Nejste přihlášen/a.
Syšeli jste někdy o tomto pojmu? Rád bych se dověděl něco o léčbě ale ne žádný psycholog na internetovém testu jme zjistil že sjme těžký prokrastinátor a údajně mi to velmi komplikuje život. Což zas není taková pravda, jen se mi nechce nic dělat? Slyšeli jste o tomto něco?
jo prokrastinace, ignorování povinností. Na průmyslovce jsme tomu stavu říkali uprdelismus. Kdo chtěl být in, ten byl uprdelista. Výsledek prokrastinace (uprdelismu) je samozřejmě ten, že máte ignorované čtverky, ignorované pětky a ignorované problémy. Prokrastinace se léčit nedá, lze ji jenom ignorovat.
To mám taky, těžký stav. Co s tím? Nic. Dnešní společnost je zhýčkaná. Když dělat nemusí, tak nebude, radši sedět u počítače a sledovat seriály, než se učit. Ba co hůř, někdo si radši uklidí celý pokoj a protřídí sešity a papíry, než aby se učil :D Já to neřeším, prostě dělám, když vím, že musím. Pod tlakem se pracuje nejlépe Léčit se to, pane, nedá, jedině tak proplesknout (opakuji, já tím trpím taky a někdy si říkám, že bych si měla za to lenošení nafackovat :D :D ) Hlavně se, prosím Vás, nestresujte internetovými testy, protože to byste se taky mohl dozvědět, že v minulém životě jste byl eunuchem na dvoře Alexandra Velikého atd. atp. ... Zatnout zuby, překonat se a pustit se díla, to je jediná pomoc.
No, tak já Ti na sebe klidně píchnu, že trpím prokrastinací naprosto šíleně. A také bych Ti rád řekl, že to nemá nic společného s leností, jak si vlastně většina lidí myslí. U mě je to v takovém stádiu, že než bych otevřel učebnici, raději jdu 30km tůru a to si nedělám srandu. Jednou, ale to byl extrém, jsem se po tůře vydal na tu samou, opačně, jenom abych nemusel tu učebnici otevírat a měl "alibi". Tady vidíš, že to s leností nemá nic společného.
Nejhorší je, že co zní jako komedie, Ti zkurví celý život. Protože se to s Tebou táhne, jako stín. Když se nad tím zamyslíš, je to opravdu šílená nemoc, protože je to skoro jako fóbie z toho, že žiješ. U mě je jediný pokrok, za celou dobu, ten, že vím, proč prokrastinuji já. Je to ze strachu z neúspěchu. Což je obzvláště komediální, protože "věci" docela jdou, ale stačí malý neúspěch a obrátí se to o 180 stupňů.
Malý příklad: začal jsem studovat kombinovaně výšku, UPOL. Z jednoho předmětu mám jako jeden z mála zápočet za plný počet bodů, většina se ke zkoušce ani nedostane, ale jinak jsem si skripta neotevřel už měsíc. Za ten měsíc jsem toho dost pozapomínal a vím, že prostě zkoušky neudělám, protože to není žádný easy peasy předmět. A proč k tomu došlo? Prostě jsem ke konci získal pocit, že už nestíhám.
Samozřejmě, jako správný prokrastinátor, již teď vím, že je to "ok", protože se o tu zkoušku mohu pokusit na konci ročníku. A jako správnému prokrastinátoru mi to taky bude prd platné, protože mě nakonec vyrazí.
Zrovinka teď taky prokrastinuju. Člověk, který prokrastinuje často si je často nejistý výsledkem (bojí se selhání), ale může to být i jednoduše tím, že tomu, co by měl dělat nerozumí nebo ho to nebaví (v případě Bernarda z Black Books, který si raději pozval domů jehovisty, než aby dělal daňové přiznání :D).
Holt to chce hodně pevnou vůli a málo rušivých elementů.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.