Nejste přihlášen/a.
Bydlela jsem v podnájmu a byla celkem spokojená, pravdou je, že mě trápila nezaměstnanost, ale měla jsem nějaké úspory, tak jsem hlady neztrádala.
V té době jsem se seznámila s mužem, který pracoval a i dále pracuje jako pomocný dělník s příjmem na hranici chudoby. Chtěli jsme být spolu, našli si levnější podnájem a musím říct, že se na něm poměrně dost napracoval. Dřít umí, ale problém je v tom, že mám toho vztahu nějak moc...na jednu stranu ho miluju za jeho bezprostřednost a na druhou ho nesnáším pro jeho jednoduchost a nezájem cokoliv na svým životě měnit.
Bohužel ani v posteli není tím největším romantikem, přesto, že už téměř rok neustále mluvím cosi o předehře o něžnostech o dotýkách - jakoby nevnímal, neslyšel a ani neviděl.
Práce má jeho zaměstnavatel čím dál tím míň, kdybych ještě pořád neměla svoje úspory, asi bychom chcípli hlady, ale je tohle život? Budu mít narozeniny, nedostanu od něho žádný dárek, protože na něho nemá, ani na tu nejmenší blbost, dovolenou mohu zapomenout sama jí neutáhnu...pracovala jsem brigádně v pekárně, ve fabrice u pásu, abych nám přilepšila, teď jsem vzala podřadnou práci, ale je to alepsoň nějaký příjem... chtěla bych utýct, volně dýchat, oddechnout si, ale není kam, nevím co dělat.
Naše společnost nás díky příjmům a nezaměstnanosti nutí žít po boku někoho, koho vlastně nechcete, abyste alespoň dali dohromady nájem a inkaso...snad ani poradit nechci, rada neexistuje, bylo to spíš takový stěžování s minimální úlevou...přeju vám všem krásný den.
sněženka
Sněženko, nikdo Vás nenutí žít po boku někoho, koho nechcete. Je to jen Vaše osobní věc a Vaše rozhodnutí. Jste svéprávná, tak buďte i soběstačná a postarejte se sama o sebe. Postavte se na své vlastní nohy a žijte si život podle svého. A druhý at udělá totéž. Vy nemáte žádnou povinnost starat se o partnera, o kterého nestojíte. Proč se ho tedy držíte a proč jste s ním? Asi je to tak pro Vás pohodlnější. Kdyby Vám byl takovou přítěží, nebyla byste s ním. Najděte si jiné bydlení, vydělávejte si jen na své poplatky a zážitky...Žít s někým byla Vaše volba a Vaše rozhodnutí. Když jste kývla na společné bydlení, věděla jste, s jakým člověkem budete žít. Nechtějte ho předělávat k obrazu svému. Když Vám nevyhovuje, jděte si svojí cestou. Najděte si toho, který Vám bude kupovat dárky, jezdit s Vámi na dovolenou atd. Každý svého štěstí strůjcem a jak si kdo ustele, tak si lehne.
Každý svého štěstí strůjce. To je velmi pravdivé pořekadlo. Naše babičky na tom byly podstatně hůř. Měly spoustu dětí a chlapi byli bez práce a přesto byly většinou milé a snad i štastné. Aspoň tedy ne ufňukané a nespokojené. Vím, není to dnes lehké, ale samo se nic nezmění. Každá snaha o nápravu je lepší, než nicnedělání. Aspoň budete mít pocit sama v sobě, že se snažíte. S chlapem vám nepomůžu. Milujete ho? Tak zůstaňte. Pokud ne, tak čau...
ringo- já šla do velkoměsta, jen kvůli práci, protože jsem si myslela, že naskýtá těch pracovních příležitostí víc, než městečka. A jakou jinou práci mám hledat, psala jsem desítky inzerátu, chodila na pohovory, dělala sychometry testy s 73 procentní úspěšností a během jednoho roku jediný co jsem našla byla buď brigáda a nebo Albert.
Dřív jsem pracovala v cizině, všechno bylo jinak, za stejnou práci jsem měla dvakrát tak vyšší plat a proto jsem zmiňovala politickou situaci, protože půlka naší mzdy jde státu.
Jak umis cizi jazyk? Jestli dobre hovorove (tj. muzes v pohode vezt rozhovor po telefonu), tak bych na tu znalost a predchozi praci v zahranici smeroval svuj zivotopis a vyber pozic, o ktere se uchazis ((telefonni podpora pro zahranicni zakazniky, prijem zakazek + prodej vyrobku do zeme, jejiz jazyk umis, atd.).
Jestli umis nemecky, tak prihranicni obchody prijimaji ceske p/... se znalosti nemciny. Potrebuji Cesky kvuli tomu, ze Kalousek svou DPH nakupy v zahranici pro Cechy levnejsi
Luke- dva dny v týdnu se ani v Rakousku pracovat nevyplatí, oni se nevyplatí ani 3 dny, když si přimyslíš dojíždění, já konkrétně z Brna, tak je to tak akorát na zaplacení benzínu.
Mohla jsem mít práci ve spedici s němčinou, ale přiznám se, že nejsem rodilá obchodnice, abych volala po zakázkách a sjednávala zákazníky. od toho už mě kdysi odradil jeden zaměstnavatel, že i k tomu jsou potřeba určitý známosti.
Jo, pan Kalousek!
I tam jsem zasílala životopisy. Jsem poměrně dost vázaná na internet, ale mám pocit, že všechny nabídky práce jsou už předem rozdány. Neustále čtu, ačkoliv váš životopis odpovídá profilu naší firmy, vybrali jsme jiného, vhodnějšího kandidáta.
Přejeme vám mnoho životních úspěchů při hledání vašeho zaměstnání... jako na dvorečku...
A co vás s ním drží? Je přeci na vás ,jak svůj život prožijete , sedněte si spolu a promluvte si o svém vztahu. Řekla bych mu na rovinu, že již takto žít nechci.Je jasné jemu to vyhovuje - vy vše dotujete. To přeci nelze- takto nelze žít. A co až vám dojdou úspory?
Řeště svou situaci co nejdřív, zvlášt jste - li nespokojena. Život máme jen jeden .
Předřečníci, hlavně kapka, to vyjádřili hodně výstižně. Já bych jen dodal, že svádět svoje osobní problémy a důsledky vlastní nerozhodnosti na momentální politický režim je vrchol alibismu.
Muž si bere ženu a věří, že se nezmění. Žena si bere muže a věří, že se změní.
jestli se trápíte už delší dobu, tak to ještě pár týdnů vydržíte. Zatím si můžete sehnat jiné bydlení, případně se dohodnout na podnájmu u některého z přátel, nebo se vrátit na přechodnou dobu k rodičům ... nějaké možnosti jsou vždycky.
Teda samozřejmě za předpokladu, že vaše rozhodnutí přítele opustit je konečné
A jít bydlet někam k rodině? Aspoň na chvilku, než se situace změní, nebo si pronajmout jen pokoj.
Přesně tak, pracuju na půl úvazku, tahle firma na plný úvazek nezaměstnává... práce se nebojím, ale příležitost dává jen málokdo.
Pracuju v Albertu za 6300,-
Luke v podstatě odpověď jsem psala níž. Nemám známosti, přišla jsem do velkoměsta a neznala naprosto nikoho, měla jsem odhodlání zkusit jiný život, nebojím se změn a nebojím se učit se novým věcem, jen je to tak nějak všechno složitý a proto si nemohu hledat sama podnájem ani o jedný místnosti, protože to prostě nezaplatím.
"sněženko", pokud jste pracovala v Rakousku, tak bych se tam vrátila , našla si tam bydlení i práci a pobyla pár lrt a nějaké Česko by mi mohlo být ukradené, obzvláště pokud nemáte rodiče. měla jsem spolužačku, maminka jí zemřela při autonehodě, když byla malinká, byla po ústavech až byla větší vzal si jí táta, ale ten také zemřel, uchlastal se ze všeho. Holka odešla do Prahy, namluvil si jí Švýcar, vdala se tam, má krásné dcery a žije spokojeně, sem jezdí jen na dovolenou. Už je v důchodu, neměla, to jako dítě lehké. Běžte svému štěstí naproti, nevzdávejte to. Rakousko není daleko, když Vám bude smutno, přijedete se sem podívat. Držím palečky. - pt
pt i vám děkuju ze srdce za váš čas i dopověď. Já vím, já vím...já žila v cizině 12 let, měla jsem tam všechno, ale nikdo mi nedokáže věřit, že jsem se vrátila ze stesku...prostě nikdo nejen nevěří, nechápe a nechce pochopit. Zkoušela jsem to všemožně, měla jsem tam přátelé, zázemí a připadala jsem si že funguju jen z nutnosti. Tolik mi chyběla rodná zem, že jsem se prostě odstěhovala.
Udělala takový reset života a chtěla tady začít znova a snažím se a skutečně chci. Mimo jiné bydlela jsem ve Švýcarsku... přece nebyl účel mýho návratu fakt, že po roce se tam zase vrátím. nejspíš mám nějaký blok, ale já prostě nejsem schopná žít v cizí zemi, myslím, že by mi dělalo problém i Slovensko.
"sněženko, ale houbelec, když jste tam měla zázemí, to je dobrý základ. Vám chyběl někdo, kdo by Vás měl rád. Já říkám vratte se tam, určitě potkáte lásku, přijdou děti a už se Vám tam bude líbit, budete mít novou rodinu a to je základ. Nezkusila jste, nevzdávejte se. Více Vám už neporadím, záleží jen na Vás, jak daleko do budoucnosti vidíte. - pt
doplněno 05.03.13 13:06:A na vlastní kůži jste poznala, že lásky se člověk nenají.
No, myslim, ze kdyz si ani po 12 letech tam nenasla pritele, tak opravdu k tem zemim neprirostla. Ne kazdy dokaze navzdy presidlit do jine zeme a spokojene tam zit.
"luke237", to by tam nevdržela 12 let. Prostě potřebuje tam najít chlapa, který ji bude mít rád, bude se umět o rodinu postarat a ostatní půjde samo. Vždyt tady nikoho nemá, v rodném městě nežije, tak je jedno, jestli je ve velkoměstě tady nebo v cizině. - pt
Odsuzuji ženské - zlatokopky, ale Vy jste ten druhý extrém. Našla jste si chudého, který Vám s ničím finančně nepomůže a jak píšete, ani po sedxuální stránce si příliš nerozumíte. Nechci být zlá, ale život je opravdu příliš krátký na to, abyste někomu dělala samaritána a litovala ho.
1/ S pánem se rozejděte, zní to možná dost sobecky, ale nic z něj nekouká. Ani po stránce materiální, ani po té citové.
2/ Pokud jste v cizině dělala a umíte německy, šup do toho Rakouska. Najděte si podnájem někde v ČR, blízko našich hranic a práci už tam. Starší atro koupíte za pár tisíc a pak už můžete začít vydělávat. Nebo se s někým dohodnout jako spolujezdec. Jeden pán žije ve Znojmě a jezdí denně dělat do Rakouska na pilu. Je velmi spokojený. Takového člověka objevit, /třeba inzeráty v obchoďácích, na netu apod.../ k tomu nějakou práci poblíž jeho a mohli byste jezdit společně za vašeho přispění na PHM.
Jen se doma nelitovat a nedělat za mrzkých 6 tisíc. Vím, ono se dneska obtížně shání, ale z toho skutečně nemůžete vyžít.
Tak hodně štěstí. Jaga.
Ne, zlatokopka urcitě nejsem. Možnost seznámit se s panem Bohatým bych měla, ale copak bych mohla žít s někým jen pro peníze a samozřejmě máte pravdu, ani z té lásky se nikdo nenají, ikdyž lidi říkají, co chce člověk víc, než lásku a zdraví, mám pravdu? Je to taková čistá věta, až z ní přechází zrak.
Proto jsem chtěla být nějaký čas sama, srovnat si věci v hlavě a prostě jít dál a jinak. Mám svoje auto, do Rakouska jsem jezdila měsíc, byla to práce 3 dny v týdnu, ale to jsem vydělala jen na ten benzín.
Já se musím teď vzdálit od počítače, ale slibuju vám, že sem ještě dneska příjdu a všechny vaše postřehy si přečtu a budu se snažit odpovědět.
Nevím co s tím chlapem... tvrdí, jak mě miluje, tvrdí, jak nikdy neměl člověka jako jsem já a přitom se na něho nedá v ničem spolehnout. Ani není schopen si zajistit mobil, aby se mu člověk dovolal, když jsme si domluvili schůzku v centru a to už ani nemluvím o tom, že deset dní po výplatě nemá ani na kredit...něco je prostě špatně.
Hezký den vám přeju všem.
Tak jsem si precetl tvuj clanek a muj nazor-kdybys chtela se toho Tveho pana X odejit,tak to udelas byt,kde ve kterem oba bydlite asi platite spolecne?A co si pronajmout napr:1 mistnost u nejaky starsi pani nebude to luxus,ale budes mit klid a pozdeji se uvidi jak dal.Takhle to dela dojem,ze jeste nevis co...a neco te u nej asi drzi...
Ano, samozřejmě, že nevím co, proto jsem se v podstatě potřebovala vypsat...napadlo vás jaký je asi žití u starší paní? Pokud vás vůbec ta dáma vpustí do jejího soukromí. Neumím si představit, že žena, která má svojí kuchyň ve své péči třeba 40-50 let, nebude požadovat psaný zákon potřeby využití její cibulové sady.
Ne společnost, ale ty sama jsi se rozhodla žít po jeho boku. Nebo tě snad někdo nutil? Pokud máš velký nájem, hledej nějakou garsonku na přechodnou dobu, než bude lépe. Nebo přiber brigádu, když neděláš na plný úvazek. Hodně známých měla dvě práce, aby žilo aspoň trochu slušně.
Kdysi jsem žila se stejným člověkem, pomocné práce, nadával, jak práce není, ale přitom se mu ani nechtělo, a vyhovovalo mu, že domácnost (naštěstí ne nájem), jsem táhla já ze studentských brigád. Stačilo, brrrr. Nevadilo mi, že je chudý, ale jak se k tomu staví, že nic nechce změnit a místo aby zabral, raději ze svých pracovních neúspěchů obviňuje všechny kolem. Přitom byl doma manuáně šikovný, sám si udělal celou koupenu, kuchyň...
Utečte, dokud máte čas. Při pomyšlení, že už máte třeba dítě a jemu se nechce pracovat, takže makáte jako šroub, abyste uživila chudáka dítě i příživníka. Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody.
doplněno 05.03.13 14:52:Omlouvám se za přechod tykýní - vykání
Ne, tykání mi rozhodně nevadí. Bydlím v Brně a nájem je 7100,- plus inkaso, které platím já, včetně internetu. Ano, trochu mě u něho drží fakt, že je jediný, koho vlastně tady mám. A, že když jsem dostala vloni zánět, zachránil mě od nemocnice, naučil mě jezdit tramvají, trolejbusem, to jsem předtím neznala.
Já vím, že vypadám jako naivní vůl, ale jsem bezradná a to s emi stává opravdu málokdy.
Co se týká druhého zaměstnání, tak se samozřejmě nebráním, jak jsem psala, práce mi nevadí ani v nejmenším a pokud bych měla pracovat ve dvou zaměstnáních, tak budu.
No, jen je třeba je nejdřív najít, aby se to kloubilo s krátkým a dlouhým týdnem v Albertu.
Zdravím Vás Sněženko ,
Pokusím se Vám odpovědět ze svého pohledu protože možná takový můž jsem byl kdysi i já , a myslím si že partnerka řešila hodně podobný problém. Nechci o sobě tvrdit , že to bylo vyhnané až takto do extrému ale jisté styčné body tam byli. Pokud Vás váš přítel miluje a nechce o Vás přijít měl by pro to i něco udělat , zkuste mu dát najevo , že to takto dál nepůjde , jak s prací tak i v intimnostech , pokud se opravdu nezmění nemá cenu nic dál řešit , pak bych se asi odstěhoval , mně osobně to tenkrát otevřelo oči , když jsem zjistil o co jsem přišel. On nepotřebuje nic měnit když na Vás stači miluji tě , nechci o tebe přijít , částečně se pak cítíte jím být i vázaná , a od něj to je i trochu vydírání. Nevím jaká je situace v Brně a okolí ale pro šikovné chlapi se snad najde práce , pokud umí a chce makat dá se přivydělat peníz i na černých prácech ve stavebnictví , jen se člověk musí ptát známých a mít oči otevřené , nabídky jsou , i když jich není toliko. To , že vy byste vzala i druhou práci aby jste se měli lépe je krásná věc, ale znám i páry , kteří na tom to ztroskotali protože pak tomu chlapoj vyhovovalo , že ho živý ženská, a jeho partnerka od něj nechtěla odejít kvůli nízkému sebevědomí , i když to Vám doufám nechybí.
Pokud by jste od něj chtěla odejít třeba i na čas poohlédněte se třeba na espolubydleni.cz/... po nějakém dočasném podnájmu třeba i se studenty. Poznáte nové lidi , dostanete se i do společnosti a získáte nový náhled na svět. Mohla byste zkusit i nějaký sport nebo jiný společenský koníček , ano vše stojí peníze , ale jsou aktivity kde se to dá omezit na minimum.
I vám děkuju za nazor...no to je právě ono, přijít na něco, až když je pozdě je hodně smutný.
Děkuju i za odkazy, ale nevím jestli studenti vezmou mezi sebe ženu, který je 42 let, mohli by mít pocit, že bych jim dělala mámu.
Chodím jednou týdně do fitness, na víc bohužel nemám peníze, ale bude lúto, bude voda a bude kolo, takže těch možností vypadnout bude víc.
Krásný den
Sněženko, do soužití s přítelem, se kterým neste spokojena, Vás nenutí společnost ani nikdo jiný.
Jde pouze o Vaše dobrovolné rozhodnutí. A (nezlobte se na mne) působí to na mne dojmem, že se prodáváte za příspěvek na nájem a za pocit, že nejste úplně sama.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.