Nejste přihlášen/a.
Trápím se a pravděpodobně úplně zbytečně. Jenže zkuste se zbavit pocitu, který máte, když u vás stále přetrvává... měsíc chodím s jendím klukem. Byl to jak blesk z čistého nebe. Je z daleka. Takže se moc často nevídáme, jen o víkendech, které stojí za to. Sedneme si, chodíme na běžky, lezeme, společně vaříme, povídáme si a je to fajn Jenže já mám pocit, že můj život stojí za prd, když jsem bez něj. Nedokážu se soustředit, nedokážu dělat nic do školy, hrozí že neudělám některé zkoušky, celý den sleduju mobil jestli nepíše a když napíše jsem blahem bez sebe a když nenapíše, v hlavě mi lítá myšlenka za myšlenkou, že ho nezajímám, že už mne nechce Má mě rád, řekl mi to a počítá se mnou do budoucna. I po tom, co jedu na dva měsíce v létě pryč, mě chce vidět a plánuje další věci. A mě je tak mizerně, když o něm nic nevím. Jsme otrávvená, můj život postrádá smysl. On to neví, myslí si že si žiju svůj běžný život, když se nevidíme. Jenže já nemůžu dělat vůbec nic :/ Také nedokážu dát najevo city, bojím se když mu řeknu, že je mi s ním krásně a že s ním chci být dál, tak mi uteče. Co se mi už několikrát stalo. Kolikrát až přemýšlím, že se s ním rozejdu a budu mít klid, na druhé straně nechci, protože kdy jindy potkám někoho s kým si budu rozumět. Lidi kolem mě říkají neřeš to a užívej si to! Ale to já asi neumím... pomoc, pomoc, pomoc! Vlastně ani nevím co bych chtěla slyšet a ani nevím jestli mi nějaká rada pomůže.
Myslím si, že mu můžeš normálně říct, nebo napsat, záleží jak moc si stydlivá. Jak je ti sním fajn a že ti na něm záleží. Toho by se snad zaleknout neměl..Ale pokud cítíš, že ten vztah jde od nikud nikam, tak ho ukonči. Já zažila něco podobného, taky jsme se dlouho nevidívali a pořád mi to tak vrtalo v hlavě, že jsem se zhoršila i ve škole. Pak mě to přestalo bavit a ukončila jsem to a mám klid. Nedá se říct, že bych zapomněla, ale už je to o moc lepší a nemám aspoň takové pochody v hlavě. Takže to je jen na tobě, jak uznáš za vhodné jestli ti za to stojí nebo ne. Vždyt kluků běhá po světě spousta a najde se i lepší, taky jsem v to nedoufala ani nedoufám, nedokážu si připustit, že by byl někdo lepší. Ale snad to brzy přejde Hodně štěstí při rozhodování
A proč by Vám měl utíkat? Pokud si najde čas, aby překonal vzdálenost mezi Vámi jen proto, aby s Vámi mohl být, pak mu na Vás zřejmě také dost záleží. Protože jste zamilovaná, je přirozené, že se Vám po něm stýská, bez něho, že Vás nic nebaví a nemůžete se zbavit myšlenek na něj. Nebojte se mu otevřít a dát najevo své city. Třeba na to čeká a cítí se stejně, jako Vy. Plný nejistoty a obav, zda k němu cítíte totéž, co on k Vám. Odvahu, děvče, láska je krásná, je-li vzájemná, jinak je to opravdu trápení. Přeji vám oběma, abyste si pověděli to, o čem prozatím mlčíte. Možná jen oba čekáte, kdo začne první. Udělejte to Vy, snad bude po trápení
To, co popisujete, je absolutní zamilovanost. Gratuluji... taky jsem si tím párkrát prošla. Je to krásné, opojné, bolestivé a zničující. Člověk vlastně v tu dobu nežije - je tak trochu jako zombie. Určitě to časem aspoň trochu přejde a Vy budete moci zase začít přemýšlet.
Lidi kolem Vás mají pravdu. Užijte si to, v životě se to mockrát nestává. Klidně mu řekněte, co cítíte. V nejhorším Vás odmítne, ale spíš ne. A když by se to stalo, pozor, to není konec světa, ale začátek nového příběhu. Jé, to je tak krásné... skoro lituji svých téměř 30 let manželství. To se už podobné věci člověku tak často nepřihodí.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.