Trapna situace

Nijak. Až bych skončila, oblékla bych se, a už bych se tím dále nezabývala. Maximálně bych si řekla, že ta holka je trošku divná, že nešla někam dál, když mě viděla... Ale tak třeba si vás všimla pozdě, a už jí přišlo jedno, jestli odejde, nebo zůstane. Třeba chodí běžně na malou v přírodě s kamarádkama a tak jí to není trapné a nenapdlo jí, že by vám mohlo... Neřešte to. Už na tom nic nezměníte a nic strašného se nestalo.

Deniso, nevěnujte svým výměškům více pozornosti, než si zaslouží.

Čas lze trávit mnohem lépe.

Kukni se sem ...

A - ano, moc si to své soukromí ´bereš´... Uvědom si, že jít na záchod někdy prostě musíš, neodskakuješ si ´z plezíru´, ne proto, aby sis přepudrovala nosík, když se ti zdá příliš lesklý... A když musíš - tak musíš - jiná varianta je jenom podělat se do kalhot - což trapas neumenší a soukromí neochrání - o pohodlí ani nemluvě...

Pokud si toto uvědomíš, přestaneš se nadbytečně ´patlat´s nějakým neopodstatněným studem a pochopíš, že ona slečna se chovala mnohem rozumněji - nemohu-li něco změnit, musím se s tím naučit žít - a lépe to jde s úsměvem, než se křečovitě sevřenými rty i půlkami...

..."mohla si vsimnout"... - šmarjá - a ty´s koukala, jakej bobek dělala ona?

Nedělej z lejna kontrašpionáž - jí na tobě záleželo asi stejně, jako na krtkovi, kterému se pod sněhem možná strefovala do domečku... Moc přeceňuješ svou důležitost a svůj vliv na okolí - tam jste byly dvě holky v podřepu, ne ty a zbytek světa s hubou úžasem dokořán...

Ahoj, Dendo, zažila jsem 2 x něco podobného. Bylo mi to velice nepříjemné.

1/ Bylo mi asi 11 - 12 let. Šla jsem ven a najednou mě přepadlo bolení břicha. Zašla jsem za malý keřík a sedla. Když bylo po všem, najednou cítím /to prostě člověk vycítí/, že se na mě někdo dívá. Proti mě stála zeď a na ní byl opřený asi 30 letý syn majitele. Říkalo se o ně,, že je kapánek "momentálně zaostalý". Stál a čuměl s pusdou pootevřenou. Stěží jsem se dala do pořádku a vypálila jako raketa. Na Vaška jsem se dlouho nemohla ani podívat. Kdybyste viděli, jak civěl, že kadím! Jako kdyby on to samé nedělal taky!

2/ Je to asi 10 let. Zastavila jsem na nákup u supermarketu a strašně, hrozně, moc, jsem potřebovala na malou. Až břicho bolelo a oddálit to nešlo. Ani dojít do supermarketu na WC. Všude plno aut. Byla jsem sama, otevřela jsem tedy přední i zadní dveře a v té mezeře mezi nimi "konala". To byla úleva! Najednou přikavčila rodinka s plným nálupním košíkem k sousednímu autu. A viděli všechno. Kdyby se to stalo mně, poodejdu a počkám. Oni si otevřeli své auto a začali vykládat nákup. Chodili kolem mě, zatímco se mi pod nohama rozlévala potupná kaluž. No fuj, já se omlouvala, natáhla gatě a bylo mi děsně stydno.

Vím, že potřebu koná každý z nás, dělník i president, ale když vás někdo načapá při tom, není to příjemné.

Být onou dívkou, poodejdu opodál, abych na Vás neviděla a rozhodně nebudu navazovat rozhovor. Je to velice intimní záležitost a měl by při tom být každý sám. Jaga.

Když o tom tak uvažuji, je pořád lepší, že k Vám přisedla dívka. Představte si, že kadíte za přítomnosti hezkého mladíka. To by tedy bylo daleko, daleko horší!

Kamarádka měla zlomenou nohu, sádru od kotníku až po zadek. Jela se svým muřem na výlet a ona se se sádrou vešla poze do overalu, který si oblékla. Po cestě se jí chtělo, tak Honza zajel na polní cestu a do podjezdu a ona zašla kousek dál, za zatáčku, za keře. Overal svlékla celý, měla ho pouze na sádře nohy. Když s problémy dřepla, zahoukal vlak a zastavil se nahoře na tom viaduktu a houkal. Bylo horko a všichni se nahrnuli k okénkům a koukali na ni, jak ona, naprosto bezmocná dřepí s overalem na narovnané noze, sádra nebyla vidět. To je průser! :D Jednou, bylo to na podzim jsme jeli po okresce, dookola slkizená pole, bez stromů, bez keřů. Na jednom tom poli dřepěl chlap se spuštěnými kalhotami a držel si před obličejem klobouk. Když musíš, tak musíš!

Roztomilé číst jak moc lze tak malá hloupost řešit ...

90% osob něžného pohlaví co znám chodí konat potřeby ve dvou a více... at už malou či velkou stranu...

Slščna evidentně patří k této skupině jež vy nejste...

Třeba je slečna trochu víc společenská v situacích kdy Vy ne...

Opravdu raději neřešit...

Když musíš, tak musíš. Místo ani společnost si nevybíráš. Třeba jí to bylo stejně hloupé ale neměla na vybranou. . . .

Ženská sakulenská ,víte že takto to u nás chlapů mezi mušličami chodí stále.! Klidně si u toho pokecáme...

Když příklady táhnou!

Z jiného soudku: stalo se na Petříně, nějaká žena tam potřebovala také si ulevit, i zacouvala do křovíčka. A protože asi byla trochu stydlivější, snažila se zacouvat co nejdál. Nevšimla si ovčem, že nacouvala až nad spodní cestičku, vystrčila zadek (s prominutím) z křoví a když si ulevila, spokojeně se vyšplhala zpět. (To jsem si navymyslel.) No a co okolojdoucí nadělá? a HLAVNÍ AKTÉRKA BYLA SPOKOJENA.

Když je dnes toho Silvestra, tak i já něco pro zasmání, co jsem slyšela z vyprávění: Jedna slečna byla s partou lyžovat na horách a hodně rychle musela na velkou. Ve spěchu zajela za strom a začala konat. Jenže lyže se jí rozjely a ona vjela v podřepu se staženýma kalhotama a s nadílkou, kterou si vezla za sebou na lyžích, na plac přímo mezi osiatní lyžaře. Tak si z toho nic nedělejte, ještě jste dopadla dobře.

Deniso, neměj z toho žádné trauma. Ta druhá slečna to brala zřejmě tak, že se na ono místo šla věnovat stejné činnosti. Je to lidské a "patlat" se v tom mi přijde rozhodně více trapné, než situace sama. Tělu a svým potřebám člověk neporučí a přemýšlet nad trapností není někdy prostě čas...

Kdybys chodila častěji do přírody, zjistila bys, že o nic nejde. Je to lidský a dělají to všicky.
Hlavně že sis nepos*ala lyže a nejela s tím až na sjezdovku .

No to jsem se pobavila.

Já šla jednou takhle po městě a přímo na hlavní třídě konala jinak velmi pěkně upravená slečna velkou potřebu. Když ji uviděl strážník MP, zeptal se jí, co to tady děláte, slečno? A ona na to : nevidíš, s...u! Strážník byl tak konsternován, že se nezmohl na slovo, jestli jí pak dal pokutu za znečištování veřejného prostranství, nevím, raději jsem šla rychle pryč a dusila se smíchy. Někdo sebevědomí má, někdo ne, ale tu slečnu pravděpodobně víckrát neuvidíš, tak co... Tak holt viděla, že z tebe nelezou diamanty, nebo zlaté pruty , ale to, co ze všech ostatních, no.

Jsem se při čtení těch vašich historek slušně pobavila!

Také přidám se svou troškou do mlýna. Bylo to myslím minulý školní rok, jsme šly s kamarádkou o velké přestávce na WC. U nás ve škole jsou normální kabiny, znáte to. A na záchodě nikdo nebyl, tak jsme normálně pokračovaly v hovoru, který jsme vedly již před tím, než jsme se rozhodly jít na záchod. Slušně jsme drbaly jistou učitelku, naštěstí máme toliko rozumu a když se o ní bavíme, používáme přezdívku. Na záchodě ani noha, tak jsme se bavily normálně nahlas. Pak, když už jsem byla v kabince, tak někdo přišel. Moje méně ostražitá kamarádka pokračovala dále v hovoru, ale mně to bylo podezřelé, ale co se mohla dělat! Samozřejmě, že potom, co jsme vylezly, tak jsme zjistily, že tam s námi byla ona učitelka. Dívala se na nás divně, ale snad nepochopila, že řeč byla o ní.

A ještě jedna záchodá příhoda, která se mi stala tento rok na začátku prosince. Jsem jela ten den do divadla, ale zrovna jsme měli dlouhé vyučování, až do půl třetí. Tak jsem si řekla, že se na dvě hodiny vyprdnu a půjdu dřív domů. No, jak jsem řekla, tak jsem udělala. Šla jsme na oběd a pak chtěla jít na bus. Ale potřebovala jsem šíleně na malou, tak jsem šla v přízemí, kde má kabinet i profesorka, se kterou jsem měla jet ten den do toho divadla. Jsem si po vykonání potřeby umývala ruce, už jsem měla bundu i boty, takže bylo patrné, že se chystám domů. A najednou se u umyvadla objevila ona profesorka, které muselo být jasné, že se chci zdechnout dříve. Místo kázání mi jen řekla: " Tak večer! Čau ". Já jsem tam stála jako sloup, zmohla jsem se pouze na zamumlaný pozdrav. Ona je ta profesorka dost přísná, studenty si drží od těla, dbá na pravidla a řekne mi toto...

I takové příhody se mohou dít na záchodech.

I pro mě trapná situace. Jsem již starší generace.

Tak si z toho vezměme ponaučení, a buďme příště připravené. Jakmile by se ke mě někdo chtěl takhle přikýblovat, tak na něj zostra ,, běžte o kus dál,,. To jenom, že máme právo na soukromí, když to jde. Myslím, že až budeme někdy starý ležet, nebo i mladší v nemocnici, tak toho chození na mísu zažijeme v pokoji před ostatníma dost a dost.

Rada pro opačný případ. Pokud se Vám někdy stane, že se Vám bude moc chtít, at na malou, nebo velkou stranu a nikde v dohledu WC, tak poradím, že je opravdu lepší stáhnout kalhoty někde mezi auty i na parkovišti, nebo u pangejtu, než to pustit do kalhot. Ta chvilka, než natáhnete i před náhodným obecenstvem nazpět kalhoty, se za chvíli zapomene. Ale chodit s flekatými, mokrými, kalhotami a to nemluvím o nadílce vzadu je určitě horší trapárna.

Tím se řídím. Zažila jsem si inkontinenci, tak vím, že je opravdu lepší skočit mezi záhon. Moc záleží co má člověk na sobě, třeba na černých kalhotách to není tolik vidět, ale na některých látkách až až. A pokud někdo vejrá, tak ho odpálkovat ,,no nečum,,! A to jsem slušný člověk. Ale pomáhá to.

Viděla jsem takhle i starší chlapy s mokrými kalhotami a i v tramvaji mentálně postiženou paní. Je to trapné pro obě strany.

věta - A pokud někdo vejrá... tak to patří za větu - ...lepší skočit mezi záhon.

Mě osobně by bylo taky trapně, ale každý to řeší jinak, někomu to prostě nepříjde

Ještě pro zasmání: Můj manžel pochází ze Šumavy, z vísky, kde lišky dávají dobrou noc. Jedině spojení se světem tam bylo jít 2 km pěšky přes louky na vlak. Bylo to v létě, měli jsme rande. Tehdy ještě přítel, jak se dnes říká, běžel ty dva km na ten vlak aby mu neujel a když tam přiběhl, tak zjistil, že nemá peněženku. Takže se obrátil a celou cestu zpět ji hledal. Našel ji až teprve v kadibudce na vrcholu hromady. Než šel na ten vlak, tak si ještě odskočil. Peněženku měl v zadní kapse odkud mu vypadla. Takto mi vysvětloval, proč se rande nekonalo. Už je to dávno, ale dodnes, když si na to vzpomenu, musím se aspoň vduchu smát.

Venku už je tma a nedočkavci silvestrovsky bouchají. Jdu si nalít sklenku s přáním aby bylo nám všem v příštím roce jenom dobře.

Není toto téma vhodné právě někam do společnosti, ale když už jsme začali...

Zedníci dokončili hrubou stavbu a slavila se "glajcha", na střeše ozdobený stromeček. A tak si zedníci zavdali. Řidič náklaďáku, který nepil, je navečer rozvážel domů. Vezl dva, měli tak středně nakoupeno. Jeden najednou začal povykovat, at řidič zastaví, že potřebuje, no kadit. /chlapi to říkají hůř/. Řidič zastavil, dotyčný se uklidil za auto. Vtom ten druhý kumpán na něco přišel. Vylezl z auta druhou stranou, na korbě popadl lopatu. Potichu se připlížil za toho "konajícího", nastavil lopatu za něj. A tak nic nevěda celé to nadělení udělal na lopatu. Kolega se hned zase potichu uklidil pryč. Obsah vyhodil, lopatu dal znovu na valník.

Zedník chtěl natáhnout gatě. Ze zvyku se podíval za sebe. TAM NIC! A nikde nic! Hlava mu to nebrala. Proklepal montérky. Nic. Zul boty, svlékl montérky i trenky. Stál tam s holým zadkem u silnice, prohlížel a protřepával kalhoty. Ze žádných nic nevypadlo. Kolem jezdily auta, musel to být pohled za všechny peníze!

Prostě, to už bylo nad jeho síly. Znovu prohlédl gatě a opatrně se ustrojil. Co kdyby?

A tak to dotyčný dodnes neví, kam se to podělo. A kdyby se druhý zedník nepochlubil v hospodě, nedoneslo by se to ani ke mně. Přišel s tím známý, hospoda se prý ten večer klepala smíchy. Jaga.