Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, četl jsem tento článek, chci se zeptat, nejlépe nějakého psychologa, zda je možné "zhnusení" i když žádný vtah nebyl, respektive platonický-jednostranný.. a jestli je v takovém případě šance, že po napravení "dolézajícího" jedince se vše změní.. také mě napadlo, nemůže to být jen ambivalentní pocit, že toho někoho, kdo nám neustále projevuje svou lásku, taky milujeme, ale nevíme o tom a cítíme, jako by nás tím štval..
Děkuji
Když milujete tak o tom víte. A to nejsem psycholog.V lásce partnerů to je složitější v tom,že do hry vstupují naše těla,která jsou,at chceme nebo ne (můj táta s oblibou říká."chca nechca" ),jsou zvířata. Každý z nás máme své "zvíře",tělo,které je,ač si to neuvědomujeme,pevně spjato s přírodou.Co to znamená? Že si jede po svém podobně jako celá příroda na této planetě.Pokud si toto naše "zvíře" nepadne do oka se "zvířetem" našeho vyhlédnutého objektu, tak to nebývá to pravé vanilkové.Nejvíce se v sexu přitahují údajně jedinci s odlišnou genetickou informací.Také pokud má jedinec vyšší sebeúctu tak instinktivně vycítí nižší sebeúctu druhého a ten ho pak jakoby odpuzuje ze své blízkosti.Někdy udělá jeden s partnerů větší pokrok na sobě samém a pak vzniká tento rozdíl a cesty partnerů se začínají rozcházet.Jeden jde k dalším výzvám a druhý ztrácí najednou jistotu závislost a musí sám,protože skutečně zůstává sám.Což ho staví na "vlastní nohy".Pokud se mu podaří bolestivě překonat závislost na "pokročilejším" partnerovi,tak se najednou pro něho stává znovu přitažlivým a atraktivním.(To jsou ta opětovná shledání,znovu milování,rušení rozvodů atd.)Dodám,že aktivnější partner ke svému údivu ale při rozchodu také najednou zjištuje i vlastní závislosti,kterých si vůbec nebyl vědom a které ho držely v nefunkčním vztahu. Takže ten "dolézající jedinec",jak píšete,se musí postavit na vlastní nohy,aby se "napravil"..Zní to mentorsky,ale znamená to,že musí emocionálně (nikoliv nějakým rozumovým logickým uvažováním) zjistit ,že "já nejsem o nic horší než ten venku".Pak dokáže rozlišit co je důležité a sice jeho vlastní emoce a pocity,které je nutné prožít a procítit.Platí to,že vše to krásné co kolem sebe vidíme je krása naší duše.
Dobrý den. Může se někdy stát, že nás náklonnost toho druhého spíš obtěžuje, než těší. A to si pak vypěstujeme k tomu druhému opravdu spíš odpor. Prostě se nám svým chováním zoškliví a zprotiví natolik, že ho nesneseme. Pochybuji, že po napravení "dolézajícího" je někdo schopen své předešlé pocity nahradit jinými city. Když se nám někdo svým chováním "zhnusí" pak ho rozhodně nemilujeme a nepotlačujeme v sobě žádné city k jeho osobě. Tak to chápu já.
To chápu,
já uvažoval o příkladu následujícím:
dívka a chlapec si jsou blízko, baví se spolu, rozumí si, nejspíš je tam z obou stran něco víc, laškování. Jednoho dne to začne, třeba chlapec, brát vážně, dívka si toho nevšimne a vše jde dále, nedá ji to však otevřeně najevo, nikam ji nepozve, aby bylo jasné, že jde o pokus.. nevznikne žádný vztah. Jednoho dne to samozřejmě praskne, všechny ty pěkné věci ustanou, chlapec se schová do kouta a dívka nejspíš čeká co bude a je uzavřenější.. chlapec po nějaké době začne dívce ukazovat svůj cit k ní, snaží se, posléze to bude otevřeně řešit, neustále říkat jak mu na ni záleží, říkat takové ty věci (samozřejmě má rozum a nepřehání to a neříká miluju tě.. jen mám tě rád ), prostě se asi vnucuje, snaží se být stále sní a tak. dívku to tedy znechutí, chlapec ji tím už štve
jde o to, když tam na začátku něco víc bylo.. je možné, že by to tam bylo stále, jen nějak překryto jinými emocemi..
Děkuji za Váš názor, možná bych ještě doplnil další otázku, z psychologického hlediska, láska-nenávist to jsou kontrastní pocity, ale mohou se bez "varování" měnit, nemyslíte, že tím, že se onen jedinec "zlepší", vrátí se ta jiskra zpět.. vím, že to popírá Váš názor, ale když mohlo něco tak banálního, za co vlastně ani jeden nemůže, způsobit to, že aspoň z jedné strany cit vyprchá, nemohlo by zase něco zprvu tak nicotného zapříčinit vznik emoce, tedy lásky
Vyloučit se to nedá, lidé jsou různí a opravdu záleží na jednotlivci, jak velkou váhu svým citům a pocitům přikládá. Ale už se staly i podivnější věci...Naděje umírá poslední...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.