Nejste přihlášen/a.
Tak nevím ale už si vážně začínám myslet že nemám právo na slušné jednání. Já jsem ke každému slušná ale na mě si všichni jen otvírají hubu. Nevím čím to je ale poslední dobou to všude slízávám i za maličkosti, od rodičů, od přítele od příbuzných od bratra. S nikým poslední dobou nevyjdu. Nechci na nikoho házet vinu, vím že bude něco špatně ve mě asi spíš to že se prosím a omlouvám za každou blbinu. Ale já tak byla vychována, odmalička mi bylo vštěpováno že sebeúcta není nic pro mě. Už i přítel si všimnul toho, že mi může skákat po hlavě a tak mě ani nevyslechne, nepodrží. Musím říct, že poslední rok procházím náročným obdobím a tu podporu bych vážně dost potřebovala. Jaksi jsem na dně a nevím čím to je že si na mě každý schladí žáhu. I na brigádě jsem dostávala tu nejhorší práci, šéfová se na mě chodila vyřvat. Nevím proč jsou lidi takoví, vždy když má někdo blbou náladu jde za mnou a vybije se. Nejvíc mě to asi mrzí u přítele, jsme spolu 3 roky a za tu dobu je to jedna krize za druhou. Když se příteli s něčím svěřím, reaguje jednou větou a potom mlčí, když mu řeknu že mi to vadí, že bych si o tom chtělap opovídat, seřve mě že neví co má říkat a tak. Nakonec mě nepodrží a ještě mi přidá at dám pokoj že on má taky své problémy. Já každého vyslechnu ale nechápu tu stále vzrůstající agresivitu okolí. Doma se chci třeba najíst přijde táta a začne pořvávat ty už zase žereš? Jak je možné že se mnou všichni jednají jako s onucí když se chovám slušně a omlouváým se i za to za co nemůžu?
STOP! Okamžitě zadržte a přestaňte všechny omlouvat. Uvědomte si, že s přítelem nemusíte být - pošlete ho k čertu. Takhle s Vámi jednat nesmí, jste přeci taky člověk a máte svoji suverenitu! Chová se k Vám hnusně, tak ho neomlouvejte - ne, nedělá to s dobrým úmyslem, ne, neprovokujete ho! Milujete ho? Houby, nelze milovat někoho, kdo Vás ponižuje a trápí.
Nenechte na sebe řvát, zakročte a ohraďte se. Třeba se přitom rozbrečíte, ale hlavně nesmíte ustoupit. Okolí pak pozná, že si nenecháte s..t na hlavu. Přesně jak psal kolega, musíte mít přichystanou trefnou odpověď. A kdyby se pak ten, kdo na Vás útočí, rozkřičel, Vy musíte zachovat klid, nezvýšit hlas a uzemnit ho prostým "Nekřič na mě. Nic jsem ti neudělala."
Seberte se, važte si sama sebe! Neomlouvejte se za něco, co jste nezpůsobila. Když prokážete, že si toto chování nenecháte líbit, časem to přestane. Nebo se to pro začátek aspoň zmírní
Jak vy jednáte sama se sebou, tak ostatní jednají s vámi. Když se omlouváte a bičujete se, jakobyste mohla za hlad v Africe, lidé začnou věřit, že opravdu za to můžete. Narovnejte se a přestaňte se takhle chovat. Dejte do pořádku svůj vzhled a ukliďte si v hlavě. Vyhrabejte v tom binci, který v hlavě máte, sebeúctu a sebevědomí. Mnohokrát jsem tady už napsala a napíšu asi ještě mnohokrát: Hledáš pomocnou ruku? Najdeš ji na konci svého ramene.
PS A Lidka mě doplňuje: . . rokama zjistíš, že máš ještě druhou a ta je na pomoc druhým
Přestaň se litovat a jednej jako svépravný člověk. Přítele pošli do háje a s každým jednej tak, jak on jedná s tebou. "Ty už zase žereš?" odpovím "Závidíš? Tak žer taky."
Nechci se litovat, kéž bych měla povahu poslat je do háje. Přítele mám ráda a táty se bojím, říct mu něco takového asi bych dostala facku že bych obtiskla zeď.
Hlavni zasada: neomlouvejte se za nic, co jste neudelala a za co nemuzete! Verte, ze ja to jeden cas delala taky, stvala jsem ostatni, ze porad museli poslouchat promin, omlouvam se, nezlobte se, stvala jsem sebe, protoze jsem to dobre vedela, stvala jsem pritele, ktery mi uz omlouvani zakazoval. Nedelejte to.
Mezi nelitovanim se a poslanim nekoho do haje je obrovsky rozdil. Ze se otce bojite, je bezne, ale mate pravo na svuj nazor, tak se seberte a nechovejte se jako vsemi nesnasena chudinka, nebo tak jednou opravdu dopadnete. Budte prima, ale ne drza. Prijemna, ale ne podlezava. Naucte se rikat svuj nazor, kdyz se Vam neco nelibi - a nenechte se odbyt. Trenujte doma pred zrcadlem, co byste v urcitych situacich rekla. Kdyz na Vas nekdo bude rvat, klidne se zeptejte: "Udelala jsem neco, kvuli cemu na me takhle rves? Pokud ne, nech toho, prosim." A dal neresit, nekomentovat.
Jeste jedna rada - pritele kopnete do zadku. To, jak se k Vam chova, neni pekne a neni to ani chovani milujiciho partnera. Vy jste mozna zamilovana a mozna mate pocit, ze on je jediny, ktery by Vas nekdy mohl podrzet. Ale ruku na srdce, rikate, ze tri roky je to sama krize. Cekate, ze to bude jinak, ze ho najednou osviti duch svaty a bude Vas nosit na rukou, zajimat se o Vase problemy a povidat si o nich? Devce, Vy mate na vic, nez na takovyho vola.
doplněno 22.05.11 16:03:A dole Claire ma pravdu - nejlip se zameta s hadrem, ktery je mekky a poddajny. Kdyz se s nim zameta spatne, necham ho a vezmu si jiny.
Váš případ mi hodně připomíná jednu mou kamarádku, se kterou její okolí také zacházelo jako s hadrem. Chvílemi byla tak dole, že už jsem se o ní začínal bát. Víte, co jí z toho pomohlo ven? Osamostatnění se. Jen co dodělala maturitu, sehanala si práci za neveliké peníze, našla si levnější bydlení a šla od rodiny pryč. Na přítele už čas nebyl, takže se zbavila i jeho a zůstala sama. Mohlo by se zdát, že jí to složí ještě víc, ale paradoxně jí to maximálně pomohlo. Práci má asi takovou, že na ní příliš nešlapou, s rodinou už se vídá minimálně, ale jsou zadobře, protože ona od nich nic nepotřebuje a o to snažší je říkat jim "ne", pokud chtějí oni něco, co jí není příjemné. Dneska už je z ní někdo úplně jiný. Má zdravé sebevědomí a studuje dálkově vysokou, akorát na ty chlapy nějak zanevřela, což je škoda...
Občas řeším něco podobného, myslím si, jak jsem na všechny slušná, o všechno prosím, za všechno děkuju.. a to samé samozřejmě očekávám od ostatních.. jenomže oni takový nejsou - nejsou vychováni jako vy! Takže mám potom zase období, kdy si naopak říkám, jestli chyba není ve mě, jestli to není jen přílišná vztahovačnost. Začněte na chvilinku myslet na sebe, dopřejte si hezký film s čokoládou, koupel se svíčkami, hezky se namalujte, oblékněte.. zkrátka si sama sobě dokažte, že jste supr člověk a v duchu je všechny pošlete k čertu. Oni se asi nezmění a vy své jednání taky neměňte, naopak, naučte se na to být hrdá, protože v dnešní době neexistuje mnoho lidí, kteří umí upřímně prosit, omlouvat se a děkovat.
A že vás nikdo nevyslechne? Tak to napište sem, tady se vždycky najde dobrá duše, která vás podpoří
Nedá se věčně ustupovat. Nejprve se zamyslete nad tím, zda skutečně není i trochu viny ve vás. Píšete, že procházíte náročným obdobím. Celkově ani nálada ve společnosti není nijak růžová. Začínají se ve větší míře projevovat finanční problémy, obavy ze ztráty zaměstnání, závist a to bych ještě mohla pokračovat. Občas je to i cítit zde. Lidí na sebe útočí, místo toho, aby si navzájem radili, když někdo žádá o pomoc. Jestli se nemůžete opřít o přítele, asi bych přehodnotila i vztah s ním. Podle toho, co píšete by to asi bylo potřeba. Na druhou stranu je pravda, že chlapi neradi mluví o problémech, ale nemusí to být pouze nezájem. Je to spíš jejich mentalita. Tohle všechno zvažte a potom posuďte, zda jste si vybrala toho pravého. Dokud je ještě čas něco změnit. Dokázat se v pravý čas omluvit, to je bezvadné a někdy to vyžaduje i odvahu, přiznat si chybu. Ale proč se neustále omlouvat, když není vina na vaší straně? To si potom druhá strana může vykládat jako slabost a stanete se navíc "otloukánkem". Takže když to shrnu podle svého názoru, přemýšlejte o sobě - to je i důkaz vašeho příspěvku, přehodnotte svůj vztah - případně změňte ve vztahu k němu své chování, no a nakonec by to chtělo asi posílit své sebevědomí. A nejen to, ale dávejte to i najevo, že s vámi nemohou zametat jak se jim zlíbí. Uvidíte, jestli moje rady budou k něčemu a nebo se alespoň s nějakou z nich ztotožníte.
doplněno 22.05.11 15:41:Veru, já si myslím, že poslat je někam v duchu - to moc nepomůže. Občas to musí udělat i hodně nahlas. Já jsem hodně klidný člověk, ale existuje určitá hranice, kdy je třeba to řešit razantně. Jak se do lesa volá . . . . .
Tak si to myslete Já vám to neberu Já jen nevidím důvod, proč bych tady měla - stejně jako vy všichni ostatní - radit to, aby se najednou vzepřela všem ve svém okolí. K čemu to povede? Já zažívám to samé, co ona, a to, že těm ostatním začnu vyčítat, že se nechovají stejně jako já a že mě neposlouchají, vede jen a pouze k tomu, že nechápou, proč "vyšiluju".. najednou..
Promiňte, názory na toto téma mohou být velice odlišné a já do nich nechci příliš zabředávat.. Zkrátka - rady typu "rozejdi se s ním" nebo "závidíš? tak žer taky" nejsou z těch, se kterými bych se ztotožňovala. Myslím, že mnohem, důležitější je získat sebevědomí a uvědomit si, že s tím, jakou má slečna povahu, bude muset ještě mnohokrát bojovat.. a ne vždy to půjde způsobem "radikálního rozhovoru nebo řešení"...
Ale děkuji za váš názor
Neni potreba vzpirat se vsem Staci se zbavit uzasneho pritele, s kamaradkami jednat jako se sobe rovnymi a nenechat na sebe rvat doma ani v praci. Ona nejaka diskuze je neco jineho nez vzepreni se a jit hlavou proti zdi
Vy byste takoveho pritele chtela? Ktereho nezajimaji Vase problemy, rekne Vam "neotravuj, ja mam tech svych dost", neni ochoten si o tom problemu s Vami popovidat a nikdy Vas nepodrzi? Opravdu chtela? Nebo na sebe nechat bezduvodne rvat kazdeho druheho cloveka jen proto, ze on ma spatnou naladu? Ale jdete...
U nas doma mi taky tata casto rika "teda ty mas ale zadek" nebo mi rika "slune, nezer tolik". V posledni dobe jsem hodne pribrala. Ale ma me rad, rika to ze srandy, nemysli to zle a hlavne vi, ze ja se z toho nesesypu ani neprestanu jist A moje odpoved? "Starej se o svoje tehotny brisko, tati..." A zasmejeme se oba. Pohoda.
Všichni máte pravdu a já vám ji přece neberu
Jen k tomu příteli.. takového díkybohu nemám a nikdy mít nebudu, protože kdyby takový byl, nebyl by mým přítelem. Takže čtyřikrát ne na vaše čtyři totožné otázky. Ale pochopte, tohle není jen o příteli...
Nejste sebevědomá a okolí to z vás cítí. Vědí, že mohou na vás zaútočit, zchladit si na vás žáhu, udělat si dobře a vy se moc neozvete. Co se vašeho přítele týká, mužové mají někdy takové jiné myšlení a dost možná ten váš neumí vás uchlácholit. Není mu to dané a je možné, že ženské slzy ho dohánějí k tomu, aby byl takovým k vám, jaký je. Drsný. A nakonec vám to sám řekl, že neví, co vám má říct. Anebo je to fakt hulvát. Pročpak jste s ním? Vztah je jinak dobrý? Okolí se zvyklo, že ho vždycky za každých okolností vyslechnete. Lidé mají tendence se vám svěřovat své bolístky, ale neumějí vám toto oplatit. Naučte se být trošku více asertivní a říkat na něco ne. Máte na to plné právo. Jestliže si váš přítel už všimnul, že nemáte sebeúctu, nebude si vás nikdy vážit a ve vašem vztahu se to může projevit později tak, že vás bude urážet, zesměšňovat. Kdyby váš přítel viděl, že si sebe sama moc vážíte, jste spokojená, taková, jaká jste, dovoloval by si k vám méně. Totéž platí pro okolí. Když jste na brigádě dostala horší práci, máte se ozvat. Sice vám to k ničemu asi nebude, ale zaměstnavatel uvidí, že se nedáte. Nenechte si od přítele "skákat po hlavě", nedopadla byste moc dobře v budoucnosti, byla byste jen onucí. To jsou životní zkušenosti...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.