Nejste přihlášen/a.
Dobrý den je mi 21 jel a chci se zeptat jak bojovat proti sociální fobii.
Co jsem si tak různě pročetl po internetu tak se domnívám že jsem v tom boužel taky..
Objevilo se to už na zákládní škole nosil sem brýle s 11 dioptriemi nebyl sem nijak zahnán v rohu byl jsem docela vůdčí typ a na základce sem to dokázal hodit zahlavu myslím různé posměchy typu ty máš ale půlitry apod..
na střední to už bylo horší nový lidé a stejné posměchy nicméně všechno sem zvládnul a uspesne odmaturoval od 2 stupně sem začal nosit kontaktní čočky a všechno bylo lepší až do teď
ted mam praci a :
obcas mam problem mluvit pred vice lidmi kdo to nezazil tak asi nepochopi mam pocit ze vas vsichni hodnoti a pripadam si jako odpad busi mi srdce chovam se jinak nez doma v soukromi
přisuzuju to těm brýlím když se mi někdo smál třeba před holkou která se mi líbila tak jsem si připadal trapně a byl to i důvod že jsem si řekl že už u ní nemám šanci a tím sem se úplně odrovnal a začal sem se podceňovat
už jsem to sem musel dát psychika se prý dá překonat a já s eo to snažím ale je to prostě ve mě asi hluboko zakořeněné má někdo podobný problém? jak z toho ven?
ahoj, měl jsem úplně stejnej problém, hele tohle čim trpíš není zas tak hrozný mě je taky 21, když mi bylo cca 16, začal jsem hulit trávu a chodit s klukama ze třídy do hospody, zpočátku mě brali jako takovýho maskota, dělali si ze mě srandu, protože jsem byl malý a nedospělý, museli mi chodit pro pivo :D ale časem si na mě zvykli, a teď jsme dokonalá parta, za ty roky jsem vyrostl, jsem nejvyšší, mám nejjasnější hlas, a všichni mě respektují. třeba je to špatnej příklad, ale chci tím říct, že když budeš komunikovat ve velké partě lidí, nesnaž se soustředit na to jak mluvíš co říkáš, buď prostě svůj, a lidé to časem vezmou. Když se budeš přehnaně moc soustředit na to jak se chováš, mluvíš apodobně tak to bude nervózní, hloupý. Buď prostě svůj, když si z tebe bude někdo utahovat tak ho sestřel nějakou srandovní nadávkou aby se ostatní zasmáli, neřeš to tolik...
doplněno 28.01.12 17:51:taky je dobrý trochu si pozvednout sebevědomí, choď trochu do posilky, budeš mít dobrej pocit že děláš něco pro tělo, chápeš co tim chci říci, nebo si kup nějaký dobrý tričko, budeš se cítit lépe
Jakobyste vyprávěl příběh mojí sestry. Taky se jí posmívali kvůli silným brýlím a měla problém navázat kontakty. Vyřešila to tak, že zacala hrát divadlo a problém se pozvilna vytretil. Ale pokud Vám je 21 ak uz je na nejake divadlo asi pozde...
Nikdy není na nic pozdě Hrát divadlo člověk může v jakémkoli věku (neber podle sebe, že ti to přijde jako trapárna). I já se dnes klidně angažuji pod místním DDM coby anděl na Mikuláše a děláme různé jiné blbosti Jen tak, zadarmo, protože nás to baví.
A ty, tazateli, zkus více chodit mezi lidi, více mluvit. Poznáš, kde máš zpomalit, kde dávat pozor, aby ti bylo rozumět. Projevy si cvič klidně doma před zrcadlem nebo před přáteli, přítelkyní...
Když mluvíš, nedívej se na lidi, ale skrze ně, a pořád se usmívej. Hlavu rovně, ramena srovnaná, tak působí sebejistý (nikoli arogantní) vyrovnaný člověk. Když na ně budeš upřeně civět, budeš za magora, když se budeš dívat do stolu nebo na špičky svých bot, nikdo tě nebude brát vážně.
doplněno 06.01.12 18:02:Jinak vypust z hlavy, jak se na tebe lidé dívají a co si myslí. Je to nepodstatné - důležité je, jak se cítíš ty. Takové to neustálé ohlížení, kdo se na mě jak dívá, kdo se mi za zády směje - to nikam nevede. Stane se z tebe akorát pozér, co se chová tak, jak si myslí, že to chce jeho okolí.
A kvůli traumatu z brýlí se netrap - skoro každý zažil nějaký ten posměch. Mě se třeba dva roky posmívali, a celkem drsně, kvůli rovnátkům. Hodně nocí jsem probrečela, ale dneska mám krásně srovnané zuby, až někteří závidí.
A nezapomeň, že co už bylo, nezměníš. Tak proč se v tom vrtat a litovat se? Můžeš ale ovlivnit, co bude zítra
jak to myslíte aby mi bylo rozumet? :D rekl bych ze na tom az zas takhle spatne nejsem chodim mezi lidi a tak jen cejtim ze to neni ono a nekdy je to dost vyrazny :/
Člověk, když je hodně nervózní, často mumlá nebo mluví moc rychle Tak to bylo myšleno.
Já mám SF taky a řeším to tím, že mezi lidi chodím zasádně tehdy, když chci já Mám náladu jít? Jdu. Nemám? Zůstanu doma u knížky. Momentálně mě živí zpěv, takže jsem každý víkend na pódiu... a taky přemýšlím, co si o mě tak asi lidi myslí, jak vypadám, jestli jsem tohle zazpívala dobře... abych pak zjistila, že se bojím zbytečně. Lidi za námi sami chodí, chválí nás a chtějí si třeba popovídat nebo si připít...
Možná by ti pomohl psycholog, ačkoli jestli chodíš mezi lidi, moc se nebojíš na ně mluvit a celkově je to dobré, možná je zbytečný. Každý máme svoje kostlivce hluboko v sobě, z dětství, mládí, z dob studia. Než se rozhodnes brát nějaké medikamenty, zkus se s nimi trochu poprat. Začni třeba sportovat, pěstuj a rozvíjej svoje koníčky, opakuj si mantru, že jsi spokojený a je to fajn... někdy také vypni a prostě jen relaxuj.
jak člověk se sociální fobijí muže vůbec stát na podiu? :D jo muj strašak je v něčem selhat proto se nekdy mozna chovam jako idiot vsechno mi to do sebe zapada kdyz si to takhle rozeberu pripada mi ze si chci neco dokazat jakoby vynahradit za ty posmesky..
byli taky doby kdy sem si ze sebe dokazal udelat srandu a zesmesnit se sam ale to uz ted nedokazu a kdyz me nekdo zesmesni tak sem na nej agresivni a vracim to a nekdy to uz neni sranda.. no musim ze sebou fakt neco delat jinak skoncim spatne..
Kupodivu může Od svých 14 do asi 17 jsem skoro vůbec nechodila ven, aby se mi lidi nesmáli, když třeba zakopnu, když se někdo kolem mě bavil a začal se smát, automaticky jsem to brala, že se směje mě. Pokud jsem šla mezi lidi, jedině se sluchátky na uších a černými brýlemi (ty hodně pomáhají). Že bych se podívala lidem jdoucím proto mě do očí, to neexistovalo.
Jenže pak mě začlo štvát, že skoro nikam nechodím, že ostatní mají kamarády, zážitky atd. Začlenila jsem se do sportovního kolektivu, kde jsem se brzy vypracovala a začaly mě brát, k tomu se mi povedlo bát sólistkou ve sboru... a musela jsem si sakra rychle zvyknout, že na mě lidi civí. Ze začátku horor, ale postupně jsem si zvykla. Sluchátka na uších mi zůstala, ale brýle už nosím jen v létě, a těm, co jdou proti mě, se do očí klidně podívám Ale když jde naproti nějaký pěkný kluk, jsem zase nervózní:D
A taky jsem nesvá, když si ze mě někdo dělá legraci, víš, jak jsem na to vyzrála? Dělám si legraci sama ze sebe - jsem blondýna, takže příležitostí je dost:D Lidi kolem ocení, když si sám ze sebe umíš udělat legraci a nebereš se tragicky vážně Zkus udržet agesi na uzdě a když si z tebe někdo udělá legraci, zasměj se taky. Sebereš jim vítr z plachet
Vynahrazuj si posměšky v tom, co ti jde - malování, hudba, sport, focení, prostě tvůj koníček. Tak, aby bylo vidět, že jsi dobrý. Jednak tím zničíš ten pocit, že se musíš "pomstít" a jednak ti to nakopne sebevědomí
děkuju , mě by asi stačilo si pozvednout nějak sebevědomí si myslim nebo spíš to tak cejtim ..
Asi by bylo dobre navstivit odbornika, nechat se vysetrit a podle zvolene diagnozy se domluvit na lecbe.
Samodiagnostika pres internet a nasledne leceni pomoci vice ci mene zarucenych rad z internetu nebude asi upne idealni u zadne (ani psychycke)nemoci...
mám podobný problém, je mi 18 a trpím tím asi od 6.třídy. Hodně dlouho mi trvalo než jsem se s tím vyrovnala a někdy s tím mám stále problémy. Obzvlášt když jsem s lidmi, se kterými se necítím dobře a před kterými jsem se už vícekrát ztrapnila, tak stále nejsem schopná uvolneně komunikovat. Ale problém řeším takto: zachovám chladnou hlavu, snažím se vypadat sebejistě, ale ne namyšleně a pak vymýšlím co říct. Většinou upouštím od nějakých vtipů a bavím se o vážnějších věcech nebo o něčem normálním, třeba o škole, sportu, filmech, atd. prostě o něčem, kdy mám vždy co říct.
Nemyslím si, že by to byla sociální fobie, ale jen strach a nervozita ze selhání. Je vám teprve 21 let, jste hodně mladý, časem se to možná zlepší. Já jsem byla jako mladá taky taková. A jak stárnu, už je to lepší. I tu pusu mám více prořízlou, lépe řečeno nebojím se ji použít. Asi i tím, že jsem vždycky měla zaměstnání, kde jsem pracovala s lidmi a s těmi, jak je známo, je mluvit třeba.
možná uklidním mám podobný problém ale ne kvuli brylim ale odtátým uším už jsem to tu taky řešil
doplněno 06.01.12 22:30:oprava: odstátým
Trochu off topic neberte to osobně, ale ...Krásný překlep. Děkuji za pěkný začátek soboty. Odtáté uši jsou super.
Tak socialni fobie,je myslim silne slovo.Spis jde o to naucit se na novem parkete tancit.Zvladnes to jako s temi brylemi.Kazdy clovek si musi do urcite miry veci otestovat,naucit se v nich pohybovat.spis trochu sebevedomi schazi a mozna uvedomeni si,ze lide nedavaji mnoho najevo,ze je clovek dobry,nebo normal,neni proste co dodat.Spis se zacnou hlasy ozyvat,kdyz nekdo nekomu nesedi,to by jsivedel hned,ze te neberou.Mimochodem,socialni fobie se neleci stejne jinak,nez se zamerne lidi posilaji na mista,kde si nejsou jisti,nebo proste v zajmu terapie,zkousi zvladat situace,ktere jim nejdou.takze Takasi,trenink,testovat se,cim vic ,tim lip.a kdyz nahodou se zrovna nekomu nebudes zdat dost dobry,tak prave proto,ze zapoli s nejakym problemem,podobneho charakteru.Kazdy jsme jiny,nekdo citlivejsi ,vice vnimajici okoli a to je asi vas pripad,proto tak citite vice obav a to opravnene.Vite ,fobie,to uz pak ti lide ani poradne nevedi proc se boji.Jen vedi,ze kdyz pujdou do spolecnosti,tak jim bude spatne,ze neco prijde a nevedi presne co.napriklad.
doplněno 28.01.12 20:26:Mel by jste chodit na terapie k psychologovi a tyto otazky mu klidne polozit,aby vam vysvetlil ,kde je ta hranice a jine rozebral s vami jine pocity co mivate.
Váš problém bude zřejmě sebevědomí. Na to není jednoduchá rada...
1/ Berte v potaz ten fakt, že nedostatkem sebevědomí trpí velké procento lidí. Ti, kteří mají sebevědomí nadbytek, mají většinou duševní problém
2/ Buďte si jistý, že lidé okolo Vás většinou vůbec neřeší jak vypadáte, jak mluvíte, jak chodíte...a když už, tak je to přechodná záležitost, kterou překoná jiná, během pár minut. Většina lidí je tak trochu sobecká a vážně řeší jen sama sebe
3/ Dělejte si často drobné radosti, tak aby jste se sám pro sebe cítil v pohodě (kupte si nové oblečení, v kterém se budete cítit dobře, dbejte na hygienu a úpravu - posiluje to morálku a sebecítění, stýkejte se často s dobrými kamarády...)
4/ Snažte se na život dívat s humorem, nadhledem a snažte se vyhýbat situacím, které jsou pro Vás stresující - eliminujte zlobu, závidění a zášt
5/ Nic neposílí sebevědomí tak, jako milující partner/ka, případně dobrý přítel... láska je lék skoro na všechny potíže (já vím, že toto nelze nějak organizovat nebo uspěchat, ale je dobré o tom vědět)
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.