Osobní život mládeže v domově dětí

Pokud máš na mysli žití v Dětském domově, jinak v Děcáku, tak ti povím, jak to vypadalo před 50 lety. Byly tři ložnice dětí. jedna pro kluky od 1 - 9 třídy a dvě ložnice pro holky. jedna pro ty menší, tak od 1 - 6 třídy a druhá pro ty větší, prostě od doby menstruace šlo děvče mezi ty větší. Obě dívčí ložnice měly dveře do místnosti, kde většinou přes den sedávala paní, co opravovala prádlo, ale také tam byly dveře vychovatelky, která měla službu a tak by viděla, kdyby někdo přecházel z pokoje do pokoje. Kluci měli dveře do chodby, kde stály skříňky, kde měly děti věci, vždy po dvou. Na konci chodby byla vlevo koupelna a v pravo WC. Jít v noci na wc přes celou studenou chodbu nebylo příjemné. Denně jsme se ráno myli do půl těla v umyvadle a večer taktéž v umyvadle. Jednou za týden bylo koupání. Malé děti ve vaně, ty koupala vychovatelka a větší se sprchovaly ve sprše. Byla jedna velká společná místnost, sloužila, jako jídelna, herna i učebna dohromady. Žádné koberce, žádné záclony, mříže na oknech, byli jsme v patře. Na tuto společnou místnost navazovala velká kuchyně, kde se pro nás vařilo a jídlo se vydávalo okýnkem. Také jsme chodívali do kuchyně někdy pomáhat. Každý den, kdo měl z dětí službu, jel s vozíkem do obchodu, kde byly pro Děcák připravené rohlíky, chleba, máslo a drobnosti. Pokud bys měla chut na bonbony, nebo na čokoládu, nebo na nanuk, tak sis musela nechat chut zajít, nebot nikdo nedisponoval žádnými penězi. Ale měli jsme obrovskou zahradu, tam jsme denně chodili a hráli si s balonem, na schovku atd. Jít ven, nebo v neděli do kina na pohádku? To nebylo. Televize také nebyla, to až později. Nevím, jak to chodí nyní, ale já to prožila, tak jak píšu i s mým mladším bratrem. Děti se mezi sebou často popraly, i nějaká facka byla od vychovatelky, a tak nezbylo, než v noci bulet do polštáře, aby to nikdo neviděl. Taky se některé děti počurávaly a to byl pak ráno kravál. Ach jo, kdo má rodiče a rodinu, ani neví co má. - stařenka

Stařenka má pravdu! Nikoho nestraší. To je ta lepší varianta, Děcáku, alias Dětského domova. Pomoc v kuchyni, to bylo za odměnu, tam se dala získat i nějaká dobrá mňamka na zub. Jídlo bylo dané, že by bylo nějaké dobré, to se říct nedalo a hodně to už vůbec ne. Na procházku se chodilo ve štrudlu, každý musel držet provázku. Zastavit na povel. Když někdo si něco roztrhnul, dostal výprask. Oblečení bylo nuzné, když nebylo z domova od rodičů. Nyní v Dětských domovech, dostávají oblečení, které je zajištěné, na tržnicích a podobně, tak že nehrozí, že v zimě děvčata mrznou v punčocháčích a nízkých botách se brodí ve sněhu. Ve škole děti z Děcáku, to byl vyvrhel. Přála bych dnešní mládeži, která si stěžuje, že ve 14 letech nemá kapesné, pěkné oblečení, musí pomáhat doma rodičům, přála bych jim strávit v nynějším Dětském domově jen dva měsíce. Každý by přijel domů, sekal by latinu, každý den by uklízel svůj pokoj, chodil nakupovat, luxovat, vynášet koš. Děkoval by za dobré jídlo, svačinu. Nyní to každý bere jako povinnost rodičů.

Ještě jsou Dětské domovy, pro všechny děti.

Určitě podle domovního řádu.

Myslím si, že vás to zajímá proto, že tam asi možná jdete - Takže - je to tam asi v jako normální rodině.

Velká část dětí v dětských domovech je romského původu, tím tam vzniká poměrně drsné prostředí (bojí se jich i vychovatelé). Život tam je každodení boj, prosadit se v kolektivu, nestat se obětí šikany..

Existuje vůbec "domov dětí"? Domnívám se, že existují pouze diagnostická centra pro mládež (dříve tzv. polepšovny) a dětské domovy pro sirotky, kde jsou děti a mladiství do 18 let. Sex tam určitě není povolen.