Instruktor v autoškole = děvkař?

Podle mě, instruktoři už jsou takový. Musí skoro každý den sedět v autě s několika krásnými dívkami a ženami, jsou u nich velmi blízko. To by poznamenalo snad každého chlapa. Ale i instruktor musí být profesionál, nesmí (tedy neměl) by si s žádnou nic začít a už vůbec nesmí nastat nějaké obtěžování. Můj instuktor má manželku, kterou miluje, tři děti a přesto flirtuje s každou mladší dívkou, kterou si posadí do auta. Flirtuje, ale nic víc. Zdraví Anzionka.

Nevím, jestli jsou takoví všeobecně, ale je fakt, že když jsem kdysi dávno dělal papíry (podotýkám, že jsem muž), tak mě můj instruktor sice nebalil, ale permanentně mi líčil svoje "trable" s milenkou.

Pokud jste kdysi sledovala v televizi seriál "Život na zámku", i tam učitel v autoškole upletl děcko své žačce Simoně /K. Hrachovcová/. Bývá to tak, setkávají se s různými ženami, převážně mladými, sedí vedle nich...Ale nemusí to být pravidlem, i mezi instruktory se najdou slušní. Když jsem dělala autoškolu v roce 1973, měla jsem velice slušného, staršího pana instruktora. Připadalo mi, že když jedu, potichoučku se modlí. Ale možná, že se mi to jenom zdálo. Byl nesmírně trpělivý, po mnoha pokusech mě dokonce naučil rozjíždět se do kopce. Couvat ne, to mi daly až roky praxe.

Ale je fakt, že jeho kolega byl nepohledný pán dosti v letech, plešatý, silně zarudlý v obličeji a nos měl jako kliku od blázince. A to byl takový "vobšourník", že mu nebylo rovno. Ještě, že jsme ho neměli my. Měl plno milenek a někdy tak pěkné ženské, že nikdo nechápal, co na něm vidí.

Inu, každé povolání nese své problémy a instruktoři mohou být staří nevěrníci i slušní chlapi. Záleží, na koho máte štěstí. Jaga.

Podle mě jsou instruktoři lidé, jako každý jiný. Takže mezi nimi lze nalézt určitě i pár chlapů, kteří se chopí příležitosti. Přesto si nemyslím, že by muselo být pravidlem ,,instruktor = vobšourník´´.

Moje zkušenosti - poté, co instruktor zjistil, že jezdit autem umím, pravidelně v autě usínal To dotáhl k dokonalosti v dalším kurzu, kdy jsem u něj dělal předvojenský řidičák - pokyn zněl jasně : ,, Jeď pořád po hlavní´´ Pak v legendárním vozidle značky IFA usnul a probudil se až za cca půl hodiny, během které jsem stihl dojet z Bystřice až do Přerova (cca 25km). Pak se probral, chvilku vytřeštěně zíral a pak jen hlesnul : ,, No, tak to vem zpátky´´.

Ale je fakt, že pokud nespal, naučil poměrně hodně - dodneska se řídím jeho heslem ,,Jezdi tak, jako by tě všichni chtěli zabít´´ Mnohdy si říkám, že musel nějak vidět dvacet let dopředu... Další oblíbená akce bylo couvání - kdykoliv, kdekoliv. Třeba s vétřieskou mezi dvě auta zaparkovaná na sídlišti. I to se dodnes hodí - jak se praví ve ,,Vesničce´´ Copak dopředu, to se to jezdí, ale zacouvat, to chce fištróna!

Ale k věci - řidičák na osobák s námi dělaly i holky ze třídy, pokud vím, měly celkem jiné starosti, než se zamilovávat do instruktora - povětšinou nerovný zápas se spojkou, řazení, o couvání nemluvě...