Nejste přihlášen/a.
Jsem komunikativní,nemam strach z lidí,jsem docela empatická,ráda se i obětuji,často si mě lidé rádi vyhledají a pokecají.Ale přijde mi,že se málo zajímám o své blízké.Že ani nemam takový lidi,se kterýma bych vyrazila raft.Často jak kdybych byla líná se s lidmi scházet.Pokud jsem někde s lidmi,chovám se tak,jako že tu svojí hlavní partu mam jinde a že pro mě nejsou tak důležití.Ráda bych to změnila,nevím jak.
Změnit se to dá vůlí - překonejte se a buďte s přáteli, mluvte s nimi o nich a o sobě. Ptejte se, diskutujte, sdělujte si své názory, probírejte živé mrtvé. Čím více času spolu strávíte, tím bližší si budete. Nečekejte, až se ozvou oni Vám, zavolejte první a dohodněte si sraz. Když to neuděláte, tak o ně přijdete. Mluvím z vlastní zkušenosti - na SŠ jsme byly parta čtyř holek, nejlepší kámošky, spousta akcí, víkendů, kafí a smíchu. Každá z nás tu a tam nemohla, odřekla schůzku, ale jedna z nás nějak častěji. Postupem času jsme si my tři všimly, že když ona řekne "ano", znamená to "možná", a když řekne "možná", znamená to "ne". Po maturitě jsme se scházely dál, psaly jsme si a jely na dovolenou, ale ona to zrušila. A zase - všimly jsme si, že ona sama se neozve. Ve škole kde jsme se denně viděly, nám to nepřišlo, ale ona skutečně sama nic nenavrhla, nesvolala... A když jsme jí psaly, taky třeba vůbec neodpověděla. Občas nám od ní přišla pozvánka na její představení, ale ona na mé představení nepřišla nikdy. Tak jsme jí po dvou letech neustálého nahánění a smsek bez odpovědi napsaly dlouhý email, proč na nás kašle. Odpověděla, že ona na nás ale často myslí a mluví o nás, jen jí nenapadne napsat, zavolat... Podařilo se nám domluvit jedno odpoledne v kavárně - loni o Vánocích. Nepřinesly jsme si ale dárky (my tři mezi sebou jo) a zatímco my tři jsme kecaly, ona mlčela. Co myslíte, snažíme se o ní dál? Ne. Občas na ni přijde řeč u kafe, ale už jí označujeme jen příjmením...
Nebud lina se s temito prateli stykat, chodit s nimi na akce, sportovat... pokud je totiz prehlizis nebo se chovas, jak pises, postupem casu se z pratel muzou stat nahodni znami, se kterymi se potkas jednou za cas a oni nebudou o tvoji pritomnost az tak stat. Ono totiz s kdekym jit na pivo a pokecat je neco jineho, nez se setkat s opravdovym pritelem a probrat radosti i trable.
Pokud jsi dle sveho soudu docela empaticka, zkus byt vic. Zkus se vzit do jejich role z opacneho pohledu. Jak by ses sama k sobe zachovala ty? Mozna ti to napovi, co bys mela zmenit.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.