mám deprese...,že potřebuji ppdržet..něco mne trápí,tak on kolem mne projde jako kdybych tam nebyla...já nevím,prostě si myslím,že už mne nemá rád...nebo že má jinou...vážně to zkouším ...se s ním bavit...jednou jsem mu řekla že to co je mezi námi není normální a že bych šla ráda do nějakého poradenství...je někde poradna manželství ne?ale ano to ,že nepůjde ,at ho tím nezatěžuji.Já to rpostě vzdávám.
Když řekl,že milostpána nemáte zatěžovat tak asi zbyde jít na něj tvrdě.Třeba mu řekněte,že když nepůjde do poradny že se rozvedete,najdete si někoho,kdo má čas nebo podobně.Asi je se sebou dost samolibě jistý,když to řekl.Hlavně nebrečet a přemýšlet,jak na něj.Chladnokrevně.Jako on.Nebo si najít někoho jiného?Někdy už nezbyde nic jiného.Zkusit sama zajít do poradny?
Nikdy nepíši do žádných diskuzí,ale tady mě to fakt dost naštvalo.Nemluvím sprostě,ale některé pisatele bych asi nedefinovala přijatelně.Asi jsou to lidé,kteří s takovým člověkem nemají zkušenost,nebo jsou opravdu duševně zaostalí,neumějí milovat a vcítit se do člověka.Žiji s Takovým exemplářem 20 let.Vždycky jsem hodně pracovala,jsem schopná uživit rodinu sama,ale i když neměl práci a byl nějaký čas na pracáku,pořád si něco vymýšlel,aby nemusel být s námi .Podotýkám,že je tomu tak od začátku vztahu.Pořád někde něco dělá a my jsme sami.Vážím si toho,že je pracovitý,ale co je to platný,když to ostatní silně pokulhává.Neumí dát najevo city,ani mně a ani dětem.Je milý,jen ,když chce sex.Nechce si hrát a ani trávit čas s dětmi.Pořád si jen stěžuje ,jak je unavený a jak nemá čas.My ostatní neděláme nic.Moje práce,učení s dětmi,úklid celého domu,to nic není,to by on ,kdyby musel zvládl levou zadní.Ten ,kdo Vám tady tvrdí,že máte být ráda,že chodí do práce ,asi neví,že ,být sama není žádný med a že bez lásky to není život.Možná by byla paní ,či pán štastná,kdyby měli hodně peněz za cenu ,že jsou sami asi by to nevyměnila.Já bych ,ale tuhle samotu raději vyměnila za trochu toho risku,ale risku ,kde mě čeká život.Jestli tu začne někdo vytahovat můj pravopis,pak asi nepochopil,že základní je obsah,ale i tak se takovým omlouvám,nikdy jsem v češtině nebyla moc dobrá.Přeji Vám štěstí a sílu.
"andrejj", Vy dětino. Koho hledáte, ideál? Možná ho máte doma, jen to nevidíte. Píšete, že jste na něj vykřikla, brečela a to je možná špatně. Kolikrát jste mu začala projevovat něhu, cit, lásku Vy sama, Vy první? Víte když přijde chlap z práce a dělá řemeslo, tak z toho bolí tělo. Víte, jsem 42 roků vdaná, manžel jezdil po montážích, býval týdny pryč a já na všechno sama. Kolikrát přijel na otočku, vyměnil čisté prádlo, přivezl výplatu a hybaj do světa. Rodiče nebyli, aby pomohli, musela jsem se otáčet sama a přežili jsme ty časy. Dnes mají někteří mladí peníze, hodné partnery a ještě jsou nespokojeni. Zapřemýšlejte, co Vy sama jste udělala pěkného, milého a laskavého pro manžela. Možná bychom se divili, kdybychom si přečetli i jeho pohled na věc. Víte rozvedeni jste hned, druhého chlapa najdete také hned, ale přivodíte si tolik problémů, z kterých nebude cesta zpět. No, kdo chce kam, pomůže si sám.
Andrejj, rozumím Vám...něco podobného jsem si prožila. Peníze jsou třeba, to je bez diskusí, ale pokud se člověk stane otrokem práce a navíc neumí city projevit, nechce komunikovat ( jako to bylo u nás a zdá se i u Vás), tak je to průšvih. Žila jsem v podobném vztahu víc let než Vy, časem jsem otupěla a řekla si, že to nějak přežiju, než budou děti velké. Tučné konto nemůže nahradit blízkost člověka. Pokud ještě máte chut a sílu na vztahu pracovat, dejte mu ůž na krk. Na rovinu mu znovu a naposledy řekněte, co Vám vadí. Nevyčítejte, ale snažte se o tom mluvit, uznejte i svoje chyby, protože vždy jsou na to dva. Dejte mu na výběr, buď se budete oba snažit to změnit a zachráníte svoje manželství anebo se s ním rozvedete. Spousta mužů, na pohled citově chladných a arogantních, je ve skutečnosti velmi citlivých. Nebudu tady rozepisovat svoje problémy podrobně...snad jen stručně: život bez projevů lásky, citů, uznání, pochvaly, bez ochoty vyslechnout, poradit...ale i bez hádek a vážných problémů...prostě takový chladný život vedle sebe. Měli jsme minimum společného ( teď nemyslím děti ) a velmi mnoho každý toho svého. Tedy přesně naopak...pokud s někým chci žít jako partner, měli bychom mít toho společného co nejvíc a přitom si každý udržet trochu toho svého. Já se ale dostala do fáze, že už jsem neměla chut a sílu se snažit, rozhodla jsem se rozvést. Ale z partnerovy strany nastal obrat o 180 stupňů...ze dne na den se z něj stal úžasný manžel i otec. Neřeším, do jaké míry je to jen hra nebo skutečné procitnutí. Ve mně bohužel ěco umřelo...něco se ve mně zlomilo. Vážím si ho jako otce svých dětí, uznávám, co všechno pro rodinu udělal. Ale nemiluji ho. On se stále snaží, kvůli dětem, kvůli mně. Mně to trápí a ničí, protože mám pocit, že se až ponižuje. Stále mu vysvětluji at to nedělá. Jsem v bludném kruhu. Na jedné straně nechci dětem rozbít rodinu, na druhou stranu s ním jsem schopná žít jen jako matka jeho dětí a hospodyňka...a to také není řešení. Přeji hodně štěstí...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.