Nejste přihlášen/a.
Je mi 18, s nikým jsem nechodila, nikdy jsem neměla kamarády a takže jsem celej den zavřená doma. Takže dojdu ze školy, musím doma uklidit nádobí a pak už jsem u počítače, tam si dělám něco do školy a pak si tam jen tak surfuju. Jenže s našima se to nedá vydržet. Nadávají mi že nic nedělám, že celej den jen ležím u počítače atak. že bych jim měla radši pomáhat. Jenže co z toho mám? slyšela jsem ve škole že se děcka bavily o tom, jak chodí na nákupy, jak se chodí bavit, a peníze jim na to dávejí peníze, a oni určitě nemusí celej den trotlovat s rodičama na zahradě. Na školní akce jezdím mimimálně, narozdíl od ostatních ve třídě, takže si myslím, že na mě mají menší náklady, než někdo jinej. Na dovolený a na nějaký výlety nejezdíme. Tak co furt mají? Taky bych z toho života chtěla něco mít.
Všechno je o domluvě.Rodičové mají vždy pravdu,kdyby se mi děcko válelo jen u compu,tak ho vykopu taky něco dělat.Doma je práce pořád,lenoši dopadnou vždy špatně.Pokud se hceš jen válet,odstěhuj se do svého a můžeš od rána do večera a vnoci zase.
Měli by být rádi že neutrácím tolik jako stejně staří lidi, třeba jedna známá chodí do juda a rodiče jí to platí, stojí to 1000Kč měsíčně, dále chodí na diskotéky a to asi taky nebude nejlevnější, a nikdo jí nic nevyčítá, doma toho asi moc nedělá, bydlí na bytě, dom si dojde kdy ju napadne, třeba naši mě nic takovýho nikdy nemuseli platit, dom ze školy chodím včas, nechodím na rozdíl od ní za školu. Tak co je lepší ležet doma nebo utrácet mamčiny peníze?
Jenže ono to není jenomo penězích, jsou věci, do kterých se vyplatí investovat. Rodiče jí platí judo? Jestli vidí, že jí to baví a má tam kamarády, případně, že se i něco naučí (a judo se může hodit), tak jí ty peníze dají. Kdyby na to neměli, nebo si to dcera nezasloužila, asi by jí sponzora nedělali...
doplněno 18.04.12 21:16:A ještě... jsi doma, protože nemáš kamarády? Není spíš možné, že nemáš kamarády, protože nechodíš ven?
Zeptej se rodičů, jestli by ti peníze, které tvé spolužáci propijí na diskotékách, nedali na nějaký kurz. Třeba taneční, jazykový, co by tě bavilo... něco se naučíš nebo uděláš pro své zdraví (což nejsou vyhozneé peníze) - a protože tam budou lidé se stejnými zájmy,určitě by sis tam kamarádku našla! Ovšem, musíš pro to něco udělat...
chci se zeptat a to by ti rodice nepovolili jediny konicek,nebo nejakou cinnost mimo domov?Neco ,co by te bavilo,kde by jsi mohla najit kamarady stejneho zajmu?jde o penize,nebo jen tak proste,zakazy ,ktere nemaji duvod,nabo jen porad ta prace doma?
doplněno 21.04.12 00:37:Ted jeste jsem pozorneji cetla dotaz.No myti nadobi a jeste jako povinnost..Co se zkusit nabidnut ,ze pomuzete s cimkoliv?mozna ze to rodice oceni a vyjdou vstrict?Zkuste od sebe,treba ti rodice nejsou zrovna jako ti moji,mozna ,ze jsem se nechala unest..to by jste koukala,ja jsem musela makat porad,ani sednout jsem si nemohla.Jen jsem slysela kroky otce a uz jsem stala v pozoru.Tak takhle to u vas asi neni,ze?tak zkuste pchopit ,co maji rodice prace a pomocte rodine,v ktere zatim ziijete.pak se klidne ozvete,ze by jste se take rada pobavila a vyhradte si pravidelne volno.moji rodice by odpovedeli vzdy-ne,ne,malo jsi delala,nebo jinou vymluvu,proc nemuzu.tak se zamyslete,jestli to takto neni,zacnete od sebe,pak pozadujte,
Jo dovolili by mi to, jenže já se bojím jít někam sama, zas mi tam bude někdo nadávat a já budu v p****i, já takový situlace neumím řešit.
Takze mas vlastne problem sama.No a co kdyby jsi zacala chodit na terapie k psychologovi,jiste by te naucil tyto situace zvladat?Neco proto musis delat.Snazit s epochopit sama sebe,proc se tolik lisis a proc si nerozumis .to jsou ale 2 veci.presto ze se nekdo hodne lisi,se muze snazit porozumet druhym.Chapu,ze jsi asi odlisne doma vedena a pokud jsi zila vicemene izolovane,jsi jina.Predelat uplne zaklad nejde,ale snazit se zžit s okolim jde.Jsi dospela,takze ted uz musis na sobe pracovat sama a prestat se vymlouvat na vychovu.chce to vyrazit mezi lidi kazdopadne,treba potkas nekoho,s kdo ti porozumi.Hlavne vedet mezi jakou spolecnost jit.Co zkusit o trochu starsi nez jsi sama,dospelejsi.Urcite bych zasla k psycholog,jiste ti poradi co delat.Je treba se zacit rozvijet a ne zustavat na jednom bde a knourat.nikdo za tebe posun neudela,opravdu musis zacit na sobe pracovat.a necekej,hned vysledek.Krucek po krucku,jinak zakrnis a stane se z tebe zahrkla, protivna megera.
Ahoj.
Napíšu ti na oplátku svůj příběh.
Nebyla jsem do 15 let jiná. Doma problémy, nikam sem nechodila, nic mě nemotivovalo k činnosti, doma spousta práce, že mi připadalo, že po jejím plnění není už na nic energie natož čas. Sociální kontakty mizivé.
Jenže sem si k 15. nerozenímám dala dárek. Našla sem si víkendovou brigádu - hloupé doplňování zboží v marketu. Neměla sem povinnost bavit se s lidmi, peníze z toho byly na můj věk dostačující, tak proč ne. Ale ejhle, tu a tam se někdo se mnou občas bavil, lidi z obchodu, kolegové a moje sebevědomí a sebehodnocení začalo mírně stoupat. Na prázdniny jsem si zažádala o jinou pozici, začala jsem dělat na kase. Naučila jsem se bavit s lidmi, řešit vypjaté situace trochu s nadhledem.
Na střední škole jsem byla už natolik připravená začít se bavit s vrstevníky, že jsem s nimi začala chodit na nákupy, později na výlety a ke konci studia na tzv, spářky.
Na rodičích bylo znatelně znát, že je těší můj rozvoj. Práce sice neubylo, ale řvaní, emocionálních výbuchů a jiných neshod tedy rozhodně ano.
Dnes je mi 24. A na dobu mého rozvoje velmi ráda vzpomínám.
Není v možnostech tvých rodičů nebo vrstevníků udělat změnu. Vstát od PC a začít tě bavit. To musíš sama.
Přeji ti hodně stěští
Máš 18 let! tedy dospělá a odpovídáš za sebe a vypadá to, že máš myšlení jak děcko. To rodiče se o tebe budou starat až do jejich padnutí? Nemáš žádné zájmy a za to nikdo jiný nemůže. Můžeš si vydělávat, podnikat..., tak ze sebou něco dělej! a nesváděj své problémny na rodiče, okolí, svět. Rodiče odpovídají jen za to, co z tebe vychovali.
doplněno 18.04.12 21:35:Když se ti to doma nelíbí, můžeš přece klidně odejít. Dokaž rodičům, že nejsi na nich závislá. Budeš schopna samostatného života?
Rodiče mají pravdu v tom, že byste jim pomáhat měla. Ptáte se, co z toho máte? Poskytují Vám střechu nad hlavou, živí Vás, šatí Vás, studujete za jejich finance...Když oni si plní povinnost vůči Vám, plňte si i vy tu svojí vůči nim. Oni po Vás něco vyžadují a Vám to vadí. Ale to, že jste na nich finančně závislá a nouzí netrpíte, to Vám nevadí? Když chcete mít něco ze života, jezdit na výlety atd. tak si na to vydělejte. vydělejte si při studiu na své vlastní bydlení a osamostatněte se. pak Vám nebude nikdo vyčítat, že se nepodílíte na chodu domácnosti dle svých možností atd. Možná by bylo dobré, kdybyste se někdy zeptala svých rodičů, zda se to dá vydržet s Vámi. Nezapomeňte, že ta povinnost rodičů k dětem platí i obráceně. I děti mají vůči svým rodičům povinnosti. Není to tedy jen o tom, že Vám rodiče poskytují zázemí, všechno hradí, máte u nich pohodlí, o nic se nestaráte a sponzorují Vás. A Vy si ještě stěžujete, jak jsou hrozní a jak se to nedá vydržet? Když jste sama líná hnout zadkem a alespoň se jim to snažit trochu usnadnit a pomoci jim. Až se budete starat o sebe sama, budete chodit do práce, později mít třeba rodinu, snad si teprve začnete vážit všeho více. A budete mít i jiný názor na rodiče. Máte pravdu, jste mladá, tak si užívejte života. Ale za své a ve svém...Pak z toho života budete konečně něco mít. ...To je můj názor na Váš příspěvek.
Vím, že těžko mohu srovnávat dobu dříve a nyní, snad jen to, že mladí byli a jsou vždy stejní. Veselí, bujní, chtějí se bavit, kamarádit. Narodila jsem se před víc než půlstoletím. Na mládí vzpomínám moc pěkně. Měla jsem úplnou fungující rodinu, rodiče mě vedli přísně, ale zároveň zodpovědně a láskyplně.
Peněz mnoho nebylo, přestavoval se domek na vesnici, ale když jsem něco moc chtěla, šla jsem na brigádu. A rodiče, když to viděli, že se snažím, obvykle mi k tomu mému snu nějakou částkou také přispěli. Ne třeba závratnou, ale bylo to milé. Tak jsem si třeba vydělávala na rifle /v roce 1970 to byl téměř nevídaný kus oděvu/, nebo na kolo. Dneska jen děti natáhnou ruku - a rodiče solte. Vážila jsem si toho pak daleko víc, když jsem viděla, jakou mi to dalo práci. Třeba kolo bych nepráskla jen tak na zem ani za nic.
Nevím, proč píšeš "musím uklidit nádobí". A matka MUSÍ? uvařit, vyprat, vyžehlit? Nemusí, ale je běžné, že každý z rodiny přispěje nějakou prací, aby to dobře fungovalo. Někdo vynese koš, druhý udělá večeři, třetí vyvenčí psa /to by mě bavilo ze všeho nejvíc /.
Tak si tady nestěžuj, koukej rodičům pomoci, oni dělají hodně pro Tebe, musíš jim to nějak oplatit. A uklidit nádobí je to nejmenší. Najdi si kamarádky, můžete spolu pak vyjet na kole, či jít třeba někam na procházku, v létě se k rybníku vykoupat a k tomu moc peněz, o kterých pořád píšeš, nepotřebuješ. Jenom něco třeba na limonádu či zmrzlinu. Nestěžuj si jako marodná důchodkyně, život máš před sebou a tak si ho užívej. A k tomu hromadu peněz nepotřebuješ. Co bych za to dala, kdyby se mi z těch dob vrátil jenom jeden jediný den! Tak to nepromarni. Hodně štěstí. Jaga.
A proč se nebavíš s holkama ze třídy? A zkoušela ses s někým seznámit přes internet? Pokud budeš u toho dodržovat některá pravidla, tak je to vcelku jednoduchá cesta, jak se s někým novým seznámit a nemusela bys trčet doma. Co koníčky ty žádné nemáš? Co sporty žádný tě nebaví? A co brigáda zkoušela sis něco shánět, abys mohla chodits holkama taky nakupovat? A proč nejezdíš na školní akce?
S holkama ze třídy si nemám co říct, jsem asi na 3 seznamkách, stejně si s nima nemám co psát, Na školní akce nejezdím abych zbytečně neutrácela, brigádu nemůžu sehnat,
A o čem si s nima chceš psát? CO tě baví?
Myslím, že první, co bys měla udělat je najít si brigádu. V hypermarketech berou každou chvíli nějakýho brigádníka. Ty s ezaměstnáš, rodiče budou rádi, že jen nesedíš doma, možná si tam najdeš i kamarády a naučíš si cenit si hodnotu peněz.
A co si třeba najít nějakou brigádu, i kdyby a pár kaček, aby sis vydělávala a mohla taky chodit na nákupy a bavit se? Ono natáhnout ruku "rodiče, dejte peníze" je hodně snadné, ale zamakat na tom sám, to už se leckomu nechce.
Musím uklidit nádobí... to je akce asi na pět minut, ne? Co kdybys musela uvařit, vyprat, vyžehlit, postarat se o psa, vysát a vytřít dům? Vaši mají pravdu, proč jim nejdeš pomoct? Je škoda, že někdo v práci na zahrádce vidí trotlování, dělala jsi na té zahradě vůbec někdy? Proč nejezdíš na školní akce, kde si kamarády můžeš najít? Sama říkáš, že žádné nemáš, ale neuděláš nic proto, aby se to změnilo.
Co chceš mít ze života, když se jen lituješ a sedíš u počítače? To je tvůj cíl? Jezdit na dovolené není všechno...
Jenže kdysi jsem měla pár kamarádek, jenže jsem s nima nemohla chodit ven, o výkendu jsem musela jezdit s našima na stavbu a nikdy je nezajímalo, že jsem s někým domluvená, když jsem jim to řekla, tak jsem chytla jednu od nich a druhou o zed. Přes týden když jsem na ně měla čas, tak zrovna v televizi dávali seriály a to nikdo nemohl. Ve škole mě nesnášeli, rozkrádali mě věci, když jsem se ozvala učitelům tak jsem byla rasistická, když jsem to řekla našim tak jsem byla blbý tele, toto jsem musela snášet cca 4 roky. Ted to není o nic lepší.
Nevěřím, že jsi nikdy o víkendu nemohla ven. No, když to vezmu kolem a kolem, tak u přítele se maká denně, víkend nevíkend. Když je to prostě potřeba udělat, tak je jedno, kolik je hodin a jaký je den. Ale na nějaký ten zájem nebo kamarády si každý z nich najde aspoň chvilku během týdne. Ale až po práci, samozřejmě.
Pokud s tebou nechtěli kamarádi chodit ven, protože běžely nějaké seriály, tak to holt nejsou kamarádi, a budeš muset hledat v jiných vodách. Přihlaš se do nějakého sportovního kroužku, nebo pěstuj nějaký zájem, a narazíš na nové lidi. Doma u počítače nikoho nepotkáš, tím méně nějakého fajn kluka. Promiň, ale holku, která sebou po škole flákne k počítači a tam dřepí celý den, normální kluk rozhodně nechce. To je holka bez vlastních zájmů, bez koníčků, bez života.
Mě taky dva roky ve třídě šikanovali, pak dostali do držky a už si nikdy nic nedovolili. Klidně se ozvi znovu, ale neuteč jako vyplašený zajít, když učitelé trošku zadupou. Od rodičů moc pomoci nečekej, tohle si musí obvykle děti vyřešit samy.
Co vlastně chceš za radu? Jsi dospělá, plnoletá, trastně odpovědná. Chceš se bavit? Začni makat a odstěhuj se do svýho. Joooo vlastně tobě se makat nechce. Slečinka by se chtěla celé dny válet a večer jít na diskotéku. Holka, kde jsi to vyrostla? Myslíš, že ta spolužačka na Judu si lehne a leží a rodiče jí to platěj? Maká, aby se něco naučila, aby z ní rodiče měli radost. Kdyby mi synátor jen ležel doma, tak bych mu taky pěkně skřípnul kohoutek. Zkus dva tři měsíce místo počítače jít a pomáhat rodičům s čímkoli, uvidíš, že i oni se k tobě budou chovat jinak.
rodice jsou zvykli asi jen tak na dvorecku a a nemaji potrebu nikam chodit,tak si mysli ,ze budes stejna.Zkus to s nimi probrat a pokud nepochopim neda se s tim nic delat,nez vydrzet az sepostavis na vlastni nohy.Nevim jestli je to stejny pripad,ale mam rodice,ktere,obetovali cely zivot domecku,pro ktery ziji doposud a nic jineho kolem sebe nevidi.vubec je nezajima co kdo ,druhy.Pamatuji si,zue vzdycky ,kdyz jsem mela pocit ze zacinam zit,tak me to zakazali,i hru na kytaru se skolo,sport,prtoze videli jen ten svij domecek a chteli me videt jen u prace doma.No dnes jsou sami s domeckem a dost se tomu divi a stejne nic nepochopili.Ostatne mam svoji rodinu,vztah k domecku mam aky,ale nikdy nezapominam zamyslet se nad tim,co mi deti rikaji,co maji radi a co by je bavilo,nechavam jim svobodu..Prblem asi tedy bude,ze chteji videt vse ,jen ze sve strany.zkus se s timi o tom pobavit,pokud to jde.Domluvit se na nekolika akcichpredem,ze by jsi se rada nekam podivala,ze by jsi pomohla s tim a ti,pokud jsi financne zavisla,jeste na rodicich.Pokud to budou pokladat za rozmar a nezamysli se ,ze kazdy jedinec ma jine potreby,pak co nejdriv pryc,nebo tam zblbnes.Omlouvam se za vyraz,alejinak to neumim.
Nečetl jsem odpovědi kolegů nade mnou, tak doufám, že se nebudu opakovat. Doporučuji ti - začni něco budovat. Buduj něco díky čemu se budeš mít v budoucnu lépe a bude tě to trošičku bavit. Rodiče s tím možná nebudou souhlasit, ale pokud máš pevnou vůli a překonáš to, vytřeš jim zrak. Chce to ale pevné nervy a psychiku - nutno často snést spoustu posměšků a výčitek, že to co děláš nikam nevede. Až začneš na něčem takovém pracovat - budeš se pohybovat mezi lidmi a bude ti lépe. Bez snů a cílů se snad nedá žít.
Jsi dívka, takže se trochu lišíme a nedokáži se vcítit do ženské role. Já jsem jako malý kluk neustále vymýšlel a stavěl nějaké bunkry a postupem času jsem chtěl postavit něco fakt pořádnýho. Z počátku nereálný sen jsem začal realizovat již v 15ti letech a sen se stal pop pár letech skutečností. Dále se zabývám budování pasivních příjmů (velmi užitečná věc) - hrozně mě baví přemýšlet, vymýšlet, vyjednávat s lidmi, telefonovat s nimi, domlouvat schůzky, hádat se s nimi, nadávat,...
Toto + škola byly moje zájmy, které mě dokázali zaměstnat na celý den. Domek mám již hotov, nyní ještě škola a budování příjmů budu dělat celý život - to mě baví.
Co chceš udělat ty? Co si MYSLÍŠ, že by tě bavilo, aby jsi tomu věnovala mraky času a píle?
ZKOUŠEL SI TADY NĚKDO TAKOVÝ CVIČENÍ, KTERÝ TŘEBA DĚLÁME VE ŠKOLE-POROZUMĚNÍ TEXTU? DĚLÁ SE TO V ČEŠTINĚ, ANGLIČTINĚ, A URČITĚ I V NĚMČINĚ. NENAPSALA JSEM NIC O TOM ŽE BY MAMKA MĚLA NĚCO PROTI TOMU, ŽE BYCH NĚKAM CHODILA, SPÍŠ JÍ VADÍ TO, ŽE JSEM DOMA A JSEM FURT NAS***Á ŽE NIKA M NECHODÍM, A ŽE NIKOHO NEMÁM. ŘÍKALA, ŽE BY MĚ TO I ZAPLATILA. JÁ JSEM TADY PSALA O TOM, ŽE SI TŘEBA NEVÁŽÍ TOHO, ŽE SE NECHOVÁM JAKO DĚVKA, ŽE NEUTRÁCÍM A TAK. JO POMÁHÁM JIM, JAK JSEM PSALA, ŽE UKLÍZÍM NÁDOBÍ, JEŠTĚ JIM POMÁHÁM NA ZAHRADĚ, PAK JEŠTĚ CHODÍM DO ŠKOLY, A SEDÍM U KOMPLU A UŽ NIC. JO A VE ŠKOLE SE NA ROZDÍL OD NĚKTERÝCH VE TŘÍDĚ SNAŽÍM, I KDYŽ TO NENÍ MOC VIDĚT, TED JSEM MĚLA PRŮMĚR 2.14 A CHCI TO ZLEPŠIT, ABYCH SE DOSTALA ASPON NA VEJŠKU, ABY ZE MĚ NEBYL TROTL JEN S MATURITOU. DOUFÁM, ŽE UŽ JSTE TO POCHOPILI.
Opět se zde někdo projevuje jako hysterická ublížená chudinka ... proč? sama na sobě a sama za sebe by jsi měla najít nějaký zájem k něčemu kloudnému! sedni třeba na kolo a jeď, uvidíš krásu kolem sebe. Máte psa a nebo sousedi? vem ho na špagát a běž se s ním projít. Najdi si knihu, která tě bude opravdu zajímat obsahem a přečti si ju. Zkus sama něco vypěstovat. Je toho tolik, co lze dělata budeš z toho mít radost. Sedět na prdeli doma můžeš vždycky, ale co z toho? Za názor "jen trotl s maturitou" ale soudím, že stejně musíš ještě dospět!
Nic neděláš, nikam nechodíš, nic tě nebaví, tobě to vadí, rodičům to taky vadí.
Jak psal Frame, něčemu se věnovat, něco budovat, mít nějaký cíl.. Jakou vejšku? Nedá se už teď zabývat oborem, něco praktikovat, možná získat zkušenosti nebo nějaké extra vědomosti? Nebo začít bruslit/běhat/plavat/něco hrát, počasí na to už je.. nebo číst světovou literaturu, vono třeba v tom 20. století ti laureáti Nobelovy ceny psali fakt dobře a zajímavě, ne jen proto, aby nás tím někdo prudil v češtině.. nebo se naučit další cizí jazyk, ne proto, že musim, ale proto, že chci.. nebo fotit nebo malovat nebo psát nebo skládat a když už věčně ležíte u toho kompu, aspoň se zapojit do nějaký komunity, deviant art nebo blogy nebo tak, přijdete na vejšku nebo do práce, předhodíte jim stovky vobrázků a výtvorů, budou nadšeni z vašeho nadšení.. nebo nebo nebo.. nebo si tu vyhledat otázky jako "nuda", "co mám dělat", "nic mě nebaví"..
Neváží si toho, že se nechovám jako děvka, uklízím nádobí a pomáhám na zahradě? Promiň, to je zcela normální chování, které se od slušně vychovaného dítěte očekává.
Že nikam nechodíš a nedokážě si najít nějaký koníček, který by tě bavil, je bohužel jen a jen tvoje chyba, za kterou nikdo jiný nemůže, tím méně rodiče.
Přestaň všechny kolem sebe obviňovat, zvedni zadek a začni s tím něco dělat...
ahoj,jeste mne tady porad neco schazi,nebo jsem prehledla.Co by jsi vlastne chtela,aby jsi mela pocit ,ze zijes?A proc to nejde zmenit?muzu se zeptat o cem by jsi se chtela treba bavit s kamarady a o cem ne?Snazim se te pochopit,v cem je problem.Proc nejet na vylet zatim sama?Kdyz jsem byla mlada a z okoli nezdilel nikdo me zajmy,tak jsem se sebrala a jela sama,treba na vystavy a jine zaliby.Vzdycky jsem nakonec kolem sebe nasla par lidicek s kterymi stal za to pohovorit.Nejsem treba taky tuctova a nemuzu kvokat s vetsinou lidi.ale me to nevadi,staci mi okruh pratel,ktery mam cely zivot stejny a s nimi jednou za cas pohovorit,fakt stoji zato.A vzdy se na ne muzu obratit.tady nezaznelo jaky lidi potrebujes kolem sebe?Ono taky vekem se jeste vse vytribi a najdes se.
se mi líbí, jak všechny vaše chyby vidíte kolem sebe. Vy si možná myslíte, že jste dospělá, ale podle toho, co jsem si právě přečetl mám dojem, že tu snad píše nějaká pubertačka. Například doma vás chtějí přinutit aspoň k nějaké aktivitě a vy se zeptáte, co z toho máte? Na nákupy nechodíte, klukům a holkám vašeho věku se vyhýbáte, sama bavit se neumíte. Vy prostě sedíte doma a ostatní at se starají, protože chcete taky ze života něco mít. To bude pravděpodobně to hlavní, co proti vám rodiče furt mají.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.