Práce v Manchesteru

A co myslíte, že se přes tuhle poradnu naučíte anglicky, nebo že vám zdejší rádci najdou práci v Manchesteru, každy je rád, že má práci zde v ČR. Také jsem začínala ne v Anglii,ale v Austrálii úplně sama a žeknu vám, že jsem neuměla ani to Basic. Chvílí to dalo práci než jsem jí sehnala, ale byla to práce něco naše LDN, státní nemocnice, tam přijímaly lidi, kteří neuměli anglicky. Těžká dřina, ale po roce jakž tak jsem se domluvila, ale bídně, protože jsem tam dělala s jugoslávcema,italama atd.Navíc jsem se strašně styděla bála jsem se třeba v obchodě něco říct, velky handycap. Po roce jsem si našla jinou práci, šla jsem na úřad práce, a tam jsou povinni vám práci najít. Měl kartotéku, zavolal do supermarketu a tam mě vzali do úseku masa. Dělat balíčky, skládat do vitrin atd. Tam už pracovali jen angličané a taky jsem něco lapla, že jsem s nima mohla sice asi jednoduše mluvit, ale rozumněla jsem co mi povídají. Našla jsem si i jiné práce, ale vždy jsem koukala aby ta další byla o stupínek výš a lépe placená. Čeho si tam hodně váží to je dobrý a spolehlivý pracant, jak vědí, že umíte dělat a jste schopnější než ostatní hned jdete nahoru. Já vím, že tohle vám nepomůže, ale to vám píšu jenom proto, nebojte se ono se něco najde, hledejte práci, kde přibírají i cizince, než se otrkáte a pak hurá za lepším.

Ještě napíši pár slov o té práci v nemocnici, nebyla to klasická nemocnice, byl to Mont Park Mental Hospital v Melbourne. To mental znamená, ty kterým hrabe. Mě dali k těm ležícím jako nurse, ne jako sestru, ale ošetřovatelku. Tam nemusíš tak dobře mluvit, stačí když uděláš svou práci, něco jako tady sanitář. Plat byl výborný, měla jsem i v jejich hostelu pokoj a stravu, hodně jsem si našetřila když jsem tam přišla poprvé, myslela jsem že uteču, ale když nemáš kam, nemáš peníze tak to musíš překonat a nakonec si zvykneš. Hledej něco takového, i do kuchyně tam je dobré. Když už jsem se naučila trochu anglicky, hned pro mě bylo práce dost, to jim stačí a máš pak na výběr.

Je to sice od věci, ale jsem zvědavý - máte občanství, plánujete zůstat?

Promiň, asi jsem měl zmínit, že otázka byla mířena na 123 a Austrálii.

Tak australské občanství nemám, sice by za komoušů bodlo, ale ani jsem se po něm moc nepídila. Když už mi bylo moc smutno tak jsem se sbalila a jela domů na vždycky, ale zvykla jsem si tam, tak se mi zase tady stýskalo po Austrálii, můj druhý domov. Nevím proč, ale já na rozdíl od slečny, miluju svou rodnou hroudu, že na ní nedám dopustit, nikdy a nikde. Pamatuju si, jak jsem seděla u pláže a říkala jsem si, hned ted kdyby tahle cesta vedla domů šla bych. To se ti nejen stýská po rodičích, ale i zemi jako takové, po rodném městě, po Praze. Říkáš si, co bych za to dala kdybych se mohla ted objevit třeba v Praze na Václaváku. Po letech, když jsem přestupovala v Německu do starého českého vlaku první jsem zahlédla nápis Nevyklánějte se z oken. Řeknu ti brečela jsem jako malý dítě, nebyla jsem k utišení. Když jsem přejížděla hranice viděla jsem z okna tu bídu, cestující si mě všimli a odkud prý jedu, já jim to vyprávěla a pořád jsem brečela a oni si stěžovali jaká je to tu hrozné, nadávali na všechno atd, bylo to ještě za totality. Měla jsem tašky věcí co jsem nakoupila ještě na poslední chvíli na nádraží v Holandsku bylo před Vánoci, všechno jsem těm lidem rozdala jak mi byli milí. No a přijela jsem do Chebu a pohraničníci vtrhli do vagonu, a ukažte nám cestovní doložku, nevěděla jsem co to je, tak si vystupte a pojdte s náma...