Nejste přihlášen/a.
Ahoj všem,
jsem nemocná, ležím doma v posteli a mám spoustu času přemýšlet. Je mi 22 a ráda bych se osamostatnila. Bydlím stále u rodičů. Přítele nemám. Problém je - studuji VŠ, s penězma s brigády těžko vystačím na normální život. Vůbec nevím, kde začít a ráda bych od vás radu...nemám nikoho s kým bych mohla začít bydlet, tudíž táhnout sama byt, to je v dnešní době 8 000, když seženu dobře, 1600 mi stojí měsíční příspěvky - závodně sportuji. Lze to vůbec při studiu sama zvládnout? Když přičtu telefon, jídlo, plus další nezbytné výdaje? A má to smysl při škole se osamostatňovat, když budu žít z ruky do pusy? Jaké jsou vaše názory, příběhy a zkušenosti?
Ahoj, "Nicol". Pousmála jsem se hned nad Vaší první větou: Jsem nemocná, ležím v posteli a mám spoustu času přemýšlet. Tak vidíte, že Vám doma nic nechybí!...Až se osamostatníte, budete se muset umět o sebe postarat. Bez ohledu na to, jestli je Vám dobře, budete si muset na sebe vydělat, jinak nebude z čeho platit poplatky, nebude co jíst a nebude ani čas, ležet v posteli...Smysl to určitě má, ale máte vůbec důvod pospíchat s tím osamostatněním? A hlavně chut, převzít zodpovědnost za svůj život se vším všudy, co k tomu patří? Záleží na tom, zda se na to cítíte a troufáte si již nyní, když ještě studujete, protože na to není nikdy pozdě...
To je právě to, vím, že mám doma všechno...sladký studenstký život..a opravdu, nic mi nechybí, ALE poslední dobou stále více narážíme na sebe s rodiči. Myslím, že nemá kam spěchat s tím osamostatňováním, ale naši už to vážně přehánějí za 1. děljí ze mě služku, samozřejmě mi nevadí doma pomoct, ale oni mají pocit, že VŠ je flákárna, tudíž vařím jen já, věci jako myčka, lux, venčení psa, taky dělám já...neříkám, že se mamka kope do zadku to ne, žehlí, pere, utírá prach, ale vadí mi, že je mi vyčítáno, že dělám málo, vadí mi, že ségra se kope do zadku a jen si užívá, je mladší o 4 roky a může kam chce, kdy chce, ..přijde ze školy, zdřímne si, pak přijede její přítel, já jim uvařím...přijde mi to trošku na hlavu a za 2. mi vadí to věčné kontrolování - netrajdám po nocích, ale třeba se mi protáhne trénink a hned jak přijdu, tak sprďung, kde jsem tak dlouho. Nebo si za svý vydělaný prachy koupím něco, cokoliv, třeba včera kozačky ve výprodeji za necelý tři kila a jsem zbuznutá, že snad mám dost bot..chápu, že se to můžou zdát úsměvné kraviny, ale ubíjí mi jak se u nás řeší i to, že jedu na návštěvu k babičce a jak dlouho se zdržím...
Nicol, je to Tvůj život, takže si v klidu prober všechna pro a proti. Buď dojdeš k názoru, že je to doma natolik ubíjející, že musíš pryč a postavit se na své nohy, nebo dojdeš k názoru, že se na to ještě necítíš, nezvládla bys to ještě být samostatná a ještě na nějaký čas zůstaneš s rodiči a leccos překousneš. Hlavně nedělej žádná ukvapená rozhodnutí. A neboj, jsou v životě mnohem horší věci, než život s rodiči ve 22. letech.
doplněno 01.02.12 08:18:Omlouvám se za tykání, pardon.
Věřte mi, každý mladý člověk touží vyletět z rodného hnízda. Rodné hnízdo, je to taková věznice, žalářníci jsou rodiče, co hlídají, kam člověk jde a kdy se vrátí. Ty samé rodiče, co hradí všechny naše výdaje, stravu, sportovní náčiní, studijní potřeby a různé a jiné věci, které člověk potřebuje. S prominutím, co vám doma chybí? Nikde, tak velký pokoj sama pro sebe neseženete. Nemluvím o komfortu, co máte doma. Bez práce, když jste unavená, tak se natáhnete a maminka vám ještě donese jídlo.Potřebujete se učit, tak se učíte. Nemusíte běžet do obchodu nakoupit, něco si udělat k jídlu a umýt nádobí.Všechno, to co vám doma vadí, si budete po odstěhování dělat a zajištovat sama. Budete na vše, muset mít čas navíc. To je další čas, který máte nyní navíc.
doplněno 31.01.12 21:15:Budete nejen studovaná, budete umět i uvařit, postarat se o domácnost, to je terno, které vám ušetří hodně peněz, času až se jednou osamostatníte.
Problém skoro každého studenta.To musíte vědět Vy,jestli to za to stojí...Já myslím,že ano.Vzdělání je moc důležité.I za cenu dlouhého uskromňování...
doplněno 31.01.12 16:31:Bez vzdělání jste dnes pouhý lidský zdoj bez budoucnosti.Smutné ale je to tak.
Ahasver, bohužel i se vzděláním (jj, taky zase záleží jaké je). Víte, kolik má máma v evidenci na UP vysokoškoláků, co rok dva marně shánějí práci ve svém oboru?
Nevím, kde studujete, ale zkuste si do googlu zadat heslo "spolubydlení" a mrkněte se na to, nabídka je opravdu široká. Najdete tam samozřejmě i ceny. Mně se tak osamostatnil syn, o kterém jsem si něco takového nedovedla představit (jsem jedna z těch slepičích matek, která kvočnuje kolem synáčka a nedokáže ho pustit z drápů, měl víc rozumu než já). Prostě si našel spolubydlení 300 km od domova a odjel. Prospělo to všem.
Jenže to pro mě nemá význam bydlet s někým..to je trošku na hlavu...doma mám svůj pokoj 30m2, koupelnu, šatnu...a budu se tísnit s nějakýma lidma, který neví kdy jít spát, chodí do bytu opilý a vodí si tam pochybné existence? Aby se mi ztráceli věci a dělila se s někým o pokoj...to už rovnou mohu být doma.. chápu, že to zní děsně rozmazleně, ale já nechci skončit v privátu typu kolej...to radši budu doma.
Nehněvejte se na mě pro mou upřímnost, ale myslím si, že jste trochu rozmazlená. V klidu si doma marodíte, nemáte žádné starosti o svou existenci a tak si tak přemýšlíte. To je sice dobře, ale co pro to chcete udělat? Privát a kolej jsou dvě rozdílné věci. A pokud už teď zastáváte výše uvedený názor, je to marné, klidně se buchtěte i nadále doma u maminky. Tím Vás neurážím, ale jste asi taková skleníková kytička.
Víte, jsou mladí, kterým je 18 a rodiče je vypakují z domu - jsi dospělý, postarej se o sebe už sám. Je to tvrdé, vím, ale když je takto někdo hozený do vody, musí se sám učit plavat. A to je dobré pro další život, bude si umět poradit, vydělat, zařídit různé věci. A ne se jenom nechat lechtat představou, že by se mohl osamostatnit. Prostě musí!
Myslím, že by Vám prospělo najít si kamarádku, opravdu dobrou. Jistě by Vám poradila, necítila byste se na všechno tak sama, třeba by s Vámi šla bydlet a ve dvou by jste to zvládaly líp. Také brigáda by se hodila, sehnat si nějaký přivýdělek. Jste prostě opravdu v tom věku, kdy byste se osamostatnit měla. A věřte, bude to pro vás přínosem do života.Jaga.
Rok jsem žila v zahraničí na privátě, dělala hostesku, makala 18 hodin denně, opravdu skleníková květinka vypadá jinak, ale jelikož vím, jak to na privátě chodilo, nechci prostě s někým sdílet koupelnu, záchod a mít v pokoji půlku skříně. To byl můj pokus o osamostatnění, škola života, po té, co se mi majitel restauračky snažil "prodávat" mě naši dostali domů a skončila jsem u psychouše, tudíž už vím, co chci a co nechci...navíc studuji, tudíž si nemyslím, že by byla hanba být doma, brigádu taktéž mám, jen vím, že mi nepokryje celkové životní náklady. Jen tak pro vysvětlenou , jinak díky.
NO... jeden špatný zážitek pokládat za to, že vím, jak to chodí, je velmi odvážné tvrzení Notabene, když většina prací v zahraničí typu "hosteska" aj. znamená jen lépe zvaná společnice, bohužel. Osobně bych do zahraničí na tyto pozice pracovat nešla..
Potom nevím, jak to zvládnete s přítelem, se kterým budete sdílet WC, koupelnu i tu skříň.
Chápete snad rozdíl mezi cizími lidmi a těmi, se kterými začnete bydlet, poznáte se a skamarádíte, ne? Pro mě nejsou holky na privátě cizí, ale jsou to kamarádky. V zahraničí pro Vás byly kolegyně také cizí lidé?
doplněno 31.01.12 21:18:Jinak Vás ubezpečím, že přítel bude ze začátku taky cizí.
To je právě rozdíl kolej /privát. Evidentně nevíš, o čem mluvíš (dovolím si tykat).
Na privátě žiji už pátým rokem, je pravda, že na prvním jsem se nepohodla s jednou spolubydlící, tak jsem prostě odešla. Volná postel se vždycky najde. Teď bydlím už tři roky na jednom místě, nikdo si nikam nevodí pochybné existence, ani nechodí spolubydlící domů opilé, ani mi tu nikdo nic neukradl. Naopak, klidně můžu holkám nechat peníze na zaplacení privátu aj. a vím, že se peníze bezpečně dostanou na určené místo. V pokoji jsme dvě, další dvě holky jsou vedle. Celkově jsme dost dobrá parta a když chce někdo něco změnit (přijdu pozdě, bude u nás spát kamarádka...), vždycky to předem ohlásí.
To je holt specifikum dnešní společnosti, že i dospělé osoby jsou ještě do značné míry kvůli závislé na rodičích. Lze to nesnášet, lze se proti tomu různé stavět, lze se tomu mocně vzepřít... a nebo to přijmout jako fakt. Vzdělávat se trvá lidským mláďatům prostě trvá mimořádně dlouho Touhu po osamostatnění chápu velice, ale jestli vás nic netlačí a doma vycházíte dobře, raději investujte čas a námahu do vzdělání a sportu, případně do praxe v oboru, protože tolik času a možností jako teď už mít nebudete (což je prohlášení, kterému nikdo nevěří, dokud to období nepomine ). Zvládnout to lze, i když až příliš mnoho lidí, které znám, tak nějak plynule se školou skončili - zapadli do kolotoče vydělávání a studium se odsouvalo v prioritách stále dál. 22 není mnoho, odložte to ještě o dva tři roky - dost možná to do té doby vyřeší nějaký ten přítel. Když na to přijde, nebylo by možná od věci rodičům něco přispívat - když už chcete utrácet za osamostatnění, at to alespoň zůstane v rodině )
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.