Snadno ztrácím přátelé, jsem moc upřímná?

Kikis, souhlas ma Marenkou - Vy nedelate spatne nic. A pokud se nekteri lide dostli do bludu, ze lepsi je se usmivat, druhemu lhat do oci a porad ho jen vychvalovat, to je jejich problem. Nenechte si namluvit, ze se o nic nemate starat! K cemu potom takzvany kamarad je? Na usmevy, chvalu obcasne kafe a zas nekdy ahoj? Pravy pritel je ten, kdo Vas upozirni na Vase chyby, ktery nesouhlasi s Vasim rozhodnutim a rekne Vam to, ktery je k Vam uprimny.

Mam uplne stejny problem, jsem hodne uprimna, a pokud se s tim nekdo nehodla smirit, protoze je mu milejsi fales, nema v mem zivote oznaceni "kamaradka". Dle Vaseho popisu byly skutecnymi kamaradkami Monika a Lenka... Nina a Monika si dle me ani nezaslouzi komentar. Kdyby moji kamaradku podvadel pritel a vedelo to cele mesto a za zady se ji smalo, take ji to reknu. Nevim, co ziskam tim, kdyz ji chudinku necham zit v bludu a budu se na ni usmivat, az bude vykladat, jak je stastna a nebudu do toho strkat nos - to je hodne pokrytecke. Tak je to v ceskem kraji zvykem A Michaela je evidentne ve vleku sveho pritele, takze uvidi az cas, zda si to uvedomi.

Mam taky jednu "znamou", opravdu nemohu rict kamaradku. Chova se jako male dite, vzdy vse musi byt, jak chce ona, vse si u rodicu vydupe, lze na nekolik stran, takze clovek ani kolikrat nevi, kde je pravda a udelala mi slusny podraz. Potrebuje kolem sebe jenom lidi,kteri li lichoti, jak je skvela, jak se rozhodla nejlip a ve vsem ji podpori. Jeste si dovolila rict, ze kdyz s ni nesouhlasim a kritizuji jeji silene rozhodnuti (stuj co stuj mit ted dite a aby to rodice platili, protoze ona proste CHCE - a tehotna je ), nejsem dobra kamaradka. Tak jo, v tom pripade at si trhne, takovy clovek se opravdu kmaradem nazyvat neda.

Nechtejte kamaradky za kazdou cenu, prave pratelstvi se hleda nekolik let a je to ten vztah, kde jeden druheho vyslechne, poradi, dovedou se pohadat a usmirit, neshodnou se, ale respektuji to. Najit tyto lidi je velmi obtizne... mym jedinym nejlepsim kamaradem je teprve rok a pul kluk, ktereho znam od 10 let z letniho tabora.

Píšete, že ztrácíte přátele, ale vyjmenovala jste samé ženské. Bez kamarádky na "život a na smrt" se klidně obejdete, stejně si za svůj život odpovídá každý sám, pomocnou ruku najdete vždy hlavně na konci své paže. Kdybyste kamarádila s klukama, řada problémů odpadá, protože chlapi se podobnými nesmysly vůbec nezabývají - pokud ano, jsou to výjimky. Mám jednu kamarádku od třetí třídy a vztah nemá chybu možná i proto, že žije v Holandsku a tak se moc často nevidíme. Mimo to mám teď jednu virtuální sestru, ta mi doufám vydrží, ale jinak kamarádím celý život hlavně s klukama. V současnosti jsou ve věkovém rozpětí 30 - 80 let, vídáme se nebo si píšeme podle potřeby a nikdo z nás neřeší povahu, nebo názory druhého. Taky v poslední době ztrácím hodně přátel, ale ti odcházejí do míst, odkud není návratu. To je o mnoho horší a smutnější. Patronka

Kikis. Neděláte chybu vůbec nikde. Já kdybych měla uvést příklad ze svého života. Měla jsem kamarádku. Cca 8 let. Navštěvovaly jsme se, prošla jsem jejím rozvodem a hledáním nového partnera, měly jsme stejně staré děti, pomáhaly jsme si, drbaly jsme, jezdily jsme na výlety, prostě dvojka. Říkaly jsme si naprosto všechno. Pak jsme se sešly na silvestra. Ona měla nového přítele, cca rok. Někdy k půlnoci nám došlo pití a ona se nabídla, že skočí pro lahev do restaurace. Šla. Jen odešla, tak mě její přítel začal svádět a chtěl sex. To jsem odmítla a druhý den jsem jí to řekla. No, co myslíte? Já jsem byla ta špatná.

Mám jednu přítelkyni na život a na smrt, kterou je má sestra. Upřímně, kdyby to nebyla má sestra, upamatuji si na nejednu situaci, kdy bychom se rozešly snad dokonce i ve zlém. Jen to, že jsme sestry jí donutí překousnout věci, které se jí nelíbí a za dva, tři dny se ozve znovu. Jen už se tématu, na kterém se neshodnem strategicky vyhnem a proberem ho za nějaký čas... Kdyby byla "pouhá" kamarádka, věřím, že by už nenapsala.

Pak jsem se spřátelila hodně s kolegyní z bývalé práce. Hodně jsme si rozuměly, ale vdala se a jejímu manželovi začalo vadit naše posedávání u kafíčka. Upozorňuji že jednou týdně, v sobotu dopoledne! Přestaly jsme se navštěvovat. Kamarádka mi taky chybí, přítelem mi je manžel, ale s ním taky nejde probrat všechno, je to chlap. :D Nu a tak mám sestru a pár těch virtuálních. Co nadělám...

Mohu vám říct, že mě naprosto dojalo, když na pohřeb mého tatínka přijel jeho kamarád, kolega z práce. Pracovali spolu přes 25 let, po práci občas zašli na pivko, o víkendech jezdili na houby. Když se dozvěděl, že jeho kamarád zemřel a má pohřeb, ukončil svojí dovolenou v zahraničí a přiletěl se rozloučit. Tomu říkám přítel. (a tiše závidím)

Víte ono na základě kusých informací a ještě k tomu jednostranných těžko radit, spíš se zeptejte někoho, kdo vás zná, možná je problém v nějaké vaší vlastnosti nebo chování, kterému ani nepřikládáte důležitost.

Pokud bych měl tipovat podle toho co jste napsala, tak můžete být hodně upřímná osoba, bojím se říct držka nevymáchaná. A jak jste už sama poznala, každý tvrdou pravdu přímo do očí neunese. Takže si buď najdete přátele nebo partnera mezi lidmi, kterým to vadit nebude a naopak to ocení, nebo se budete muset držet zpátky a učit se taktu a diplomacii.

Řekla bych, že za vším stojí vaše upřímnost, ne každý ji totiž snese. Vy máte pocit, když upřímně řeknete kamarádce, že ji podvádí její přítel, že jí činíte dobře. Ona má zase pocit, že jí chcete ublížit a že si vymýšlíte. A tak to může být u každé vaší kamarádky. Chcete lidi napravovat - viz vaše kamarádka, která každého shazuje, což jste jí vyčetla. Lidi nezměníte, nenapravíte, pokud oni sami nechtějí. Asi tak, jestli chcete s někým kamarádit, musíte ho přijmout takový jaký je, i s těmi chybami, co má. Nevím, jak vám poradit, já sama moc kamarádek nemám. Jsem takový vlk samotář, který kamarádství moc k životu nepotřebuje, nepotřebuji s někým sdílet tento pocit. Mně stačí rodina a pes.

Přítele může mít člověk v každém životním období max. jednoho. Vedle toho lze udržovat řadu kultivovaných vztahů ke známým, spolužákům, kolegům,... ale přátelství je něco víc. Nelze vyloučit, že děláte nějaké komunikační chyby, ve Vámi uvedeném popisu je ale nenacházím.

Přesně tak,jste upřímná,řekl bych až moc a někteří lidé to neumí příjmout.Třeba ta Michaela určitě ví,že máte pravdu,ale stydí se,že není tak silná a raději si bude něco nalhávat a dál zůstane se svým přítelem.

Nerad to píšu,ale dobré kamarádství by nikdy nekrachlo kvůli upřímnosti.Asi to nebylo to pravé nej.nejlepší kamarádství.Příště až si najdete kamarádku nebo přítele,tak jim řekněte,že jste až moc upřímná,oni vám samozdřejmě odpoví,že to je dobře.

Víte v dnešní době jsou lidí nervozní,závistiví,nedaří se jim jak by chtěli atd.Nevím jaká je vaše situace,ale jestli jste stále v pohodě,usměvavá,nestěžujete si na nic,daří se vám dobře,tak si nemyslete,že to lidem nevrtá v hlavě.To může být taky příčina

Pletete se do věcí po kterých vám nic není a vaše kamarádky to neustojí. Mám kamarádky od mateřské školy už 50 let, pravidelně se rodiny setkáváme, jezdíme na dovolenou, ale ani jedna z nás by té druhé nešla říct tvůj muž tě podvádí. Proč taky, ona to skoro jistě ví nebo tuší a když chce tak to sama řekne. Michaela o váš názor stála ale asi chtěla politovat, pravdu určitě slyšet nechtěla-její chyba ne vaše. Není důležité mít 100 kamarádů, stačí dva na které se můžete spolehnout.

"kikis", vidíte, třeba ty Vaše kamarádky to přátelství až tak nebraly. Buďte ráda, že se kamarádky vytříbily, přišlo by to dřív nebo později. Život máte před sebou a ještě potkáte i jiné kamarádky. Chápu, že mladý člověk potřebuje přítomnost dalších vrstevníků, ale možná i zde najdete zatím nějaké virtuální přátele. - stařenka