Psychické problémy - co s tím

Také zdravím. Na Vaše otázky by Vám nejlépe odpověděl lékař. Určitě to, co jsme prožili v dětství a průběhu dospívání, poznamenává náš život i nše nitro. A ubránit se nejde, nosíme to uvnitř sebe. Možná by Vám nejvíce prospělo změnit na chvíli prostředí i lidi, které kolem sebe máte. Prostě na chvíli vypadnout od toho všeho. Najít smysl života i chut do čehokoliv, musíte jen Vy sám. Pokud v sobě máte nějaký psychický blok, může Vám pomoci, odstranit jej, pouze odborník. A pokud máte obavy, že by se mohlo jednat o vážnou nemoc, nebojte se podstoupit vyšetření. Pak budete třeba klidnější, myšlenky nebudou tak černé a chut do života se zvětší. Člověk se nesmí všemu moc poddávat.

Podle vašeho psaní usuzuji, že jste v depresi, a to v dosti velké. Psycholog vám od problémů až tak nepomůže. Možná by bylo na místě zvážit návštěvu psychiatra, který jako jediný může nasadit léky. I únava může souviset s depresí, i to, že vás nic nebaví, že se nemůžete na nic soustředit. A taky je dosti možné, že to všechno může být důsledek šikany. Víte, člověk v depresi dosti často vypadá jako lenoch. Tím, že se nedokáže na nic soustředit, k ničemu kloudnému se dokopat, tak pak třebas nic nedělá. Jde to ale léčit antidepresivama. Abyste měl Alzheimera, když studujete SŠ nebo VŠ, tak to je opravdu moc brzy.

Ahoj, sice nevím, kolik Ti je.. ale píšeš, že jsi mladý. Ve své pubertě, dospívání jsem se potýkal s něčím podobným. Otec alkoholik, jako rodina jsme měli málo peněz, děcka se nám posmývaly.. Měl jsem \\\\manio-depresivní psychozu\\\\. Byly věci, které mě bavily, většinou paření s přátely o víkendu, ale škola mě deptala, chodil jsem tam s odporem, doma otec prudil a dělal naschvály.. zázrakem jsem dodělal střední, chvíli se topil ve s.ačkách, našel si práci a tak nějak fungoval. Ale co mi nejvíc pomohlo, bylo vypadnout, změnit prostředí. Odstěhovat se tam, kde mě nikdo nezná, kde za sebou zanechám svou minulost, kde si získám své sebevědomí. A ejhle, ono se podařilo! ...

Depresivní minulost je za mnou a snažím se užívat života. Je fakt, že občas se nějaký ten psychostav dostaví, ale jak přijde, rychle odejde. Samo jsem si na to vše musel nějaký ten rok počkat, ale člověk se nesmí litovat a pokud se opravdu NIC nechce dělat, musí se donutit. Hlavně něco dělat, jinak je to na zbláznění.

PS: únava je známka špatné psychiky..

Něco podobného jsem taky zažil , ale až po čyřicítce . Dokonce jsem pomýšlel i na špagát. Ale vše to trvalo jenom krátkou dobu. Pochopil jsem že mám tři možnosti . Buď to skoncovat , nebo začít chlastat a nebo nějakým způsobem zaměstnat mozek aby neměl čas přemýšlet o chujovinách . Tak že 4x týdně fitko , soboty a neděle kolo , přihlásil jsem se i do tanečních. A hlavně nebýt pesimistický . To ostatní lidi odpuzuje. Ze začátku jsem se v tom necítil nejlíp , pak to byl profesionální úsměv prodavaček a teď mi to jde i bez nucení. Je to dřina , ale nakonec to stojí zato . nepátrj v minulosti. Jeď dopředu. I když padneš na hubu , je to pořád pohyb směrem dopředu. Zkus zapadnout mezi nějakou partu lidí . Turistický oddíl , cokoliv a hleď si najít nějakou šikovnou babu. Ta tě z toho dostane hned.

Tohle já znám z vlastní zkušenosti . Mám občas stavy, že si dokážu ublížit. To je asi 3 až 4 do roka. Máme velké finanční problémy. To bohužel stavy jen prohlubuje. Podnikáme , situace není dobrá , takže to stojí za to. Na tyto problémy jsem sama. Nikdo nerozumí, že můžete být ve stavu kdy je vám to jedno a chcete skočit z mostu a utopit se. Nikdo to nechce poslouchat a tak sedím doma a v koutku hodně brečím a snažím se z toho dostat sama. Nemám energii už jít dál. Dnešní doba přeje psychických chorobám všeho druhu. Manžel na mě nemá chut ani náladu, nesnáší , když se mu svěřuji . Je pořád v práci a nezná ani dovolenou. To čekání na něj je dlouhé a smutné. Díky pracovním aktivitám omezuje všechny nás okolo. Přines, udělej, počkej. Cítím se jako kus hadru, jen vytřít podlahu.

Vidíš , nejsi na to sám. Jak z toho ven? Mě pomáhá třezalkový čaj. Uklidňuje a člověk je po něm mírně apatický. Musíš začít třeba běhat nebo chodit na procházky, ale aspoň 6 km každý den. Taky jednou za týden na nějaký výlet, alespoň malinký vlakem , třeba s fotákem. Asi na to budeš sám jako všichni ostatní. Tak se drž a nedej se.