Nejste přihlášen/a.
Prosím o radu. Chci se setkat s kamarádkou (resp. s první holkou za mých prvních 19 let života, která se semnou baví možná i dobrovolně), ale nevím, jak si o to říct. Respektive, párkrát už jsme se na setkání domlouvali, ale vždycky z toho nějak sešlo. Překvapivě ne z její, nýbrž z mojí strany. Buď jsem neměl čas, nebo bylo špatné počasí, ovšem to byla spíš zástěrka... hlavní důvod byl, že jsem k tomu nenašel odvahu. Měl jsem a mám obavy, že by takové setkání dopadlo tragicky.
Jen pro upřesnění, nechci s ní chodit. Respektive, chtěl bych, ale chápu, že ona by takové individuum, jako jsem já, samozřejmě nechtěla, tak se jí nebudu vnucovat. Spokojím se se soucitem a s tím, že s ní budu moci sdílet naše trápení. Abych upřesnil tohle, ani jeden z nás nemáme zrovna vřelé vztahy s rodiči a se spolužáky ve škole (a možná s lidmi obecně), takže si docela rozumíme...
Ale vzhledem k mým problémům s nezávaznou konverzací se setkání docela bojím. Už je mi blbé i to, se s ní na něm znova domlouvat... A nenutte mi myšlenku typu "seš přece chlap" - na tomhle jsem já své sebevědomí nikdy nestavěl, možná částečně proto, že mám do nějaké odvahy či mužnosti hodně daleko, ale hlavně jsme snad rovnocenné bytosti (spíše si ještě myslím, že ona mě ve všech ohledech převyšuje).
Ano, mám extrémně nízké sebevědomí a nic s tím nenadělám, protože nemám nic, na čem bych ho mohl stavět. A prosím o radu, jakou vymyslet záminku pro setkání a jak se na něj připravit, aby neskončilo tak, že setkání se mnou už nebude chtít nikdy opakovat. Nebyly by třeba nějaké volně prodejné prášky na uklidnění, nebo něco takového?
Ještě jste nenašel v sobě odvahu cokoliv podniknou a už sháníte prášky na uklidnění? Nebudu Vám vnucovat myšlenku typu -"seš chlap", protože to tedy ještě rozhodně nejste, dle mého soudu. Jste plný rozporu a nevíte, co vlastně chcete. Bojíte se předem a ještě jste se k ničemu neodhodlal. Řešíte věc dopředu a už jí také předem vzdáváte. Myslím si, že Vám poradit je těžké. Asi se Vám žádná rada líbit nebude, protože Vám chybí to zásadní, co musíte udělat jen Vy sám. Dodat si odvahu k činu, věci řešit s klidem a nadhledem. Lidé se schází, rozchází, potkávají...Prostě komunikují. Co je na tom složitého? Děvče pozvěte na zmrzlinu, nebo na kafe a bavte se naprosto uvolněně spolu o tom, co vás oba zajímá, nebo tíží. Svěřit se někomu při řeči, není zase tolik těžké. K tomu nepotřebujete mít sebevědomí frajera, či chytrolína. I soucit je cit a pokud je oboustranný, může se stát pro obě strany velikou oporou. Je Vám 19 let a bojíte se navázat přátelství. Nebojte se toho, sám píšete, že je děvče duše spřízněná, takže lze předpokládat, že Vaše pozvání neodmítne. Nechce to, nepřetržitě si ztěžovat na nepřízeň osudu. Tu musíte prolomit. Mělo by z Vás vyzařovat také něco pozitivního, abyste opačné pohlaví zaujal a neodradil. Nesrovnávejte se s nikým druhým. Tohle jste Vy a jste originál. Tak posbírejte odvahu a vyražte někam, kde je příjemně. Život na nikoho nečeká a utíká sakra rychle! Přeji Vám štestí.
Větou "vím to, ale stejně s tím nic neudělám" se stavíte do role pasivího, poraženého a toho, co hledá výmluvy pro svoje chování. Každý může na něčem stavět. Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Jen je to všechno o tom snažit se, nečekat, až to přijde samo a nenechat se odradit neúspěchy.
Záminka pro setkání? Prostě tě chci vidět, chci pokecat. Proč si vymýšlet nějaké pohádky?
Nejde o to "buď chlap", ale o to "nebuď ze všeho tak na větvi". Jde o normální situace, a čím dřív se je naučíš zvládat bez berliček typu výmysly, proč jsme se potkal, prášky apod., tím lépe pro tebe.
chápu tě, já jsem úplně stejná, taky takovej "asociál" s nízkym sebevědomím ) napadá mě, že bys jí třeba mohl pozvat na nějakej film, třeba- dávají super film nechceš ho jít skouknout?...ale to si moc nepokecáte...nebo třeba jí pozvat na nějakou akci, kterou máte ve městě, víš, že jsi vlastně chtěl někam jít už dávno a jen tak sis řekl, že bys jí mohl vzít s sebou...v každym případě ti radim, abys všechno tak moc neřešil a neplánoval...aspoň mě se to vždycky vymstilo, snaž se brát věci spontánně, jak přídou...neber vážně ty komentáře, ve kterých ze sebe lidi dělaj chytrolíny, oni to nepoznali, seš úplně normální, seš možná víc "chlap" než oni (i když i mě se tenhle termín nezamlouvá protože se musíš s tímhle potýkat a nejde to jen tak si uvědomit- já mám přece taky právo na to být slyšet, nejsem o nic bezvýznamnější než všichni ostatní...prášků na zklidnění nervů je hodně, myslim že stačí se zeptat v lékárně a něco ti daj...já osobně jsem třeba před maturitou brala lecitin, ale to je celkově na zlepšení paměti atd. zeptej se v tý lékárně, tam ti poradí
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.