Nejste přihlášen/a.
Ahoj, byl o tomto film a prý podle skutečné události. Když uspí člověka před zákrokem, dejme tomu před zákrokem, kdy se bude potřeba dostat do dutiny břišní, tak se může stát, že člověk pro ostatní je uspaný, ale on se nemůže hýbat, mluvit (akorát dýchat). A ten člověk, který je operován cítí a prožívá operaci, myslíte, že je to možné? A pamatuje si to až do smrti.
A ještě jeden dotaz ohledně smrti. Prý se stává, že člověk na chvíli umře a potom se probudí. Už bylo několik takovích případů a když se zeptali, co ten člověk viděl, tak každý člověk viděl tunel a ne konci růžové, nebo bílé světlo. A dříve, když se něco takového podobného stalo, tak člověka třeba pohřbili a když ho po 100 letech vytáhli, tak tam byly v rakvy škrábance (člověk se probudil). Myslíte, že tyto 3 věci jsou možné a pravdivé? PS je mi na tohle téma podle mě teprve 14 let. Předem díky
Vaši první otázku ohledně anestézie jsem pro jistotu konzultoval s kamarádkou anestezioložkou, pověděla, že se jedná o následující situaci - jste v určitém stavu vědomí na samém začátku operace, můžete slyšet co si povídají lékaři, ale docela jistě nebudete při vědomí ve chvíli, kdy do vás zaboří skalpel. To by bylo možné pouze v případě, kdy by anesteziolog pochybil a pokud by vám prováděli chirurgický zákrok třeba v dutině břišní, nejspíš by jste zemřel šokem, ale na druhou stranu - váš organismus by reagoval zvýšeným tepem, bouřlivou srdeční činností a anesteziolog by vás "douspal".
Co se týče problematiky zážitků ohledně klinické smrti, je to téma na velmi monoho informací, proto si pořiďte nějaké knihy od Raymonda Moodyho, ten se zkoumáním prožitků o kterých píšete zabýval. Jen ve stručnosti - máte pravdu, lidé tunel vidí, je popisován už od nepaměti, můžete ho vidět zachycený třeba na obrazech od Hieronyma Boshe z 16. století.
Třetí věc - pohřbení zaživa. To se bohužel opravdu stávalo a stává, někdy člověk upadne do stavu klinické smrti a pokud není dobře provedené ohledání těla, může být považován za mrtvého a pohřben. Dnes je to ale velmi, velmi vyjímečné. Pro zajímavost - jeden z našich šlechtických rodů to řešil tak, že zesnulým do srdce vráželi dýku.
Tohle je velmi smutné čtení. Je vidět, jaká je úroveň našich lékařu a dokonce i specialistů Nic z toho, co Vám kamarádka anestezioložka řekla, není pravda. Vědomí během operace nastává vyjímečně, ale děje se to! Uvadí se přibližně 1 až 2 případy na 1000 operací, ale různé studie dávají různá čísla. Vzhledem k tomu, jaké kombinace látek se používají, může nastat situace, kdy jse kompletně paralyzování, ale cítíte bolest.
"můžete slyšet co si povídají lékaři, ale docela jistě nebudete při vědomí ve chvíli, kdy do vás zaboří skalpel." Docela jistě nebudete. Ale s pravděpodobností asi 1 ku 1000 budete.
"kdy by anesteziolog pochybil a pokud by vám prováděli chirurgický zákrok třeba v dutině břišní, nejspíš by jste zemřel šokem" Ne.
" váš organismus by reagoval zvýšeným tepem, bouřlivou srdeční činností a anesteziolog by vás "douspal"" Tohle už je doopravdy amaterismus. Používané léky mohou omezit funkci autonomního nervového systému a proto se žádný z těchto příznaků nemusí objevit! Jak je možné, že tohle anesteziologove neví? Co je to na škole učí?
Je smutné, že naši lékaři jsou přesvědčení, že ví vše a očividně tomu tak není. Stává se, že pacient se probudí a snaží se například pohnout prstem - a lékař podá větší dávku paralyzujících léků, ale ne anesttika a tím znemožní další snahu pacienta volat o pomoc...
Ale nebojte se, pokud se Vám to stane, možná Vám dá nemocnice odškodnění... Tak 10 000 Kč. V lepším případě. V horším Vás pošlou do blázince, protože "Nic takového se rozhodně nemůže stát. My jsme lékaři a víme vše."
Co se týká první situace, věřím tomu. Sám jsem byl asi před dvaceti lety na jednoduché operaci, ovšem chirurgové začali o několik vteřin dříve, než začala celková narkóza účinkovat. Dodnes si pamatuji nejen bolest při prvním řezu, ale hlavně naprostou bezmocnost - člověk se nemůže ani úpohnout, ani zakřičet...
I druhé situaci věřím, klinická smrt je dnes už přiznanou možností...
Moje zkušenost- koma 8 dní - nevím vůbec nic, nic jsem neslyšela a necítila, umělý spánek 14 dní si nepamatujete vůbec nic ale při buzení jsem byla zmatená a probírala se týden než jsem věděla kdo jsem a kde jsem, vše mi v tom stavu zoperovali a nevím vůbec nic. Při narkoze u vytahování železa jsem slyšela jak doktor říká jdeme na to a já se nemohla pohnou ale volala jsem nééé já nespím a on říká klídek já zas tolik nespěchám-pak už nevím nic. Že se dřív člověk probudil a chtěl se dostat z rakve je doložené, dnes by se to snad už stát nemělo i když možné jse všecko.
S tím světlem je to zaznamenáváno opakovaně, leckdo go vysvětluje "nadpřirozeně", Moody to spíš dokumentuje než že by to vysvětloval, leč kloní se při nejmenčím k parapsychologickým závěrům. (Moody má ovšem širší záběr, popisuje i výpovědí, kdy člověk popisuje, že se jakoby ocitl mimo vlastní tělo a viděl se shora, jak ho třeba operují, nebo něco podobného. Ty výpovědi zní přesvědčivě, ale někdy zkoušeli i to, že pod stropem umístii nápis, vidielný jen shora, jako jestli ho ten dotyčný dokáže přečíst a po probuzení reprodukovat; zde se ale takhle objektivné nikdy nic nepotvrdilo.) A co se toho tunelu týče, četl jsem i fyziologická vysvětlení, prý to souvisí nějak s tím, jak jednotlivé funkce mozku vypovídají a případně fungují nesprávně. Ale vše je to takové nejasné; počtěte si tady: zenax.cz/..., to je ovšem jen jeden článek, více skeptický pohled z pozice vědy je v noskova.eu/.... Rozhodně je zde ještě mnoho nejasného.
No jo, při lucidním snění, mimotělních zkušenostech, astrálních cestách nebo jak jinak to ještě nazvat, má mozek k dispozici pouze ty informace, které při vědomí zná, i když si to třeba neuvědomuje nebo je nedává do takových souvislostí, nebo které dokáže odhadnout. Umí si představit sebe i svůj pokoj shora, ale třeba nemá možnost zjistit, kolik je hodin. Ani co je na tý ceduli napsáno. Ono s nápisy je vůbec problém, když už takový test dělali, měli se spíš ptát na barvu nebo tvar.
Já byl v naprostém bezvědomí - kómatu tři dny a nevím vůbec nic. Když jsem se probudil, nevěděl jsem kde jsem, jak jsem se tam dostal, co se stalo. Ale žádné světlo ani zvuky jsem nevnímal, ovšem nebyla to klinická smrt.. Rodina na mě prý mluvila, hladili mě po rukou atp. Ovšem nic jsem necítil. Bylo to, jako bych byl jednoduše mrtvý
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.