Nejste přihlášen/a.
Ahoj, mám takový dotázek, často se u dospělých lidí (a že i já už pár let dospělá jsem) setkávám s řečmi typu: to ty ještě nemůžeš znát, nebo život mě naučil, nebo za život jsem nasbíral tolik zkušeností. Ale doslova jsem zatím neslyšela, jaké že to poznatky dospělý získali. Samozřejmě i já pocituji, že narozdíl od doby před 10 lety jsem na různé věci nahlížela jinak, než teď a je jasné, že za další dekádu to bude zase jiné. Ale tak povězte, co jste za svůj život nejzajímavějšího a nejužitečnějšího zjistili...
Nebudu zde vyjmenovávat všechny poznatky.Ale ten nejdůležitější jsem poznal u svých prarodíčů,svých rodičů i u sebe.Že když máte někoho, koho milujete, můžete mu bezmezně věřit,aniž by vás podrazil, důvěřůjete si a navzájem tolerujete se a neberete jen od druhého,ale dokážete i dávat.Jdete spolu ruku v ruce životem at po cestě upravené,rovné ,nebo po cestě samé kamení a strmé,cítíte teplo toho druhého a víte, že nejste sám a nenechá vás upadnout a naopak vy nenecháte klesnout jeho.A také vím ,že až jednou třeba pro mne příjde zubatá s ostrou kosou,tak že mne bude babička držet za ruku a doprovázet na poslední cestě až k rozcestí,ke křižovatce, kde mi pak ruku pustí a řekne:ted již musíš jít sám Sbohem dědoušku.A tak bych to udělal i já v opačném případě.Takže pouto jeden k druhému dokáže moc a moc,at příjde cokoliv. A to jsme se s babičkou snažili vštípit i dětem,zda to bude trvalé nevím,ale věřím že ano.Také záleží na tom druhém.
doplněno 10.06.11 16:46:Je tisíckrát krásnější dívat se na věci s někým,kdo hned pochopí s někým kdo dodá našemu vjemu nový názor,vzrušující nadšení.Žít pro druhého je nejvzácnější věc na světě,nebot většina lidí jen existuje.
Tak pro mně je to poznatek:
1/ Člověk, by se měl vždy chovat, jako člověk, to znamená lidsky.
2/ Co chci aby mi druzí dělali, musím nejdříve dělat já jim /to mně vybízí k ativitě a je to něco jiného než: nedělej druhým, co nechceš aby ti dělali/.
3/ S láskou, úsměvem a s dobrým slovem se víc pořídí /a nic to nestojí/.
- stařenka
Už zde bylo řečeno i citováno mnoho moudrých slov, tak pouze přidám:
Jedno moudro pracovní: Není důležité co a za kolik člověk dělá, ale s kým. Myslím tím, že pokud člověk pracuje v dobré partě, s lidmi, kteří si pomáhají, je schopen oželet i nějakou korunu na "výplatě", a udělá i těžší či méně příjemnou práci.
A jedno životní: nejhorší pocit pro člověka je, že ho nikdo k ničemu nepotřebuje, že je vlastně úplně zbytečný...
Muj nejvetsi poznatek je bohuzel to, ze nezalezi, kolik toho umis, co umis a jak dobry jsi. Zalezi jen, kolik mas penez. V posledni dobe se o tom presvedcuji cim dal vic
A i kdyz se Vam to povede, nikdo nezaruci, ze se nechytne nejake party a neskonci stejne jako oni...
To, co se někdy jeví jako užitečné a zajímavé, může být v důsledku naprosto banální. Život se skládá z okamžiků, každou vteřinu něco prožíváme nebo jsme něčeho svědkem. Některé věci vnímáme, jiné míjíme bez povšimnutí. Ale náš mozek je registruje, ukládá a v příhodném okamžiku nám je schopen kteroukoli tuto informaci nabídnout. Život nebo životní zkušenost se proto podle mě nedá definovat, protože to jsou miliardy informací, poskládaných do určitých souvislostí. Čím delší život, tím více informací (prožitých okamžiků) a tím větší schopnost poskládat více souvislostí. Neumím to tak přesně pojmenovat, ale snad někdo pochopí, jak jsem to myslel.
Můj VELMI důležitý poznatek, vlastně životní krédo:
Dej si pozor na svá přání: mohla by se ti vyplnit.
doplněno 10.06.11 18:12:Ono je to jakési japonské nebo čínské přísloví, ale když jsme je poprvé slyšela a zamyslela se nad ním, s hrůzou jsem zjistila, jak je závažné. A tak si tedy dávám pozor. Svá přání velmi zvažuji a přemýšlím o nich.
Nejdříve přijměte omluvu za výraz,který bude použit
Můj děda říkal staré moravské :
"PO VŠECKÉM JE HOVNO,ENEM PO VČELÁCH JE MED"
Čím jsem starší,tím víc pravdy na tomto moudru seznávám.V životě přijdou chvíle,kdy všechno zůstane stát...,
že žít se má tak,abychom nemuseli litovat-s láskou,pokorou a úctou...že vše,co tu na tom světě máme,je jen půjčené
a je třeba snažit se chovat jako dobrý hospodář,abychom po sobě nenechali pole plné plevele...
Majo, tuto moudrost znám trošku upravenou. "Všechno je na ho*no, akorát včely jsou na med. A med je taky na ho*no..."
Majo, to je jak když si v hospodě objednám "kafe s rumem bez kafe"! Proč bych dobrou slivovičku kazil nějakým medem?
,šak to néni na chut,to je na krev..jo a taky na plet aji na tamto...tu chlapskó fyzičko,na potenci...cák to eště nikdo neslyšál?
No čestný piňoňýrský.Třá nám sa ta potenc namnožila sečteno a podtržíno v sile pěti statných chlapisek
Tejkonc už to s tatů nepijem děkujem za šecko a že s Pánembohem stačilo:D
Můj poznatek? Na světě to není jen černé a bílé, dobré a špatné, jing jang, ale vše má jen určité odstíny šedi a tak se snažím si vybírat co nejsvětlejší odstín - menší zlo. Mladý člověk má okamžitě jasno, se špatným bojuje a dobré bezhlavě brání, ale boj s větrnými mlýny ho postupně naučí určité rozvážnosti.
Mé moudro, či spíš zkušenost? Vždy mít nepřítele čelem k sobě. Můj dům, můj hrad. (nemám dům, tím myslím své nitro). Nečekat, až mi někdo pomůže, když mě někdo podrazí, nemstím se, pouze ho vypudím ze svého zorného pole.
A jedno největší, které kdyby mi někdo řekl v mých dvaceti letech, že někdy přijmu, tak budu si myslet, že spadl na hlavu.
Rodiče mají vždycky pravdu. Nedělám si srandu, jejich pravda se projevila třeba až po letech, ale vždycky. A na pár pravd přicházím dodnes.
čmeláčku, dokud máš zdraví a dobré lidi kolem sebe tak jsi ten nejbohatší člověk na světě a můžeš dělat vše co se ti zlíbí. K tomuto jsem ovšem nedospěla ani se to nenaučila ve škole, toto je na prvním místě žebříčku teprve tehdy až o to zdraví příjdeme. Nejužitečnější věc kterou jsem za padesát let života zjistila je to, že mladí i když dělají spousty blbostí mají na to plné právo a my "staří" jim do toho nemáme co kecat. Opravdový kamarádi, že jsou ti co se na ně můžeš kdykoli obrátit, životní partner je ten co kdyby mohl tak snese i modré z nebe (co na tom, že si ve volné chvíli odskočí k milence), že není vůbec dobré pátrat po tom co vlastně vědět nechceš, honit se za mamonem, lepším autem než má soused je blbost a že žít by se mělo dokud to jen trochu jde a poděkovat za každé nové ráno.
Nebudu číst příspěvky přede mnou, aby mne to neovlivnilo, takže se mohu klidně i opakovat. Já se blížím věkem už spíš k té sedmdesátce. Přesto stále zjištuji tak zajímavé a užitěčné věci, že nemohu napsat, co jsem zjistila nejzajímavějšího nebo nejužitečnějšího. A doufám, že na takovou bilanci mám ještě dost času. Včera například pan úžasný doktor Pavko prohlásil v pořadu pana Šípa, že každý den po sedmdesátce je dar. Já bych to posunula i třeba na pětašedesátku. Proč ne? Hlavně musí mít člověk jistotu, že je někomu potřebný a kolikrát třeba i se zatatými zuby dělat svým blízkým, ale třeba i neznámým (např. na poradně) dobro. At už dobrým slovem, dobrou radou, dobrým jídlem a nebo i pohlazením a pomocí, když jsme o to požádáni. Nevnucovat se - stáří nemusí být vždy moudré, někdy může být i otravné pro seniora samého, ale i pro okolí. Takže i když mi občas není zrovna do zpěvu - věřím, že se zase dočkám i hezkých dnů. Jako třeba dneska, když jsem ráno vstala a ejhle, ono mne nic nebolelo a přesto jsem byla živá! To byl pořádný dar. No a navíc jsem dostala krásnou od svých pravnoučat, poděkování od vnoučat - prostě paráda! Takže si sice vyslechněte své rodiče i prarodiče. Mají sice životní zkušenosti, ale ani to není záruka, že mají ten správný názor. Každý si ho musí získat při úspěších i prohrách - protože co tě nezabije, to tě posílí.
Osobně si myslím, že člověk věkem nemoudří, jak by si to většina lidí přála, jenom je opatrnější. Když se někdo jako trouba narodí, zůstane troubou vždy. To nemá nic společného s tím, jestli bude fajn člověk, jen mluvím o inteligenci. Tím narážím na to, že by chtěli být někteří lidé opěvování za zásluhy dožití vysokého věku...
Ale to jsem odbočil. Já osobně za jedny ze svých největších poznatků považuji to, že za:
A/ Dělím lidi jen na dvě kategorie - dobré a špatné. Žádné další pro mě neexistují. Pokud bude dobrý člověk "divný" nebo třeba trochu frajírek, je mi to šumák, pokud bude splňovat kritérium dobrý. A naopak, pokud je někdo hajzl, tak se ke mně může chovat jakkoliv úlisně a úskočně, je to pro mě nula a nebude tomu jinak.
B/ Pokud mi někdo něco říká nebo radí, tak si za prvé vždy uvědomím KDO mi to říká a až potom CO. Pokud vím, že je to nula nebo má vše od rodičů nebo je třeba kecka, tak potom je mi šumák, co žvatlá. Ono to možná nezní tak důležitě, ale věřte, že tohle byl pro mě velmi důležitý poznatek v mém životě. Člověk je totiž kolikrát připraven reagovat i na názory, kterým tak trochu ze slušnosti věří (přeci pokud jsem dobrý chlap a lidem nelžu, oni jsou na tom asik stejně.) Takže pokud si automaticky toho člověka "proscanuji" v mysli, tak potom ho jen ignoruji nebo naopak: Rád si ho vyposlechnu. S tím také souvisí to, že hodnotím, kam to ten člověk dotáhl. Pokud se zmohl jen na přežívání svého života, beru ho s rezervou.
A samozřejmě, jak jsem psal v bodu A. Pokud proti mě stojí např. kecka, který se na nic nezmohl, ale je dobrý člověk, tak ho sice ignoruji, ale jinak bych se ho hned zastal, kdyby mu bylo pácháno příkoří.
Jinak to jsou další věci, které s těmi dvěma body víceméně souvisí - nestarám se o cizí, pokud mě neobtěžují, nehodnotím jejich účesy, styl oblékání, špičatý nos, křivé nohy, víru ani velikost nohou... a ještě něco: Člověk má vše pevně v rukou. Za vše si může sám. Pokud má stíženou pozici, o to více ho to musí nakopnout. Jak řekla paní Helena Růžičková - chtěl bych naznamená nic, ale CHCI dělá zázraky. Prostě kdo chce, hledá způsoby, kdo ne, hledá důvody.
Hlavne je potreba si uvedomit, ze "vekem" a "zivotni zkusenosti" se casto ohaneji lidi, kteri se nicim jinym ohanet nemuzou. Ty treba nemuzes znat to, co znaji oni - ale v mnoha pripadech zase oni neznaji to, co znas ty. Na zivot neni zadny predpis. Kazdy zijeme jinak a tak mame i jine zkusenosti.
Hezké. Líbí se mi Vaše slova a souhlasím téměř se všemi. A co je nejlepší pro poznání života? Cestovat, chodit mezi lidi, číst, studovat? Číst životopisy? Vše tak nějak dělám a stejně vím prd! :D asi úděl člověka.
Čmeláku, tuhle zajímavou debatu jsi rozpoutala Ty, a já za to osobně děkuji, životních moudrostí není nikdy dost!
Citace:
Kdo ví, že nic neví, je moudrý.
Kdo ví, že něco ví, je chytrý.
Kdo neví, že něco ví je skromný.
Kdo neví, že nic neví, je hloupý.
Ještě jeden citát velmi vhodný pro dnešní dobu a mysím, že hlobku této myšlenky lze pochopit taky až po prožití kusu života. " Nic na světě nám nepaří, jenom čas." Seneca
čmeldo. Kdybychom věděli, co je nejlepší pro poznání života , když nám bylo tak dvacet...To by nám teď většině bylo hej :D. Vše, co píšeš, je pro to dobré. A pak hlavně vlastní zkušenosti. No a ty jak víme, jsou na jiné lidi nepřenosné. Proto většina lidí v mládí tápe a ke stáří buď moudří nebo blbne. To podle toho, co si z toho života vezme.
Mám prostě silnou touhu (a asi ji máme všichni), žít nějaký neobyčejný život. Nevím, nemůžu přijít na nic zajímavého, často se mi stává, že někdo dělá naprosto tu samou věc jako já, třeba po nějaké době a nebo i současně a on o ni tak horlivě mluví, vypadá to, že ho lidé opravdu se zájmem sledují a já si v duchu říkám ale, co je jako na tom tak zvláštního, vždyt to dělá každý. Nenapadá mě žádný příklad... ale zrkátka přijde mi, že cokoliv dělám a že se toho snažím dělat dost, tak že to není nic extra a že to nikdo až tak neocení.
Mohli byste mě nějak inspirovat, co bych třeba mohla udělat, já opravdu nevím:D existují třeba nějaké zajímavé dokumenty o lidských životech?
V první řadě toho přestaň toho "dělat dost" a soustřeď zájem jen na pár věcí, které Tě baví, které umíš, o kterých si přesvědčená že k něčemu jsou. To ostatní už přijde samo.
Čmeldo, ale to je přesně ono. "děláme tu samou věc, ale on o ní tak horlivě mluví" Ano, i proto ho lidi se zájmem sledují. Na tom je zvláštní jenom ta zapálenost. Nějaká část z těch lidí se diví (jak může být tak nadšený z tak obyčejné věci), někteří tiše závidí a někteří jenom čerpají tu energii. Já dělám vždycky jen pár věcí, ale tak naplno, že mě to pohltí. Chodila jsem třeba na Zumbu. Nadchlo mě to. Cvičilo se dvakrát týdně, v úterý hodinu, ve čtvrtek dvě. Někdo chodil v úterý, někdo ve čtvrtek. Já chodila na každou hodinu. Koupila jsem si i činky a posilovala rovnou ruce. Za pár měsíců mě to přestalo dávat to co na začátku, radost, zapálení bylo fuč a tak jsem přestala. Teď mám zase zahrádku. Plním jí vším možným, ptám se, doma si už dělají ze mě legraci. Ale ne takovou tu zlou, posměšnou, ne, oni se baví tím, jak se bavím já. Před pár lety jsem byla přemluvena k pořízení si pejska. Nechtěla jsem, dneska už mám dva. Prostě nadchnout se může člověk i z maličkosti. Něco dělat, jen abych se nenudila, to by mě nebavilo.
Ja to právě také tak mám, také se neuvěřitelně rychle nadchnu a většinou je to krátkodobé. Ale neumím pak tu radost tak sdělit do okolí. Jak kdybych byla moc skromná, nebo co. Dělám toho hodně, ale nikdo o tom neví, jak kdybych čekala na to, že ty druhé překvapím tím, že řeknu, že jsem byla tam a tam, že jsem taky dělala todle a todle, ale vlastně nikdo o tom do té doby neví... zkrátka mi přijde, když budu vyprávět, co jsem dělala před týdnem (a co je nejlepší, já si to skutečně, ale opravdu nepamatuju, ani co včera), že se zkrátka chlubím
Jo ták, tak to já taky málokomu říkám. Pokud se někdo zeptá, tak to dopadne tak, že po mém vyprávění rychle uteče. Dělejte to co děláte hlavně pro sebe. Proč by o tom mělo vědět okolí? Víte, ono to většinou dopadne tak, že se pro něco nadchnete, pochlubíte se a ten člověk vám zkazí radost. Třeba i ze závisti. Takže o mých úletech ví většinou jenom manžel a toleruje a toleruje...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.