Nejste přihlášen/a.
Zdravím a přeji pěkný večer, mám vcelku prostou otázku. S přítelem už mluvíme o nějaké té budoucnosti, on je z malé vesnice, já z města (ne velkoměsta, ale zase ne zapadákova). Kámen úrazu ovšem nastává v tom, že přítel je na vesnici zvyklý, chce mít baráček, zahradu, psy a také bude nejspíš mít přímo ve vesnici nebo velmi blízko práci. Oproti tomu já jsem typický měšták, sice bych také ráda baráček, ale ne na vesnici, a když už, tak poblíž nějakého většího města. Což zase nechce přítel. Takže mám dilema. Napsala jsem si pro sebe pár argumentů, proč nechci na vesnici (zkuste prosím posoudit, zda jsou spravedlivé nebo zaujaté, děkuji):
- všude daleko, nutné auto, horší dostupnost práce, školy, zábavy, všeho
- kulturní nouze, nuda
- lidé si vidí až do talíře
Prostě si neumím představit, že jednou budu pobíhat po vesnici v teplácích (i když jdu jen těch 100m do obchodu, mám na sobě rifle), pro každou hloupost bude potřeba zajet do města, a nějaké zábavě, sportovním či kulturním vyžití ani nemluvě. Je mi dost proti srsti nutně každého zdravit (je to sice slušnost, ale chudák sociální fobik trpí:D), vidět hýbající se záclony, když projdu kolem. Ve městě jsem zvyklá zajít tamhle do posilovny, tady s kamarádem na kafe, tam skočit do obchodu s oblečením. na vesnici je tohle jaksi nemožné. O ježdění na akce, kde nesmíte pít, protože řídíte, nemluvě. Není to takový ubíjející stereotyp? jistě, asi leckdo namítne, že s baráčkem, psy a zahradou není na stereotyp a nudu čas a prostor, ale přece jen nejde přijít z práce, uklidit dům, vyvenčit psy, podělat na zahradě... a koukat se z okna, jak je venku krásně
Co myslíte, dá se zvyknout? Děkuji za reakce.
Ono už spousta vesnic není uplně těmi vesnicemi jak popisuješ, jsem z vesnice a také nezdravím každého. Zdravím, jen ty které znám, většina těch co se nově přistěhovali, stejně neodpoví a takové lidi pozdravím poprvé a naposledy. Já si rozhodně nestěžuji a ve městě bych bydlet nemohl. Každý jsme nějaký, já jsem takovej vlk samotář a mě ta vesnice vyhovuje, ale rozhodně za to může i to, že jsem se zde narodil. Bydlet ve městě, tak budu mluvit jinak. Chápu, že je to těžké rozhodování ale dokud nevyzkoušíš, asi si těžko vybereš. Moc jsem nepomohl co?
I tak díky Právě na vesnici, odkud ke pžítel, se většina zdraví s většinou, a pokud jdu sama, zdravím preventivně všechny, co kdyby mě pak pomluvili, že jsem nevychovaná. A to nucené zdravení lidí, které já ani neznám, mě upřímně dost stresuje.
Také jsem někdy samotář, ale někdy se chci bavit, jak jsem psala, nemusí být žádná pařba, ale stačí posilka, kafe s kamarádkou. Rozhodně nezastávám názor přítele, že se nejlépe odreaguje řezáním dřeva
Na vesnici (a konec koncu i na mesto) musi mit clovek naturu.
Tu ziska tak, ze v danem miste vyrusta a nebo ho na takovem zivote neco pritahuje.
Pokud nemas ani jedno, nezzijes se. Zvyknout jiste, clovek si zvykne i na bic, kdyz musi, ale nikdy se nebudes citi, ze jses na tom spravnem miste, kde chces byt.
Nicmene priority zivota se meni a co neni dnes, muze byt zitra...
Martino, omlouvám se, že jsem to celé nečetla ale zde máte můj osobní zážitek. Narodila jsem se ve městě a žila tam až do svatby, pak jsme opravovali chalupu na vesnici kde je cca 1000 čísel, MŠ tam i dnes není problém, škola první stupeń v místě, druhý stupeň 6 km vedlejší spádová vesnice a je tam i spousta možností na koníčky. Gymnázium, zdravotní lyceum, SZŠ je ve městě 12km, velké obchody, kuželky, stadion na sport, malé divadlo rovněž. Ve vesnici 2 hospody, jedna vaří i polední meníčka a každý měsíc tam bývá 1x disco a 1x nějaká amatérská taneční skupina , dnes je ve vsi plyn a internet má skoro každý i v hospodě je vifi připojení zdarma, cukrárna,kino-no to bych pomlčela jelikož promítá 2x za měsíc a zeje prázdnotou pokud to není zrovna pohádka pro děti, velký sál kde jsou dost často akce, plesy, divadelní představení pozvaných třeba i pražských herců, zpěvy z oper a operet a samosebou i různé dechovky. Pro děti pohádkový les 2x za rok a jiné akce docela často a většinou zdarma ceny pro každé dítě maličkost nebo se platí symbolických 20kč. Zapoměla jsem na hasiče, zahrádkáře co tu každou chvíli něco pořádají. Koupíte tu kvalitní kuřecí a vepřové maso v pojízdné prodejně 1x týdně přímo od výrobce, chlazené a podstatně levnější než v Brně, brambory za 4kč/kg a nevyhodíte z nich ani kousek. Hody to je něco co ve městě nemáme a jsou to tři dny zpěvu, tance a obžerství. Pravda zná vás tu každý a hodně o vás ví. Žila jsem tu štastně 5 let a pak jsme se přestěhovali do Brna(manželova práce a moje nemoc) nějak jsem si to žití v paneláku neuměla představit, dnes bych neměnila ale je to opět dané mojí nemocí, léto stejně trávíme na chalupě a i v zimě se tam jezdí, nemusím se bát o tří letou vnučku a věřte nebo ne ale do divadla, na country a na plesy chodíme na vesnici jelikož v Brně je to za a) drahé a za b) není kde ve středu města parkovat. Dovolím si upozornit, že v teplákách zde na ulic před dům vylezu jen já(chalupář) jinak tu chodí lidé oblečení možná i lépe než my ve městě a když jsem malou vnučku vyvezla před chalupu v libertě staré 30 let trochu jsem se styděla a příště už dcera vezla kočár z Brna.
Negativum-zvony z kostela mě budí hlavně v neděli, rozhlas hlásí každý den a opět mě budí po obědě, kohouti kokrhají, psi štěkají, chalupáři neustále o víkendu pracují na hlučných strojích (pila, sekačka). Ale je tu krááásně a v noci je obloha plná hvězd které ve světle velkoměsta nevidíte. Pozitivum manžel ráno vstane a jde něco kutit a já mám od něj svatý pokoj.
Děkuji, Liduš Panelák i také neumím představit, jsem zvyklá na klid metrových zdí domu z 16.st I vedlejší vesnice vedle té přítelové je spádová s téměř dvěma tisíci obyvatel, exituje tu knihovna, pošta, banka, obchody (potraviny, květiny, papírnictví, kadeřnictví..), kino, je tam poliklinika, nebo jak se tomu říká, staví se nová sokolovna. Často tam bývají slavnosti, akce pro děti apod., což vypadá prima, ani na kole to není tak daleko. Právě v této vesnici moýná přítel jednou podědí domek... ale prý jsou tam divní lidé, hlavně v přihlehlých bytovkách. Což ale nemůžu soudit, takže je to opravdu jen z doslechu. O nejbližších sousedech se zmiňuji někde výše.
K domu patří rozlehlá zahrada, kde se docela těším, že budu něco pěstovat (sice neumím, ale třeba se povede), na kytky moc nejsem, tak snad nějakou tu zeleninu. Králící by nám také měli zůstat. Krom toho, že dům se mi moc nelíbí (koneckonců, darovanému koni...), a těch sousedů to vypadá rozhodně lépe, než přítelova vesnice.
Víte, už jsem párkrát psala, že právě ta rodná vesnice ja jakási divná ... rozhlas, ve kterém vyřvávají Holki, je sice otravný, stejně jako dvacet psů ze sousedství a cirkulárka v neděli ráno, ale co se mi opravdu líbí, jsou nejen ty hvězdy, ale kvákání žab z nedaleké chráněné lokality, které přítel nesnáší, a houkání skupiny sov, co mají hnízdo na blízkém stromě. Když tak čtu Vaše myšlenky a sama přemýšlím, co se přírody týče, je tam krásně. Škoda jen té roviny...
Děkuji, že jste to napsala tak pěkně a pomohla mi trochu utřídit si myšlenky
Martino vy asi chcete rekonstruovat starý barák, moje zkušenost říká UŽ NIKDY VÍCE, raděj se zadlužit a postavit nový. Naše chalupa je obrovská zemědělská usedlost, obytný prostor 5 + 1 rekonstruovaný a jen do toho stále vrážíme peníze a vytopit to je trochu problém i když je tu kotel na plyn (to bych se nedoplatila) a kotel na tuhá paliva (to zas musíte dolesa na dřevo co taky není zadarmo). Toto bych já zvažovala víc jak jestli vesnice nebo město. Mimochodem teplé rohlíky v Brně nemám ale zde každé ráno v 7.30 a otevřený je jeden obchod ze dvou i v neděli dopoledne-objednávat musíme pečivo jen na neděli a na hody pečivo, saláty, salámy...
Ano, ano, ano. Máš naprostou pravdu. A navíc, já když dvakrát do roka přijedu do toho svého města (cca 5.000 obyvatel), tak je to pro mě mrtvé město. Přes den ho oživí turisti a lidé jdoucí/jedoucí za prací nebo nákupem, ale navečer a večer je to mrtvé město. Svítí jenom to nejnutnější osvětlení, ulice pusté a prázdné, všichni zalezlí doma, po osmé večer už jenom sem tam svítí televize. Prostě hřbitov. Tvé město není velké, ale je to město a je tam cítit život. Nemusím se ho účastnit, ale musím ho cítit okolo sebe. Já vlastně ze stejných důvodů, které píšeš, zůstal po vojně v Praze. Je to už asi 35 let a názor jsem zatím nezměnil. A to v té době venkov žil daleko víc než dneska. Martino, plně tě chápu. Rozhoduj se pečlivě, abys své volby v budoucnu nemusela litovat.
Ahoj. Je to jednoduché. Do města patří lidi, kteří chtějí více zábavy, té pasivní (divadlo, kino,...). Na vesnici patří lidé, kteří chtějí mít svůj klid a chtějí být pány svého času a sami sebe. O víkendu vstanou, udělají si kafe a pokud zrovna nemusejí opravovat střechu na baráku nebo natírat, koukají z okna ven na zahradu, jak se všechno zelená. Podle mě ideální život.
Město:
- všude blízko
- ušetříš na benzín, protože je tam MHD
- Většinou bydlíš v bytovce či v paneláku, takže jsi spoluvlastník, což je vždycky špatné
- v neposlední řadě je tu kvalitní lékařská péče (několik nemocnic, kvalitní lékaři,...)
- Nemusíš cpát neustále peníze do baráku
Vesnice:
- musíš každý den dojíždět autobusem, či autem (práce, škola, děti na kroužky,...), pokud autem, platíš drahý benzín
- Jsi pánem svého času a můžeš si dělat, co chceš (zahrada, manžel se může vrtat v garáži v autě,...)
- Nemusíš každý den jezdit v metru či tramvaji se smradlavýma lidma, co neznají deodorant
- Máš blízko do přírody (v létě rybník, můžeš jezdit na kole po okolí, chodit na kukuřici na pole, opalovat se ne louce, v zimě na běžky do lesa, v létě na houby, na maliny a borůvky na koláč
- Nehrozí, že soused nad Tebou spustí vrtačku ráno, když vstane, a vypne ji večer v deset
- Ve městě máš většinou nálepku burana
- Neplatíš nájem a tak
Musíš tohle všechno zvážit a s přítelem probrat a najít kompromis či společné řešení. Na to pivo si zajdeš jak ve městě, tak na té vesnici. Akorát, když se namažeš ve městě, tak, že nedojdeš domů, nikoho to nezajímá, kdyžto na venkově to ví celá ves. Dáš si tam dvě piva jednou týdně a už je z toho dvacet piv každý den, protože to nějaká bába překroutí a dodá tomu "shine." Prostě ve městě nemusíš na nic sáhnout, protože když přestanou vchodové dveře do baráku, zavolá se opravář a zaplatí to celý dům, ale na vesnici si to musíš opravit sama nebo sama zaplatit opraváře. Ve městě si koupíš tramvajenku a jezdíš v zaprděné MHD, ale za nějaké cca tři stovky. Na vesnici musíš mít auto a projezdíš podstatně víc. Na vesnici si jdeš vybrat poštu v teplákách a nikomu to nevadí, ve městě musíš jít v džínách.
Domluvte se na tom, že si koupíte nějaký baráček třeba 10km od města. Přítel tam bude mít psy, Ty zahrádku, v létě budete chodit běhat do lesa na čerstvý vzduch, jezdit na kole, večer posedíte u táboráku se sousedy, do práce budete jezdit jen kousek (musíte ale pracovat v tom městě) a oba budete spokojení. Přítel ale nesmí mít nemehlo, protože bude muset každou chvíli něco opravovat. Samozřejmě, že to bude oba stát nějaké peníze. Je to na Tobě, ale já bych volil tuhle možnost.
P.S.: Jak víš, jsem z Prahy a přesto preferuju bydlení mimo město. Tady furt houkají sanitky, hasiči a policajti, sousedi dělaj bordel a lepší to nikdy nebude. Jo a na zábavu do města, kde budeš chtít pít Tě vždycky nějaký soused jistě odveze a přiveze
doplněno 07.03.13 20:56:No, hlavně, at přítel ví, že taky tu práci, o které mluví, nebude mít jistě celý život a musí počítat s tím, že až o ní přijde, tak bude ještě rád, že bydlí těch 10km od měta, protože právě tam s největší pravděpodobností najde tu další P.S.: Jsem sice z Prahy, ale jsem spíš v klidné lokalitě, kde se nic neděje a mám cca dvě minuty pěšky do Dalejského údolí. A do centra metrem 7 minut. Ale stejně se v budoucnosti odstěhuju Žádný fuchtle neřeš, občas se stává, že někdo pochopí příspěvek jinak, než byl myšlen. Ostatně mně se to stává taky
Děkuji za odpověď. Tak ona je zábava a zábava Když jsem se zmínila o kulturním vyžití, hned jsem dostala nálepku městké fifleny, což na mě sedí asi jako lidumil na Hitlera. Nepotřebuji nutně divadla, bary, pařby.. to mě ani moc nebaví. Mě stačí jen se projít městem a vidět večer spoustu rozsvícených oken, spoustu lidí. Hned mám prostě pocit, že tu nejsem sama, že tu mám plno kamarádů, že žiju.
Vrtačku mi sice ještě nikdo na vesnici nepustil, zato ale poměrně často soused pouští cirkulárku Takže je to prašt, jak uhoď. Máme starý byt, metrové zdi, je tam krásný klídek, akorát kolem sebe holt nemám les a pole. Co by kamenem dohodil je ale rozsáhlý NP Podyjí, kde jsem vcelku často A všude jsou vinice, což člověk také ocení. Je ale pravda, že v Praze bych bydlet rozhodně nechtěla. I v Brně jsem bydlela ve velmi klidné oblasti, přitom to bylo 15minut šalinou do centra.
Obávám se, že varianta 10km od města mi neprojde, protože přítel tvrdí, že ve své rodné vesnici bude mít práci (už teď ji tam má, ale pokud já budu dojíždět do Brna, proč by on nemohl dojíždět 20km také?), a dům nejspíš zdědí po babičce, jak už jsem uváděla. Že na nový dům bychom neměli. Takže to bude ještě jiná vesnice, kde už neznám absolutně nikoho, zato vím, že jeden soused dělá naschvály a druhá sousedka krade. Prima.
Tento problém znám, sám jsem ho před deseti lety řešil. Manželka je z velmi mlého města, já z Prahy. Našěstí manželka odešla za mnou do Prahy a teď je spokojená. Jsem rád, že to takhle dopadlo. Občas tchýni s tchánem v tomto městěčku navštěvujeme, ale velmi často manželka se synem jezdí sami. Důvod je prostý, přestože jim pražácí nikdy nic neudělali, ze zásady je nesnáší. Nesnáším takové ty narážky jak jsou pražáci líní, neumí vzít za práci a jsou lehkoživkové. Pak se jim také nelíbí, že chodím pozdě spát a pozdě vstávám. Je pravda, že jejich životní styl je naprosto odlišný než ten můj, ale to je jejich věc, když je to baví, já jim svůj nevnucuji, ale oni si myslí, že jen ten jejich je nejlepší. Oni maj barák s malou zahrádkou a skleníkem. Pak mají ve vesnici vzdálené cca 15km chatu s pozemkem 8000m2! Tam se suší seno, sázejí brambory, češou jablka atd. Pak v jedné vesnici poblíž žije ještě babička, která má také malé hospodářství(slepice,husa koza a zahrádka).Pochopitelně, že babička na to nestačí a dělá to tchýně s tchánem. Takže když jsme u nich na návštětě a nepomáháme, tak jsou večer vyflusaní a začínají takovéty unavené a vyčítací pohledy, že nic neděláme. A já se vždy ptám, proč když jsou tak unaveni a vyžadují neustálou pomoc, proč to delají, proč se na to nevykašlou? Já také nikoho neotravuji s tím, co si dělám se svým volným časem. Protože toto je volný čas. Nikde žádný zákon neříká, že na vesnici musíš sušit seno, sázet brambory atd. Že se ušetří, v případě mé tchýně to neplatí. Na ty brambory a na seno se jezdí k babičce na vesnici těch cca 15 km, takže i tchýně přiznává, že finančně se to nevyplatí. Hlavně sena brambor jablek atd. musí být všeho tři pr-le. Brambory se po čase kazí tak se dávají prasatům a přemlouvají se sousedi aby si vzali. S jablky je to to samé. Před týdnem jsem byl na té jejich chatě, bylo tam 6 přepravek jablek úplně shnilých.Tchýně ještě pěstuje rajčata, které kromě ní nikdo není(každý si pěstuje svoje a tchán to nejí),takže když přijedem, tak nás prosí at je jíme, protože jí opadávají a hnijou. Když se někdy zeptám, proč se vše musí dělat ve velkém, proč toho všeho je tolik a ne jen kolik se spotřebuje, odpověď je, že se nikomu žíly nezkrátí a že pražáci neumějí vzít za práci a znají jenom zábavu. Ano jezdíme k nim na návštěvu, takže mně příjde logické pomoc např s úklidem baráku, vařením, posekáním trávy, nákupem atd.,ale ostatní je mi šumák. Brambory, králíky atd po nich nevyžaduji, tak proč? Často, když odjíždíme, tak se nám snaží vnutit různé kompoty marmelády atd. Ano jsou dobré, ale dají nám toho tolik, že to stejně nespotřebujem a polovina skončí v popelnici. Takže přestože manželka tam vyrůstala, tak okolí znám lépe já! Nebyl čas. A i nyní, když tam přijedem, tak manželka maká aby se zavděčila a já chodím sám na výlety.
Ani vztahy se mi nezdají o nic jepší. Na vesnici vám budou lidé mazat med kolem úst, ale za rohem vás zdrbnou. Tady v Praze mě např. dost často někdo někam pošle, ale zase vím, na čem jsem, není to taková přetvářka(ale záježí hodně na lidech)
At si každý říká co chce, ale ve svém volném čase si budu dělat co chci. Nejsem milionář to rozhodně ne, ale nějaký sociál také ne a moje výplata mi stačí na to abych poplatil poplatky s bydlením,jel v létě i zimě do čech na dovolenou šel na angličtinu a do posilovny, zaplatil synovi kroužek atd. Tak proč se honit, když mi to nic neříká. Když to někdo chce dělat at to dělá, ale netravuje druhé. Já také tchýni nenakazuji aby studovala jazyk. Chápu, když budu mít nemocný rodiče, že je nenechám zhebnout. Dojdu nakoupit, uklidím odvezu k doktorovi atd. Ale abych se pak staral ještě např. o jejich slepice, to fakt ne!
No nevím, jestli jsem odpověděl na původní otázku. Budu raději končit, nějak se do toho zamotávám.
Závěrem chci říct, že jsem poznal plno lidí z Prahy nebo větších měst, kde jsou lidé dobří a na druhou stranu stáli za bobek. to samé platí o vesnici a malých městech.Je to hodně o lidech a nedá se paušalizovat. Prvotně nikdy nikohoneposuzuji odkud je!
Zdraví:
Petr
ono víte ti co žijou celý život ve smradlavém městě v králikárnách nepochopí ty co jsou na vesnici na baráku a zase naopak... to myšlení je asi jiné..i to měštacké myšlení když přijede na vesnici je podivuhodné... nedávno k našemu domu přijelo auto s pražskou SPZ, zaparkoval to na dvorek, zamkli a šli dál... no uvažoval jsem že postavím doprostřed cesty auto, jak se budou tvářit, až budou chtit vyjet... a to nemluvím o tom, že si pletou silnici s chodníkem a člověk v autě aby je pomalu přemlouval at uhnou...
Děkuji za odpověď. Petře, kdybych ještě měla body, tak je určitě dostanete, protože některé věci mi píšete z duše. Ačkoli to přítel i jeho rodina myslí z legrace, také jsem za měštáka, co neumí pracovat, takže vlastně k ničemu. A když třeba máme něco naplánovaného a nepřijdeme babičce s nečím pomoct, schytáme samozřejmě řadu jízlivých poznámek. Což mě docela mrzí, protože já přece nemůžu za to, kde jsem se narodila. A že doma na odpolední vstávám v devět? Proto jsem také dva roky poslouchala řeči, že kdo spí, nežije, skorotchán mi docela dost dával najevo, že když jsem vstala po deváté, tak nejsem normální. Naštěstí už zřejmě pochopil. On je totiž hrozný pracant, maká od 13, od 18 šéfoval firmě, žádná dovolená, volno... a je zvyklý to tak vést i doma. Přítel v něm má vzor, naštěstí potřebu spánku chápe, ale tvrdí, že si nejlépe odpočine prací, třeba sekáním zahrady. Já si hlavu vyčistím procházkou, četbou nebo posilovnou, takže jsem zase za fuchtli, co by se chtěla jen flákat. Možná na tom něco je, možná určitě, holt nechci strávit život hopsáním kolem domu a prací...
Podle mne budete muset najít nějaký kompromis, protože s tak zásadní změnou by se jeden i druhý sžíval jenom velmi těžko.
Bydlela jsem přes 9 let na vesnici a za celou dobu se mi nepodařilo zvyknout na to, jak každý vidí každému do talíře, a kyždý o každém ví vše (i lépe než dotyčný sám) ...
doplněno 04.03.13 23:14:Kultura takový problém nebyla. Bylo to blízko Prahy, 33 spojů denně, nebyl problém do Prahy za kulturou zajet. Horší byly ty vztahy ...
Docela Vás chápu. Je to dilema. Nebudu nic radit, protože tohle si každý musí vyřešit sám v sobě. Sedmadvacet let jsem byl panelákový městský člověk a nikdy mě nenapadlo, že bych bydlel v nějakém zapadákově. Poté jsem se oženil a odstěhoval se na vesnici za prací, ale zase do bytovky. Takže stejný binec, rámus od sousedů, dohady, ke všemu do města daleko.Nyní bydlím ve svém, také na vsi. Není tu krám, není tu hospoda,není tu nic, autobus 2x denně. Ale mám domek, zahrádku, psi, božský klid, do lesa pět minut pěšky a do města deset minut autem. Přes léto grilování v pergole, ležení u bazénu, kytičky, řev ptákú poránu, prostě pohoda.Už bych neměnil.Co ve městě?
Jé, to bydlíme kousíček od sebe a na Cibulkách mám babičku! Svět je malej
doplněno 07.03.13 20:48:No, to je pravda Babičku se psem bych ještě dodal Já bydlím hned za kopcem
Jojo, tak vedle Prahy... to je jiná Brno od přítele není tak daleko, 35 minut autem po dálnici, ale zase to chce udělat si rezervu, a aby jeden řídil... autobusem to trvá hodinu a spoje z Brna nic moc (večer dva autobusy a vlak), navíc často přecpané.
Děkuji S těmi kladnými body se počítá, schválně jsem vypsala jen negativa Příroda je super, ačkoli Haná je rovina, takže trochu nuda (mám ráda terén, hory), ale 300m od domu má přítel malinkou chráněnou lokalitu se spoustou žab (viz fotka), hadů, ráno tam chodí pít srnky z lesa. Nádhera. Vzduch a prostředí jsou taky je krásné, ačkoli pro mě jako pro alergika opět nevhodná rovina a nevhodné složení kvetoucích rostlin, ale co už.
Rodiče by byli 150km, přítel by je měl vedle ve vesnici. Já bych ovšem přišla o všechny kamarády i práci...
doplněno 05.03.13 13:28:Podařilo se mi zachytit páření Ropuchy zelené
Pro mladé lidi je město opravdu výhodnější. Jen těch argumentů, které jste napsala proti vesnici. A jsou skutečně pravdivé.
Jenže: kdo kde vyrostl, tam to má rád. Bydlela jsem na větší vesnici, s prodejnou, školou pro 1. stupeň, se 2 hospodami, s poštou. Vdala jsem se na vesnici, kde nebylo zhola nic. Jak jsem říkala já: jen kupka hnoje. Za těch skoro 40 let jsem si zvykla. Co také jiného mi zbývalo? 1 hasičský bál do roka a tím kultura končila. Naštěstí je velká středisková obec /dnes městys/ jen 1 km od nás a tak jsme si tu kulturu vynahradili jinde.
Myslím, že při vaší nepřizpůsobivosti vůči vesnici byste si měla opravdu spíš vybrat kluka z města. Ono se ne nadarmo říká: Odkud vyšel, takovou našel.
Těžko si pak lidé s podobnými rozdíly vyhovují a přizpůsobují se, na to musí být už opravdu pořádná dávka tolerance. Jaga.
Před časem jste ale tady, myslím, nadšeně psala, že jste sehnala práci na malé vesnici. I to Vás možná přivede k poznání, k pochopení života na vsi.
Děkuji Také mám prostředí ráda, zvlášt, kvůli té chráněné lokalitě (psáno výše), obchod také mají, velmi pěkný, s příjemnými prodavačkami. Do hospody nechodíme, jednak tam chodí místní ožralové, jednak se tam hulí a jednak takové typy podniků nemusím Nově je tam zřízený i jakýsi bar vedle obchodu, ale taktéž - kouří se tam a schází se v něj podivná společnost. Abych ale nebyla nespravedlivá, nedávno jsme navštívili místní rockový ples, v květnu se chytrá revival festival a vedle ve vesnici je oblíbený a hojně navštěvovaný rockový "mlýn". To je super. Jenže to jsou převážně letní akce, v zimě aby se člověk doma ukousal nudou:D
Samozřejmě to teď vyzní jako klišé, ale podobného chlapa co se týče dovedností, vlastností a chování bych těžko hledala. Ačkoli je přítel mladší, hodně věcí umí, hodně věcem rozumí a právě protože je z vesnice, umí vzít za práci. I když se mi směje, že si na dvouminutovou cestu do obchodu musím vzít ty rifle Jen se prostě nechci životem jen propracovat co si budeme vykládat, dům a zahrada jsou náročné), a pronudit. Říká se, že na vesnici se člověk nenudí, že je pořád co dělat. To je však právě ono - nechci být otrok domu a zahrady a nemít na nic jiného čas.
Marti, proberte to s přítelem znova, třeba několikrát. My jsme z počátku, když se narodila dcera, bydleli na vesnici. Daleko do obchodu, daleko do dětské poradny, daleko k doktorovi, nic při ruce. A když jsem byla mladá, bylo mi šuma fuk, jestli jsem na čerstvém vzduchu, bylo to takové odříznutí od civilizace. Když bylo dceři rok a půl, odstěhovali jsme se do bytu ve městě asi 15-20 tis. obyvatel, tenkrát. Ale mohla jsem nastoupit do práce, školka byla 5 minut, já do práce 5 minut. Pak šla dcera do školy, to bylo 8 minut, já do práce 5 minut. Kousek na poštu, kousek k doktorovi, kousek na vlak. Nemuseli jsme trávit spoustu času jízdou vlakem, či autobusem nebo autem a byli více času pospolu. Nyní jsme ve svým RD, ale zase na kraji města. Je to v klidu, jako na vesnici a přitom všechny výhody města. Možná by vám oběma něco takového vyhovovalo. Mít RD na kraji města, a při tom mít vše u ruky. - pt
Děkuji za odpověď, zatím to řešíme tak nějak předběžně, přítel ještě studuje a na společné bydlení nejsou peníze. Jojo, přesně jak píšete, "odříznutí od civilizace", tak se mnohdy cítím. Také bych to viděla na kraj většího města, ideálně Brna, které já zbožňuji, ale o tom zatím přítel nechce ani slyšet. Já si však myslím, že kompromis by byl fér, protože zatímco já všechno ztratím, on bude spokojený. Takhle by třeba také dojížděl do práce do bývalé vesnice, zatímco já bych třeba dojížděla do Brna, kde je všechno pěkně po ruce. Myslím, že to není sobecké...nebo ano?
doplněno 05.03.13 14:08:Řešili jsme to jen párkrát, přece jen nechci přítele moc vyděsi, že mám naplánovanou budoucnost Děti v horizontu asi 5, 6 let. Ve vesnici je školka, základka je vedle ve vesnici (a pěkná). Vedlejší vesnice je cca 2km, což je i pěšky pohoda, ale v zimě se člověk stále musí spoléhat na autobusy. Obchod s potravinami a základní drogerií je asi 5 minut
Horší to bude třeba s kroužky - kde nic, tu nic A sama jsem měla na starosti děti z vesnice 17km od Znojma, první stupeň, které měli jen se mnou PC kroužek a angličtinu a jednou týdně s ředitelkou flétnu. Dál zřejmě nic, protože byli zvyklí jen se rvát jako koně a po skončení školy letět kamsi za vesnici. Tak nevím, no
Marti, v každém případě je dobře, že o takových věcech mluvíte, nebudete pak zaskočeni. Nevím zda plánujete rodinu, ale pokud v nějakém horizontu ano, tak je dobré, vidět to z pohledu dítěte, které bude chodit, nebo jezdit do školy, jak brzy bude muset vstávat a kdy se bude vracet, jak dlouho bude bez dozoru. Jaká bude dostupnost lékaře i obchodu, či jiných služeb. Dokud jsou jen dva dospělí, je to schůdnější, když přijde rodina a malé dítě je to už velká změna. - pt
Tazatelka je evidentně rozhodnutá, že se jí ve vesnici přítele nebude líbit. Dokládá to neustálými argumenty. Tak co zde řeší? A proč se tedy ptá? Bezvadný chlap, kterého, jak píše, má a kterého by těžko jinde hledala, jí za to nestojí. Je to opravdu úzkoprsé a naivní. Hodnoty, které zmiňuje (kavárna, oblečení, líčení) jsou jenom povrchní a nelze na nich budovat rodinné štěstí. To je úplně o něčem jiném.
doplněno 05.03.13 23:39:Ráda vyhovím a žádám o to samé pro příště i vás.
Za Vaši reakci neděkuji, nepřinesla nic užitečného a pouze jste vyjádřila své pohrdání mnou. Ono být celý život neštastná, byt mít po boku super partnera, také není o pravé ořechové.
Přečtete si pár mých příspěvků, kde zmiňuji energii města nebo dojíždění či práci, než začnete bezhlavě soudit a opovrhovat mnou.
Martino, tohle není vůbec lehká rada.
Za svůj život jsem prošel bydlením v RD (malé město - 10.000 oběyv. i s přilehlýma vesnicemi) - do 13, pak panelák (velkoměsto - 100.000 a skoro centrum), pak znovu to malé město ze začátku (návrat do toho RD zpět), pak RD (okresní město - cca 20.000), pak garsonka v bytovce v tomtéž městě, aktuálně malý RD, spíš chalupa na vesnici u toho okr. města
vzdálenost do centra cca 2km. Do toho vekoměsta stále jezdím za rodiči. To jen pro vaši představu.
Mysllím si, že rozdíl mezi městem (malé nebo velké) - byt a vesnicí (RD) není jen v tom, v čem to aktuálně vidíte vy. To hlavní totiž většinou zůstavá před tím, kdo to neprošel, skryto. To je totiž to, že pokud jste na vesnici ve svém, je to nekonečná práce okolo domu, zahrady, případně zvířat (pokud je máte). U bytu bouchnete dveřma a jedete na dovolenou, na víkend... U RD o dovolené většinou obléknete montérky a jdete udělat to, na co normálně není čas ( a nebo co se po odpolednách či o víkendech nedá stihnout. Pokud máte zvířata, musíte denně krmit (těžko řeknete králíkovi - teď máš 3 dny půst, protože se mi nechce na krmení, sušit seno,...). Pokud máte zahradu, musíte zalévat atd...
Na druhou stranu - pokud budete mít slepice, nebudete zas řešit, jestli vejce jsou o 2Kč dražší - prostě dojdete si do kurníku a ty vejce si tam vezmete (zaplatíte si je tím hlavně časem, co těm slepicím věnujete). Totéž ej s masem (pokd budete nějaké zvířectvo chovat). A až přijdete odpoledne z práce domů, připravíte krmení, nakrmíte, zalejete...tak věřte, že už vůbec nebudete mít chut jít na nějakou zumbu nebo sportovat - budeta tak utahaná, že budete ráda, že si sednete.
A pro dnešní dobu věc hodně podstatná - pokud přijdete ve městě o práci, máte problém z čeho zaplatíte nájem, topení, jídlo..takže pro život ve městě musíte mít peníze. Na vesnici se dát přežít s minimem peněz - chybějící peníze se dají nahradit prací pro sebe - jídlo svoje, topení v nejhorším posbíráte v lese větve, atd..
A co se týká koníčků - i ty se s místem bydliště mění. Ale tom už psát nebudu.
Děkuji, i o té nekončící práci jsem se již několikrát zmiňovala, vidím to u skorotchýně, která prostě nevypne. Pak nemá na nic jiného čas, a ono stereotyp práce - práce doma - spánek - je dost ubíjející. Ráda bych měla čas i na svoje koníčky, především sport, a mám obavu, že prostě skrze celý barák a zahradu nebude čas
I s dovolenou máte pravdu, nicméně v tomto směru se pozitivně projeví to, že má přítel prarodiče ve vedlejší vesnici a rodiče přítele mají rpima sousedy. Během dovolené někomu z nich dají klíče a ten krmí psa (případně si ho vezme k sobě), dělá, co je třeba a v noci u nich třeba spí, aby dům ohlídal. Jen tak, jednou pomůžu já tobě, podruhé ty mě. Pár známých od přítele jsem si opravdu oblíbila.
Ačkoli si prostě nedokážu představit, že já zvířátkomil useknu králíkovi hlavu, na zahrádku nebo vajíčka se docela těším, jednak mě to baví, a jednak, jak podotýkáte, je to ekonomicky výhodné. I vlastní zelenina je úplně o nečem jiném, než hnus z obchodu.
Martino, přemýšlela jsem o vás a protože si myslím, že nejste špatný člověk, tak vám dám snad radu, přesto, že jsem vám slíbila, že vás budu přehlížet. Bylo by dobré, aby jste svatbu ještě odložila třeba o rok a zkusila na té vesnici žít, jak to tam skousnete. Bylo by to dobré, že by jste si i prověřila, jak vám půjde soužití s přítelem, což je také důležité. Budete potom moudřejší, lépe se orientovat a toto životní rozhodnutí pro vás bude snažší.
Prošla jsem v rychlosti odpovědi a přidám svůj názor a příběh...Bydlela jsem v malé vesnici do svatby, asi 200 obyvatel. Dětství krásné, nic mi tam nechybělo. Příroda, les za humny. Vdala jsem se v 19 letech do vesnice zhruba o 1 000 obyvatelích, a jsem tu dodnes. Po revoluci, když všichni zkoušeli nové věci, tu byly 4 soukromé obchody s potravinami, průmysl. zbožím, školka, malotřídka, sokolovna, 3 hospody...3 malé továrničky, které všechny již padly...pracovalo tam hodně místních žen.Dnes tu je obchod jeden, školka, malotřídka zůstaly. Hospody 2. Všude musíte dojíždět, nejbližší větší město - 16 km. Bez auta se zde víceméně nedá žít, neb busy rok od roku více ruší. mám 2 dospělé děti, obě odešly do města na studia a zůstaly tam bydlet, neb život ve městě je jednodušší. Vracejí se k nám do rodného domu oba rádi i se svými partnery, ale zase odjedou do města. My s manželem postavili dům - velký, že v něm bude alespoň jeden bydlet, ale teď víme, že to jednou asi přijde prodat...Syn měl kdysi roupy, že si postaví domek ve městě. ale po určité době bydlení ve městě v bytě, kde je teplo vždy, zábava, bazén, nákup za rohem...to vzdal. Stačí když ho manžel zapřáhne dělat dřevo do lesa na topení do krbovek, opravit komín, posekat zahradu, natřít zábradlí, přibetonovat chodník atd...Nereptá, když přijede, pomůže, ale o svůj barák by se starat nechtěl. A já, ikdyž jsem zvyklá celý život na vesnici, jak stárnu, přemýšlím o malém bytě na uklízení, stále teplo, všude kousek. Někdy mě s mužem velký dům a zahrada už hodně zmáhá...když je člověk mladý, dívá se na vše jinak a má jiné potřeby. Teď třeba jezdím hodně po doktorech, rehabilitacích a autobusem to je na celé dopoledne, než se vrátím, neb spoje zrušili a auto máme jen jedno a s tím je manžel v práci. A já už léta nejezdila,tak bych stejně nejela. Každé bydlení má své výhody i nevýhody. Myslím, že nejlepší kompromis je menší město, rodinný domek někde na okraji, a dobrá dopravní dostupnost. Aby to bylo blízko do přírody a blízko do města. Takhle bydlí naši známí v Pardubicích, teď jsme tam o víkendu byli.. a docela jim to závidíme...mají blízko do práce i do přírody, to je takový ideál na dnešní dobu. Je dobré si to na chvíli zkusit oboje a pak porovnat. Tak at se dobře rozhodnete.
Děkuji, i můj táta kdysi utekl z vesnice do našeho města, protože právě nechtěl celý život jen dřít na baráku a příslušenství. Máma je taky typická měštačka, takže ačkoli miluji přírodu, také se tak cítím. Jak píšete všechno za rohem, daleko větší dostupnost.
Píšete, že Vás dům i zahrada zmáhá... a to vidím i na prarodičích přítele. Schody do parta se v sedmdesáti šlapou jinak, než ve třiceti, a velká zahrada s velkým psem je občas také na jejich síly, často tam jezdíme pomáhat a je fakt, že rýpat se v zahradě mě strašně baví, ještě, když se od babičky dozvím plno věcí. I plot jsme natírali, střechu opravovali, pergolu stavěli, lakovali... jenže tohle je pro mě zatím příjemné zpestření. Je otázka, zda by mě to bavilo, i kdybych to prostě musela dělat, pořád něco a prakticky každý den. Stejně, jako známí v Pardubicích, to máme i u nás ve Znojmě - do práce naši 10min, já tedy autem 20min, všechno po ruce, neb jsme skoro v centru, ale jen člověk zajde kus dál, je v NP Podyjí a přírody si užije do sytosti. To je pro mě ideál... a budu se těžko loučit
doplněno 06.03.13 20:55:Axus - to snad ještě nee
Děkuji, cením si člověka, co dokáže udělat krok vpřed.
Svatba v plánu ještě není, nejdřív tak 4-5let, minimálně, než přítel dostuduje. Když jsem byla před rokem bez práce, prakticky jsem u přítele a jeho rodičů bydlela, už na začátku vztahu nám nechali podkrovní patro včetně koupelny a WC, takže máme to "svoje". Byla jsem tam i měsíc v kuse, včetně udržování domácnosti, vaření apod., teď jezdím pouze na víkendy. Sem tam mráček, jinak máme velmi pěkný vztah a soužití nám šlo dobře (až na poházené ponožky, klasika). Chtěla bych zkusit společné soužití třeba v nějakém bytě, jenže tam přítele nedostanu...
když jsou děti tak město je výhodou. více dostupné péče, více škol, více školek,více možností. Vesnice,kde nemají plynofikaci jsou opravdu problém co setýče znečistění ovzduší smogem. Nejlepší je město, kde je nějaká klidná část ne daleko ode všad s dostatkem zeleně. MJ.ježdění po vesnici s kočárkem je pro mě docela náročnější než po městě kde je relativně dostatek chodníků a různých cest. Na vesnici bývá obvykle jeden nebo žádný. Pro mladé je město výhodnější.
Děkuji, také bych brala klidně nějakou vesnici, ale blíže městu. Vesnice přítele má nejblíže Kojetín a Prostějov, z čehož Kojetín je větší díra plná cigánů, a v Prostějově nikoho neznám. Jak píšete, více možností, až budou děti, určitě bych se bála pouštět je busem do městské školy. Vím, že spousta dětí dojíždí,ale je to na pytel, pořád někde čekat, honit se, abyste stihl autobus...
No já teda nevím, ale jestli vás stresuje už taková blbost, že musíte každého pozdravit, tak se tam nestěhujte, budete trpět vy, nakonec i přítel a okolí. Jinak vás můžu ubezpečit, že pomluvy, špiclování a vidění si do talíře jsou úplně běžné i ve městě. Můžete si nalhávat, že ne, ale není to pravda. Ve městě se to možná jen trochu ztrácí a později se vám to donese. (Mám zkušenosti z obou destinací )
Jinak těžko radit, každý má své prefence, nevím ani kolik je vám let. Ten seznam výhod a nevýhod si zkuste ještě rozšířit a sednout si nad tím s přítelem a rozhodnout společně. Blbé je, že na to máte každý jiný názor. Já jako klíčové vidím to tzv. kulturní vyžití. Zvažte, kolikrát týdně ho musíte mít a jestli unesete dojíždění. Taky se říká, že bydlení dělají z 80% sousedé - to si obšlápněte ze začátku.
Zvažujte dobře. Můj otec, celý život prožil ve městě a na stará kolena, se odstěhoval na vesnici. Tvrdí, že to byla jeho největší chyba v životě a kdyby měl podporu manželky a dost financí, jde okamžitě zpátky do města.
Jo, stresuje:D Ve městě zdravím jen známé a kamarády, tad ymusím všechny, aby náhodou někdo nepomluvil. Ve městě je mi to šumák, když dotyčného nechci potkat, přejdu na druhý chodník nebo jdu jinudy. To na vesnici nejde. Co se týše kulturního vyžití, ano, je pro mě důležité. Samozřejmě ne každý den, ale třeba jednou dvakrát týdně sport, jednou týdně kafe s kamarády, jednou za tři týdny kino. Přítel i jeho rodiče jsou zvyklí dojíždět (oba rodiče narození na vesnici), není to tak hrozné, ale udělat z toho denní program, to by se mi asi nechtělo...
A přítel tak trošku počítá, že by mohl podědit dům po babičce a dědovi vedle ve vesnici. Dům se mi moc nelíbí, je starší (styl "šumperák"), staré vybavení, nevyhovující malá kuchyň, na zahradu Vám zírají sousedi ze dvou stran (dům na rohu). K čemu je mi pak bazén na zahradě
Ve svém životě jsem se dostala do podobné situace.Já z města on z vesnice.Zpočátku jsem byla nadšená že za ním můžu jezdit na vesnici,kde žil v domečku s velkou zahradou a zvířátky.Záhy jsem pochopila,že to není pro mě.Měla jsem náročnou práci,a přijet k němu a kmitat na " druhé směně" se mi za čas "přejedlo". A to jsme spolu ani nežili.Nehledě na to,že jak říkáte kultura O,obchod daleko.ON nechtěl do města,já na vesnici,kde jsem ani nikoho neznala.Za chvíli to přestalo klapat, problémy se nakupily.
Neodsuzuji život na vesnici,určitě má svoje,ale já jsem prostě městský člověk.Pokud se jeden snaží přizpůspbit druhému na úkor svých vlastních pocitů,pohodlí,a vubec celého života je to špatně.Jen by byl do konce života neštastný.
Důležité je zda ty záporné pocity jsou časem překonány těmi pozitivními či nikoliv.Někdo si prostě zvykne a někdo ne.
marti. Nečetla jsem ostatní příspěvky. Povím Ti svůj příběh. Bydleli jsme na vesnici. No, honosný název - 20 domečků, z toho většina chalupářů. Do další větší vesnice cca 1,5 km. Ale byli jsme tam opravdu dobrá parta. Děti všem říkali strejdo, teto. Dokonce to časem došlo tak daleko, že jsme se vždycky domluvili a víkendové obědy dělala jen jedna rodina a ostatní jedli u nich . Pořádali jsme zábavy, výlety... No a když nám posledního září shořel do základu dům, ve kterém jsme bydleli (neboj, nebylo to vlivem nějakého nočního veselí ), tak ještě v noci se ke spálenině sjelo mimo mnoha čumilů plno našich kamarádů. Ženský ještě v noci napekli buchty, řízky. Chlapi se stavili pro pivo. A ráno se už makalo na odklizení spáleniště. Do týdne jsme měli od kamaráda hotové plány na nový barák a do dvou měsíců byla hrubá stavba hotová. A to se dělaly sklepy a dvě podlaží. Žádný malý domeček. Všichni makali jen za jídlo, pití, cigarety. A makali...Ne že se ulejvali. Víš, kolikrát jsem musela někam zalízt, aby mě neviděli, že bulím . Tak to bylo neskutečný... Takže i taková parta se dá na vesnici najít...
Určitě je bydlení ve městě snažší díky dostupnosti všeho. Na druhou stranu chápu Tvého přítele, kdo si život na vesnici oblíbil, ten ve městě nikdy nebude štastný. A spokojen chlap, který si najde vyžití kolem sebe (zahrada, dům, práce, koníčky) to je požehnání pro rodinu . Pochopitelně ty tam musíš taky najít to pěkné. Jinak bys byla neštastná a to by bylo pro váš vztah špatné.
Přeji Ti , abyste spolu s přítelem našli pro vás oba to pravé místo. Sebodka
Děkuji, tak bohužel taková parta na té vesnici není, sice se schází pár přátel, ale to, co píšete, ani náhodou. Možná jsem fakt chytla divnou vesnici... to se stavbou baráčku je krásné, doják... takovou partu přátel bych jednou ráda měla.
A to poděkování níže patřilo Vám, děkujeme za přání
no tak podle mého skromného názoru, to má své výhody i nevýhody... nevím o jaké vesnici je řeč.. ale tam kde bydlím já to není tak nejhorší... nejbližší večerku mám sice daleko 1.5km i nadraží ale tak aspon to mám z kopce.. zpatky to je horší :D... jinak je pravda že nějake větší obchody a ta práce, to už je horší.. ale jinak billa penny, je 10km daleko což není tak nejhorší... s tou nudou to je tak, že přes den je práce dost, noční život je trochu horší, bud někam zajet do města a nebo se sžít s místními štamgasty :D... v tomhle vidim zase výhodu města... ale nadruhou stranu si říkám, že bych se asi v bytě ukousal nudou... to doma vylezu ze dveří, před sebou zahrada 2tis.m2, dojdu do garaže, mužu si v klidku spravovat auto... no to před panelakem nehrozí.. kousek od baráku les, hory...procházky, výšlapy, cyklistika, nulový provoz :D..a nevím kde jsi přišla na to, že si tam lidi koukaji do talíře... asi záleží jak kde, ale na sidlištích to není o moc lepší teda.. a u těch baraku to jde v pohodě řešit nějakym živym plotem a už se nikdo čumět nebude.. my okolo sebe naštěsti baraky nemame.. a jinak s těma pomluvama... to máš všude.. akorat v těch velkych městech to tak není vidět a s lidma v baraku se asi moc neznáš tak tě ani nema kdo pomlouvat :D... ale myslím si že tohle osobně ti může být u prdele co si stare babky vykladaji.. pokud navážeš hezké vztahy tak tě určitě nikdo pomlouvat nebude... ale je to na tobě.. zvyknout se určitě na to dá.. ale je to asi stejná představa jako ta moje o měštackem životě zavřeny v pár metrech čtverečných...
Děkuji za odpověď Malá vesnička kousek od Ivanovic na Hané. Obchod asi dvě tři minuty chůze, je dobře zásobený, fajn. Zastávka na bus, kde to často jezdí do Brna, 4 minuty (opačný směr už je ale horší), 15km Kojetín a Albert, nebo podobně daleko Prostějov a nákupní centrum Arkáda. To je pořád docela ok
Jen si nedokážu představit, že přijdu domu a zase začnu makat (ne, nebudu spravovat auto), ale nemůžeš sebou fláknout do gauče a přečíst knížku, protože je třeba milion věcí. Když si náhodou v osm večer vzpomeneš, že ti něco důležitého chybí, nemáš Kaufland 8 minut od sebe. Kdyby se mi něco stalo, tak než přijede záchranka, nejspíš chcípnu, nad čím jsem také uvažovala. A bohužel nemá přítel blízko hory ani les (leda střežený vojenský prostor:D), ale rovinu, což mě nějak nenadchlo.
A máš pravdu, pomluvy nejdou ve městě až tak vidět, a když někoho nechceš potkat, nemusíš, zatímco na jedné cestě ve vesnici se mu těžko vyhneš
prestehoval jsem se z mesta /hodne cigosu a hnusaku/ do mensi obce ... bydlim v bytovce /takze se nestaram o barak/ do mesta 6kilaku , bus tu jezdi , tak neni co resit. Auta se tu pres leto nezamykaji , kazdy vi komu co patri , motorky tu jsou porad venku , muzu si tu delat co chci , vsechny neznam , jen par lidi okolo ... takze pohoda a nestezuju si
Děkuji, to s Vámi souhlasím - nezamyká se (ačkoli jednu dobu se kradlo, tak se zamykali všichni, auto v klidu před barákem (ovšem zamčené), můžu si dělat, co chci. Jenže když chci jít s kamarádem na kafe, ejhle, už musím do vedlejší vesnice. Když se chci mrknout po obchodech, zase musím do města (a to je pro ženskou moc důležité). Sice je blízko Kojetín, ale tam je taky plno cigánů a navíc na mě město působí velmi nepříjemným dojmem, je mi nesympatické a celkově to ani "město" není, spíš větší vesnice. Lepší se jeví onen Prostějov, ovšem tam jede pár busů za den, takže opě závislost na autě.
Teď v žádném případě nechci urazit lidi z vesnice, ale neumím si sama sebe představit, že skončím někde v teplácích u slepic a pořádně ani nebude proč se hezky obléci a namalovat. Asi to zní jako městská fuchte, ale jinak jsem sportovní typ, co se poslední dobou chová víc žensky
Martino, nemyslela jsem si o Vás, že jste tak úzkoprsá. Namalovat a ustrojit pěkně se můžete i na vesnici. Myslíte si, že vesnice za to nestojí? Uděláte to třeba jen kvůli sobě, abyste se dobře cítila a třeba i sousedé řekli - té to dneska sluší.
Vůbec se mi nelíbí Vaše: neumím si představit, že skončím někde v teplácích u slepic.
Mám 8 slepic a jsem snad proto horší? Aspoň neházím zbytky jídel do popelnice a mám domácí vajíčka. To je prima! Připadá mi, že si myslíte, že ženská na vesnici natáhne holínky, tepláky a vaták a večer se z toho zase vymotá do flanelové noční košile a do kočičího pásu na ledvinách.
Chcete se mrknout po obchodech. To děvčata baví, ale na denní očumování výloh byste jistě neměla čas ani jako měštanda. Nehledě na to, že výlohy se mění málokdy a je tam pořád jen to samé. Připadáte mi jako taková maloměstská slečinka.
Nakonec, vzhledem k tomu, že učíte na vesnici na MŠ /jestli to ještě platí/, budete se moci pěkně ustrojit, protože budete mezi lidmi. Učitelka v teplácích je dobrá jen při tělocviku. Budete moci /vlastně muset/ učit děti slušnému chování, zdravit své sousedy a jako učitelka se jistě zapojíte do nějaké společenské aktivity. Já třeba jako kantorka psávala obecní kroniku, pracovala jsem v Osvětové besedě /vítání občánků, besedy s důchodci, výlety s dětmi, oslavy MDD.../ A to Vám dá víc, než očumovat krámy v Prostějově.
Podle Vašeho myšlení byste si opravdu měla najít nějakého kravatáka z města, venkova je pro Vás škoda.
Zdraví Jaga a s ní 8 slepic.
Před lety jsem dělala obchodní zástupkyni v potravinářském VO. Jezdila jsem převážně po vesnicích dělat objednávky, přijímat peníze za faktury, odečítat dobropisy apod. Vždycky jsem dbala na to, abych byla pěkně upravená, i když to byly jen vesnice. Dodnes se vidím. Byl asi tak duben, vesnice na Čáslavsku. Měla jsem na sobě pletené vínové šaty, k nim dřevěné korále hodící se do barvy, koženou bundu, lodičky a bílé pletené punčochy se složitým vzorem. Odcházím z prodejny k autu. Opodál na lavičce dva starší páni, jistě už důchodci. Jeden povídá druhému - Podívej se, ta má ale krásné punčochy. Druhý povídá: Je vůbec celá pěkně oblečená.
Nic víc. Bylo mi to přesto příjemné. Vidíte - vesnice, staří dědové - a jak potěší i taková nepřímá pochvala. Vesnice, to vážně neznamená, že budete muset být cuchta v teplácích. To totiž nezáleží na tom prostředí, ale na Vás.
Toho jsem se bála, že to lidé z vesnice vztáhnou na sebe a já budu za městskou fuchtli. Také počítám s tím, že budu mít nějakou drůbež, možná i králíky... ale když vidím babičku od přítele, jak jen uhoněná kmitá sem a tam a ve stejných kalhotách, ve kterých doma uklízela, jede na násměstí na poštu, neříkejte, že na tom není kus pravdy. Co si myslím, Vám klidně řeknu, stačí se jen zeptat. Spoustu ženských vidím na vesnici zmalovaných až hrůza, další zase neupravené, ve špinavých teplácích... a tak jdou třeba do obchodu. A to je právě ten stav, u kterého já skončit nechci, prostě bych se styděla vylézt mezi lidi ve špinavém domácím oblečení, byt si odskakuji třeba od vaření. Jsem proto snad horší já?
Jistěže ve školce jsem na vycházce normálně oblečená, mezi lidmi na oné vesnici, kde pracuji, také. Maminky jsou povětšinou fajn a právě kolegyně je taková ženská, co se ráda namaluje a oblékne, drží diety a ost se upravuje. I já mám radost, když mi nějaká mamka pochválí tričko nebo se dětem líbí má nová taška Jenže tahle vesnice je nebe a dudy proti té přítelově. těžko se to vysvětluje, ale opravdu mi přijde, na tam na sebe lidi prostě "kašlou". Ono když jezdíte od vesnice k vesnici a děláte objednávky, jistě se na to pěkně obléknete. U přítele je však většina aktivit krom práce v domě a na zahradě posezení s přáteli u bečky (v domě), vycházka se psem, návštěva babičky nebo pokec v hasičárně (SDH). Kdybych na jednu z těch aktivit, kam všichni chodí v teplácích, přišla nalíčená a super ohozená, pak teprve budu za "hloupého měštáka". Nehledě na to, že jedna sousedka se výrazně líčí, jen když jde před dům zametat listí. Jaké o ní kolují drby a jak ji nazývají, netřeba rozpitvávat.
Je zcela očividné, že jsi proti vesnicím předem zaujatá. Jde totiž najít i kompromis mezi obojím. Je dost vesnic, kde je nějaká ta zábava, ale hlavně je klidně dobrá dostupnost do velkého města, když člověk chce nebo potřebuje. Mám štěstí, že v jedné takové vesnici bydlím a nijak mě neudivuje, že se sem v posledních letech přistěhovalo opravdu hodně lidí. Protože jak říkám, dostupnost velkého města hodně dobrá, ale zároveň taky hezká příroda, relativně čistý vzduch a KLID. Jasně, mám výhodu, že je to ve středních Čechách, takže dokonce i velký nákup potravin nebo drogerie si můžeme nechat dovézt až domů, ale věřím, že kdekoli se dá najít přijatelná vesnice.
P.S. Ano, já jsem ještě byl vychován k tomu každého na vsi zdravit, i když ho neznám, ale dneska už se to stejně tolik nenosí, ale tak pokud už ti tak moc záleží na mínění druhých, pak pozdravit každého je podle mě to nejmenší. A opravdu není pravda, že by si na vesnici lezli lidi navzájem do baráku, toho bych se už mnohem víc obával v nějakém paneláku a i tam zbytečně nejspíš. Jistě, když má člověk se sousedy dobré vztahy nebo se znají odjakživa, tak třeba přijdou někdy na chvíli posedět, ale to taky nebude výsadou vesnice, že ano. ;0)
Děkuji, asi to tak trochu bude jenže je opravdu rozdíl malá vesnice s nic moc lidmi, kde je nuda, a mezi větší vesnicí, kde to trochu žije a lidé se navzájem mají rádi. Ve vesnici u přítele na ně hodně lidí kouká skrz prsty, zčásti chyba jejich závisti, zčásti i skorotchána, protože se s nikým "nesere" a nadělal si dost nepřátel. A protože podnikal, celkem vysoko, tak jeho kamarádi jsou i podobní podnikatelé, a takový jeden "dýchánek" s nimi bych ti přála Jeden chytřejší než druhý a dohromady nic.
Věřím tomu, že ve spoustě vesnic může být lépe, o tom žádná
No hele, podle mě jsi docela drzý, když hodnotíš někoho, koho jsi v životě neviděl a nic o něm nevíš Pořádnou práci, myšleno stavění baráku, nakládání tatry, rekonstrukce střechy, svážení dřeva z lesa apod? To máš pravdu, to jsem ještě nezažila. Škoda jen, že za "pořádnou" práci evidetně považuješ jen fyzicky náročné práce. Já bych tě třeba ráda viděla ve školce, jak si poradíš se šestadvaceti dětmi. O tom "balíkovi" no comment, asi bys zíral
Na zumbu nechodím, do posilovny ano, neb to potřebuji ke svému sportu. A ty nechodíš na pivo s kamarády? I to je nějaké to "kulturní vyžití".
Btw - všechno a nejen proti těm z Kojetína, u nás jich je také hromada.
Děkuji, jak píšete, také myslím, že dojíždění spolkne stejný peníz, jako by spolklo město. Což je další kámen úrazu, protože byt přítel rezolutně zamítl. Nepočítám s tím, že bych našl práci v lokalitě Prostějov, a tím pádem je to do Olomouce i Brna stejně daleko - cca 50km. A v těchto městech (aspoň doufám, by mohla být práce lépe dostupná. Jenže aby člověk mohl denně dojždět 100km, musí mít také odpovídající výplatu - a to je zatím ve hvězdách.
doplněno 05.03.13 23:01:Máte pravdu, spousta lidí je otrekem bytu, koníčků a jiných věcí. Musím se ale přiznat, že můj sen opravdu není přijít z práce a nastoupit již zmiňovanou "druhou směnu". U nás mám normálně uklizeno, vyžehleno apod. dejme tomu za dvě hodiny, když . Ve dvoupatrovém domě se zahradou...fíííha
No, jenze odpovidajici vyplate musi odpovidat i naklady. Je to na kazdem, ale vidim to kolem seme. Bydlet v byte za a mit naklady na hypo treba 12000/mesic nebo bydlet v domku a mit naklady na bydleni 6000. Pisete, z enechcete byt odtrokyni domu. Ono mnoho lidi je casto otrokem sveho bytu, neb maji na to vysokou hypoteku. O obyvatelich nakterych satelitu, kteri vyplaznou majlant za pozemek a pak postavi 3+1 se strechou ani nemluve.
doplněno 05.03.13 18:46:Pisu jako cune, oml. se za chyby.
Martino, nic ve zlém, ale vaše problémy mě přijdou úsměvné. Že nemůžete z vesnice jít s kamarády na kafe? Zkuste zavolat kamarádkám za pět let a uslyšíte odpověď - nemám hlídání, nemohu ... musím pro Toníka do školky, nehodí se mi to, Alešek je nemocný ... a nakonec zjistíte, že na to kafe byste mohla jít akorát sama. Že je na vesnici nuda - tak pro to něco udělejte, aby u vás nuda nebyla.
Žila jsem dlouho ve městě, nyní na samotě u obce s 1300 obyvateli. Auto je podmínkou, ne proto, že by spoje nejezdili, ale abych všechno stihla. Jak povinnosti, tak zábavu. U nás je tolik akcí pro dospělé i pro děti, že je všechny absolvovat nemohu. A někdo ty akce musí připravovat, což mě i ostatním zabere dost času.
Děti mohou zdarma 1 x týdně navštěvovat - stolní tenis, cvičení, knihovnu s internetem, šachy, fotbal, výuku na PC, balet,
Ženy mohou zdarma1 x týdně si jít začvičit - zdravotní cvičení- Lektorka dojíždí 40 km.
Vzpomenu pár každoročních akcí - pletení z papírového pedigu (kurz), kurz vázání květin, maškarní karneval, plesy 3x v roce, masopustní průvod v originálních ručně vyrobených kostýmech, turnaje v kopané, nohejbale, házené, stolním tenisu..., keramická dílna pro děti i dospělé, draní peří, velikonoční dílna - zdobení i pečení, stavění a kácení máje, vítání občánků, školní akademie, Noc kostelů, zpívání v kapli, dětský den, farní letní tábor pro děti, dostihový den, výstava drobného zvířectva, pout, noční soutěž hasičů, výlov rybníka, závod netradičních vozidel, Martinský průvod, MIkulášská nadílka, Vánoční setkání seniorů, Česko zpívá koledy, rozsvícení vánočního stromu na obci ... návštěvy za poznáním v partnerských obcích v Polsku a Německu.
Nyní v zimě co 14 dní akce pro děti s rodinami i pro jednotlivce všech věkových kategorií přímo na sjezdovce.
Rozhodně se na vesnici nenudím a na posilovnu nemám čas ani chut. Ke slepicím nechodím na podpadcích, ale je kam se pěkně obléknout. Já se oblékám i maluji pro sebe a ne pro druhé.
Město - vesnice? Vy byste chtěla z obou variant jen to, o co máte zájem. Čučet do výloh a za zády mít přírodní rezervaci. Každá mince má dvě strany.
doplněno 05.03.13 17:04:P.S. S kamarády z města to dopadlo tak, že já do rodného města vzdáleného 90 km nejezdím vůbec a mojí známí jezdí za námi. Připadám si kolikrát jak na ubytovně.
Děkuji za reakci. Holt každý řešíme něco, zrovna neumírám, ani se nerozvádím, ale trápí mě toto
Že bych brala jen to, o co mám zájem? Samozřejmě Nevidím důvod navštěvovat něco, o co zájem nemám... za zády přírodní rezervaci (neboli NP) mám, čučet do výloh můžu taky jsem úplně spokojená ve svém městě. To je, co?
To, co popisujete na své "samotě", je super. Zřejmě bydlíte v obré lokalitě. Nic takového ovšem na vesnici přítele není, má sotva 500 obyvatel a akce pořádáné vesnicí jsou za rok asi čtyři, z toho už jsem dvě jmenovala. A třeba kostel zase nebaví mě, bohužel. Jsou tu dva kurzy, šikovné ručičky pro maminky a malé děti a baby club pro ještě menší. Já nejsem ani jedno. Máju staví chlapi, takže se leda podívat, žádné zpívání kolem ani nic jiného, karneval v MŠ mi stačil náš a jeho dvouměsíční nacvičování, žádné turnaje, zda byl masopustní průvod, to netuším, ale o ničem se nemluvilo. V okolních vesnicích jsou přes léto časté závody SDH, kde figuruje o přítel a kam ho doprovázím, to je super. Auto zde potřeba je, protože do Brna sice jezdí spoje dobré, ale všemi jinými směry je to bída. Vlak v této vesnici není.
Takže je super, že Vy se nenudíte, ale tyto dvě vesnice jsou evidetně zcela nesrovnatelné.
Ahoj... já bydlela taky 18 let ve městě...a ted bydlím s našima 7 let v baráku..vesnice 8 km od velkého města.. Nemohla jsem si zvyknout,ale ten klid a to že už nebydlím v králíkárně, kde je všechno slyšet, každý štěknutí, upadnutí příboru...Výtah.. Barák je super a myslím, že si člověk zvykne, ikdyž právě je to o člověku... u baráku se musí občas i makat.. Pejsky taky máme, chodím je venčit přes ves, takže všichni čučí... Protože jsem pro ně stále ta nová... ta co chodila s tím... Páč sem měla přítele z té samé vesnice, takže samé drby... Já zas co teď řeším, jsou holky ze vsi... Spíš pipky, které jen pomlouvají, nepozdraví, závidí... To mi na tom vadí, ale zas si říkákm,at závidí..) Auto to asi chce, bez něj ani ránu, už si neumím představit, že bych jela busem..
A to sme řešili dilema s přítelem, že já bych chtěla třeba zpět do města, kde mám práci..ale on by zas chtěl jedině barák (od malička v něm bydlí) a zas má tady práci.. Jsem přizpůsobivá, takže bych klidně ten barák.. ale zas to že bych nebydlela na kraji vsi, jako teď ale někde mezi lidma... Taky nemám ráda, když každého i neznámého musím zdravit, oni na to přímo čekají, jak nepozdravíš, už jsou drby... S tímhle se tu asi nikdy nevyrovnám.. I po 7 letech si tu na každém plese přijdu jak vetřelec..
Ahoja děkuji za odpověď
Přesně, jak píšete... všichni čumí, evidetně čekají na pozdrav a když nepozdravíte, hned jsi objektem zájmu a nevychovaná. Baráček by mi taky nevadil, koneckonců, také bych ho brala, jen se tak nějak nemohu ztotožnit s názorem skorotchána a jeho mámy, že se člověk nesmí od domu pomalu ani hnout, pořád v něm musí něco dělat a jiné koníčky si vlastně ani nemůže dovolit ("jak můžete jet do posilovny, už máte doma všechno udělany?"), vždyt je všude kolem tolik práce... Pro někoho je holt největším odpočinkem práce na domě, spravování auta apod, já si aktivní odpočinek představuji jinak.
martinoa,
obojí má samozřejmě svá pro i proti.Jedno je ale jisté-pokud budete muset za prací dojíždět,dost možná každý svým autem,tak se život na vsi dost prodraží a i dětem budete muset občas dělat taxikáře.Bohužel ceny PHM dolů nepůjdou,v tomto směru bude už jen hůř.
Znám osobně dost lidí,kteří si koupili domky na vesnici a dnes brečí,že dají půlku výplaty jen za benzín.
Tot jen můj názor,
hezký večer
dobrý den,podívejte se na podle mě zásadní ukazatel a tím je stěhování mladých lidí do měst (př. Praha) hlavně za prací. Vesnice a vesničky a malá města, kde není pracovní příležitost se vylidňují resp. stárnou.
Mj. na vesnici skoro potřebujete 2 auta. Jakmile je manžel v práci autem a druhé není, žena se nikam nedostane jinak než pěšky a nízkopodlažní autobusy nejsou samozřejmostí. Opakem je velké město, kde žena s dítětem v kočáře v MHD může object zdarma (do 3 let) celé město. Tj. nemusí čučet doma,ale zajede kam potřebuje. No nemám pravdu.
Děkuji, samozřejmě už také přemýšlím, jak by n tom byly případné děti. Zdravější vzduch a možnost být v relativní přírodě je prima, ale co dál? Mám se bát pokždé, když sednou do autubusu? Co když je zaujme nějaký kroužek, ze kterého však nebudou mít spoj domů a rodiče budou v práci? A tak podobně...
No já bydlím na vesnici od malička ovšem stejně se vším co píšete musím prostě souhlasti všechno je pravda. Nic tu není , 1 obchod v kterém si musíte i chleba zamluvit dopředu , potom takové to jaksi je zde vidět větší "závistivost" než ve městech přesně jak je tu psáno přijedete domu a sousedka už čumí přes plot a "ježiši oni mají zase nový auto" před barák sem zasázel tujky a namontoval předokení žaluzie protože pořád někdo čuměl do okna , líbí se mi že si sou sice lidi blíž ale někdy je to otravné , každý den jezdím do Brna (jsem podnikatel) jak za zákazníky tak i pro materiál . Z mého pohledu ve městě se žije líp a neubráním se ale musím říct že mi příjde životní uroven ve městech prostě o něco vyšší .
Děkuji Věřím tomu, že oboje má svá pozitiva a negativa, uvidíme, snad se ve mě něco převáží nebo se dohodneme na kompromisu. Jednou z hlavních věcí, co mě děsí, je právě ta horší dostupnost - at už zboží, zdravotnictví... ve městě, když si v sobotu v osm večer vzpomenete, že Vám na zítra něco důležitého chybí, není problém.
Co se té životní úrovně týče... kamarád žije v Brně, auto nepotřebuje, všude se dostane busem nebo šalinou. Byt splácí (cca 1 300 000,-), za což by dneska domek asi nepořídil, žije si docela slušně i s přítelkyní. Těžko říct, zda by ho domek, auto a dojíždění na vesnici stálo více a úroveň by byla jiná. Možná úplně scestně, ale také myslím, že se má lépe ve městě.
Já bydlela do cca 12 let v maloměstě a od 12 do 20 na vesnici. Do těch 15-16 let to bylo skvělé. Vesnice je prostě "pro děcka jako dělaná". Ale já jsem tělem i duší měšták (třebaže jsem ve městě nebydlela). Teď jsem v Brně a i to mi občas přijde malé, ale zatím postačující. Na vesnici bych už se nechtěla vracet (max na kraj většího města - ale tak, aby se do centra/k obchodům/na MHD dalo dojít do deseti minut). Vesnice se zdá super, ale když v jedenáct večer dostanu chut na zmrzku, tak ji tam nedostanu. Nebo někdo napíše, že jde do kina nebo na kafe a já nebudu moct, protože nemám auto/nejede bus/nemůžu zrovna řídit/nemám odvoz. Kdekoli člověk je, tak musí kontrolovat čas, kdy mu jede spoj nebo kdy mu vyprší parkovací lístek atd.
Je to prostě otrava. Ale jako děcku se mi tam líbilo (protože jsem tyhle věci nemuse řešit).
doplněno 05.03.13 23:42:Jinak to maloměsto mělo 2000 obyvate a vesnice 250 obyvate.
doplněno 05.03.13 23:52:Na vesnicích mi taky vadí, že všichni strkají nos do věcí, do kterých jim nic není. To je zážitek, jít do obchodu a 10x odpovídat na dotaz, proč jsem nestála včera na zastávce na bus, jako vždycky nebo co to stojí před naším barákem za auto. Koupíte si ledničku a ví o tom celá ves. Je to prostě otrava. Pošta taky daleko, obchod malý a neustále zavřený. K doktorovi daleko, ke kultuře daleko. Když je hezky, tak to nevadí, ale když je zima a člověk musí na zastávku, do města a zpátky, tak je to otrava. Neskutečná. Nikdy bych se už na vesnici nevrátila - už jen to, že bus jezdí jen jednou za 20 minut. Nezdá se to... na první pohled... ale po dvou třech letech... utrpení.
Děkuji, s tou dopravou mi tak trochu mluvíte z duše. Ono mít auto je fajn, ale člověk něco projede a neustále se spoléhat na parkoviště nebo odvozy je opravdu otravné. Naštěstí u přítele je pošta vedle zastávky, asi 4 minuty, obchod stejně daleko jiným směrem. Vedle, ve spáové vesnici, o které jsem se včera dozvěděla, že je to město, je dost poboček a obchodů, aby člověk vyžil. Přinejhorším do toho Prostějova. Nikdo od přítele nejezdí busem, teď už mají řidičák všichni, tak jezdí auty, protože to by se nedočkali. Já pendluji co víkend busem hodinu do Brna, ještě hodinu z Brna a za dva dny zase to samé opačným směrem. Už to začíná být dost únavné, nemůžu se dočkat, až si ušetřím na nějakou Fabku.
A je tedy pravda, že si na vesnici všichni koukají až do kuchyně, ale málokdy slyším, že se zvědavá sousedka na něco vyptává. Naštěstí, opět:D, jsou sousedi z obou stran dobří přátelé přítelovy rodiny a i já s nimi vycházím dobře. Takže žádné zírání přes plot a všetečné otázky. Stačí však popojít o kus dál a už to tak růžové není, závist, podrazy, pomluvy. Ale to je asi všude stejné
Já taky ne, ale co mi zbyde (upřímně nevím, jestli se smát, nebo děsit)? Mužské práce dělat určitě nebudu, přítel je manuálně velmi šikovný a ničeho se nebojí. Trávu občas sekám, s králíky snad problém nebude. Zavařování mě teda absolutně neláká, když vidím, jak s tím mají holky (máma a ségra od přítele), práce a práce, ale je asi fakt, že se na tom výrazně ušetří.
A vaření? No... moc vařit neumím, to je fakt, jen občas mě to chytne a vyrábím. Ale na druhou stranu, jak jsem psala, loni (bez práce), jsem u přítee byla prakticky třeba tři týdny v kuse, a kdo myslíš, že vařil, žehlil, pral, vysával, venčil psa, sbíral ringle, nebo co to bylo, na slivovici a očesával tři stromy? Jáááá Sice občas ztuha (hlavně dochucování jídel a technické věci), ale dalo se...
doplněno 08.03.13 12:53:Jojo, přítel má hodně silné rodinné vazby, jak píše Krkovička. Navštěvují se několikrát do týdne, prostě jen tak.
To si myslíš teď. Ale uvidíš - bude přicházet zima a přijde vám dřevo a přítel lehne s horečkama do postele. A musíš to posekat ty. Zavařování se asi nevyhneš (v zimě se třeba nedostaneš do obchodu a budeš potřebovat třešně nebo tak). S králíky problém nebude, dokud je nebudeš muset zabít a stáhnout - tohle je "ženská práce" na vesnici (pomáhají u toho i děcka). Vařit budeš muset každý den, protože i jedna cesta do restaurace se prodraží (bus, benzín).
A samozřejmě nikdy nekončící práce okolo baráku - letos budete dělat novou kuchyň, další rok novou omýtku, další rok novou střechu... celé léto zabité prací na baráku. Nechci tě děsit, ale tvrzení "Mužské práce dělat určitě nebudu" je velmi naivní. Když přítel onemocní nebo bude muset odjet třeba na týden pryč, tak ty mužské práce prostě udělat MUSÍŠ. Na vesnici se vše řídí podle ročního období - máš limit na to, kdy zastřihneš stromy, růže atd., kdy zaseješ rajčata a hrášek, kdy posekáš dříví. Neustále je potřeba nějaká práce a je opravdu naivní si myslet, že nebudeš tuhle těžkou práci dělat taky - možná ne první rok, možná ani druhý rok, ale za 10 let budeš vypadat na 40 (protože 1. budeš muset neustále pracovat u baráku/v práci a za 2. na vsi budeš brzy "mezi svýma" a nebudeš mít energii ani náladu, aby ses "udržovala" tolik, jako bys to dělala ve městě, kde tě každý vidí).
To, co popisuješ, že jsi tři týdny dělala, je na vsi často i "práce pro děcka". Jsou to věci, které se musí dělat, ale zvládne je každý. Něco jako umývání nádobí. Nejedná se o žádnou práci, je to samozřejmost.
Na vesnici musí mít člověk gule.
doplněno 07.03.13 13:14:*omítka
*na 50
proč ji všichni tak děsíte? já to kompletně nepročítal tak nevím jak si to Marta s přítelem představují, ale například náš soused akorát seká zahradu kolem baráku, ma malou zahrádku, nějakých pár kvítek, a to je všechno.. takže většinou ani není pomalu vidět venku... to co tady někteří nastinují to je dost brutální verze...a takové scenaře že onemocní přítel a budu muset poštípat fůru dřeva :D no to je srandovní.. a nebo zabíjet králiky :D to jsem neslyšel že by to musela dělat ženská.. u nás to dělal vždycky strejda.. tak samo i ovce... tak zbytečně neděste... to že nechcete dělat mužské práce je normální.. ale určitě bude fajn, když budete příteli po ruce... ve dvou se to lépe táhne :D
Psala jsem, že nechci strašit, ale tady ničemu nepomůže, když budeme psát, jak je to super a pohodička bydlet na vesnici. Možná je to u vás jinak, ale tady králíky (i slepice) vždycky zabíjela (stahovala) ženská (a děti prodávaly kůži, to už se ale asi nedělá). Každopádně asi před pěti lety jsme se zbavili slepic a králíků (takže máme jen psa) a stejně práce neubylo. Máme menší zahradu, takže ji zryjeme během dne nebo dvou, ale častěji bývá velká zahrada = spousta práce. Pokud je i sad, tak je to ještě horší. Já žila na vesnici celý život a nezvykla jsem si. I když bych jako dítě nechtěla vyrůstat jinde (přecijen je to na vesnici bezpečnější a jde prožít víc dobrodružství atd.).
Děkuji za odpověď. U přítele to tak trochu funguje tak, že dřevo, omítky aj., takové ty hrubé a mužské práce opravdu dělají chlapi. Ještě jsem neviděla, aby přítelova máma nebo ségra jely do lesa na dřevo, dělaly střechu apod. Zase ale dělají všechno doma. Když je skorotchán nemocný, stejně to jde udělat, protože je tak naučený, případně poprosí o pomoc přítele, známé, kamarády.
Jak ale píšeš, "nebude energie a čas a na to, se tak udržovat" - a to je asi ten důvod, že vidím ty ženské ve špinavých teplácích... jen nestraš, že budu za deset let vypadat na 40
Jako chlap musím odporovat. Nemám problém se zbavit nemovitosti od rodičů a přestěhovat se jinam. Třeba i na druhý konec zeměkoule, pokud to bude mít smysl. Ale určitě se najdou výjimky, jak už to tak bývá.
My se s dětmi přestěhovali 3km za naše 110000 město (též na Hané). Velký barák, zahrada- 2400obyvatel, středisková obec, chráněná krajinná oblast. Původně jsme ze sídliště. Za mě vesnici ani za nic! Sic jsou tu hodnější lidi a pár dalších výhod. Hold jsem si zvyknout musela, ale nebude to ONO nikdy. Je tu moc mrtvo. A to jsme kousek za městem s městskou hromadnou dopravou.
Taky koukám, že asi každý definuje vesnici trošku jinak. Např. tady píšete, že tam bylo 2400 obyvatel, což považuju už za maloměsto a žít se tam dá. Já jsem zase z vesnice o 250 obyvatelích a to je teprve zábava. Kousek od nás je ještě ves, kde je hlášeno 27 obyvatel.
Jak velká je ta ves, kde přítel bydlí, martino?
Jak tu ty reakce, tak se velice dobře bavím. Vypadá to, že většina lidí lituje svých rozhodnutí, že kdy šly z města.
Nuž, mohu říci jedné. Na vesnici se bydlet dá a není podmínkou, že člověk je otrokem svého domu a že musí mermomocí něco chovat a dělat vše na domu. Každý je svým pánem a mlže sipozvat řemeslníky, zahrady prodat a topit plynem/eletřinou. Či si postavit dle svého vkusu. Ve výsledku mu zbude rozhodování se mezi přírodou a klidem x pomluvami a dojížděním. Každého věc. Když se u těch pomluv - přijde mi, že tu všichni strašně dají na názor okolí a z pomluv se jim ježí chlupy. Až budete ležet v dřevěném spacáku, tak jsou si všichni rovni, pomlouvačii i pomlouvaní a níkdo nepozná, jak se kdo za života dřel.
Vidím to na sobě. Každý tíhne k něčemu jinému a holt ve městě je vyžití spíše kulturní a na vesnici se volný čas vyplňuje jinak.
Tož tak.
Děkiuji za reakci, souhlasím s tím, že na spoustu věcí lze pozvat řemeslníky. To se ale docela prodraží, a když je člověk opravdu hodně manuálně zručný a udělá si 95% věcí sám (případ skorotchána, nekecám), proč vyhazovat peníze oknem, že. S těmi pomluvami máte pravdu, lidé tu opravdu hodně dají na názor druhých, kdo co má nového, ten je středem pozornosti, ta má zas nového chlapa, ta byla dneska strašně zmalovaná... ve městě to není tolik vidět.
Ono je vubec sranda,z e se tu resi v podstate jenom ta "prava"vesnice a mesto. Hromada lidi opomiji rust satelitnich mestecek. Jinymi slovz, je hromada lidi, kteri jsou se ochotni pekelne se zadluzit jen proto, aby mohli delat na baraku a mit do mesta daleko a muset tam dojizdet. V porovnani s bytem by misto "3+1 se strechou" mohli mit luxusni bydleni v centru mesta. A ne kazdy satelit je mestys s dokonalou vybavenosti. A tam teprve mate drby. Ostatne drby vzdy vznikaji tam, kdyz se nekdo vymyka mistnim zvyklostem. Jednie jak se tomu branit je neresit. Je to vas zivot.
K remeslnikum. Platite za ne i vemeste. Bylo to popsano vyse. jenze kdyz ze rozbiji dvere u domu tak se to zaplati z fondu oprav, kam prispivate.
Neodpistm si rypnout k nekterym pisatelum zde. Kdyz si stezujete, ze vesnice bylo to nejhorsi rozhodnuti, tak to zmente. Prodejte a jdete do mesta. A nebo tam tam jsou pozitiva, ktere prevazi a ve zbytku hledejte to dobre. Kdyz si clovek furt stezuje, tak je to zacarovany kruh. Neco na otm bylo, kdyz se rikalo, "je treba hledet k lepsim zitrkum"
Podle mě je právě nejlepším řešením bydlení v rodinném domku nebo celoročně obyvatelné chatě poblíž velkého města. Samozřejmě ne v řadovce, chce to mít kolem sebe trochu prostor. Pozemek určitě přes 1000, raději ještě víc metrů, dostatečně daleko k ostatním barákům. Potom to do města není daleko a přitom za humny už je člověk v přírodě, v lese. Tady u más máme vesnice, kam jezdí bez problémů MHD nebo dokonce vlak. To je potom z vesnice doprava do středu města rychlejší než šourající se šalinou z periferie.
K tomu - na vesnici je větší svoboda. V paneláku člověku patří jen pár metrů krychlových. Stačí aby praskla voda o 2 patra výš a je o srandu postaráno. Nebo aby někomu soustavně v bytě štěkal pes, řvalo děcko. K tomu většinou zbytečné náklady na drahý provoz výtahu, společných prostor, prostě všeho. V domku je člověk svým pánem. Může si vybrat čím topit a jestli vůbec topit. Není nutné se sedřít, stačí mít na zahradě trávník, jezírko, okrasné keře a stromy. Když přijedou známí, mají kde zaparkovat a může se sednout na zahradu do altánu, k ohni. I když člověk zestárne, dostupnost zdravotní péče se nezhorší. A nemusí se čuchat extrémní koncentrace škodlivin ve středu města.
Děkuji, také to tak vidím. Sice nám v domě ještě voda nepraskla, ale neustále na dvoře vedle štěká pes, o kterého se majitelé, cigáni, nestarají. Nicméně, na vesnici má zase psa každý, tak když máme v létě otevřené okno, je to někdy prima koncert Vedle je dětské hřiště, a protože se křik dětí odráží od štítu domu sousedů, máme ho až v pokoji:D
Co je ale super, je to parkování... jojo, pět aut před barákem na trávníku a nikomu to nevadí, pohoda A jednou za rok (pravda, teď už to delší dobu nebylo, protože náladu v ulici se změnila), organizoval tchán tvz. uličnické prase, kdy se postavily stany, narazila bečka, na silnici (kde se moc nejezdí a průjezd je stejně zakázán), se lupla cedule se zákazem vjezdu a celá ulice byla pod stany, žrala a pila Tohle ve městě člověk nezažije.
Martino, ne v každé dědině se pohne záclona, když někdo projde po ulici. A i do toho obchodu si klidně rifle můžete obléct, nikdo po vás nebude chtít, abyste šla v riflích. Ani já v teplácích do obchodu nechodím. Ale povím vám jedno, do budoucnosti to nemusí být štastné řešení pro vás. Jste-li městský člověk, tak při první partnerské krizi vám bydlení na vesnici začne vadit jako první. Já jsme taky městský člověk, vyrostla jsem ve městě, příbuzné mám jen po velkých městech. Sama bydlím na dědině a neměnila bych. Ale myšlením jsem zůstala městská... bohužel.
Děkuji, možná si to se záclonami jen trochu namlouvám, ale skutečně už jsem to párkrát viděla... Naštěstí jsme ještě žádnou "krizi" neměli, ale na domu zase oceňuji, že můžu vypadnout ven, vyčistit hlavu, nebo prostě jen zalézt do jiného pokoje (doma mám pokoj s bráchou, v obýváku naši a do ložnice jim nepolezu). Když se skorotchyně pohádá s manželem, každý si zaleze na jiné patro a mají každý svůj klid. Co myslíte tím "myšlením jsem zůstala městská"?
Na vesnici se dá všemu naučit. Kdo tedy chce a má zájem. Naučila jsem se zabít králíka. Omráčit polínkem a pak píchnout do oblasti srdce, aby vytekla krev. Kvalitně stáhnout, vykuchat. Ženy o generaci starší to tak dobře jako já neuměly.
První: Rána polínkem a stahovat. Často se stávalo, že stahovala ještě živé zvíře. Hrůza.
Druhá: Rána polínkem a vyříznout jedno oko, prý to vykrvácí. Hrůza. Často se stávalo, že zvíře bylo po ráně polínkem /špatně vedené/ dosud živé - a vyloupněte oko živému tvoru!
Proto jsem ty 2 báby nesnášela. Když zabít, tak skutečně zabít, aby se živý tvor netrápil. A ne jako ty dvě Xantipy!
Umím i zabít slepici, nebo rybu. Ale abych se přiznala, nikdy nezabíjím ráda. Život jsem tomu nedala, není mi příjemné život tomu brát. Když to ale jinak nejde, udělám to.
A tak to chce se všechno naučit. Mít vztah se slepicím, ke krůtám, ke králíkům, ke psovi, ke kočkám, ke švestkám, k meruňkám, k bramrorám... ...atd.
Je to těžké, přechod z města na vesnici či naopak. Ale nechá se to. Musí být ale pochopení a snaha na obou stranách. Nejsou špatní lidé z vesnice, nejsou špatní lidé z města. Chce to prostě se přizpůbobit. A to každý nedokáže.
Viz: Kdo chce s vlky výti...Každý výt nechce, neumí, nebo nemůže. Nebo se to ani nemá zájem naučit. A v tom je ten problém. Jaga.
Děkuji, o učení mám zájem a lecco mě baví, už jsem chytala husu, podřízla ji, škubala, kuchala... samozřejmě s pomocí, abych něco nezkazila. Nevím ale, jak zvládnu to stahování z kůže To, co popisujete, je hnus.
Jak říkáte, musí být snaha na obou stranách a obě strany musí být vstřícné - a můžu říct, že když jsem první dva roky, byt z legrace, často poslouchala, jak měštáci nic neumí, jen se flákají apod. (a u babičky přítele už to lehce jízlivé), chut se něco učit a nadšení do nových věcí docela upadala.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.