Přestávky v práci pro diabetiky

Ringo, Vaše 2 poslední otázky mě šlehly, jako rány bičem. Mám cukrovku, no a co? To nás mají svézt všechny někam do rezervace za ostnatý drát a tam nás ponechat svému osudu? ID Vám dneska na cukrovku nedají, práce se hledá obtížně i zdravým, a i diabetik chce žít. /a navíc musí jíst, pít, platit nájemné, vodné, energie, benzín, pojistky... a řadu dalšího/. Opilec a kuřák si svoji neřest hýčkají zcela dobrovolně, já jsem si cukrovku dobrovolně nezvolila. A v tom je velký rozdíl. Pochopím, když někdo nechce zaměstnat fetáka či opilce, ale nezaměstnat diabetika, který za svou nemoc nemůže, to už je vážně diskriminace.

Já jsem si cukrovku nevybrala, ale zdědila. Můj děda zemřel na těžkou formu diabetu, bylo mu pouhých 47 let. Jeho dcera /moje matka/ si píchá inzulín 4 x denně. Tak co jiného jsem mohla čekat já?

Pokud mi někdo nevěří, nepřeji mu nic zlého, ale přála bych mu měsíc - JEN POUHÝ MĚSÍC! žít s cukrovkou. Aby se několikrát denně píchal do prstů, měřil si glykémii, píchal si inzulín, dodržoval dietu, která stojí dost peněz, platil velké sumy za léky a pomůcky, zapomněl na cukrárnu. Nejlepším učitelem je zkušenost a pokud by někdo za ten měsíc poznal na vlastní kůži, co cukrovka obnáší, pak by snad uvěřil.

Podle lidí, jako jste Vy, bych se asi měla nechat dát dobrovolně stít na návsi pro výstrahu všem ostatním diabetikům, aby si moc nevyskakovali a nechtěli snad DRZE, aby je někdo zaměstnal. To zas budu mít den na draka, když jsem se hned ráno tak rozpálila. Jaga.

Tento příspěvek jsem chtěla vložit hned za 1. odpověď - pro Ringa, nevím, proč mi to skočilo až sem dolů. Omlouvám se.

Někdo má cukrovku vrozenou, ne vlastní vinou, ale jsou i takoví, co se k cukrovce prožrali. Znám jednoho, co si radši bude píchat ten inzulín, než aby se začal hýbat a pár kilo zhubnul. Tam je to srovnání s opilcem nebo narkomanem na místě.

Přečtěte si diskuzi pořádně, já nikde diabetiky nehaním, jen zdůrazňuji, jak by k tomu zaměstnavatel přišel platit jim přestávky na jídlo. Proč by je pak zaměstnával? Vzal by si zdravé lidi kteří dělají bez přestávky.

No, podle mne je to celkem jasné - zaměstnavatel musí zaměstnancům přidělovat takovou práci, aby je neohrozil na zdraví. Tedy diabetikům by měl umožňovat častější přestávky na jídlo. Pokud na pracovišti častější přestávky nejsou možné (viz třeba ta práce u pásu), je věcí závodního lékaře (kterého má mít každý zaměstnavatel a který má znát podmínky práce na pracovišti), aby takového uchazeče o zaměstnání při vstupní prohlídce nepotvrdil jako pro zaměstnání vhodného. Přestávka na jídlo je ze zákona neplacená, takže nevidím důvod, aby diabetik měl své přestávky placené.

Já Vás chápu, samozřejmě beru, že diabetik nemůže mít PLACENÉ přestávky na jídlo. I kdyby se našel zaměstnavatel, který by byl ochoten mu je poskytnout, mezi spolupracovníky by to jistě dělalo zlou krev a přestávky by pak chtěl každý. V tom máte pravdu. Já bych byla měla zájem klidně i o ty neplacené, jen na pár soust, bohužel, třeba při té pásové výrobě nešlo ani to. Za 8 hodin práce jedno jídlo /oběd/ a tak jsem si to pořádně zhoršila. Jenže dneska musíte brát jakoukoliv práci a ještě si říci: zaplatpámbu za ni , že je. Člověk si nemůže vybírat a chtít navíc, aby někde přihlíželi k jeho zdravotnímu stavu. Jaga.

PRO RINGA.

To je sice pravda a ve všem s vámi souhlasím, ale kolik prací je takových, kde nemáte čas strčit do pusy pár soust? V celku málo, to si přiznejme. Nějaká ta pásová výroba, provoz kde je citlivě hlídána bezinfekčnost a provoz s velkým soustředěním. Všude kde jsem dosud dělal - a že toho bylo dost - se dalo nějak pojíst během pracovní doby. Obzvlášt když si to nějak přednachystáte. Ještě jednou opakuji že proti cukrovkářům nic nemám a asi mě to i čeká, protože oba rodiče mají silnou cukrovku, ale odpovídal jsem hlavně na to, zda je zaměstnavatel POVINNEN umožnit PLACENÉ přestávky na jídlo.

Jsem rád, že si rozumíme, ale vykládejte kuřákovi, že kouřit nemusí. Můj otec je taky na inzulínu, je to těžký úděl.

Jsem diabetik a přestávky na jídlo nevyžaduji.Ono to píchnutí inzulinu není po 5ti minutách,jde to udělat v přestávce normální.Pokud jde o tu trošku jídla aby nebylo člověku špatně,lze si nachystat dopředu kousky na jedno polknutí.Jde to běžně při práci a nikoho to nezdržuje.

Děsi, s těmi nachystanými kousky na jedno polknutí, jak píšete, je to dost ošemetné. Záleží na tom, kde člověk pracuje. Taková úřednice či vrátný si ten kousek může pokaždé sníst. Ale z důvodu nedostatku jiné práce jsem dělala i dělnici na montážní lince u Japonců. Výroba autorádií. Podmínky víc než přísné, stáli jsme u linky v řadě jako krávy u žlabu, hluk, špatný vzduch a směli jen makat bez zastávky. Jinak okamžitě vytýkací dopisy, strhávání peněz , propouštění. Přísný zákaz cokoli na lince sníst, nebo se napít. To neexistovalo. Byli jsme pod neustálým dohledem, nevím, kam bych si ten kousek na jedno polknutí schovala a jak ho pak propašovala do úst, aby naše zlá vedoucí s přezdívkou "Pittbul" nic nezpozorovala. Napít jsem se mohla jednou za směnu, při obědě. A to jsem se zase bála napít se víc, protože nás pak odmítali pouštět na záchod. Takže jsme trpěli dehydratací organismu. Kdo nezažil, těžko uvěří, že tomu tak někde je. Jeden z kolegů dostal padáka na hodinu, protože měl narozeniny a nabídl na lince ostatním po bonbónu.

Odejít si na mimořádnou přestávku na snědení něčeho, byt jen na 5 minut, také nešlo. Pás jel pořád a kdo by tu chvíli dělal místo mě? Nakonec se mi diabetes zhoršil natolik, že mi lékař nařídil tam skončit.

Není příjemné žít s diabetem. Proto mě dost rozesmutnilo, když tento problém rádce výše přirovnává třeba k opilcům či kuřákům. Nebyl to zrovna štastný příměr. Opilec se ožere dobrovolně, cukrovku si ale dobrovolně nevybírá nikdo. Vím o čem píši, žiji s diabetem a nikomu bych to nepřála. Jaga.

babojago,vaše zaměstnání těžko zvládal zdravý člověk,tam bych nebyl ani směnu,myslel jsem takovou práci,kde jsou normální lidi.Na to jsem tedy asi měl štěstí.