Už mě to nebaví, deprese - škola, rodina

Je ti 18 a ve svém neštěstí si vlastně libuješ. Píšeš, co všechno ti nejde, co nemáš nebo nemůžeš, ale nikde náznak toho, co děláš, aby se to změnilo. Jak se na tebe dívají ostatní ti může být jedno, ale dělej něco pro to, aby ses zlepšila ve škole, najdi si brigádu nebo práci, osamostatni se, odstěhuj se. To jsou potom starosti a deprese. A z jejich úspěšného řešení a drobných radostí se skládá celková radost ze života.

Zdravím. Pokud skutečně stojíte o radu, pak se domnívám, že musíte začít řešit věci u sebe. Píšete: "když tady nastupuji do autobusu tak se na mě všichni dívají jak na debila. Navíc nejsem vůbec hezká.." Jde jen o Váš vlastní pocit a možná si ho jen namlouváte. Zkuste lidi zdravit s úsměvem, at si začnou myslet, že jste příjemná a sympatická. Ve škole se zkuste více snažit, budete dosahovat lepších výsledků a Vaše snaha bude jistě oceněná. Doma se nesnášíte s rodiči, pořád se hádáte...Chce to více tolerantnosti a vstřícnosti. A hlavně komunikace. Když se Vás mamka zeptá, co Vám je, buďte upřímná a popovídejte si s ní o tom, co Vás trápí a užírá. Věřím, že Vám to pomůže psychicky a i s rodiči budete vycházet lépe. Dokud si budete nechávat své pocity pro sebe a máma z Vás bude muset všechno páčit, k lepším výsledkům to nepovede. Nemáte žádnou kamarádku, ani chlapce. Co jste udělala Vy sama proto, aby to bylo jinak? Čím jste se snažila zaujmout? Co třeba občas pomoci druhým, aby si Vás v dobrém zapamatovali? Jste milá, spolehlivá, kamarádská? Nemáte radost ze života? Je něco, co Vás baví, v čem jste dobrá, oč se zajímáte? Je Vám krásných 18 let, tak nepodléhejte sebelítosti a neuzavírejte se do sebe. Často se k nám okolí chová tak, jak my se chováme k němu. Takže změňte svůj přístup k lidem, rodičům, škole, k životu a myslím si, že si přátele získáte snáz. A pokud nejste spokojená se svým vzhledem, dá se s tím také něco dělat. Pomůže péče o sebe, kadeřník, kosmetika...

To je jen můj názor, ale vyřešit to můžete jen Vy sama. Tak se snažte se, fandím Vám!

Devce zlaty,nemyslim to vubec zle,ale ty jsi zrala k psychiatricke peci.Opravdu.Ty mas depky az hruza.potrebujes psychiatra a chodit k psychologovi na terapie a tohle vsechno tam rici.Cim driv zacnes s lecnes lecbou,tim lip.,Nebo se dorychtujes tak,ze pak uz ti budou davat jen leky a utlumovat.Tedy ty leky ted potrebujes take,ale treba ne naporad.A ikdyby,tak lepe nez zivot protrpet.vsechno co popisujes je odraz deprese.

Každý člověk má chvíle, kdy ho vytáčí všechno a všichni a nebo mu všechno a všichni ubližují, aspoň to tak cítí. Ale nesmí to být dlouhodobý stav! Ono to tak špatné není, ale v tu chvíli to člověk tak vidí. V tomhle srabu byla moje kamarádka. Dva roky takhle trpěla, pak jsem ji ve spolupráci s jejími rodiči přesvědčila, aby si zašla k psychologovi. Odtrhávala se i ode mě, protože si myslela, že ji mám za magora a případ pro psychiatra. Ale nakonec tam zašla... dnes je zase vysmátá a i když má občas den blbec jako každý, je to zdravě seběvědomý člověk, který si umí vychutnat to hezké na tomhle světě a smířit se nebo bojovat s tím negativním. Z depresí se vyhrabala a ví, že psycholog není jen pro psychopaty a blázny. Měla rozvíjející se deprese, kdo ví, jak by dopadla, kdyby s tím k té psycoložce nezašla...

Držím Ti palce, at se z toho dostaneš tak jako ona. Čím dřív začneš, tím dříve ti bude lépe a tím snadněji se z toho dostaneš.

Jo a kdyby ti nesedla hned první psycholožka, nevzdávej to! Každý psycholog používá trošku jiné meotdy a přístup, takže se neboj jich vyzkoušet více, když se u první necítíš dobře. Jako ti ve škole nesedne každý učitel nebo spolužák, tak i jeden psycholog nenvyhovuje každému. Ale narozdíl od učitelů si můžeš psychologa vybrat, tak toho využij... Držím Ti palce!

Nic to není, to co prožíváš ty tak s tebou prožívá spousta vrstevníků a jsou stejně neštastní jako ty. Co ty potřebuješ je najít si nějakou kamarádku, s kterou by jste si pokecaly, které by ses mohla svěřit, jít někam za zábavou, nebo jen tak někam jet něco očumovat. Až si najdeš kluka, tak se to taky změní, budeš mít jiné zájmy a budeš mít zase lepší náladu. Hlavně štěstí přeje připraveným. Dodělej školu, aspon s těma čtyřkama, najdi si práci a uvidíš, v práci také najdeš kamarádku nebo kamaráda. Hlavně nesed doma, tam nikoho nenajdeš, lidi ve vsi zdrav, usmívej se, odříkaného chleba největší krajíc, třeba zrovna tam na tebe někdo čeká, kdo je stejně smutný jako ty. Čas uplyne jako voda, a to co prožíváš ted zapomeneš, protože přijdou nové starosti a pořád dokola, až do stáří, a takový je celý život. Já se snažím když už melu z posledního si říct, na všem špatném co se mi zhroutilo, asi to tak mělo být, a něco dobrého mi to přineslo. Hlavu vzhůru a jdi se rvát, nejsi přece žádná poseroutka! A že si myslíš, že nejsi hezká, a co má být, málokdo je hezký, pro někoho hezká budeš, s tím si hlavu nelámej. Hlavně ti přeju hodně štěstí a být v pravou dobu na správném místě.

,

Jeste toto,mozna ze si to neuvedomujes,ale asi ze sebe vyzarujes hodne nagace.Necekej,kdyz se na lidi nebudes usmivat,ze budou taky.vnitrni stav duse je napsan na cele,proto lide podle toho reaguji.Brecet porad neni normalni,skutecne jde o nemoc.Leky se mi nezdaji vubec prehnane,alespon ze zacatku.zacni na sobe okamzite pracovat s pomoci odborniku a necekej uspech okamzite.Je to dlouhodoba prace,krucejk po krucku.Ale kdyz to nebudes resit,prohloubis spatny stav a treba pak uz to nepujde.Zalezi na tobe jestli chces neco zmenit.Nekdo si pomoci neda,neuzna,ze ma problem,jak jsi na tom ty?

Ahojky,první co cítím z toho co píšeš je to, že se strašně moc podceňuješ, nevěříš si a nemáš se ani trochu ráda, to se musí změnit -ty to musíš změnit nikdo jiný to nedokáže(myslím, že ani psycholog jak jiní tady radí).Každá změna je k něčemu dobrá a přináší nám nové zkušenosti, i když se to v první chvíli vůbec tak nejeví. Takže plán č.1 zní začít si budovat zdravé SEBEVĚDOMÍ - to je to co ti chybí. Začít u sebe, vyprdnout se na to co si o tobě asi myslí ostatní (ti mají většinou ale stejně plnou hlavu toho co si asi o nich myslíme my Taky jsem na tom byla podobně, neměla jsem se moc ráda, připadala jsem si divná, jiná, ale to má asi každý dospívající. Ale začala jsem tím že jsem začala sportovat, a trošku i zdravěji jíst, abych zhubla a zpevnila tělo, chodila jsem běhat do lesa, napřed jsem byla totálně zničená, ale nevzdávala jsem to(každý začátek je těžký),ale pak jsem se začala na to těšit, a jak se sportováním měnilo moje tělo, začala jsem se cítit víc atraktivní, všechno mi najednou víc slušelo a s tím začalo růst i moje doposud někde v koutku schované sebevědomí. A při sportu se navíc vyplavují hormony štěstí, které nám taky přispívají k pohodě. Navíc dneska každá holka nebo žena může vypadat hezky a věř, že to není jen o té kráse co je na první pohled vidět. Ale základem je najít nějaký svůj styl, něco co vyhovuje právě jen tobě,nekoukat na to co sluší jiným,ale najít to co sluší právě tobě, jak v oblékání, učesu, líčení (někdy méně je více). Když se budeš cítit dobře sama se sebou, tak se ti otevře svět. A nezapomeň, že nejkrásnější ozdobou člověka je jeho úsměv. A pak druhá věc ta škola...až budeš mít jednou děti, tak pochopíš, že to vaši myslí s tebou dobře, i když ti teď příjde, že jen prudí (to je taky v dospívání normální, měla jsem taky to samý) Ale myslím, že vaši tě mají moc rádi, kdyby ne tak jim je jedno co děláš, jak se učíš a tak. Ale tvá budoucnost je jen v tvé moci, a ten kdo má dobré vzdělání má víc možností. Řekni si, že tu školu prostě zvládneš, vem si učebnici a zkus se na to co ti nejde podívat, přečíst si to, ono to pak v té hlavince zůstává a uvidíš že to bude lepší a když začneš dostávat lepší známky, tak sebevědomí půjde nahoru 2x rychleji ostatní budou koukat co se s tebou děje, budou si říkat, že ta holka je najednou jak vyměněná a to je to z čeho pak budeš mít radost hlavně ty sama. Vím, že spousta věcí se dělá špatně, když se prostě musí dělat, ale život není jen o tom, že nám přináší jen věci které se nám líbí. Je to fakt trošku boj a vyhrávají ti silní. A ty taková budeš, když budeš chtít.

Držím ti moc palce at je brzo lépe

Kate

Tvoje vyprávění mě dost zarazilo. Ano, 18 let je krásný věk a většina mladých si jej parádně prožívá. Chybu musíš hledat v sobě. Překvapilo mě třeba to, že jsi už 3 roky na vsi a NIKOHO TAM NEZNÁŠ. To je hloupost. Vesnice není Brno a za 3 roky jsi se s obyvateli nepoznala? Vdala jsem se do jiné vesnice, bylo mi 20 let. A všechny jsem znala během dvou měsíců. Začala jsem psát obecní kroniku, chodila se ženskými cvičit, hrál se volejbal, plánovala jsem s dětmi z obce výlety. Kdo chce, ten se zapojí a seznámí, kdo ne, ten kručí někde v koutě. A hubovat může jen sám na sebe.

Ve škole vůbec nezvládáš - a co pro to ráčíš dělat? Učit se, učit se, učit se! /Lenin /. Možná by Ti pomohlo, kdybys šla do sebe a nějakou chytřejší spolužačku poprosila, at odpoledne přijde k vám a vysvětlí Ti, čemu nerozumíš. Měla bys lepší výsledky a třeba i novou kamarádku - sblížily byste se. Kamarádky můžeš najít i v nějakém kroužku - třeba keramika, aerobik, turistika, podle toho, co by Tě bavilo. Neříkej, že v 18 letech Tě nebaví nic!

Hezkou se můžeš udělat. Hygiena, upravené vlasy, čisté a slušivé oblečení / a nemusí být značkové/. A hezkou Tě udělá hlavně úsměv. Když budeš pořád koukat jako zaprdlice, nediv se, že Ti to nesluší. A kluk? I kluci mají zájem o příjemná a veselá děvčata. Co je to za zábavu s nějakým kakabusem?

Nesnášíš se s rodiči. Opět sázím na chybu v Tobě. Mamka se snaží o vstřícný krok a ptá se Tě, co Ti je. Ty jí nedokážeš odpovědět. Sedla bych si k ní, vzala ji kolem krku a vylila jí srdce. Určitě by Tě chápala a poradila líp, než my tady. Zná Tě ze všech nejlíp, je to přece maminka. Chovej se k ní otevřeně, komunikuj s ní a uvidíš, že Tě pochopí. Když tam sedíš a bulíš a ona neví proč, nediv se, že je na Tebe strohá a že se hněvá.

Kdyby to bylo možné, požádala bych Tě o výměnu věku. Tvá zaprdlá povaha by se k mým 57 letům hodila líp a já bych těch 18 brala všemi deseti. Zlepšila bych si známky, našla si kamarádky, často se usmívala a život by byl hned hezčí. I ten chlapec by se časem našel. V tomto případě hrozně lituji, že to nejde! Ty to zbytečně promarňuješ a někdo by si to prima užil. Jaga.

Ahoj "nikdo", podle mně to chce "chlapa". Vysvětlím, jsi plnoletá mladá holčina a potřebuješ lásku. Nemyslím jen lásku mamky, táty a rodiny, ale lásku od kluka, nemyslím na sex, jak by se někomu mohlo zdát. Prostě, potřebuješ kamaráda, kluka, se kterým si budeš povídat, kvůli kterému se budeš parádit a on zase k vůli tobě. Se kterým budeš chodit ruku v ruce na vycházky přírodou, budete si vyprávět o všem možném, se kterým se budeš smát a se kterým ti bude fajn. Teď už bude venku brzo teplo, nebudeš muset sedět doma u kamen a vyrazíš si na kole do sousedství, třeba za holkama a určitě se přidají i kluci a určitě se některému zalíbíš a hned bude svět hezčí. Tak dej pak vědět až ti bude u srdíčka líp.