Problémy v rodině - musím na vysokou?

Dobrý den, to je mi líto, že máte takové trápení. Asi Vám nezbyde nic jiného, než se sbalit a odstěhovat se k přítelovým rodičům, pokud to jde. Pokud se na vysokou školu necítíte, tak Vás rodiče nemůtou nutit, a už vůbec ne násilím. Já jsem také matka, 19. syna, také mě trápí, že se sice vyučil, ale nepřešel na čtyřletý učňák s maturitou a že tudíž nemá maturitu, ale nic s tím nenadělám, když nechce. Domlouvala jsem mu, argumentovala jsem, ale neuspěla, víc dělat nemohu, je to jeho život, jeho volba. Jednání Vašich rodičů je neadekvátní, a tak asi budete muset odejít. Třeba jim to časem dojde, že takhle zbytečně přicházejí o dceru.

Je ti teprve 19 máš život před sebou. Rodiče si přejí, abys dodělala střední školu a šla na vysokou. Všichni rodiče si přejí pro své dítě to nejlepší. Je otázka, proč na vysokou nechceš. Jestli proto, že tě studium nebaví, nebo proto, že chceš být s přítelem, založit rodinu. Já mám ten názor, že na vzdělání dětí se nemá šetřit. Pokud na to děti mají a chtějí. Některé děti by chtěly, ale z různých důvodů nemůžou. Takže jestli na to máš, zvaž to. Jednou budeš možná rodičům vděčná za to, že tu vysokou máš a že ti studium umožnili. Na založení rodiny je dost času a když rodiče uvidí, že máš dobré studijní výsledky, i když chodíš s přítelem, zklidní se. Může se stát, že se s přítelem dříve nebo později rozejdeš a bude tě mrzet, že jsi na školu nešla. Přesvědčovací metody tvé matky jsou zvláštní. Tady by bylo namístě jí říct, že pokud tě bude mlátit, tak odejdeš, že máš kam a že se to stalo naposledy. Jestli ale máš ke škole odpor tak tě nemůže nikdo nutit a máš kam jít.

Osobně bych to řešil takto:

Ještě jeden rozhovor s rodiči bych risknul. Vysvětlil bych jim, že pokud nehodlají ustoupit, odejdu, požádám si od nich o výživné a zruším s nimi všechny styky. Taky bych to udělal. Nevím kolik je vás sourozenců, ale určitě je pro každého rodiče těžké přijít tímto způsobem byt o jedino z dětí, nevidět vnoučata, stát před soudem kvůli výživnému...

Zkuste jim vysvětli, že vás prostě nedonutí a přijdou o vás. Osobně bych si to ještě natáčel, kdyby došlo k dalšímu napadení, abych je mohl víc přitlačit ke zdi. Pokud nebudete schopna se sama živit, musí vám přispívat oni.

Měl jsem trochu podobný problém. Ukecal jsem dceru na VŠ a co z toho? Stálo to mraky peněz, nervů na obou stranách a stejně to za půl roku zabalila. Pokud není zájem, je zbytečné tlačit na pilu.

A pročpak nechcete jít na vysokou školu? Půjdete tedy rovnou do práce a budete se živita sama svou prací? Víte, já docela vaše rodiče chápu. Už jen to, že vám dovolili bydlet u nich s vaším přítelem, už to byl od nich veliký ústupek. Vy máte možná dojem, že když je vám už těch 19 let, tak že jste ohromně dospělá. No, možná že v něčem dospělá jste, ale v čem? Kdo vám přispívá na jídlo, ošacení? Váš přítel? Vy? Nebo vaši rodiče. Neberte to ode mě nějak zle, ale mám stejně starého syna, jako jste vy, takže na toto hledím očima rodičů. Vaše máma vás asi bít neměla, ale jestli jí ruply z vás nervy, tak se nedivte. Jen počkejte pár let, až porodíte vlastní dítě, budete ho vychovávat, k něčemu ho povedete a to dítě vám v 19 letech udělá něco podobného, co jste vy udělala vašim rodičům. Jak myslíte, že se zachováte? Budete soucítící matka? Nikoliv, je velmi pravděpodobné, že se zachováte jako vaši rodiče, a to jen proto, že budete mít o to své dítě strach. Přesně tak. Strach je to, co nutí vaše rodiče se k vám takto chovat. Strach o vás. Vy se chováte jako umanutá holka, která to prostě chce a chce a chce.

Stejně jako Eulálie vidím i já u Vašich rodičů neuvěřitelnou toleranci a velký ústupek: málokteří rodiče dovolí své nedostudované dceři společné bydlení s přítelem.

Proč nechcete na VŠ? Rodiče pro Vás chtějí jen to nejlepší, a kdybyste neměla studijní předpoklady, určitě by Vás do studia nenutili.

Učila jsem na střední škole, již navštěvovali i dálkoví studenti, kteří si při zaměstnání (většina z nich už měla i rodinu) doplňovali vzdělání, protože v mládí se jim do školy chodit nechtělo. Získání maturitního vysvědčení je stálo je mnohem více úsilí, než denní studenty.

Myslím si, že Vašim rodičům nejde o to, abyste "poslouchala jejich příkazy", nýbrž o to usnadnit Vám vstup do života. Proto chtějí, abyste vystudovala - vědí, že s VŠ budete mít jiné možnosti než s "pouhou" maturitou.

___ Mýlíte se ohledně toho, nač rodiče mají či nemají právo: Bydlíte s rodiči v jejich bytě či domě a necháváte se od nich živit. To znamená, že jste povinna se řídit jejich přáními a dodržovat jejich pravidla.

Jediné, v čem s Vámi i s ostatními rádci souhlasím, je, že Vás matka neměla bít. (Ovšem i zde mám pocit, že šlo o Vámi vyprovokovanou reakci.)

Vážení rádcové. Dotaz nezněl zda mám jít na VŠ nebo ne, ale jak mám mámě vysvětlit že mě nesmí v 19 mlátit a já chci od ní odejít. Jste už dost staří na to, abyste věděli, že životní zkušenosti jsou nepřenosné. Ona si na to prostě musí přijít sama jestli dělá něco špatně.

Je sice hezké, že se spřítelem máte rádi, ale nic Vám v životě neuteče. Na vašem místě bych zůstala u rodičů, vystudovala VŠ, při tom mějte klidně známost s přítelem. Pokud Vás má přítel rád a jeho mají rozum, tak Vám jedině domluví, že bude dobře si VŠ vystudovat. Nevím skutečně o co Vám jde. přítel mohl bydlet s Váma u vás v domě a Vy najednou hrk, brk a odkopneterodiče? Vemte rozum do hrsti a studujte. S rodiči buďte za dobře, přece to budou babi a děda pro vaše děti, pro jejich vnoučátka. Mladí si myslí, že jsou nejchytřejší na světě, a pak litují. Víte, co je mladých lidí, kteří by studovali moc rádi, ale mají třeba rozvedené rodiče, málo peněz a prostě to musejí vzdát? Maminka Vám natlokla, protože si řekla, když si to nepřebere hlava, tak si to přebere zadnice a naplácala Vám na ni. Asi se Vám nelíbí, co píšu, ale já byla v děcáku a každému bylo fuk, co ze mně bude. - pt

To jestli chceš jít na vysokou nebo ne je jen tvá volba! Rodiče mají "jakési právo" po tobě chtít aby si dodělala střední školu ( a to máš dle tvého textu i v úmyslu). Reakce matky byla naprosto neadekvátní a pokud by se stalo toto mne, tak by to asi byla poslední zážitek, který bych s matkou měl, druhý den bych už doma nebyl... To tě jako bude mlátit pokaždé když budeš mít jinou představu o životě nežli má ona? Rodiče si vždy myslí, že to jejich "dítě" nemá rozum a jednou jim poděkuje apod, ale už si neuvědomují, že v 18,19, 20 adt to prostě nejsou děti, ale dospělí lidé co si mají právo rozhodovat o svém životě a pokud se rozhodnou špatně, tak to je čistě jejich volba! Rozhodně ti doporučuji se zbalit, a pokud máš možnost, jít k příteli. Pokud to neuděláš a třeba Vám krachne vztah a budeš na VŠ neštastná a stejně ji nedoděláš, tak to matce nikdy neodpustíš a vlastně ani sama sobě ne... Pokud naopak odejdeš a něco nevyjde, což se taky může stát, tak si pamatuj, že to byla čistě jen tvá volba a nikdy nebudeš žít s tím, že ti nikdo násilně nasměroval život...

Když to nejde vysvětlit, tak bych prostě počkala, až nebudou doma, sbalila se a odešla.

Dobrý den, tady asi opravdu není jiné řešení, než se sbalit a odejít. Pokud máte kde bydlet a za co žít, tak je to asi jediná možnost.

Rodičům se stejně nezavděčíte. Vysoká škole je opravdu řehole a odříkání, pokud se na to necítíte, tak do toho nejděte. Taky si můžete podat přihlášku na obor, kde víte, že se hlásí hodně zájemců a že se určitě nedostanete. To se pak rodiče nemůžou zlobit, když vás nevzali...

jestli máš aspoň trochu rozumu tak na VŠ půjdeš , určitě se ti bude hodit ,tak neblbni a poslechni rodiče . Zrovna řeším to samé ( jen bez facek ) . Rodiče to dělaj pro tebe . Lituju , že jsem neměl takový rodiče , protože jsem na školu taky hodil bobek a nyní bych to rád dohnal

Někteří rodiče si holt na svých dětech hojí hlavně vlastní ego.Asi zbyde po takové komedii odejít,nechat všechno uklidnit,trochu vyšumět a třeba za 14 dní se pokusit s nimi promluvit.Když to nepůjde,zase pak za nějakou dobu to zkoušet.Tvůj mobil mají a máma může přece kdykoliv zavolat.Když jí tedy za to budeš stát.Když jí za to stát nebudeš,tak jako máma dost pohořela a dost bych o ní jako o mámě pochyboval

V zásadě máš dvě možnosti:

1. Zůstat do maturity doma a s přítelem se jen scházet.

Plusy: Možná to pomůže zlepšit vztahy v rodině, ušetříš příteli a jeho rodině peníze za tvou školu (pokud dobře chápu, je soukromá)

Mínusy: Nebudeš s přítelem tak často, na druhou stranu je to brzy, nad učením měsíce utečou jako voda.

2. Odstěhovat se k příteli

Plusy: Budeš s přítelem a mít větší volnost.

Mínusy: finančně jeho a jeho rodinu zatížíš, možná nevratně narušíš vztahy se svou rodinou. Navíc, i když to zamilovaní slyší neradi, nikdy nevíš, co se stane... taky jsem měla lásky až za hrob, velké plány do budoucna, až už ani nevím, kde ti muži žijí teď. A představ si, jak hrozné by bylo, kdybyste se nedejbože rozešli ještě před tvou maturitou - byla bys totálně namydlená a neměla kam jít.

Můj názor je zatnout zuby a zůstat doma, do maturity se to dá vydržet, je to za pár měsíců. Chápu, že s tvou rodinou to asi není lehké a pokud by se fyzické násilí opakovalo, vem nohy na ramena, to je jasné, ale někdy je prostě potřeba strpit trochu nepohodlí v zájmu dlohodobějších věcí.

A co se vysoké týče: Pokud si vaši nenechají vysvětlit, že tam nechceš, prostě je nech, at tě přihlásí, a pokaž přijímačky. Nikdo ti nedokáže, žes to udělala naschvál. Můžeš jim pak říkat, že aspoň vidí, že ses na to necítila právem. Aspoň nebudou další roky argumentovat, žes to nezkusila.

Jinak ano, teď se vaši zachovali tvrdě, na druhou stranu ani nevíš, jakou jsi měla kliku, že u tebe nechali žít tvého přítele, to jen tak někdo u svého dítěte, než odmaturuje, nepřekousne. To je jeden z důvodů, proč bych byla pro to se teď zapřít a vydžet to s nimi. A taky proto, že krev je krev.

Jinak k vysoké: radila jsem, jak to obejít. Sama za sebe bych ti ale doporučila jít studovat. Věř mi, zabývat s esprávným oborem je neuvěřitelně skvělé!

Jsi plnoletá, to ano, ale o reálném životě nemáš ani páru. Přesně vidím, že se zbalíš, odejdeš a do roka tu máme další dotazy typu - rodiče mi nechtějí platit výživné, protože jsem se odstěhovala, nebo - odešla jsem od rodičů a kluk mě vyhodil, protože jsem bez práce, co mám dělat.

Někdy je dobré naslouchat rodičům, i když mají jiný názor než já. Ve většině případů to s tebou myslí dobře.

Na lidském životě je špatné to, že většinou už žádné rozhodnutí nemůžete vrátit zpět.

Když si rodiče přejí vaše studium, asi nejste žádná husa, máte dobré výsledky a rodiče vidí, že by to za to stálo. Tak proč nechcete studovat? Rodiče by na Vás brali přídavky, finančně by Vám pomáhali. Takhle budete tahat peníze z přítele za to samé.

Byla bych pro to, abyste se s rodiči smířila /dokud studujete, jste na nich závislá/ a o studia se pokusila. Uděláte jim radost a se svým chlapcem klidně budete moci chodit dál. Proč ne? Ale nechápu, proč s ním musíte hned bydlet. Nejhezčí na tom chození bylo to setkávání a to loučení. Jak s ním budete pořád, zevšedníte si a už budete něco jako manželka. Tak kam tolik spěcháte? Celý život máte přece před sebou.

Jsem pro studia, kéž bych kdysi byla měla podobné podmínky. Dobře jsem odmaturovala, chtěla jsem pokračovat, druhý den po mé maturitě mi náhle umřel 49 letý tatka na infarkt. Nikdy předtím nemarodil. V den konání kremace byly přijímačky. Mamka mi řekla natvrdo, že mě na VŠ podporovat nebude, má dluhy /s tatkou právě zrekonstruovali domek/, navíc tu byla má 12 letá sestra. At koukám jít někam dělat, na vzdělání že nemá.

Dodnes jí to nemohu zapomenout. pak jsem se protloukala tak, že jsem studovala nakonec dálkově. Ale ten její postoj mě dodnes mrzí. Tak buďte ráda, pokud máte chytrou hlavu a dobré podmínky, nemrskejte se a studujte. Co bych za takové rodiče před lety dala! Nikde není důvod, že byste proto nemohla se svým chlapcem chodit.

Uvidíte, jednou pochopíte, že jsem Vám radila dobře. Jaga.

pajo a pritel by vas dokazal zajistit,nez domaturujete?Pokud ano,tak nevahejte a odejdete,nemate se ceho bat.Ale urcite si stredni dodelejte.

Není normální.když dá matka rány pěstí do obličeje 19leté dceři,když nechce na VŠ.Bud bude matka zmanipulovaná otcem,protože není schopná mít vlastní názor,což také nebude normální,nebo to udělala z vlastního přesvědčení,což také není normální.