Výhružné dopisy - co s tím?

Určitě na Českou policii, tento paragraf se dá použít prakticky na všechno. A funguje to.

§ 354 Nebezpečné pronásledování

(1) Kdo jiného dlouhodobě pronásleduje tím, že

a) vyhrožuje ublížením na zdraví nebo jinou újmou jemu nebo jeho osobám blízkým,
b) vyhledává jeho osobní blízkost nebo jej sleduje,
c) vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací, písemně nebo jinak kontaktuje,
d) omezuje jej v jeho obvyklém způsobu života, nebo
e) zneužije jeho osobních údajů za účelem získání osobního nebo jiného kontaktu,

a toto jednání je způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jemu blízkých, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až tři roky bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
a) vůči dítěti nebo těhotné ženě,
b) se zbraní, nebo
c) nejméně se dvěma osobami.

Dnes se toto jednani povazuje za nezakone proto vzit dukazy nahlasit na policii podat trestni oznameni a dotycnej pokud ho shledaji vinnym dostane trest otazka jakej...

Už jste s tím někde byli? Zkuste to napřed na obci.

"maujenka", už Vám poradili nade mnou. Já Vám jen napíšu, co se mi přihodilo. Je to již 15 let nazpět, tosyn jezdil na motorce /50/, asi pionýr, nebo, jak se to jmenuje. Potřeboval nějakou opravu, či údržbu, kterou mu dělal jeden pán. Při placení došlo k navýšení ceny, no okomentovala jsem to, ale zaplatila. Pak přišlo pár výhrůžných telefonů od syna toho opraváře, to jsem praštila sluchátkem. Nedávno jsem se dozvěděla, že ten mladý, co vyhrožoval je ve 40 letech naprostý invalida, postižený mrtvicí. Je mi ho líto a nepřeji mu to, ale kdoví proč se mu to přihodilo. Možná, že zde platí to, že Boží mlýny... - stařenka

Stalo se mi to před lety a nikdy bych si nepomyslela, do čeho se dostanu. V časopisu byla vyhlášena dost těžká soutěž. Ceny: 5.000, 3.000 a1.000 Kč. Odpovědi jsem znala, odeslala je a věřte, nebo ne, vyhrála jsem 3 tisíce. Bylo to před Vánoci, já v té době právě nastoupila do nové práce, peněz moc nebylo, bylo to víc než milé. Poslala jsem do časopisu poděkování, oni ho v dalším čísle otiskli. Bohužel, i s mým celým jménem a adresou. A nastalo peklo. Začaly mi chodit velice sprosté dopisy, plné oplzlých malůvek a nepublikovatelných výrazů. Podle razítka asi 150 km od nás, nikoho jsem tam neznala, nikdy jsem tam nebyla. Bylo to stále od stejného člověka. Dopisy jsem vyhazovala, ale dobře mi nebylo. Pak v jednom přišla adresa. Nejdřív jsem si řekla, že mu napíši a zeptám se ho, proč mě tolik ostouzí, když se navíc ani neznáme, jen proto, že jsem vyhrála v soutěži? Závist? Ale vzpomněla jsem si na slova jedné kolegyně z dřívější práce: Čím víc se s h... mažeš, tím víc smrdí. Tak jsem neodpověděla a dopis zase vyhodila. Potom přišly ještě asi 3 a když z mé strany nebyla žádná odezva, pisatele to asi přestalo bavit a dopisy chodit přestaly. Je to už asi 15 let a nic. Jen si na to občas s ošklivostí vzpomenu. A když jsem posílala tu soutěž a někdo by mi řekl, co mě čeká za problémy, nevěřila bych tomu. Lidé jsou prostě různí a život vás občas něčím překvapí, bohužel, i nepříjemně.

A tak si myslím - nechat pisatele, at se unaví. Čeká asi na nějakou odezvu od Vás, že se budete čílit, odepisovat mu, přít se s ním. A když uvidí, že se nic neděje, žádné "vzrůšo", přestane ho to bavit a sám s tím skončí. Jako tehdy v mém případě. Jaga.