Nejste přihlášen/a.
U dlouho se bráním tomu, abych sem psal. Protoe vím, e tím nic nevyřeím. A e mi do toho nic není. Jene bych rád věděl, jestli jsem takový zmetek a proč dědeček u mne není příli oblíben.
Moje manelka má 88 let dědečka. Kdy byl mladý, pomáhal tchýni (dceři) stavět barák, staral se o děti apod. Protoe si asi nerozuměl se svou manelkou, utíkal stále častěji do baráku ke dceři, kde se uspokojoval výrobou veho moného. Tedy zase pro ně. Nikomu to nevadilo, nebo nesmělo vadit. Kdy jsem se tam přienil, u docházel denně brzy ráno, dostal snídani i oběd. (Tchýně (dcera) kvůli němu vstávala v 6 hodin, teprve dlouho poté si dovolila pospat). Děda má nemocný aludek, take se vaří jen to, co smí. Protoe má rád buchty, kadý snědený pekáč musel být brzy znovu upečen. Zatím jetě děda chodí spát k sobě domů. Dostane s sebou večeři. Večer mu kaý den volá tchýně, jestli je v pořádku. Kadý večer mu volá moje manelka a přeje mu sladkou noc. Taky jsme jednou chtěli předělávat patro v baráku, ale museli bychom nejdříve dědovi dole udělat pokoj, aby měl kde odpočívat po obědě. Děda má dvě dcery. S druhou se moc nestýká, protoe mu nebyla ochotna posluhovat. Názor rodiny je vak ten, e se k němu neuměla chovat. Nestěuji si na dědu. Ale na jeho rodinu, jak jsou z něho posraní. Musel jsem to tak říct. A teď mi múete napsat, jaký jsem nelida a asociál.
Depriku, a jaký myslíte, e budete vy, a vám bude 88 let? Moná, e budete protivný, jen sedět a hledět a vae rodina vás nebude mít vůbec ráda. Budete na obtí, budete zabírat místo a nejraději by vás viděli v tom lepím případě v domově důchodců, v tom horím u pod drnem. Stáří je takové. Sobecké, zaměřené na sebe, stejně tak jako mládí. Vydrte to, dědeček tu věčně nebude. A máte-li doma malé děti, tak alespoň vidí, jak je moné se také ke starým lidem chovat. A moná vám někdy oplatí stejnou mincí, toti, e se o vás v stáří postarají. A nemyslete, to stáří přijde docela brzy...
Myslím si, e nejsi ani zmetek, ani nelida, ani asociál. Má jenom na vztahy v rodině svůj názor, odliný od ostatních, ale z nějakých důvodů je pro tebe výhodnějí nebo pohodlnějí tam zůstávat. Kdy jsi se tam přistěhoval, tak jsi byl ochotný pravidla, nastavená v této rodině, akceptovat. Pravidla se postupem času určitě posunula neádoucím směrem, ale pro tebe bylo zřejmě výhodnějí je i nadále akceptovat. Protoe kdyby to bylo a tak neúnosné, stačilo se sebrat a odstěhovat. Stejně jako druhá dcera, která si prostě zařídila ivot po svém a tím se zřekla podpory rodiny a moná i majetku. Je na kadém, jak si svůj ivot zařídí, co je ochoten akceptovat a co obětovat. Kadý to má nastaveno trpku jinak.
Nemyslím si, e jste zmetek. Ale manelčin dědeček je prostě pro Vás natolik "cizí", e ho nedokáete dostatečně tolerovat. Vydrte to, je to starý člověk a nikdo u jeho zlozvyky nezmění. Naučil se je v době, která byla tak absolutně jiná, ne ta nae, a z tvrdoíjnosti stáří na nich setrvává.
Moje tchyně vyprávěla spousty stralivých a pro mě dnes nepochopitelných příběhů o "stařečkovi", co byl otec jejího manela, jak se musel na minutu dodret čas, kdy se dával na stůl oběd. Polévka nesměla být horká a nesměla být málo teplá. A kdy se vaření třeba jenom o 5 minut pozdrelo, pratil příborem a odeel od stolu. Dnes bych řekla - dobře mu tak, a neobědvá, o to víc sní k večeři... ale tenkrát z něho byly vechny domácí enské hotové. No jo, jiná doba.
Vydrte - vy jste přivandrovalec do rodina a nic s tím nenaděláte. A pokud to vaí tchýni vyhovuje, tak a´t zadělává na buchty třeva ve 3 ráno.
Je to pro vás odstraující případ a věřím, e takový ve stáří nebudete. Je to o lidech. Znám pána 82 let , bydllí sám v domku a jetě chodí k synovi do bytu v panaeláku kemrat o práci. Jeliko v bytě té práce není, tak kadou sobotu napeče buchyty a zanese 60ti letému synovi s manelkou. Paní také umí péci, ale dědovi to dělá radost, e je prospěný.
Nejste nelida a asociál. Nejste prostě na toho člověka zvyklý. Ony ho znají daleko déle, ne Vy, hodně pro ně asi v ivotě udělal. Tak ho teď tak trochu rozmazlují. Víte, v jeho letech tu dneska je a za týden být nemusí.
Vím, e na něj moná i kapánek árlíte, e ho enské tak opečovávají. Ale je to pořád lepí, ne kdyby se nesnáeli. Zkuste to tolerovat, nebude to třeba trvat dlouho, co se z něj enské budou těit. I kdy jim nic patného nepřeji. Ale člověk nikdy neví, ani mladý, nato v takovém věku.
Máme doma podobného člověka. Mou tchyni. V dubnu jí bude 88 let. Má ovem těkou demenci, Alzheimera a u se s ní nedá o ničem mluvit. Po jídle poloí líci a bafne: Kdy budu jíst. Kdy jí řeknu, e právě dojedla, není to podle ní pravda. Nepamatuje si nic a někdy mi říká: Dobrý den, pane!Občas jsem z ní na budku, ale nebývala dříve zlá, jiné děti nemá a tak jí poslouit prostě musíme.
O Vánocích jsme ji táhli po schodech k nám do 1. patra na večeři a nadílku. Ke stromku si sedla zády, vůbec ji nezaujal. e jsou Vánoce, nevěděla. Kdy něco dostala, řekla: Co to je? a hned to bez zájmu odloila. Prostě ádná reakce, ádná radost. Nic.
Kdy vstala, zbylo po ní pomočené křeslo. A tak jediným výsledkem bylo, e jsme ji uloili a já drhla křeslo rejákem. Ale říkám si právě to, e za rok s námi u být nemusí. A tak se snaíme, aby jetě proila něco pěkného. Po pravdě - je to ale k prdu. Nevnímá nic, neumí se u z ničeho radovat, potěit se. Co nadělám? Kdoví, jak dopadneme jednou my! A z toho se musí vycházet. Jaga.
Vdycky je něco za něco.
Děda se stará vaí (myslím tím rozířené - tchýně atd) o barák, který jim pomohl postavit (mmch pomohl tím k bydlení i vám), rodina se na oplátku stará o něj. Myslím, e jeho potomci si velmi dobře uvědomují (na rozdím od vás asi), e děda i ve svém věku zastane spoustu práce, kterou by jinak museli její členové udělat sami, případně za ni někomu zaplatit. Jo, lidově se tomu říká "vyčůranost".
Teď vám vadí "posranost" rodiny z dědy. Nechci být patným prorokem, ale a děda nebude, budete třeba při sekání trávy jetě vzpomínat na to, jak to bylo prima, kdy stačilo dědu nechat fungovat, jak mu to vyhovovalo a nemusel se se o tyto věci starat sám.
Na druhou stranu - dědu tohle drí, kromě jiného, při ivotě. Čím je čllověk starí, tím víc potřebuje mít pocit, e je jetě k něčemu, e ho někdo jetě potřebuje. A tohle mu ta rodina dává. Tolerujte to, dojdete časem taky do věku, kdy na to budete koukat jinak. Pokud ovem nebudete mít to "těstí", e a budete mít pocit, e rodina by vás jetě mohla potřebovat, tak vám "mladí" řeknou "dědo neotravuj, my tě nepotřebujem", jak je to dnes moderní.
Hodně trpělivosti. Věřte, e vím, o čem píu - mám syna +- zhruba ve vaem věku a rodiče skoro ve věku vaeho dědy.
Víte, moná dědečka trochu víc rozmazlujete (jako rodina), ale teď u se to změnit nedá.
Na druhou stranu píete, e pomáhal stavět ten dům a e tam i potom pobýval víc, ne doma, take on je prostě doma u vás, k sobě chodí jen přespat. A v tom případě (dědeček vlastně bydlí u vás) je normální, e jí společně s vámi a e se mu přizpůsobuje jídelníček, kdy něco nesmí; stejně, jako se jídelníček přizpůsobuje dětem nebo ostatním dospělým, kdy mají nějaké obtíe spojené s jídlem.
V 88 letech u děda ví (a vy také), e mu někdo pomáhat musí. Je to tak. Rodiče se musejí starat o děti a mají-li těstí, potomci (buď děti, nebo i vnuci) se ve stáří postarají o ně.
Take - zkuste to brát jako fakt, zkuste mu být trochu vděčný za dům a koneckonců za manelku a buďte rád, e je (zřejmě) jinak celkem v pořádku.
Pozn.: Jen abych, kdy tak, předběhl dodatky: Jestli se o dědu staráte zadarmo a máte s tím výdaje (a moc se Vám to nelíbí), teď u na tom taky nic nezměníte (ani to nezkouejte, byla by jen velká mrzutost a nadosmrti patný dojem na obou stranách). Vdy co vám teď nedá a zbyde mu, to budete jednou dědit. A jestli se pak nedokáete dohodnout s ostatními příbuznými třeba na vetím podílu, za to ovem u dědeček nebude moci.
Rodina má dědu ráda, protoe pro ni udělal a nyní mu to vrací. Nebývá to takto ve vech rodinách. Děti se ke svým rodičům chovají různě, některé je odloí do domova důchodců, protoe jim překáejí nebo i z jiných důvodů, třebas se o ně nemohou starat. Děda má opravdu velké těstí, e má kolem sebe takovéto lidi. Proč ho nemáte rád, kdy vám nic neudělal? Asi mu závidíte. Kdyby jste byl chytrý, tak se budete k němu chovat také hezky, protoe jdete příkladem svým dětem a můete doufat, e jednou se vám to přes ně vrátí Take trochu zmetek jste, kdy se na to ptáte..
Dobrý den...hned na začátku mě zarazila věta...má nemocný aludek a má rád buchty...to asi moc nemocný aludek nemá kdy zblajzne celý pekáč a hned se mu peče dalí-no nejsem doktor...myslím,e tady jde o to,e tento člověk je na to chování (rozmazlování) prostě celý ivot zvyklý a tím,e se mu ve vem vyhovuje se tím jen podporuje,nejde jen o to,e je starý a sobecký a neuvědomuje si to,prostě je to pro něj standard,moná,e kdyby il celý ivot skromně byl by pak rád za kadou pozornost-to můj názor. Pro mě je to jen odstraující případ a doufám,e ve stáří takový nebudu. Rozumím Vám a přeji pevné nervy.
Kolik mi je není a tak podstatné,ale doufám,e takovouhle pozornost vyadovat nebudu a najdu si třeba jiného člověka srovnatelného věku s kterým budu klábosit nebo třeba chodit na ryby,to e ve stáří člověk ocení pozornost a společnost to chápu,ale co je moc je moc..z toho příspěvku mi přijde,e ten člověk je zvyklý na "servis" a e není a tak nemohoucí aby o něj bylo tak pečováno (jen usuzuji,v příspěvku to není rozebráno) a myslím,e se tak choval i kdy byl mladí a takovou pozornost nepotřeboval (viz postoj druhé dcery).
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.