Nejste přihlášen/a.
Dobrý den má sestra se vyučila zdravotní sestřičkou je vdaná má 2 děti Před dvoma měsíci nastoupila do LDN kde si jí začal všímat jeden pán ale nic nepostřehla.Jednou jí prý poprosil zda by mu mohla nakoupit protože tam není kde prý že ano.Vyměnily si čísla kdyby ještě něco potřeboval že at dá vědět po čase zjistila a i on že mají dost společného že když jí tam bylo ouvej on ju podržel pomohl jí a to samé i ona protože nikoho nemá.Jednoho dne se jí stalo že jí daly výpověd on to velmi těžce nesl plakal (protože si na ní zvyk a i ona to těžce nesla)hodně ju podržel i po vyhazovu než se z toho dostala.A protože v něm našla velkou oporu kterou u manžela nemá zamilovala se do něj (on už dříve)ted se to s ní táhne a neví si rady co dělat.Já se jí zeptala zda ho má ráda řekla že ano a že by si měla uvědomit že má rodinu neposlouchá mě a je zamilovaná až po uši .Dala mě nahlédnout do jejich zpráv je citlivý opravdu něžný ale je na vozíku můžete jí poradit co dělat?
doplněno 30.11.11 12:17:Děkuji všem za odpovědi já jí říkám to samé,její manžel ví že si píšou a jsou spolu v kontaktu ale zda vý i toto to netuším.Podle toho co jí píše to velmi těžce nese ten odchod že odešla z té LDN a miluje jí natolik že se jí vzdát nechce a chce bojovat jak mu to ale vysvětlit a neublížit?já jí poradila at se s ním sejde promluví si s ním že má rodinu že ho má taky ráda ale nejde to.Ten pán ale užívá nějaký antidepresiva a ona má právě strach aby se mu něco nestalo prý jí tam hodně pomoh vše zvládat a ona je mu tak nesmirně vděčná jáký on je že se právě do něho zamilovala
Láska je láska ale upozorním na jednu věc, velká spousta vozíčkářů jsou ve skutečnosti depresivní lidé a má problémy se sexem a nebo ho nezná vůbec, nepíšete proč je muž na vozíku, mě stačí to, že je o 27 let starší, v LDM (tak že nejspíš nemá rodinu) a hledá někoho kdo se o něj postará. Říkat ty sladké řečičky není zas takové umění a ženské na to slyší. Sestra je vdaná, má manžela a děti a měla by trošku přemýšlet zda rozbít rodinu a začít si s marodným dědkem. Omlouvám se, jsem sama na vozíku a tak vím o čem mluvím, varujte sestru před tímto vztahem, ona by se jen obětovala ale fungovat takový vztah nebude.
Přesně, jak to píše Liduš. Pán je nejen na vozíčku, je tam i velký věkový rozdíl./paní je třeba 30, jemu 57!/ Pokud by spolu začali žít, sex by určitě nebyl nic moc, pokud by vůbec nějaký byl. Děti by postrádaly výlety, procházky s rodinou, dovolené. Pokud na to byly zvyklé, že s rodiči někam jezdily, jistě by toho litovaly. Postižení , bohužel, bývají často popudliví až zlí. Neříkám všichni a stále, ale pramení to z toho, že si bolestně uvědomují svou bezmocnost a dávají to najevo třeba výbuchy vzteku.
Prostě ten život, na jaký byla paní zvyklá, by se otočil o 180 stupňů. Třeba jen taková maličkost, jako občasná návštěva divadla, plesu. Asi by žila jenom s ním doma a pečovala o něj. Prostě jen práce a péče a žádné sebemenší povyražení. On asi nikoho nemá, v LDN ta péče také není to, co rodinná a tak asi hledá, jak by se odtamtud vymanil. A kdo by se o něj postaral. Bojím se, že při té vší zamilovanosti bude myslet především na sebe a že je v tom i trochu sobeckosti. Asi i částečně proto navázal ten vztah. A paní mu na to skočí.
Vím, že srdci se nedá poroučet a v žádném případě na postižené nekoukám skrz prsty. Stačí vteřina a může se na vozíčku ocítit kdokoliv z nás. Ale co ten manžel? To je paní v manželství neštastná? Když má s mužem děti, žijí spolu...
Já bych jí radila, aby se tak rychle odmilovala, jako se zamilovala. Čekal by ji určitě opravdu daleko těžší život, než měla dosud. A také nemá právo přitěžovat dětem. At uváží všechny klady i zápory, ale opravdu bych raději zachovala fungující rodinu, než šla do nejistoty a děti stáhla s sebou. Jaga.
Co na to říká manžel? Ví o tom, že je paní zamilovaná a do koho?
Jaguš k tomu není co dodat. Všichni postižení mají často depku, jsou popudlivý a sobečtí. Ano i já, taky říkám proč když jsem mohla jsme nemohli tam či onam ale jezdili jen makat na chalupu, proč jsme každý rok byli v Chorvatsku u moře (jen v Chorvatsku) a když nemůžu tak jedeš do Egypta all inskluziv, do Řecka a jinam. Proč když já jsem život obětovala rodině a Tobě ty teď nechceš ten svůj žít tak jak můžu já. Ovšem pak si já uvědomím, že to přece nejde a ten druhý to nezabalí jen proto, že já nemůžu. Je to dost náročné smířit se s tím, že třeba sex hledá ten zdravý jinde. Paní neví do čeho chce jít a jestli jí někdo nakukal, že na vozíku je super, plnohodnotný život tak lže. Zjistí to velmi rychle a pak už nebude mít možnost své manželství zachránit.
Vozík není překážkou k tomu, aby se dva milovali.
Mluvila vaše sestra s manželem o tom, co jí ve vztahu chybí, co by chtěla změnit? Pokud ne, její manžel nemusí mít ani páru o tom, že je něco v nepořádku. A přiznejme si, někteří muži jsou trošku "citově natvrdlí" a některé věci se jich tolik nedotýkají. Nejsou tak emotivní jako ženy. Být vaší sestrou, tak se nejdříve snažím změnit doma komunikaci vůči manželovi. At si udělají pěkný večer a sestra mu povypráví, jak se cítí, co jí chybí. Stejně tak ale musí vyslechnout manžela. Třeba oba strádají, ale nedokáží o tom mluvit. A sestra taky musí počítat s tím, že některé povahy prostě nejdou přehodit na jinou výhybku a nebudou fungovat jinak. O tom je vztah... tolerance a ústupky. Kdyby všichni byli stejní, svět je nudný.
Až tohle bude mít za sebou, teprve pak bych začala uvažovat o druhém příteli. Je sice na vozíku... ale dneska jí to ještě může připadat OK. Až jí bude padesát, jemu bude 77. Zamýšlela se i nad tím?! Sice se říká, že věk nehraje roli... jenže jednou začne. Co bude sestra dělat potom? Víte, momentálně neuvažuje hlavou... te´d jí přijde bližší člověk, který ji chápe. Ale stačí to pro vztah? Zná toho pána natolik, aby si mohla říct, že s ním chce být po zbytek života? Z pána se může vyklubat despota a frfňa (ale taky nemusí). To pak půjde s prosíkem za manželem, aby ji vzal zpátky?
Nikomu nepřeju nic zlého, ale ne nadarmo se říká ... každý svého štěstí strůjcem. Bohužel, platí to i obráceně.
Pokud pán bere antidepresiva, tak od toho bych utíkala velmi rychle. Chápu, že si lidé s depresemi neporadí a někdy je nutná léčba. Jenže to je velmi ošemetné. Nepřála bych vaší sestře nic zlého, ale jednou se může stát, že si pán léky zapomene vzít a ukáže ji svoji druhou stránku. Sestra pak bude velmi nemile překvapená.
A jestli už teď má strach, že by rána ranila... tak to není o lásce. To je soucit - prosím nezaměňovat! Pán na ní teď bude viset a deptat ji tím, jak ji miluje a bude o ni bojovat, atd... Víte, ono se to těžko popisuje, ale pokud se takový člověk nalepí na někoho, kdo není zrovna silná osobnost, tak ho dokáže psychicky vycucat do mrtě kostí. A může se přihodit, že to sestra pak dotáhne sama až k psychiatrovi, protože to nebude zvládat. Sestře radím, at pánovi napíše nebo se s ním sejde a řekne mu svůj názor. Pak být jí, vyměním simku v telefonu a nechám to osudu.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.