Nejste přihlášen/a.
Ahoj jsme spolu s přítelem dva roky. Včera mi řekl, že je to pro něj strašně těžký říct, ale že by byl asi pro aby jsme to ukončili. Hrozně mě to šokovalo. Uvědomuji si, že sem se k němu v posledni dobe nechovala tak jak bych chtěla (problémy v rodině) a teď mě to všechno strašně mrzí. Jako hlavní důvod řekl, že se mu zdá, že z našeho vztahu vyprchala jiskra, že už se všechno bere jako samozdřejmost. Neuvěřitelně moc ho miluju a nedovedu si vůbec představit život bez něj. Plánovali jsme si budoucnost a teď přišlo tohle. Vím, že za to z větší části můžu já a hrozně se trápím teď nemůžu jíst, spát..nic. Jako posledni mi řekl, že to neni konečné rozhodnutí a že si ve čtvrtek až přijedu ze školy znovu promluvíme at mu dám čas. Hrozně mě to nutí mu něco napsat, vysvětlit, omlouvat se.. prostě cokoliv. Udělám všechno pro to, aby se to urovnalo. Vím, že řekl, že chce čas ale nevím, jestli když mu nebudu psát, jestli to nebude brát tak, že nemám zájem něco zachraňovat nebo tak a zase když mu napíšu, nevím, jeslti to nebude brát tak, že se hrozně vnucuji a jestli ho to akorát nenaštve. Já prostě nevím jak mám dokázat vydržet nic pro to nedělat když je to teď to, na čem mi nejvíce záleží. Co by jste dělali vy?
Ahoj, na Vašem místě bych asi krátce napsal. Něco v tom smyslu, že ani Vy nejste v poslední době se vztahem spokojena, ale že Vašeho přítele také máte ráda a že i Vy byste velmi ráda pro zlepšení vztahu něco udělala. A že vítáte nabídku na rozumné řešení, tedy především si promluvit v klidu a z očí do očí.
Ahoj Bam. Vím, že Vás to svádí napsat a vysvětlovat...ale nedělejte to. On si potřebuje také v hlavě vše urovnat a musí přijít na to, že byste mu v životě moc chyběla. Když mu teď napíšete, může to brát tak, že nerespektujete, oč Vás žádal. Vždyt chtěl jen trochu času, tak mu ho dopřejte. Věřte, že dva roky nelze jen tak zahodit a pokud Vás má rád, musí na to přijít. Vždyt do čtvrtka není zase tak dlouhá doba, tak se mu napřipomínejte a buďte trpělivá. At je také tak trochu na pochybách...To vám oběma neublíží. Moc vám přeji, abyste to ustáli co nejlépe. A věřte, že naděje umírá poslední.
Žádal Vás o čas, dejte mu ho. Já vím, bolí to, 2 roky jsou dost dlouhá doba, aby si lidé na sebe zvykli a plánovali společnou budoucnost.
Netlačte na pilu. Pokud bude přístupný rozhovoru, rozeberte to spolu - proč k tomu došlo. Ale prosím, bez slz, emocí, nadávek, křiku. To chlapa odradí, zasekne se a debata skončí, aniž by se co vyřešilo. Vím, že to pro vás nebude lehké, ale zachovejte si určitý nadhled a nedejte mu znát, jak moc to bolí. Ale zase jím nepohrdat. Prostě chce to určitý takt a najít takovou střední cestu.
Pro příklad: myslela jsem si, že po rozvodu si jdou bývalí manželé vždycky po krku. Z omylu mě vyvedla vlastní dcera. Rozvedla se v klidu, nebyl problém s majetkem ani se 2 dětmi. Děti k tátovi ochotně jezdí každých 14 dní, přestože on žije v registrovaném partnerství a nemá tedy novou manželku, ale manžela! Dcera si s bývalým mužem zajde na kávu, proberou, co učení, co by děti potřebovaly - já koupím lyžáky, ty bundy. Když přiveze po pobytu děti k nim, pozve ho třeba na oběd. Zpočátku jsem běsnila a zabila bych ho, dneska vidím, že toto je nejlepší řešení, které ti dva udělali. Dobře spolu vycházejí, děti tím netrpí.
Přesto si myslím, že slepovaný hrneček zůstane slepovaným a už nikdy nebude dobře plnit svou funkci. To nakonec posoudíte sama. Ale dejte mu čas a jednejte s ním opravdu na úrovni. At se podaří. Jaga.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.