Nejste přihlášen/a.
Dobrý den jsem v životní fázi kdy řeším problém.Pokud budu chtít neohrozit ostatní s kterým bydlím, tak se odstěhuji a změním trvalou adresu.zaměstnání mám, mzdu si nechám posílat složenkou, to by neměl být problém, jsem mladý najdu si práci a melouchy a budu splácet, nic jiného také nejde.
Chci se jen zeptat, pokud budu mít trvalou adresu na úřadě, je to problém v podnikání?Kdybych podnikal?Nebo je exekuce důvodem zamítnutí podnikání?Dnes jde vše dělat přes složenky a posílat zákazníkům na složenku, musím podotknout že to je delší a nákladnější ale nicméně jelikož mám hlavní pracovní poměr tak bych i tak mohl něco vydělat, děkuji.
Dobrý den, víte "odstěhování" a změna adresy Vám nemusí pomoci jak Vy se domníváte... Máme zde totiž § 325b.
Dle tohoto ustanovení povinný umožní přístup!"na všechna místa, kde má své movité věci umístěny"!. Vůči každému, v jehož objektu má povinný svůj byt (sídlo, místo podníkání) nebo jiné své místnosti, je uložena povinnost "strpět, aby ten, kdo provádí výkon rozhodnutí, provedl prohlídku bytu a jiných místností povinného" přičemž v případě nesplnění povinnosti je opět dáno oprávnění "zjednat si k bytu nebo jiné místnosti povinného přístup".
Co se nám tedy v zákonné úpravě opakuje? Spojení "svůj byt (sídlo, místo podníkání) nebo jiné své místnosti". Zákon nedefinuje, co má být pod tímto spojením přesně rozuměno. Můžeme dovozovat co je byt (funkčně definovaná část nemovitosti) a co je místnost (část nemovitosti definovaná obvodovým zdivem, stropem a podlahou), ale složitější je zdánlivě nenápadné slovíčko "svůj/své". Pokud vyjdu z běžného jazyka, tak použití těchto slov v žádném případě neurčuje, jaký je právní vztah mezi povinným a dotčeným bytem či místností, někdy toto slovíčko může označit vlastnické právo, jindy právo nájemní a někdy pouhou faktickou skutečnost, že osoba dotčený byt či nemovitost užívá, aniž by k tomu měla vlastní samostatný právní titul.
Co se situací, kdy není ze zákona něco jasné? Nezbývá než začít zákon "vykládat" (ostatně o jednu z metod výkladu jde již v okamžiku, kdy začneme zkoumat ustálený význam použitých slov,že), přičemž já si mohu vyložit zákon jedním způsobem, druhým způsobem si můžete zákon vyložit Vy, třetím způsobem Veřejný ochránce práv, čtvrtým způsobem Ministerstvo spravedlnosti, pátým způsobem příslušný okresní soud, šestým způsobem Nejvyšší soud ČR atd.
Pro praxi je samozřejmě určující, kdo je v dané věci oprávněn rozhodnout. Sejdou-li se u soudu dvě strany a soudce, bude rozsudek vydán podle toho, jakým způsobem si právo vyloží soudce. Dojde-li následně k odvolání bude záležet jak si právo vyloží odvolací soud, bude-li podáno dovolání, bude záležet jak si právo vyloží Nejvyšší soud ČR, bude-li podána ústavní stížnost bude záležet na výkladu Ústavního soudu ČR a končit můžeme až u příslušných mezinárodních soudů...
Je samozřejmě nesmyslné trvat na vlastním způsobu výkladu a ignorovat skutečnost, že v případě řešení sporu budou soudy či jiné kompetentní instituce vycházet z jiného výkladu. Každý samozřejmě může na základě výkladu práva dojít k závěru, že je něco protiústavní (např. vybírání regulačních poplatků ve zdravotnictví, když je garantována bezplatná péče), ale podstatné je, zda se s tímto názorem stotožní Ústavní soud. Při výkladu práva se tudíž zkoumá, zda, kdo, kdy a v jaké věci došel k jakému závěru. Zásadní význam zde má především výklad těch, kteří o dané věci budou rozhodovat, či výklad jejich nadřízených, ale značnou váhu může mít i názor publikovaný v odborných kruzích (určitou otázku např. soudy doposud neřešily, ale ve vědeckých kruzích panuje více méně shoda, jak takovouto situaci uchopit a tudíž lze předpokládat, že soudy budou z těchto vědeckých závěrů vycházet - opravdu lze jen předpokládat, jelikož v praxi existují otázky, ve kterých jsou mezi praxí a vědeckými autoritami zásadní rozdíly).
Vratím se od obecného výkladu k dotčenému ustanovení a problematice "povinného bytu či místnosti". Soudní výkon rozhodnutí upravený občanským soudním řádem provádí tzv. soudní vykonavatelé, což jsou zaměstnanci soudu a tudíž osoby spadající pod Ministerstvo spravedlnosti ČR. Jakým způsobem zde zaměstnavatel "usměrňuje" své zaměstnace? Podle instrukce ministerstva spravedlnosti, která stanový "Řád pro soudní vykonavatele" se má pod výše uvedeným bytem povinného rozumět:
a) byt, ke kterému má povinný, po případě se svým manželem, nájemní nebo podnájemní právo,
b) byt, který je ve vlastnictví povinného nebo jeho spoluvlastnictví s další osobou (manželem),
c) byt (místnost), který povinný obývá v domě (bytě) svých rodičů, manžela, družky, druha, rodičů manžela apod.,
d) byt třetí osoby, ve kterém se povinný zdržuje trvale nebo přechodně, nikoliv však krátkodobě za účelem návštěvy,
e) místnost v ubytovně nebo hotelový pokoj.
Mám-li to shrnout podle této instrukce máme spojení chápat tím způsobem, že povinného k bytu či místnosti spojuje:
a) nájemní právo (včetně společného nájmu),
b) podnájmení právo (včetně společného podnájmu),
c) ubytovací smlouva,
d) vlastnické nebo spoluvlastnické právo,
e) faktické obývání bytu či místnosti příbuzného či jiné blízké osoby,
f) faktické zdržování se v bytě či místnosti, nejde-li jen o krátkodobou návštěvu.
Není mi známo, že by toto pojetí soudní praxe zpochybňovala.
Podnikat lze i s dluhy. Exekuce též není překážkou. Pokud byste chtěl radu ohledně "změny adresy" můžete mě kontaktovat klihova@seznam.cz
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.