Nejste přihlášen/a.
Ahoj, mám chut odjet někam hoooodně daleko a už se nikdy nevrátit. Je mi 20 let, bydlím u rodičů (u matky) a začal jsem studovat VŠ. Doma se to nedá vydržet. Doteď jsem byl vždy přes týden v Praze ve škole a na víkendy jsem jezdil domů. Jelikož ubytování na kolejích stojí za nic, vždy jsem se těšil domů na horkou vanu, čisté WC, pohodlnou postel, atp. Bohužel téměř vždy když jsem dorazil domů, tak jsem se ještě ten den začal těšit do Prahy (každý pátek skončil hádkou). V úterý jsem jel z Prahy a jelikož jsem tam měl nějakou schůzku - přijel jsem domů až asi ve 22.00. Celý den mi matka naštvaně volala, kdy přijedu domů - já neustále říkal, že prostě nevím, že nevím jak to bude a že asi až dost pozdě. Furt jsem jen poslouchal at jedu opatrně a tak. Já si teda myslím, že je jedno jestli jedu v sedm nebo v deset, namrzlo může být tak i tak. Když jsem si to tak frčel domů a vzpomněl si co asi bude zase za přednášku, měl jsem sto chutí to napálit někde do mostu. Dnes jsem jel s kamarádem nakupovat dárky do většího města. Měl jsem tam sraz se spolužáky ze SŠ. Sešel jsem se s nima v kavárně a po 45 minutách jsem byl na odchodu (abych vše stihl). Přemluvili mě at ještě chvilku zůstanu, tak jsem se ještě asi 30 min zdržel, ale ostatní tam byli určitě několik hodin. Šel jsem rychle dokoupit ty dárky a ten kámoš mi řekl jestli bych nezašel na nějaký film do kina, které bylo v obchodním domě, kde jsme nakupovali, nejdřív jsem si říkal, že bych neměl, ale pak jsem si řekl, že furt jen něco dělám a v kině jsem byl naposledy před rokem a to ještě povinně se školou. Šli jsme tedy do toho kina i přesto, že jsem věděl, že doma bude zle. Hned jak to skončilo, tak jsme skočili do auta a pálili to domů. Asi 15 km před domovem mi volala matka, tak jsem jí to zvedl - už jsem cítil, že byla naštvaná. Po příjezdu domů jsem dostal vynadáno, že telefonuji za jízdy,...Chtěl jsem atmosféru trochu odlehčit, tak jsem jí ukázal dárky, které jsem koupil prarodičům a ostatním příbuzným. Opět to bylo špatně - proč jim prej něco vůbec kupuji, když si nic nezasloužej...zde mi už dochází opravdu slova. At udělám co udělám - je to špatně. Ráno jsem se zeptal jestli máme koupené nějaké minerálky na Vánoce. Bylo mi řečeno, že ne, protože to nenápadně zdražili (asi na 9kč/lahev) a že to nehodlá těm obchodníkům tolerovat a pokud uvidím něco za rozumnou cenu, tak at při těch dnešních nákupech něco vezmu. Zeptal jsem se co je rozumná cena a prej do 10kč. Důkladně jsem hledal a nejlevnější měli právě za 10kč. Nebral jsem to, protože jsem už slyšel jak jsem to neměl brát když u nás maj za 9 kč zdražený z 8kč a blablabla...Zase jsem dostal vynadáno, že jsem to nevzal. A zítra to prej musím někde sehnat za kolik chci a proplacený to nedostanu. Kamarád, který se mnou dnes byl má doma úplnou pohodu. Často ani nevědí rodiče, že je doma. Často se mi taky stane, že mi od matky přijde za jízdy SMS. Pokud bych jí neodepsal, bylo by zle. Pokud bych jí odepsal, tak jsem vůl co píše SMS za jízdy. Jednou jsem tu odpověď nechal napsat kamaráda (spolujezdce) Napsal tam, že teď vyjíždím. No a když jsem dorazil, tak jsem dostal vynadáno, jaktože jsem doma tak brzo, že jsem musel jet jako hovado. Od té doby musím u nás zastavit na okraji ulice a počkat tak 10-15 minut v autě a pak jakože přijet domů. Hrůza. Dnes mi bylo opět vyčteno, že doma nic nedělám (nedojdu s košem, nepřivrtám poličku,...). Já už nevím jak mám vysvětlit, že studuji, pracuji a stavím domek. Jo do domku jsem nacpal už asi 400000 kč. Je to jenom hrubá stavba - neobyvatelný a stojí na "společněm" pozemku ->neprodejný. Pokud ho budu dostavovat čeká mě asi tak 2 roky házení klacků pod nohy. Pokud se na to vykašlu - přišel jsem o 400000 kč, spoustu času, krve, potu a nervů a navíc se mi budou všichni vysmívat, že něco začnu a nedodělám. Má matka dlouhá léta nechodila do práce (invalidní důchod) teď chodila asi 2 měsíce na brigádu, takže jsem jen poslouchal, jak je chudák unavená a já dělám prd. Někdy mám tolik práce, že ani nemohu jít spát, tak to před ní musím tajit, protože by mě druhý den nepustila nikam jet autem abych asi neusnul. Jsem člověk, který se snaží chápat kapitalismus a žít v něm. Má matka to bohužel nechápe a proto furt jen nadává na všechny ostatní (politika, firmy, podnikatelé, já,...)
Myslete si o mně klidně, že jsem rozmaulenej fracek, ale já si o sobě nemyslím, že bych žil svobodně. Připadám si jak v "koncentračním táboře". Asi před minutou mi matka vtrhla bez zaklepání do pokoje se slovy:"ty ještě nejdeš spát?" Za poslední rok jsem nešel před půlnocí spát. Ona chodila už v deset dokud chodila na tu brigádu a byl klid. Teď už má zase energii. Jsem tak naštvanej, že se mi vůbec nechce spát. Co mě taky nejvíc naštve, když mi vyčítá, že jsem si něco koupil nebo žejezdím autem a že ona teda na to nemá. Já tedy taky nemám na její cigarety a kafe za 50kč na který chodí každý den s kamarádkou. Celej leden mám zkoušky a odevzdávat věci do práce, chtěl jsem s tím teď hnout, ale zejtra budu prej makat - to jsem zvědav co budu dělat. Stromeček zdobit nebudu i kdyby se zbláznila. Já žádnej nechtěl. A o štědrým večeru se budeme jak ko***ti tvářit, jak je všechno super a bez chyby... Boha s těma Vánocema.
Tohle je sice na dlouhé povídání ale ja to zkrátím.Úcta k rodičům a rodině je něco,co by člověk měl mít zakódováno v genech.Bohužel to tak není a člověk to teprve musí nalézt.Ve dvaceti máte život před sebou.Budete muset ještě hodně věcí překousnout.Dost mě děsí,to Vaše popisování problémů s maminkou.Všimněte si toho slova maminka...To je totiž úplně jiné slovo než matka.Matka je kus železa.Já se bojím,že jste ještě nedospěl.Jinak by jste nepoužil přirovnání o koncentračním táboře ve spojitosti s domovem.Nemáte vůbec ponětí o čem hovoříte.Pobavila mě ta zmínka,že chcete pochopit kapitalismus...V českém podání je nepochopitelný...K té stavbě domku,každý uděláme za život spoustu špatných rozhodnutí,tohle bude asi jedno z nich.Na závěr chci říci,že máte před sebou ještě hodně času,než pochopíte o čem život je.Snažte se najít na životě to dobré,přestože toho zlého je bohužel víc.A protože je zítra Štědrý den,přeji Vám i Vaší mamince aby jste k sobě našli cestu...
No, co k tomu napsat? Vaše matka se zřejmě nějak podvědomě nemůže rozhodnout, jestli jste ještě malý kluk (kterého je třeba hlídat) a nebo dospělý (který jedná samostatně). Na druhou stranu Vy mi připadáte, že jí to moc neusnadňujete. Řekl jste jí třeba, že jedete mj. na sraz a že se tedy vrátíte později v dopředu neurčitelnou dobu?
Smiřte se s tím, že ji už nepředěláte. A dokud budete bydlet u ní, vypadá to, že bude mít tendenci vše kontrolovat. Koneckonců věk 20 let taky ještě není zas až tak moc. Takže se s ní pokuste vycházet v dobrém a trošku ji "obrušujte" (občas třeba nechte mobil doma, vysvětlete jí, že 9 Kč je pořád nejméně v okolí apod.). A někam ji třeba vemte tím autem, ale dopředu s podmínkou, že na něj nebude remcat.
doplněno 23.12.11 00:48:Jo a takové to "už se nevrátit" a "napálit do mostu", to je hloupost. Komu byste tím pomohl? Buďte rád, že máte kam a ke komu přijet, i když si třeba zrovna moc nerozumíte.
Maminka má zřejmě jen jedno dítě - Tebe a je asi bez chlapa, vdova či rozvedená. Soudím proto, že o žádném tatkovi nepíšeš. Do práce nechodí a má plno volného času. Proto se až nezdravě upnula na Tebe. A ve všem se pitvá. Kdyby měla víc práce, něměla by čas přemýšlet o malichernostech.
Začni ji trochu vychovávat, ale nenásilně. Třeba, když Ti zavolá a Ty budeš za volantem, telefon neber. Pak jí doma rozumně vysvětli, že musí pochopit, že za jízdy jí volat nemůžeš a zastavit nebylo kde. Pokud má jen trochu IQ, pochopí to.
Ona je asi typ, který neví, co chce a nezavděčíš se jí ničím. Je fajn, že přivezeš ty minerálky, když máš auto. Jak by je táhla ona? Ale zároveň byste se měli o náklady podělit. Stejně tak mě zarazilo, že si prarodiče nezaslouží dárky. I když s nimi třeba ona dobře nevychází, měla by mít radost, že Ty ano. Tak proč Tě od toho zrazovat? Ona to neplatí.
Jinak si zase myslím, že pokud jste domluveni na nějaké době Tvého příjezdu a Ty změníš plán, třeba jdeš do toho kina, zavolej jí, že nastala změna. Neomlouvej se, jsi dospělý, jen jí prostě řekni, že kvůli kinu přijedeš o 2 hodiny déle, tak aby neměla o Tebe starost.
A pokud to nebude k lepšímu, začni jezdit domů jen občas, třeba jen jednou za 14 dní, místo každý týden. Pokud můžeš být na koleji i o víkendu, bude tam jistě volněji a budeš mít klid připravovat se na zkoušky. Doma bys takový klid neměl. Musíš ale oželet čistý záchod a čistou koupelnu, pokaždé je něco za něco.
Tak hlavu vzhůru.Jaga.
Naprostý souhlas s babuškou jaguškou. A ještě jedna věc: v Praze je spousta možností tzv. spolubydlení. Nevím, kolik platíte za kolej, ale zase když si vezmete, kolik ušetříte za každotýdenní dojíždění... pokud to na koleji stojí za prd, najděte si na netu odkazy pod heslem spolubydlení a přestěhujte se. Třeba budete mít kliku na spolubydlící a ani se Vám domů nebude chtít - jednou za měsíc stačí. A držím palce, vydržte, protože takové závislé matky, to je mor. Maminka bude s léty jen starší, bezmocnější a upřenější na Vás... ledaže by si našla příjemného pána, který jí zabere všechen volný čas, a bude pokoj.
Vykašlete se na nějaké koleje, to je opravdu děs, začněte chodit na nějakou brigádu a hledejte privát nebo nějaký podnájem, kde máte vlastní pokoj, čisté WC, vanu - prostě jako doma. Pokud se s matkou nesnesete, jiné řešení opravdu nevidím.
Jinak chápu, že studium VŠ je náročné, nicméně ani u nás doma to nefunguje tak, že přijedu, je navařeo, uklizeno, já sebou fláknu a nic nedělám, protože studuji. Naopak - máma má náročnou práci a bráška je trochu lempl:D, co nic dělat nemusí, tudíž přijedu (dřívě ze školy, teď z práce) a kmitám.
Máma mě i dnes, v mých takřka 25 letech posílá spát, že mám vypnout počítač atd. Sice Vaše matka je extrém, nicméně kamarádovi, jehož rodiče ani neví, že je doma, vůbec nezávidím. Že se o něj rodiče nezajímají a je jim fuk, co dělá - to mu závidíte?
Nejvíc sebevražd je o vánocích. Nezměníš mámu, nezměníš nadřízeného, sousedy. Ber to jako trénink, takhle to bude někdy víc, někdy míň. Zábavy se nevzdávej, to vede k vyhoření, učení není vidět jako práce, možná bys mohl mámě položit nějakou otázku, která tě čeká u zkoušek
Každá máma má o své dítě strach, když navíc jezdí autem. Ale, všechno má své meze. Promluv si s maminkou co tě štve, že ti nemá stále telefonovat, psát sms, že napíšeš, zavoláš ty, kdy přijedeš. Když se někde zdržíš, tak ji napiš sms, že přijedeš později. Taky, že když tě bude pořád buzerovat a nenechá volně dýchat, tak nebudeš jezdit domů, budeš to muset nějaký čas na kolejích přetrpět, aby si uvědomila, že to myslíš vážně. Vysvětli ji, že se na ní těšíš, ale ona všechno pos..ere, a že nemáš chut jezdit dom. At ti píše jen sms, když bude něco potřebovat, ale hovor nebudeš přijímat. Když to dodržíš, pochopí to.
Já nejezdím autem, ale když někam jedu s kámošem, tak se dohodnem, že až dorazíme na místo, tak zavolám. Zrovna tak dám vědět, kdy přijedu, ale raději řeknu o půl hodiny později, aby neměli doma strach.
Stromeček ustroj, jsou Vánoce, nedělej zase něco naschvál. Aspon ty svátky se snaž udržet v pohodě. Večer si sedněte a vyříkejte si to. Když to nepříjme a bude to pořád stejný, příště ji napiš, že nepřijedeš. Nebo jet za babičkou. Musí pochopit, že nejsi už její mazánek.
Vypadá to, že nemáš asi tátu, tak se pokus nějak s maminkou dohodnout. Pomáhat jí asi budeš muset, když jsi doma. Ten koš a přivrtat poličku, tak času moc nezabere a ona bude spokojená. Ale taky jí dej navědomí, že se musíš učit a potřebuješ klid. Pak bude záležet na ní, jak se zachová.
Hochu a ted si představ, že když se špatně oženíš tak tyhle kecy budeš poslouchat celý život. Radím ti matce dej ostře najevo, že s tím buzerováním nesouhlasíš a jestl ještě jednou s něčím začne tak ji opustíš. Zkrátka postav se jí. Možná že pozná, že už nejsi žádný utřinos a příště si dá pozor. To že tě porodila neznamená, že tě bude do konce života otravovat, buzerovat a peskovat. To jí řekni.
Ahojky. Tak jsem ten Váš příspěvek přelouskala a myslím si, že mamince by prospělo jít mezi lidi. Takto soustředí veškerou pozornost na Vás a je to až přehnané. Já bych si s ní promluvila a narovinu jí řekla, že je mi 20 let a potřebuji trochu ohledů, soukromí a svobody a že se nechci v jednom kuse hádat. Jinak, že další společné soužití není možné. Snad by pak pochopila, že má své chování změnit a že když na ní berete ohled Vy, měla by totéž dělat ona. Pokud se to nezlepší, nezbude Vám nic jiného, než se osamostatnit a žít si prostě po svém. Maminka musí začít respektovat, že jste dospělý a chcete si žít svůj život. Ono je všude něco, ale je třeba hledat kompromis, aby byl klid na obou stranách. Přeji vám oběma, aby se to brzy zlepšilo.
Jo, to je přesně moje máma :D (i když ne tak do extrému). Když něco neudělám, tak jsem líná a když to udělám, tak je to stejně blbě, protože je to jinak, než to dělá ona. Tohle mě děsně vytáčí (a pak se diví, že jí nechci pomáhat, když mě pokaždé akorát seřve).
Naštěstí mi nevolá "kde jsem" a "kdy přijdu", ale s tím bydlením u školy/doma je to stejné - vždycky se na privátě těším domů, ale jakmile přijedu, tak se do večera minimálně jednou pohádáme.
Nejhorší je, že nechápe, že studuji a mám práce nad hlavu, bohužel tato práce je téměř výhradně na PC, to znamená, že jsem lempl, protože když jsem na počítači, tak se flákám, protože přece "něco na počítači" není žádná pořádná práce. Pořádná práce totiž má hmatatelný výsledek a dělá se rukama (posekání dřeva atd.). Ale "tukání do PC" nebo "čučení do knížek" je zábava, kterou mám dělat ve volném čase.
A víte, co je na tom úplně nejhorší? Naše povahy. Mamka je děsná puntičkářka a cholerik, já naopak flegmatik jako hrom (s trochou sangvinika), takže to u nás vypadá tak, že něco udělám blbě/neudělám vůbec a máma na mě začne řvát. Já to neřeším, vyslechnu si ji nebo odpovím klidným hlasem, at na mě neřve, že to udělám za chvíli. To, že jsem klidná ji samozřejmě rozzuří ještě víc no a po chvíli se už hádám taky.
I když vím, že za její chování v podstatě může babička, která jí taky neustále něco vyčítá a všechno, co mamka udělá, tak je podle babičky blbě. Bohužel bydlíme všichni v jednom baráku, takže je to občas docela děs.
Přestože mám mamku strašně moc ráda a dala mi úžasné dětství, tak ty všední dny, které trávím bez ní, jsou částečně velká úleva. A od babičky tuplem, ještě nedávno mi řekla, že nemám právo na vlastní názor a at držím hubu (a když se ukázalo, že má rada byla oprávněná, tak se mi vysmála a řekla, že je to náhoda).
Takže to zatím neřešte. Funguje to tak prostě všude. Naše mámy milujeme i nenávidíme, ale bez nich by to prostě nebylo ono. Jen musíme vydržet, než konečně pochopí, že už nejsme malé děti.
Pro tohle prostě nemám pochopení. Jednak jde o blbosti a za druhé vaše chování neodpovídá věku. Čekáte, že za vás někdo promluví s matkou a vyřeší vám vaše problémy? Tak to asi nebude. Jednou budete muset vzít zodpovědnost a začít pracovat na vlastním životě. Prostě si s matkou promluvte. Řekněte, co vám vadí a co nehodláte tolerovat (přesně tak, říkám "tolerovat") a nedávejte jí žádné možnosti manévrování. Má-li trochu rozum, pochopí, že překročila mez a začne se chovat jako slušný člověk. Matka nematka, už jste dospělý a měla by tak s vámi jednat.
Všechny Vás moc zdravím a přeji Vám pěkné Vánoce. Vaše reakce názory mě trochu překvapily. Bál jsem se toho, že mi vynadáte za to, že si neumím ničeho vážit a že se děti v Africe mají daleko hůř.
Pokusím se reagovat na některé části Vašich příspěvků (rad):
SLOVO MATKA: Ano cítím ten rozdíl, ale od doby co se stýkám se svým kamarádem, který toto slovo používá běžně a nemyslí tím nic špatného, tak už to není pro mně tak hrozný (matka x maminka).
"KONCENTRAČNÍ TÁBOR" - tento výraz jsem dal do uvozovek, protože jsem věděl, že se to někomu nebude líbit. Chtěl jsem tím vyjádřit to, že mám pocit, že mi někdo neustále linkuje život. Např. minulý týden mi řekla: V sobutu se jede tam a tam". Řekl jsem, že tento víkend mám nabitý a že opravdu nemůžu. Stejně jsem tam jel aby byl klid a zápočet na který jsem se chtěl učit jsem samozřejmě nedal.
KAPITALISMUS JE V ČESKÉM PODÁNÍ NEPOCHOPITELNÝ - ano to je - já jsem tedy nezažil na vlastní kůži socialismus, ale nemůžu za to. Jelikož to znám jen z vyprávění, tak nehodlám hodnotit jaké to tehdy bylo. Co vím jistě je to, že kapitalismus přináší lidem možnosti, ale češi to nepochopili a proto nadávají na vládu. Neustále slyším řeči typu: "Za komunistu měl každej práci a jistotu" Většina lidí v mém okolí co zažila socialismus říká, že za komunistů to bylo lepší a že nějak neumí žít v současné době. Já říkám, že si nedokáži představit, jak mohl mít každý práci atp. O kapitalismu se učím od lidí, kteří ho chápou a žijí, tak jak se má => jsou to lidé z jiných kapitalistických zemí světa. Né z ČR.
JEDNO DÍTĚ A BEZ CHLAPA - to je pravda. I když se teď někdo rýsuje. Mám toho člověka rád a jelikož bych byl rád aby má mamka měla i jiný střed pozornosti, podporoval bych je nejraději všemi deseti. Na druhouu stranu ale mám chut toho člověka varovat, protože pokud to dají dohromady, tak ho lituju. Stejně z toho nic nebude, protže má mamka není schopna tolerovat žádné chyby.
OTEC - táta žije s někým jiným pár km od nás. Platí na mě alimenty ale jinak se o mě nijak nestaral. Řekl bych, že jsem po něm. Je to totální pohodář. Nenervuje se, všechno je v pohodě a nic není problém. Mamka je pravý opak a proto spolu asi nejsou. A proto to mezi námi vře. Štve jí když je ona na prášky a ostatní to prostě neřeší.
KINO - no tak to jsem jí vůbec neřekl. To bych ještě teď poslouchal jak si to mohu dovolit, když mám doma tolik práce.
SPOLUBYDLENÍ - v současné době mám na koleji hroznýho spolubydlícího. Vůbec nemluví - ani nevím jak se jmenuje. To je o důvod víc k odchodu na privát. Po této zkušenosti mám trochu obavy, jestli bychom si ale s někým úplně cizím rozuměli. Z tohoto důvodu jsme si chtěli něco pronajmout dohromady s ostatními kamarády z koleje, ale část z nich chce zůstat na koleji (prej "studentský život") a druhá část jsou srabi, protože to po první prohlídce bytu vzdali. No a je to taky trochu dražší. Na koleji platím cca 2600kč/měs
ZÁVIDĚNÍ NEZÁJMU RODIČŮ O KAMARÁDA - žádný extrém není dobrý, ale myslím si, že vzhledem k mé situaci je pochopitelné, že po něčem takovém docela toužím. Především, když spolu jednou za uheský rok zajdem třeba na pivo a jeho rodiče ani nevědí kde je a já musím během večera 3x odepisovat na SMS.
STRACH Z JEŽDĚNÍ AUTEM - každý má o někoho strach a to nejenom z ježdění autem. Myslím si ale, že to nemůžeme nijak ovlivnit. Co se má stát se stane a my se s tím musíme při nejhorším smířit. Vždy když někam jedu, tak musím prozvánět, jelikož nikdy nemám času nazbyt, tak na to většinou zapomenu. Mamka říkal, že nemá strach o mě, ale o to, že se na silnici mohl stát nějaký karambol způsobený ostatními řidiči. To je sice pravda a krásná výmluva, protože pokud jedu busem nebo s někým zkušeným tak prozvonění nevyžaduje. I přesto že jsem najezdil desetitísíce km chápu, že mé zkušenosti jsou v porovnání s řidiči s 20 letými zkušenostmi minimální, ale příjde mi to úchylné. To jako budu někmu psát SMS když dojdu s košem, jako že jsem v pořádku a nesrzilo mě zrovna protijedoucí auto?
ŠPATNÉ OŽENĚNÍ - tak to bych se okamžitě rozvedl. Pokud to neklape je rozvod na místě, a hlavně bych tu ženu poslal na férovku do pr...e.
Hodně z Vás říká, at řeknu na rovinu, že mě irituje a že to takto nemůže dál fungovat a že by to odstěhování nebylo špatné. Stejně to někdy musí přijít. Souhlasím, ale mám trochu strach z toho jak by to mamka brala, jelikož je sama, nemocná a zda by to zvládla, navíc si myslím, že by mě začala psychicky vydírat. Moje taktika byla vymyšlena, tak, že bych se odstěhoval nenápadně. Jen bych v podstatě nepobýval doma - živil se penězi z práce a třeba po půl roce bychom se sešli a řekl bych, že už "doma" vlastně nebydlím, tak že se přestěhuji úplně. Za tím vším by ale musel být nějaký důvod toho odstěhování. Asi by to měla být škola, ale že by ze mně byl pražák?
Jinak jak již někdo psal, má práce je také z 90 % na PC a z 10% v terénu => takže se taky údajně jenom flákám.
Také jsem si to přečetla celé. V některých chvílích mi to nápadně připomělo něco prožitého ve svém okolí. I takové můžou být vztahy v rodinách. Ačkoli ve Vašem případě je toho strašně moc a samá negativa. A že jste napsal dlouhou a podrobnou zpověď. Ale docela by mne zajímalo, jak jste si ve dvaceti letech, když, jak říkáte ještě studujete, uspořil 400 000 tisíc, které jste vrazil do toho domku, na kterém ještě ke všemu dřete. To se teda ani nezastavíte. Protože když normálně bydlíte na koleji a jezdíte domů pouze na víkendy, tak je to přímo nadlidské. To se té Vaší mamince divím, že je na Vás tak nepříjemná, když financujete stavbu, chodíte do školy a ještě si najdete čas na práci na té stavbě. To já bych takového syna brala všemi deseti. A myslím, že bych tady nebyla jediná.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.