Nejste přihlášen/a.
Dobrý den. Potřebovala bych poradit s dlouholetým problémem, který se zdá neřešitelný, jenže mě hrozně omezuje. Moje spolužačka, která se označuje za mou nejlepší kamarádku, za mnou hrozně dolejzá. To, že je se mnou prakticky každý den ve škole a nepustí mě skoro nikam samotnou, je jeden problém, jenže je tu ještě horší. Ona mě vlastně využívá. Vždycky, když se bavíme, dojde na téma "kluci". Pořád zmiňuje, jak byla naposledy venku s kamarádem, co jí řekl za kompliment a tak dále. Nejhorší je, že nechce, aby to znělo jako vytahování, tak to zdánlivě zmírní tím, že dodá "ale stejně si myslím, že mě nechce.". Co si pak asi mám myslet?! Pořád se nade mě povyšuje. Celé to vždy působí nevinně, a kdyby to kdokoliv viděl ze třetí strany, řekl by, že v právu je ona. Jenže jakoukoli větu řekne, ta mě zraní. A celkově je pořád pesimistická. Říká, že jí vždycky dodám lepší náladu, že neví, co by beze mě dělala. Tady je vidět, že jsem zřejmě jedna z mála lidí, nad které se může povyšovat, využívá mě.
Chci s ní skončit, jenže bych ve třídě už neměla vlastně nikoho (jednu kamarádku, která je ale naše společná, takže bychom se ve výsledku skrze ní pomlouvaly) a všichni by mě pomlouvali, protože jsem 6 let byla její nejlepší kamarádka a najednou se takhle rozloučíme. Mimo to spolu sedíme.
Chci jen vyřešit jeden problém, a to ten, že jsem oznámila, že chci jít na seminář z anglické konverzace, a ona řekla, že tam půjde taky. Angličtina mi dost jde a chci tam konečně vyniknout, ne být zase schovaná vedle ní. Nemůžu jí sice nařídit, aby tam nechodila, ale je alespoň nějaká možnost? Prosím, poraďte jakkoliv, cokoliv, jsem zoufalá. Vyjádřete svůj názor.
Takováhle situace je strašně špatně řešitelná, zvlášt s někým, koho vidíte každý den, nejspíš ještě nějaký ten rok uvidíte... to pak nastoupit s upřímností je skoro nemožné. Ona má ještě někoho dalšího, nebo jenom vás? Je vcelku jedno, jestli to ona tak myslí, co skutečně říká a tak dále: jestli je váš pocit z toho vztahu takhle ubíjející (a že pesimisti umí vycucnout!), tak to chce změnu.
Jiná kamarádka: skutečně není ve třídě nikdo, koho byste mohla použít jako štít? Skoro všude jsou nějací solitéři. Vy nepotřebujete uzavírat nějaké pakty na život a na smrt, jen se s někým víc bavit.
Usměrnit ji: když začne o tématu, které vás ale opravdu neláká, tak jí to dát najevo. Buď odvést řeč jinam, nebo jí to naprudko říct. Při jisté důslednosti ji to brzy spolehlivě otráví.
Knížka: máloco odradí okolí od hovoru víc, než když si nutně potřebujete dočíst kapitolu a na všechno děláte "hmm" ;o)
... a vždycky jsou tu ještě sluchátka, což už je ale trochu hrubost.
Angličtina: co vám brání vyniknout vedle ní? Jste snad v pozici té ošklivější a hloupější kamarádky? Tak se tomu postavte. A ostatně jí to klidně řekněte: že jste s její účastí nepočítala, protožeuž tak máte pocit, že jste jak siamská dvojčata. Taková věc se dá podat jako vtip a přitom může zabrat.
Chce jít někam s vámi? Trefíte sama. Tak jí to tak řekněte.
Určitě byly důvody, proč jste se staly kamarádkami a vydrželo to tak dlouho. Pokud jste se změnila každá jiným směrem, to se prostě stává. Nepomlouvejte ji před nikým ani nic podobného, i když ona třeba začne: jen byste se tím dostaly do nekonečné žabomyší válečky. Ono když cíleně ochladnete, nakonec ji to odradí. Je trochu otázka, jestli se jí chcete opravdu zbavit úplně... pozor na kroky, kterých byste mohla v budoucnu litovat. Ale zase vážně nemá smysl se tím setrvale trápit. Hodně zdaru ;o)
Úplně vzpomínám, jak na někoho mluvím a on si u toho čte a občas prohodí "hmmm", "neříkej", "fakt?"
doplněno 27.01.14 21:39:Sargo, to teda jo
Děkuju za radu, to s tou knížkou je dobrý nápad, dalo by se to využít o přestávkách, když má nejvíc keců :D Pomlouvat ji samozřejmě nebudu, hlavně ne ve třídě. Bohužel si neuvědomuje, co mi působí, jenže to jí nechci prozradit, protože bych ukázala, jak jsem oproti ní slabá. Snad se to nějak vyřeší :/
Ahoj, buď jí ignoruj, nereaguj na její řeči, neříkej, kam jdeš (a pokud se k tobě přidá, tak řekni, že chceš jít sama), nebo jednej narovinu a řekni jí, že ti vadí, jak tě využívá a povyšuje se. A pokud se to nezmění, nemáš zájem se s ní bavit ani se s ní vídat. Se seminářem už asi nic nezmůžeš, když ses prokecla...
Zdravím. Je třeba vždy vidět věc z obou stran. Na mne to nepůsobí dojmem, že by se kamarádka povyšovala a využívala Vás. Spíše má nízké sebevědomí a potřebuje si o věcech s někým, koho pokládá za kamarádku, promluvit. Pokud nemáte na její řeči náladu, co jí to tak říci na rovinu? Že Vás to nezajímá a nechcete to poslouchat? Každý jsme nějaký a kamarádství je i o tom, že druhého vyslechnu, podpořím, řeknu svůj názor, jsem oporou, když má někdo nějaké trápení a povzbudím, když má druhý o sobě pochybnosti...Na druhé straně Vy se jí též držíte naprosto dobrovolně a píšete - jenže bych už neměla ve třídě nikoho. I Vy tedy svým způsobem využíváte ji...Chcete vyniknout a ona Vám svým způsobem překáží. .. Že by trošku i žárlivost z Vaší strany? Co více sebedůvěry? Máte nízké sebevědomí zřejmě, ale jen na Vás záleží, jaké kamarády si do života pustíte, či ne. Je to Vaše volba, nikdo Vás nenutí udržovat kamarádství, ani komunikovat, když o to nestojíte. Zkuste si to srovnat nejdříve sama v sobě a uvážit, zda Vám bez takové kamarádky bude opravdu lépe, nebo zda jí přece jen ve svém životě chcete mít. Já si myslím, že to tak zlé není, potřebujete se navzájem a není třeba ničit kamarádství kvůli malichernostem a pocitům, které na Vás občas doléhají. Ale je to samozřejmě na Vás...
Učí Vás být sama sebou, dělat jen to, co OPRAVDU dělat chcete. Kdybyste to již uměla, žádný problém nemůže být. Říci narovinu: izpotřebuji teď být sama, prosím, toleruj to. Až se budu chtít bavit, vyposlechnu tě. Teď potřebuji soukromí, respektuj to, děkuji. Asertivně si vymezit své hranice. Slušně, jasně. V lásce k sobě i k ní. Dát si hranice. toto ano, toto již ne. Ona zkouší, kam ji pustíte, a co už je pro Vás nepřijatelné, a to si Vy máte vymezit. Kdyby to nedělala, bude ty vaše hranice zkoušet kdokoli jiný. Vše jsou zkoušky, k čemu se přidáme a k čemu již ne. Láska k sobě i k druhým. ponechávám druhým svobodu a vymezuji si svobodu svoji. Mám chut jít plavat. Zeptám se kamarádky, zda jde taky. Pokud ne, neraní mě to: půjdu sama nebo s někým, koho též plavání baví. Pokud nikoho neznám, poznám se s nimi v bazénu. Takto si "udělat hranice" co je Vám příjemné a co již ne. A vysvětlit to té kamarádce. Možná ji to bude bolet, ovšem pokud by lezla do Vaší zóny a překračovala hranice, co je pro Vás nepřijatelné, tím by překročila Vaši sebelásku a tím to není již kamarádství a je potřeba ty Vaše hranice respektovat. TOTO se učíte obě dvě: ona jako zkušební komisař: je to ještě přijatelné? Již ne? umí zdvořile odmítnout? Pokud toto splníte v lásce k sobě i druhým, je vaší učitelkou vymezení si svých hranic a budete jí za to vděčná: jak jsem psala: je to Vaše: kdo si ty hranice vymezit umí, nemůže žádný problém mít. A tím jí za to buďte vděčná: učí Vás dát si ty své hranice, ovšem: slušně: slušně vysvětlit: nyní potřebuji být sama, potřebuji to i tamto, promiň, jak si naplním své potřeby, uvidím, co mezi námi dvěma dále bude, nyní potřebuji určitou pauzu, prosím: respektuj mou nynější potřebu být chvíli sama. Pak se ozvu. Děkuji. Nějak takto bych to řešila. Přeji mnoho štěstí
děkuji moc, další rada která ještě nezazněla a opět velmi zajímavý nápad - vzájemně se učit takovému společenskému taktu moc pěkné, díky
Není zač: já se to učím až DÍKY poostiženému synovi a ani to mi nestačilo, až rakovinou dělohy to vše postupně vstřebávám a vracím se ke svým omylům a vše postupně napravuji. Pokud vidíte smysl mého příspěvku, nemusíte ty omyly dělat a pak pracně napravovat: i tím mi pomůžete, že SKUTEČNĚ již něco chápu i umím předat dalším hledajícím. Já se proplakala od dětství až do 49 let. Kéž ostatní vidí, co mě mé slzy učily.
to je mi moc líto, doufám, že už se Vám dál bude dařit... Upřímně, když jsem četla Vaši radu, ani mě nenapadlo, že máte nějaké větší problémy, připadala jste mi jako silná žena s pozitivní náladou na rozdávání. Je krásné, že jste stále tak naplněná (alespoň mně to tak připadá)
Děkuji, už se směju, tříve jsem byla jen slzavé údolí, odmalinka. Vidím širší souvislosti a netušila jsem, že je nevidí ostatní: chtěla jsem po nich ůrlo ně nemožné a tím se utápěla v zoufalství. Velmi dlouho trvalo pochopit své omyly. Všichni byli vlastně mými učiteli sebeúcty, jen já to ne a ne vidět. A opačně: já brala sebeúctu druhým.
Mějte se pěkně a užívejte si báječné vztahy . Iva
taky díky za váš příspěvek. to, co píšete o své minulosti, jako bych se viděla. jen pomalu jsem dospěla k tomu poznání ( zkoušky jako vy jsem neprožila ) neuměla bych to tak dobře zformulovat.
kurnik holka, tady vystupujes ve vsech prispevcich jako mila, prijemna a usmevava baba s nadhledem, tak si na to vzpomen zas budes propadat depresim z loepsi a uspesnejsi (v tvych ocich) kamaradky. Kam ji pustis, tak pujde... obcas ji utec,m ze mas uz neco domluvenyho (treba si jdi zaplavat), je to jako s chlapem - kdyz te ma jistou, zacne zkouset
a ze ji nejakej kluk rekl to a to? nech ji vypovidat a pak s milym usmevem rekni "to je nahodou hezky, jak ti to rekl. Me vcera taky potesilo, kdyz mi cestou z (bazenu, mamy prace, skoly... dopln si) na zastavce rekl uplne neznamej kluk, ze se hezky smeju
proste se nedej, zvedni hlavu, verim ze je to tezke ale nikdo te v jejim stinu nedrzi, chovej se tak jako tady a nemuze se nad tebou povysovat usmev a hlavu vzhuru!
Díky ta "strategie" s tím jí nechat vypovíat nefunguje, jednak mám míň ctitelů než ona, a jednak tím bych podpořila tu "bitvu" a soupeření, povyšování se... :D jinak díky
Ona vi houby kolik mas ctitelu, a buhvi kolik z tech, o kterych ti vypravi, je realnych ) to neni soupereni, jen lehke upozorneni ze nejen ona je obdivovana a nejen ona ma ctitele
proste vylezt z te diry, podivat se do zrcadla, rict si "tak, a ted se kacatko zmeni na krasnou labut" a st timhle pocitem vykrocit a stale si to rikat! Pak nema sanci nikdo te shodit, nebo se nad tebe povysovat - mentalne mu to proste nedovolis.
ja rikam porad jak jsem krasna, uzasna a sikovna treba 10x denne )
Děkuju ona je takovej trochu blbej případ... Ona ví, že mě to štve, ale na ty svoje "ctitele" ráda upozorňuje. A kdybych mluvila já o svých, tak je bude ponižovat. Ale do toho, co se líbí mně, jí by nic bejt nemělo, proto jí to neřikám. Ona musí každýho kluka zkritizovat, pokud není její... Chce mě odlákat, abych mu třeba dala kopačky a pak neměla nikoho (už se to jednou stalo a od tý doby držím jazyk za zuby, co se týče kluků).
Taky jí chci ukázat, že narozdíl od ní mě nebaví někomu sdělovat svoje osobní prožitky - a že mě je nebaví poslouchat, že mi to přijde moc osobní a intimní. V poslední době se zdá, že to začíná chápat, ale stejně si čas o času nějakou tu příhodu neodpustí...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.