Problém nebo jiná ženská? Jak se zachovat?

Je mi 23 a s přítelem jsme spolu skoro 2 roky. Vím, že přede mnou měl holku, co ho podváděla a nedělal/i nic, že chodili do hospody a klidně i hrál automaty. Možná je to i tím, že je povoláním číšník, resp. hospodský.
Co jsme spolu, tak jsme sice taky hodně chodívali se bavit a pit, ale nikdy to nebylo tak, že jinde jsme nebyli nebo že by nedokázal odejít se mnou domů, být na mě sprostý atd. Sám mi kdysi řekl, že měl problém s alkoholem a automatama, ale že když budu vědět, že se mi to nelíbí a že o tom ví, nebude to dělat a opravdu to za celou dobu bylo vše v pořádku.
Když jsme spolu začali chodit, vyřizovala jsem hypotéku na byt a před rokem a půl jsme se přestěhovali a on měl ze všeho strašnou radost, že prý chtěl mít vždycky takto svoje bydlení, svoje místo. Ikdyž pak brzo na to přišel o práci a viděli jsme se pořád snad denně celou dobu, klapalo to, i když já ho živila atd. Překonali jsme to. Celé 2 roky pořád opakoval, jak mě moc miluje a že neví, co by beze mne a pejska, co mám, dělal. Sice párkrát za celou dobu šel někde s kamarádama a zapomněl se, ale vždycky přišel s omluvou, kytkou atd.
Asi před 4 měsíci jsem zase o práci přišla já a celou dobu zase podporuje teď on mě.
Jenže před měsícem a půl jsme měli větší finanční problém a on nejspíš ho chtěl řešit opět automatama, takže i když asi 6000 vyhrál, což se nám hodilo, řekla jsem, at to už nepokouší. Pak ale jednou v noci, kdy jsme přijeli domů, šel se psem ven a i když slíbil, že do hospody nepůjde a nebude hrát, šel.
No a stalo se to, že vyhrál ze 2tis. 160tis. První, co mě napadlo, ale nebyla radost, ale to, že by se z tohoto mohl stát spíš problém _ peníze se utratí a on tam pak bude házet výplatu za výplatou. Snažila jsem se v té chvíli aspoň trochu radovat a když mi řekl, že je budu mít radši na starosti já, myslela jsem, že si vše uvědomuje.
Jenže pak se to stupňovalo tak, že chtěl pořád a pořád utrácet za blbosti a já chtěla něco ušetřit, aby se předešlo další finanční katastrofě. No a to byl oheň na střeše _ protože jsme se začali strašně hádat _ snad týden v kuse kvůli penězům.
S penězi to skončilo tak, že nakonec jednou zase jel za kamarádama a v noci přijel a z trezoru vzal 60tis. a projel je zpátky v automatu. Ráno, co přijel, se na mě ani nepodíval a jen řekl, že zbytek peněz je mých. Už se ani neomluvil, ani kytka, nic. Byla sem jak opařená a naštvaná, že už se ani nesnažil se omluvit atd. Nakonec jsme to však nějak vyřešili, že se bude snažit a šetřit a dělat vše, aby to napravil.
Jenže pár dní na to zase přestal chodit z práce a trvá to už asi 3 týdny. Cca před týdnem jsem ho až osobně vytáhla z hospody, kde pracuje, kde byl samozřejmě uplně ožralý. Snažil se omlouvat apod a když jsme přijeli domů, promlouvali jsme o tom, řekl, že neví, proč to dělá, že se z něho stal takový blbec a že nechce ani mě ani mámě ubližovat, at ho vyhodím z balkónu nebo ho zabiju nožem atd. Byl asi uplně na dně a poprvé za tu dobu, co jsme spolu, brečel.
Řekla jsem, že ho miluju a jestli má problém, pomůžu mu, i ostatní, jen musí říct a postavit se tomu, snažit se. Řekl, že chce, že takto nechce fungovat... Ale od té doby prostě to zase provedl, že jednoduše nepřišel z práce domů. A teď 2 týdny je pravidelné, že, když jde druhý den do práce, domů přijde. Když má ale pak volno, z práce nepřijde. Nezavolá, nic. Až do tohoto týdne jsem snažila na něho netlačit a normálně čekat, až přijde sám si promluvit, normálně mi z práce volal, pohoda _ jak se máš atd, miluju tě apod. I teď min. neděli, telefonát, že přijde brzo, dáme si snídani atd a nepřišel. A já si pak řekla, že ho budu týden ignorovat _ nevolat nic a přišel ve čtvrtek, nechal mi na stole peníze, co jsme potřebovali zaplatit hypo a s tichým ahoj odešel do práce.
Ještě teda v pondělí v noci jsem byla s kamarádkou posedět a v 1 ráno jsem mu na doporučení bez vzteku napsala sms, at se mi ozve, kde je, že chci být s ním. Pár minut na to mi vzal telefon, že je u kamaráda, ale at nejezdím, že ráno přijde a promluvíme si. Na mou otázku, jestli tam má jinou, mi řekl, že ho snad znám, že to vůbec, že miluje jen mně. Ale v úterý nepřišel... tak jsem se od té doby neozvala ani já.
- - - - - - - - - - - -
Nevím, co si o tom myslet, vyhýbá se konfrontaci a já zkusila všechno, aby přišel sám. Ale nic. Všichni o něm říkají, že není typ, co by podváděl, spíš, že něco provedl a bojí se přijít mi na oči.
Můj kamarád mi zase řekl, že možná už to chce skončit, ale dělá to tak, abych to ukončila já, nebo že má jinou...
Ale mně to vše nesedí, proč by mi sám od sebe říkal, že mě miluje a že chce se mnou být a poprvé brečel a litoval, když by se mnou nechtěl být?! On byl už od začátku takový, že když něco provedl, bál se a nikdy se moc neuměl bavit o svých problémech a pocitech...
Nicméně jsem se rozhodla, že ráno, až bude zavírat, za ním půjdu do práce a na férovku budu chtít vědět, co se děje a neodejdu, dokud mi to nevysvětlí, at vím, na čem jsem atd.
Kdybych ho neměla tak ráda, dávno mu sbalím věci a vykopnu ho, jak mi hodně lidí radilo, ale zase nejsem taková svině, abych při prvním problému náš vztah pohřbila a hlavně, když mě i teď finančně dotuje, to je taky těžké. Co myslíte Vy?