Nejste přihlášen/a.
Mám docela vážný vztahový problém a už skutečně nevím, jak jej řešit. Mám obavy, že nejsem po tolika útrapách a bolestech v minulosti vést normální vztah. Mám přítelkyni, kterou hluboce miluji, ale přesně tato láska je centrem všech mých vnitřních obav. V jednom kuse se strachuji, že ji ztratím, že ji omrzím nebo že už mne nemá prostě ráda. Vím, že mít tyto pocity v 21 letech je poměrně abnormální a měla bych si spíš života užívat, ale nedokážu být štastná, zkrátka se v jednom kuse jen užírám tím, že co když se se mnou zrovna dneska rozejde? Vím, že se takto žít nedá, ale není to stav, který bych si navozovala dobrovolně. Snažím se kidnit a nekomplikovat to, ale mám ji až moc ráda na to, abych ji ztratila, nikdy jsem nepoznala nikoho, kdo by mi vyhovoval víc, ale děsím se toho, že bych v těchto depresivních stavech, kdy se mi špatně usíná a mám pocity na zvracení, měla být ještě několik dalších měsíců. Mám ji ráda, nechci se s ní rozejít, ale taky ttakhle se trávit dny nedají...
Ahoj, mela jsem stejny problem... je potreba si uvedomit, proc mas tyto pocity. Je to zrejme z te bolesti, kterou uvadis. Vi o teteo bolesti partnerka? Za prve se rika, ze sdilena bolest je polovicni bolest, a za druhe je pomerne osvobozujici rict partnerovi, ze mas strach, ze te opusti co uz te nema rad, protoze jsi to v minulosti zazila hodnekrat.
Citlivy partner tohle pochopi, ovsem nesmis ho tim donekonecna dusit... ono prave ta zavislost a ruzne paranodni strachy (casto nicim nepodlozene), jsou casto pricinou rozchodu. Pokud mas skvelou pritelkyni, ktera ti dava najevo, ze te miluje a je s tebou rada, je nutno tyto paranodni predstavy vytesnit z hlavy, a to klidne rizenou terapii ci psychologickou lecbou. Samo od sebe nic nezmizi...
Martina to napsala úplně skvěle! Neměnila bych ani slovo.Ale! Ale nedá mi to, musím doplnit pohledem ze strany, která až zas tak není na první pohled patrná. Láska je je nádherná a každý z nás si přejeme být milován. Jenže, jestliže se pro někoho takový vztah stane smyslem života, toho milovaného udusí! Doslova zaživa udusí. Jakmile nebudete mít svůj život, náplň, koníčky, zájmy, nebudete se snažit růst, vzdělávat se, rozkvétat a náplní vašeho života se stane ONA, je to špatně. Za chvíli vaše partnerka ztratí k vám obdiv, úctu a pod neustálým přílivem vašich citů se začne dusit. Začne pocitovat vaši lásku jako závaží a hledat, kde nechal tesař díru. Je potřeba žít si svůj život krásně, plně, nevím jak to říct. Barevně? Tak, aby vaše partnerka byla hrdá na to, že ji milujete a že ona miluje vás. K partnerce být velkorysá, protože, ikdyž jí na tom budete držet ruku, udělá to mezi prsty. Dát ji prostor, ve kterém může svobodně žít a svobodně se s láskou k vám vracet. Neuduste ji! Přeji vám oběma hodně štěstí a laskavý osud.
Nó,to se opravdu nedají,stále se jen užíráš a užíráš,až tě to sežere duševně i psychickyPokud,jak říkáš,jsi na ni tolik závislá,a tolik ji miluješ,tak dělej vše pro to,aby jsi ji neztratila,zkrátka a dobře,žádný vztah není jednoduchý,a zároveň když člověk získá tu svou vysněnou lásku,tak ji musí velmi dobře opečovávat,starat se o ni jako o květinku,aby mohl ten vztah řádně a hluboko zakořenit a vzkvétatMusíš vymýšlet řekněme denodenní radosti,i přesto,že budou malé,z takových se totiž život skládá,ovšem pozor,nikdy se ve vztahu neponižuj,aby se z tebe nestala submisivní slepička,která dělá vše nej,a to pouze pro udržení vztahuZeptej se také na její názor do budoucna,promluvte si o tom,zda to má smysl,vždyt jste přece jen ještě velice mladé,možná si později budete klást naprosto jiné dotazy typu úplná rodina s dětmi,atd.,atd.Tvá závislost na ni je patologická,a to není dobré,očividně máš v hlavě jenom ji,že?Zkus se nad sebou zamyslet,a začni si nalézat nějaké kratochvíle-záliby-koníčky,aby jsi získala jiné a širší rozměry bytí.Jdi toho,uleví se ti,uvidíš.Hodně štěstíA Slunce v duši.
Pořád to říkám - zamilovanost se velmi opěvuje, ale ve skutečnosti není moc o co stát. Čas je rozhodně na tvé straně, i ta největší zamilovanost po (nedlouhém) čase odezní a konečně je prostor na skutečně pěkné city Jen to musíš nějak přežít... a nenechat se moc poničit, protože po příliš zničující náklonosti nezřídka následuje skoro odpor k tomu, kdo takové porobení způsobil (ale nezapoměň - ona za to nemůže, opravdu ne! ). Dovedu si představit, že jsi to neměla lehké a určitě se pořád ještě setkáváte s blbama, co o toleranci slyšeli možná tak v rádiu... a tím spíš může vzniknout sklon se upnout na někoho, s kým je skvělé být.
Krok jedna: I KDYBY, ona není jediná na světě. Bolelo by to hodně, ale nakonec by z toho byl kus cesty odněkud někam; a je lepší se poučit, než nechat poničit.
Krok dva: uvědomit si plně a cele, že ona s tebou JE, takže s tebou být CHCE, s takovou, jaká jsi.
Statisticky vzato, pravděpodobnost, že spolu v tomhle věku zůstanete, není extra velká. Přesto tu ta možnost je. Máš obrovskou výhodu v tom, že je vedle tebe holka a ne chlap - můžeš si o tom s ní zkusit promluvit a máš mnohem větší šanci, že to pochopí a přijme tak, jak má. Ne ji vydírat citově, aby cítila povinnost tě ujištovat o své lásce, to je opravdu něco, co odradí. Ale mohlo by to pomoci, ledacos si vyjasnit. A nechat to plynout... plynout... a plynout. Podívat se dopředu a říct si, další nervování si nechám na pátého ledna, protože teď k tomu není důvod a uvidí se, jestli pak bude.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.