Nejste přihlášen/a.
Moje nejlepší kamarádka má takovou nemoc ( záchvaty panické úzkosti) jenže její rodiče o tom neví , ona mi slíbia že jim to řekne sama tak já meitím pořád hledám a zjištuji c nejvíc o té nemoci a jak j léčit atd. ale kamarádka má pocit že trávím víc času hledáním tohohle než věnováním se jí. Navíc je to ted trochu težší protože přestoupila na gymnázium a mín se vídáme, dřív jí připadaly holky ze třídy namyšlené a tedˇ s nima chodí ven víc než se mnou jenom proto že má pocit že je zajímá a mě ne. Co mám dělat?
Je úžasné, že máte o kamarádku takovou starost a snažíte se jí pomoci - to je, myslím, pravé kamarádství. To, že Vaše kamarádka to nechápe a uniká od Vás za jinými holkami je, myslím, tím, že se snaží své problémy ignorovat, utíkat před nimi (proto také to nechce říci rodičům). Asi se za své problémy stydí a myslí si (samozřejmě chybně), že když je bude ignorovat, tak zmizí. Vy jí chcete vyhledat odbornou pomoc, a to se jí nelíbi. Pokud ona s tím nebude chtít dělat něco sama, tak je veškerá Vaše snaha k ničemu. Zkuste se trochu stáhnout, a nechat to na ní. Pravděpodobně se její problémy budou zhoršovat, a tak pak možná pochopí, že je musí řešit.
Jinak se panické úzkosti celkem úspěšně léčí pomocí KBT (kognitivně behaviorální terapií) a samozřejmě léky.
Mně se zdá, že to řešíte víc, než-li vaše kamarádka. A přitom má problémy ona. Záchvaty panické úzkosti neschová, její rodiče by si jistě dávno všimli, že s ní není něco v pořádku. Pokud toto nekonzultovala ani s žádným lékařem, pak ty její potíže tak závažné asi nebudou. Tím spíš, že Vás vyměnila za jiné "povyražení". Působí to na mne spíš dojmem, že potřebuje být středem pozornosti.. A pokud se jí té pozornosti nedostává dle jejích představ od člověka dost, otočí se k němu zády...Až nebudou kamarádky projevovat o její osobu tak velký zájem, budete jí zase dobrý Vy...Nic ve zlém, je to jen můj názor. Ale kdyby jí bylo opravdu tak zle a měla problémy, byla by vděčná za to, že se jí snažíte pomoci a není v tom sama. takto se nejlepší kamarád opravdu nechová. Není to k Vám fér.
doplněno 31.12.12 11:29:opr. -dobrá.
doplněno 31.12.12 15:56:Teen, pokud máte o kamarádku skutečně tak velké obavy a její rodiče informovat nechcete ani jedna, pak se pokuste tedy kamarádku přesvědčit, aby navštívila lékaře a obrátila se se svým problémem tedy přímo tam. Nic víc Vy sama udělat nemůžete. V první řadě musí mít zájem toto řešit Vaše kamarádka. Poklud pro sebe v tomto směru nedělá vůbec nic, pak nic nezmůžete ani Vy. Informace na netu vyhledáváte zbytečně, pokud o své zdraví nemá starost především ten, koho se to týká...
Proč chcete tak moc své kamarádce pomáhat, když ona na vás trošičku kašle? Myslím si, že byste se měla věnovat více sobě než jí. Její nemoc je její problém, ona asi nestojí o to, abyste jí s nemocí pomáhala. A kdyby o vaši pomoc stála, tak si možná o ni řekne, ne? Nejhorší je pomoc, která je nežádaná, je vnucovaná. Nedělejte to. Jen se kamarádce zprotivíte, i když to určitě myslíte dobře.
Vaše kamarádka něco psychicky nezvládá. Sama nejlíp ví, od čeho má tyto stavy panické úzkosti. Co je jejich příčinou. Kdyby byla v pohodě, tak by tyto stavy neměla. Jinak žádný vztah, ani kamrádství se nedá vynutit. Udělejte to tak, jak to sama cítíte. Buď tomu nechte volný průběh, nebo se s ní nestýkejte. Třeba příjde sama. V životě to tak již bývá, že některé kamarády ztrácíme, jiné nacházíme. Přátelství se musí pěstovat, ale musí být zájem z obou stran.
Panická ataka nesouvisí s tím, jak se komu daří. Může to být velmi náhlé, i když se člověku v jiných oblastech života daří.
Nedělej nic a nevěř tomu, že by se kamarádce podařilo před rodiči utajit "záchvaty panické úzkosti".
Kamarádka se asi z nějakého důvodu chtěla udělat zajímavější (což se jí v tvém případě zjevně podařilo), ovšem protože tvá reakce nebyla taková, jak očekávala, obrátila se ke společnosti, u níž získala větší odezvu.
Chceš-li přesto něco udělat, informuj její rodiče.
doplněno 31.12.12 13:50:Jak se ty "záchvaty" projevovaly?
Víš, já nevěřím tomu, že by se kamarádce podařilo takový problém utajit před rodiči. A nevěřím ani tomu, že by se její rodiče nezajímali (tomu porozumíš až budeš mít sama děti).
doplněno 31.12.12 13:51:Věříš-li kamarádce, a chceš-li jí opravdu pomoci, informuj její rodiče.
Nejprve sem si taky myslelaže chce být zajímavější ale potom jsem byla sama svěekem těchto záchvatů a bylo to něco příšerného. Před rodči se jí to snažilo ututlat proto že jsou skoro nonstop v práci a když jsou doma nezajímají se, proto jim to ani kamarádka nechce říct.
Zrychlený dech, třes, nemohla mluvit, byla prostě mimo. Kdyby to byla lež nepíšu to sem a ano podařilo se jí to schovat před rodiči nemá to pravidelně.
Já tomu věřím, že rodiče kamarádky o ničem nevědí. Pokud člověk chce, tak své problémy před rodinou utají. Cožpak spousta dívek netrpí např. anorexií nebo berou drogy a rodiče o ničem nevědí? Měla jsem kamarádku, která dva měsíce(!) denně docházela na psychiatrii do stacionáře, a rodiče si mysleli, že je na služební cestě... Prostě se styděla jim to říct. Já to ale nechápu - komu by měla věřit a svěřit se, když ne rodičům? Mě to tak trochu šokuje, když tu (na poradně) dívka (mluvím teď o dnešku) řeší velké bolesti břicha, a maminka, která je s ní o ničem neví... Anebo se nezajímá? K čemu je pak rodina? A kdo je na vině? Rodiče, kteří se nezajímají, anebo dítě, které se z principu (nebo ze studu) nesvěřuje?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.