Nejste přihlášen/a.
Tak si zvesela tápu ve svém životě. Nejsem nějak spokojená a přemýšlím, co dál. Letos pokud udělám státnice získám titul bc., podala jsem si přihlášku na navazující mgr., ale obor je tak prestižní, že tomu nedávám moc velké šance, takže co dál?
Za 1. vadí mi, že stále žiju s našima, nevím zda je to ve 22 hanba nebo ne...už tři roky jsem sama bez přítele a přijdu si nějak odstrčená od mladých lidí, nikam nechodím, o přátelích hovořit taky nemohu, a mám pocit, že když odejdu z domova situace se vyřeší...takže kam odejít :
A: pokud se dostanu na školu, tak asi do Prahy, ale je tu problém, bydlím 30km od Prahy v RD, dalších 25 km od nás mám ustájeného koně (vím, je to závazek, který mi omezuje, ale prostě jsem ho odkojila kdysi na flašce a ...dlouhý příběh, ale může působit jako závazek) a 10 km od nás mám svůj butik. Jsem zvyklá každý den kontrolovat, jak obchod šlape a minimálně 5x týdně být u kobyly, takže nevím, zda je vhodné vůbec uvažovat o odejití do Prahy. Jsem schopná (nevím zda ochotná) omezit koně na 3x týdně, vím, že o ní bude dobře postaráno. Stěhovat jí nechci, ty lidi a krajina, to je můj relax a srdcová záležitost. Butik asi taky těžko přestěhuju. A s tím vším souvisí i možnost B.
B: Strašně ráda bych odjela někam do zahraničí, naučit se pořádně jazyk. Seznámila se s novými lidmi, měla nové zážitky. Ale co? Přerušit školu, zavřít butik, o kobylu by se postarala kamarádka, neplánovala bych odjet do konce života, půl roku - rok, ale nejsem schopná říct, zda bych zvládla bez ní být.
C: bydlíme na vesnici, takže těžko dostanu hypotéku na barák..takže jedině do paneláku ve městě, kde mám butik, ale zase to je město, kde se zná kažý s každým, takže vážně nevím, zda je šance, že to by mi posunulo dál...má smysl se mermomocí osamostatňovat?
Plácám se a plácám v tom životě, pokaždé si řeknu, zapřu se a bude to lepší. Loni jsem to vyřešila založením butiku, čekala jsem, že budu štastnější, posune mě to dál, z malého internetového obchůdku se vyklubal obchod, ale stav štěstí a spokojenosti s životem a sama se sebou ne a ne se dostavit. Přijde mi, že mi chybí lidi.
A. Odejít z domu a od koně nechceš, tak to prostě nedělej. Někdy je holt lepší ustoupit hlasu rozumu a řídit se srdcem.
B. Nedal by se do butiku sehnat půlroční záskok? Kamarádka, kteroz zaučíš a na čas jí podnik svěříš? Přerušit škola se dá v pohodě, takových kamarádů mám mraky, co odjeli na rok do zahraničí, a v pohodě
C. Přístí měsíc je mi 25 a stále napůl bydlím u rodičů, napůl u přítele a jeho rodičů. V rodném městě mám práci, tudíž tam teď bdu častěji, a přijde mi jako nesmysl bydlet mermomocí sama, protože mi někdo předhazuje, že v mém věku je bydlení u rodičů ubohé. Mám s nimi moc fajn vztah, i s bráchou, mám doma svoje zvířátka... a na vlastní bydlení holt ještě nemám. Jim t nevadí, jsou rádi, když přijedu a pomůžu, tak o co jde?
Člověk prostě nemůže mít v životě všechno a život je moc krátký na to, aby dělal několik věcí najednou a pořádně. Musíte si sama pro sebe rozhodnout za čím půjdete a to ostatní tomu podřídit. Tak to má hodně inteligentních lidí a hlavně v mládí. Jděte jen za jedním nebo dvěma cíly a bude to lepší.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.