Nejste přihlášen/a.
Obracím se na vás s žádostí o vyslechnutí, možná o nějakou tu radu.
Takže, jak bych začala. Studuji vysokou školu od září 2013. Nechci jmenovat jakou, ale je to jedna z nejtěžších vysokých škol. Na gymplu mi šlo učení více méně samo, měla jsem na vysvědčení jedničky, v prváku o pololetí myslím dvě dvojky. Šly mi tak nějak všechny předměty. Na gymnázium jsem šla po základní škole, protože jsem vůbec neměla ponětí, co bych chtěla dále dělat za povolání, abych to v podstatě, to rozhodnutí, odložila o čtyři roky. Gymnázium mi, dá se říci, vybrali rodiče, protože jsem vůbec netušila, co se sebou. Ani na gymnáziu se to nezlepšilo, myšleno to, že bych si postupně vybrala nějaký směr, kam bych chtěla v životě směřovat. Neměla jsem žádné koníčky, které by mi mohly napovědět, žádné zájmy. Ani třeba rodiče, že bych šla v jejich stopách. Ani jeden nemají vysokou školu.
Od poloviny druhého ročníku na gymnáziu mě rodiče začali tlačit do toho, abych se již nějak profilovala, volitelné předměty a tak. Vůbec jsem netušila, co chci, rozhodovala jsem se mezi dvěma směry, s tím, že jeden je velmi těžký, ale za to dobře finančně ohodnocený, na tom směru jsem právě teď a druhý s tím, že bych v něm bez známostí nenašla uplatnění, s horším finančním ohodnocením. Tomu těžšímu směru nahrávalo ještě to, že na něho brali bez přijímaček, na průměr, který jsem měla velice dobrý. Tak jsem se pod tíhou těchto okolností a rodičů rozhodla pro tento směr.
Tak mě vzali bez přijímacích zkoušek, já nastoupila. V průběhu semestru jsem zjistila, že to je opravdu záhul, nějak vnitřně jsem cítila, že na to nestačím, ale nijak jsem si to nepřipouštěla, pořád jsem si říkala, že když máknu, tak to všechno doženu. Pak přišly zápočty, ty jsem nějak udělala. Teď je zkouškové a nejsem schopna donutit se učit. Cítím, že ty zkoušky neudělám. Nemám motivaci k tomu se učit. I kdybych zatnula zuby a naučila se to, tak přijdou těžší zkoušky, všichni říkají, že tyto zkoušky jsou jen slabým odvarem toho, co nás čeká dál.
Říkám si, že proč se snažit, když mě můžou bez problému ve třetím semestru vyhodit? Nemám na to, takto žít dalších x let, protože ten obor, co studuji, není bakalářský obor, jako že za tři roky má člověk aspoň něco. Rodičům se to nějak snažím naznačovat, že na to nemám. Ale takhle jsem plašila i před maturitou a tu jsem dala, takhle jsem plašila i před zápočty, které jsem dala. Těžko mi tedy uvěří. Vnitřně cítím, že bych byla v životě štastnější někde jinde, ale nějak si to nechci připustit.
A co je nejhorší, že kdybych ty zkoušky neudělala a oni by mě vyhodili nebo bych sama odešla, tak zase nevím, co se sebou. Naše rodina není bohatá, nechci se nechat dotovat na vysoké s tím, že se tam budu zuby nehty držet a pak mě vyhodí. Rodiče říkají, at studuji, abych se neměla stejně špatně jako oni. Ale budu se mít dobře i přesto, že vnitřně cítím, že bych byla štastnější na jiné škole nebo dokonce v práci? Ale jakou práci může získat absolvent gymnázia v dnešní době? Ale další háček je v tom, že kdybych chtěla přejít na jinou vysokovou školu, jako úplně bych chtěla změnit obor, tak zase možná neudělám přijímací zkoušky, protože teď se vlastně věnuji oboru úplně jinému, takže ty všeobecné vědomosti se jaksi vytrácejí.
Vůbec nevím, co se svým životem dál, jestli se mám pokusit ty zkoušky dát a vydržet na té škole. To se asi pokusím tak jako tak, je to přece blbost zabalit to teď hned. Ale můžou nastat dvě situace, tak je dám a budu se dál "trápit" na té škole, přijdou další, horší zkoušky a život bude stát za prd. Nebo je nedám a co potom?
Souhlasím s Kovisem, rodiče na přes tebe léčí mindráky z toho, že na to sami nemají, bez urážky. Moje máma byla stejná. Radím ti, pokud tě škola nebaví a nejde ti, a jakože obecné lékařství je sakra náročný obor, podej si přihlášku jinam. Zkusila bych přijímačky a podle toho bych to potom přednesla rodičům. Nenech se natlačit do něčeho, co sama nechceš dělat!
A nechat se dotovat nemusíš, stačí si, jako tisíce dalších studentů, najít u studia nějakou brigádku.
doplněno 14.01.14 17:12:Jojo, já to znám, sama jsem musela doma oznámit, že na škole končím. Nic není tak horké, jak se uvaří, od mámy jsem si vyslechla pár hloupých řečí, sama VŠ nemá, tak se chtěla chlubit se mnou, naštěstí táta se k tomu postavil rozumně a at jdu raději vydělávat, než se trápit na škole (strašně mě bavila, ale bohužel to zvadlo na přístupu profesorů). Jo, občas jsem za póvl, ale hlavně kvůli tomu, že si tak připadám sama - přítel, jeho sestra, sestřenice i přítel sestry VŠ studují. S tím se ale musím vypořádat sama, a navíc počítám, že se na VŠ za pár let vrátím, ale rozhodně ne do Brna.
Kam jít, to ti neporadím, musíš sama popřemýšlet, co dál. Hodně lidí baví obory na filozofické fakultě, hodně lidí si udělá třeba pajdák jen kvůli titulu.
Moc děkuji za reakci, Martino. Ono to bohužel není tak lehké, prostě si podej přihlášku jinam a je to. Rodičům se to musí nějak oznámit, že... A z toho mám největší strach. Ono to jde strašně těžko. Když se vyučený člověk rozhodne studovat vysokou školu, všichni ho poplácávají po zádech, je borec. Ale když se vysokoškolák rozhodne zanechat školy a vyučit se, všichni se na něj dívají jako na póvl. To byl jenom příklad.
Druhou šanci na medicínu mít nebudu. Bez přijímaček už mě podruhé nevezmou a přijímací zkoušky nemám šanci udělat (myšleno tak, že bych si to rozmyslela a chtěla třeba opět nastoupit do prváku). S tím jsem smířena, ale rodiče zjevně ne.
Další problém je, že i kdybych teda té školy nechat a chtěla si podat přihlášku na jiný obor, tak na tom budu stejně, jako po tom gymplu, absolutně nebudu vědět, co. Sice jsem měla ještě tu druhou možnost, ale na tu jsou potřeba diametrálně odlišné znalosti, než se vyučují na medicíně. Navíc by mi přijímačky třeba nemusely vyjít a už slyším rodiče, tak proč jsi toho nechala, když jsi se teď nikam nedostala.
myslela jsem, že přihlášku na jinou školu si můžeš podat, přijímačky zkusit, a když nevyjdou, tak zůstat na medicíně. spíš jestli máš vůbec představu, nějaký obor , který by tě bavil? aby to nebyl jen takový útěk od něčeho, kde to na mě zrovna padlo.
neprozradíš, kam bys mířila?
myslím, že se dost podceňuješ, a máš velké obavy, to asi souvisí s tím zkouškovým obdobím. Je potřeba to první zkouškový přežít a pak už to třeba opravdu bude vypadat jinak. Taky jsem to tak prožila. Na gymplu jsi dokázala zabrat a naučit se i to , co tě nebavilo, takže nějaké předpoklady jistě máš.
některé VŠ berou na některé obory dle vysvědčení ze střední školy, můžete tedy požádat o prominutí přijímaček a vezmou Vás na základě prospěchu, když jste měla samé jedničky - zkuste pohledat a vybrat si z těchto oborů a od příštího školního roku můžete studovat jinde
doplněno 15.01.14 10:34:ostatně jsem si všimla, jak jste psala, že vás na medicínu vzali též bez přijímaček na základě průměru. Takže byste neměla problém dostat se tímto způsobem na jinou VŠ
Osobo seberte se! V životě si můžeme buď naříkat, nebo něco dělat. Každý je svého štěstí strůjcem, tedy v obecné rovině.
Chcete být lékařkou? Pokud ano, tak přestante přemýšlet jestli zvládnete zkoušky nebo nezvládnete, prostě do toho jděte. Zkouška je od slova zkoušet a vy na to jistě máte.
Nedejte na šířiče poplašných zpráv, že bude hůř a že zatím je to jen odvárek...většinou to není pravda a první ročník bývá nejtěžší, už jen pro to, že student si musí zažít nový rytmus studia.
Pokud vyloženě cítíte, že chcete být něčím jiným, jděte po tom.
Nebudete první, ani poslední, kdo se zmýlil ve volbě oboru.
Nejhorší je být pasivní - nebuďte. Nemračte se, víc se usmívejte, berte život tak trochu sportovně a ne tak vážně. určitě něco studujte. Byt premiantka z gymplu, nebudete mít na trhu práce bez VŠ moc cenu.
Ono se to pěkně řekne, osobo seberte se. Nevím, jestli chci být lékařkou, opravdu nevím. Ale děsím se toho, že tyhle zkoušky dám, že dojdu třeba do třetího ročníku a tam mě vyhodí. Tři promarněné roky života, těch promrhaných peněz! Na té škole je se mnou spousta lidí, většina chce být lékařem už od mateřské školky, další má matinku či papínka doktora, jiný je tak prachatý, že si jezdí do školy novou Octávií. Já, holka z Nemanic, která je na té škole jen díky tomu, že na gymplu makala jako divá.
Šiřiči poplašných zpráv jsou naši uznávaní profesoři a děkani. To si myslíte, že nás jen tak straší nebo co?
Celý svůj život trávím doma na židli u svého stolu, nejde to se zvednout a jít něco dělat. V životě jsem nebyla na brigádě. Vím, je to hrozné, ale je to tak. A jak se mám víc usmívat, brát život sportovně, když má školu na houby, peníze žádné, rodiče rozhádané, kamarády žádné, lásku žádnou, koníčky žádné? Přiznám se, že jsem včera měla dost ale dost nepěkné myšlenky. Odradilo mě od toho jenom to, že bych neviděla reakci okolí na můj konec. Kdybych to chtěla udělat, aspoň bych toužila vidět, jak se na to ostatní tváří.
Takže já to shrnu. Nejdřív píšete, že Vám gympl šel jen tak mimochodem a teď píšete, že jste se 4 roky šprtala a ani kvůli tomu nešla ven. To jsou dvě rozdílné skutečnosti.
Jestliže vás ta škola netěší a nevíte čím vlastně chcete být, tak jí raději nedělejte. Musíte pamatovat na to, že když už lékařství vystudujete, zřejmě se tím budete muset i živit, protože nic jiného umět nebudete. A než chodit k takové otrávené doktorce, kterou její práce nebaví, to radši klystýr.
Pamatujte na to, že půjdete-li se teď živit do kanceláře, nejspíš nikdy nebudete jezdit novou Octávií. Všechno v životě má svou cenu a správná cesta je většinou ta delší a složitější. Sice vidíte kolem sebe vyjímky, které potvrzují pravidlo, ale oni mají ten "jednodušší" život často vykoupený něčím jiným.
Myslím si a bouchněte mě, jestli se hodně mýlím, že největší zásluhu na Vašem aktuálním rozpoložení má právě absence partnera. Ve dvou se zkrátka snáší všechno líp.
Já Vám nechci radit co máte a jestli máte studovat, na to si opravdu musíte přijít sama. Já vás jen chci motivovat k tomu, aby jste si sama dělala zbytečně ze života peklo.
doplněno 14.01.14 14:56:Jo a ti profesoři a uznávaní děkani vás opravdu hlavně straší. Dělá se to tak všude. Jistě, člověk si má z jejich řečí skutečně něco vzít, ale hlavně to, že to sakra nemá vzdávat při první příležitosti, když mu teče do bot. Ta škola opravdu není pro každého a aby člověk nebyl jako každý, musí to dokázat hlavně sám sobě.
Šlo mi v podstatě všechno, protože jsem se na nic nevyprdla, jako, že třeba zeměpis mě nebaví, tak se na něj vykašlu, at z něho mám třeba trojku na vysvědčení. Prostě jsem si k tomu sedla a naučila jsem se to. Dokázala bych si sama sebe představit jako lékařku, nebyla bych protivná, bavilo by mě to, ale ta cesta, jak se k tomu dostat je hodně, hodně, ale hodně obtížná, možná až nereálná, ta cesta.
Já ani nevím, jestli chci v životě jezdit novou Octávii a žít ve vile s bazénem. Chci žít takový život, abych měla slušný plat, kde bydlet, mít na jídlo, nějaké peníze na zábavu, abych si konečně mohla něčeho užít, mít partnera, časem možná děti.
S tím, že za můj současný stav může absence partnera, jen a jen souhlasím.
Jenomže vyvést Vás z podobné skepse nebude jednoduché. Nejspíš máte sklony k hysterčení...To mívají většinou lidi, kteří nemusí.
Každý má před zkouškou strach a každého děsí ta představa, že má před sebou ještě x let...jistě na medicíně to je ještě minimálně o rok horší, ale na tom nesejde.
Jak už tu padlo, za rok bude líp, zvyknete si na jiný režim, naučíte se znát poměry, najdete si přátelé a možná i partnera (nakonec vysoká je studnou možností), budete se spolužáky více spolupracovat (podle mě je vysoká hodně o kolektivní práci...) a život taknějak půjde dál. Hlavně se neděste, to můžete vždycky.
Zavzpomínejte, kolik znáte doktorů a připadají Vám jako úplná trotlové, já osobně mnoho. A taky to dali. Když oni, tak vy taky. Pořád je to škola pro lidi a ne pro bohy.
Jako já si na základní škole vysnila, jak to bude na gymplu super, jak budu mít spoustu kamarádů, nových koníčků, že si najdu nějakého kluka atd. A co z toho bylo? Nic. To si to mám opět taky tak vysnít a pak být zklamaná, že musím sedět od rána do večera nad knihami, abych vůbec prolezla do dalšího semestru?
Teď se nemůžu ani za nic donutit sednout si k učení a něco dělat. Raději bych si někde něco odmakala, dostala za to třeba 10 000 Kč a byla bych štastná. Protože co mám teď? Sedím nad učením, ke kterému se nemůžu dokopat, žádný příjem, je mi vyloženě blbé se nechvávat takto živit rodiči.
já bych radila, zkusit ty přijímačky na jiný obor - máš-li představu, co by tě bavilo. když to nevyjde, na medicíně zůstaneš.
je taky pravda, když absolvuješ v prváku ty zkoušky, tak sama uvidíš, jak to vše funguje, a co bylo jen strašení a jaká je realita. Teď mi připadá, že jsi právě v tom období paniky, kdy na tebe dolehly zkoušky, pověsti o hrůzostrašnosti těch dalších zkoušek, a to se stává i studentům na jiných školách. Tyhle pocity určitě nemáš sama. až to přežiješ, zvykneš si na režim nové školy, můžeš všechno vidět jinak
nakonec, i za rok by se to dalo znovu zkusit, přijímačky na jinou VŠ, když to tentokrát nevyjde.
určitě není řešení teď opustit školu, a shánět práci. jako absolvent gymplu, i kdyby sebelepší, jaká je šance uplatnění? mizivá. Z 10.000 bezstarostně nevyžiješ, zvláště ne sama.
My se tady sice bavíme o všem možném, ale já chápu, v čem je jádro pudla. Cítíte se bezradná a hlavně sama, do toho zkouškové období a problém je na světě.
Nic Vás nebaví, nic netěší a radši by jste šla umývat nádobí, ale sama víte, že tudy cesta nevede.
Víte co? Štěstí přeje připravenému a hlavě na každého to jeho někde čeká
To bude nejaka momentalni krize.
Dodelej rychle tohle zkouskovy a na chvili vypni. Necim se odreaguj, venuj se treba sportu, at si procistis hlavu. Zkratka encemu, u ceho si odpocines.
A pak se na problem, ktery tu popisujes podivej znova.
zkusila bych přijímačky na jiný obor, který je ti bližší, a bude tě třeba více bavit. Na VŠ jsem měla rovněž pocit v prvním ročníku, že to nezvládnu ( na gymnáziu jsem byla podobný studijní typ jako ty , co mu jde vše tak nějak samo, ale zájmů jsem měla zase až moc . Zkoušky jsem zvládla a školu udělala, a to si myslím, že by byl i tvůj případ.
Jde o to, jestli tě daný obor nebaví už teď, jestli má cenu zatnou zuby, dostudovat ho. školou to přece nekončí, dále bys pak měla v oboru pracovat třeba více let. zvaž, jestli není lepší zkusit změnu teď, dokud jsi mladá, učení schopná..
V mém případě to je dost obtížné, zatnout zuby a dostudovat, nebot bude trvat tak cca 10 let, možná více, než vylezu ze školy a budu schopna pracovat. Ale nevím, jestli to mám opravdu udělat, změnit obor, ale to tak jednoduše nepůjde. Zkoušky dělám na začátku a v průběhu února. Když je nedám, tak už nebudu mít čas, dát si přihlášku na jinou VŠ. To je myslím do 28. února, možné. Takže rok pracovat?
Obor medicína, všeobecný lékař. Na škole do nás hustí horem dolem, že takové povolání není pro každého, že člověk musí opravdu chtít, že to budou roky odříkání. Že po těch 5 až 6 letech studia to nekončí, atestace a tak. Že to je poslání, ne povolání. Že i potom, když budeme chtít slušně vydělávat, tak musíme mít 5 mega na svou vlastní ordinaci nebo odjet za lepší do Německa, jinak budeme novodobí otroci za mizivý peníz.
Na základce to vypadalo tak: "Uč se, at se dostaneš na gympl..." Tak jsem se učila, přišla domů, sedla k učení a tak pořád dokola, žádné kroužky, zájmy, kamarádi. Na gymplu to vypadalo tak: "Uč se, at máš dobrý průměr a dostaneš se na medicínu bez přijímacích zkoušek..." Tak jsem si doma sedla ke stolu a učila se. Opět žádné zájmy, koníčky. Kluci? Kdepak, jak jsem se měla seznámit s klukem, když jsem celý den seděla nad učením? Je mi dvacet, neměla jsem v životě žádného kluka, žádná první pusa, žádný sex. A teď to bude: "Uč se, at dostuduješ medicínu a bude z tebe paní doktorka..." Ale já nevím, jestli na to mám. Čtyři roky na gymnáziu a deset let na vysoké škole je sakra rozdíl. Vyjdu ze školy ve třiceti, co děti, rodina?
A já si myslel, že jste na jaderné fakultě... Nejhorší je, když si rodiče na svých dětech léčí mindráky ze své vlastní neschopnosti a někam je příliš tlačí. Bez nároku na volný čas, koníčky nebo studium podle vlastního výběru. Výsledkem je pak vyhoření ještě před tím, než se vlastně do něčeho opravdu pustíte. Osobně bych asi zkusil pokračovat, protože na začátku ještě nejste zvyklá na styl a tempo výuky na vysoké škole a problém tak více graduje. S přibývajícími semestry to sice nebude lepší, ale aspoň už vám to přijde jako normální . Současně bych si podal přihlášku na školu, která by mi byla bližší, ovšem trochu s rozumem, protože budoucí uplatnění může záviset na tom, co si vyberete. Šel bych na přijímačky a pak se teprve znovu rozhodoval. Třeba nakonec na škole zůstanete, třeba ne. Nebo se rozhodnete živit sama i bez vysoké školy. Ovšem s rodiči se budete muset poprat sama, ti to jen tak nepřekousnou. Tím spíš, pokud se vám start nepovede.
Co bych udelal ja: udelal co nejvice zkousek ted v zime, at te nevyhodi (jestli vyhazuji po pvnim zimnim semestru, kdyz nemas urcity pocet kreditu). Naucis se zatnout zuby a naucit se urcite mnozstvi veci. Zustane ti statut studenta. Budes chodit do skoly nebo na brigady a podas si prihlasku na VS, ktera se ti bude vice libit. Kdyz udelas prijimacky (nebo te vezmou bez nich), tak na medicine skoncis a od zari zacnes na te nove skole. Jestli prijimacky zkousky neudelas, tak se teprve pak muzes rozhodnout, co delas (zkusit dalsi rok na medicine nebo pracovat + dalsi prijimacky pristi rok).
Zkousky na medicine sice mohou byt tezsi v dalsich letech, ale cloveku to tak nepripada, protoze uz si prosel tim peklem prvaku, ktery je narocny prave tim, jak moc se lisi od stredni skoly. Jakmile projdes jednim nebo dvema zkouskovyma, tak zjistis, jak a co mas delat a zvyknes si, takze pak uz ti to tak tezke pripadat nebude, protoze budes vedet, co ocekavat.
Jestli te ale obor nebavi, nema smysl na nem zustavat. I kdybys to dotahla az do konce, tak u oboru stejne dlouho nevydrzis (mozna ani nezacnes v oboru pracovat) a budes tak na pracovnim trhu mit stejne nulove znalosti ve tvem novem oboru (ne medicine) jako nekdo, kdo prave vysel ze stredni. Je ti asi jasne, jake pak jsou tvoje sance na zamestnani.
Studuj a delej neco, co te bavi a k cemu mas vztah a nic ti tezke pripadat nebude.
Jestli nevis, co te bavi, tak to chce ziskat vice zkusenosti. Neco poznat. Jit na brigady, neplacene staze do firem, vyjet do zahranici, dobrovolnictvi, krouzky, proste neco, kde narazis na spoustu cinnosti a treba te nejaka zaujme natolik, ze bys ji chtela zlepsit nebo se ji naucit.
Znam lidi, kterym je 40 a dodnes se placaji v bezvyznamnych pracech, protoze nevi, co je bavi (tedy v jakem oboru jit ziskat vice znalosti, aby mohli dostat praci v oboru), nebo si nedokazi priznat, ze to, o cem neustale sni, je to, co je bavi.
Děvče, máte talent, výborné základy a proto studujete tak náročný obor a máte nyní dilema. Podobné dilema mají ale i kluci z učebních oborů, kteří si zoufají, že jim to nejde a že by měli jít někam jinam, kde to půjde samo. Nepůjde. V každém oboru, pokud ho chce člověk dělat, se musí hodně učit. V každém oboru je nějaký předmět, přes který se těžko prochází, je postrachem, ale jak je vidět z historie, dá se zvládnout.
Místo dalších rad pouze zajímavé rčení: Není důležité sebrat se a odejít, ale sebrat se a zůstat. Držím Vám palce ve vašem rozhodování i studiu.
rtymo, vidíte to moc černě. Tyhle pocity mají i ostatní, obvzlášt první rok. Až se překulí druhý bude líp. Moc se stresujte a přitom na studium máte. Připoměla jste mě Štěpána Šafránka z Básníků . Byl na tom úplně stejně, i tu starostlivou maminku měl...Co by jiní dali za to, aby se na medicínu dostali. A bez přijímaček.
Koukněte je tady taky od někoho dotaz ( a není to vyjímečný dotaz) že prý na jakou střední má jít když propadá na ZŠ ze dvou předmětů. Určitě nějakou najde a určitě si najde i VŠ. Blbej, ale študovanej . A pak vám bude dělat šéfa, kdyř vy to teď položíte . Nestresujete se, to víte, že to dáte. Všechno se usadí i na kluka nakonec zbyde čas.
Nepodléhejte klamu, že půjdete do práce a budete žít život . 600 000 lidí nemá práci, není to tak jednoduché, dnes ani pro VŠ. Co s gymplem? Vy máte šanci na kvalitní vzdělání v perspektivním oboru, i když i doktoři nádávají.Nepromarněte ji. Nejste první ani poslední kdo si na začátku studia zoufá. Na rady typu "tak se na to vykašli , jdi jinam (stejně nevíte kam) , rodiče do toho nemají co mluvit" bych na vašem místě nedala. Je to na vás, ale neměla byste to vzdávat. Jednou byste mohla litovat. Zkuste si lépe zorganizovat čas dření a čas odpočinku.
Myslim že si udělal docela hloupost, že si se nechala dotlačit rodičema někam, kde se ti to nelíbí, na vysokou musíš jít tam, kde tě to bude zajímat (a v nejlepšim i hodně bavit). Podle toho jak si procházela na střední jsi dost chytrá, takže i s jednoduššim oborem by si se mohla dostat daleko a to že si řikala, že je tenhle obor dobře placenej, tak o tom docela pochybuju, protže až vystuduješ tak z tebe pořád nic nebude a pak budeš muset několik let mít praxe než uděláš atestaci aby si mohla začít pořádně pracovat. Pokud jsi v prvnim nebo druhym ročníku tak urychleně přejdi někam kde tě to bude zajímat a bavit, protože opravdu nemá cenu se trápit s něčim, co tě nebaví a je hodně těžký. Pokud jsi už dál, tak už to bude mnohem těžší. Myslim ale že nemá cenu ztrácet čas s něčim co tě nebaví a je zbytečně těžky. Nečet jsem ostatní komentáře tak envim kdo ti tu co psal, možná ti už napsali něco podobnýho.
Myslim že si udělala docela hloupost, že si se nechala dotlačit rodičema někam, kde se ti to nelíbí, na vysokou musíš jít tam, kde tě to bude zajímat (a v nejlepšim i hodně bavit). Podle toho jak si procházela na střední jsi dost chytrá, takže i s jednoduššim oborem by si se mohla dostat daleko a to že si řikala, že je tenhle obor dobře placenej, tak o tom docela pochybuju, protže až vystuduješ tak z tebe pořád nic nebude a pak budeš muset několik let mít praxe než uděláš atestaci aby si mohla začít pořádně pracovat. Pokud jsi v prvnim nebo druhym ročníku tak urychleně přejdi někam kde tě to bude zajímat a bavit, protože opravdu nemá cenu se trápit s něčim, co tě nebaví a je hodně těžký. Pokud jsi už dál, tak už to bude mnohem těžší. Myslim ale že nemá cenu ztrácet čas s něčim co tě nebaví a je zbytečně těžky. Nečet jsem ostatní komentáře tak envim kdo ti tu co psal, možná ti už napsali něco podobnýho.
Pro jojo: To je trochu nelogické, dát si přihlášku na jinou školu, zkusit přijímačky a když nevyjdou zůstat na medicíně. Nebot se budu muset připravovat na ty přijímačky a na školu budu ještě více kašlat než teď... A ohledně toho, co jsem schopná se naučit, i když mě to nebaví, tak jako na gymnáziu se to dá ještě zkousnout, ale na vysoké, na tu se logicky chodí, protože se chceš tomu konkrétnímu věnovat. A dost dobře se nejde věnovat oboru, u kterého musíš překousávat to, že se to musíš naučit.
Pro laika: Když jsem na střední měla volno, tak jsem byla většinou na internetu, tj. doma. Na internetu jsem nejčastěji navštěvovala stránky, wikipedii, do které jsem i jako autorka přispívala, nebo nějaké všeobecné weby jako i-dnes.cz, seznam.cz, i tuto poradnu jsem si oblíbila. Hodně mě bavilo divadlo, ráda jsem tam chodila, ale to bylo tak jednou za měsíc či dva. Herečkou se stát nemůžu, nemám na to předpoklady. V divadle bych sice pracovala ráda, ale mám pocit, že se tam člověk nemůže nijak dostat, když odejde jeden osvětlovač, nahradí ho druhů z rodiny toho či onoho herce. O divadle mě bavilo psát, tak jsem si říkala žurnalistika, ale rodiče, že bez známostí se nikam nedostanu, možná, že by mě nevzali, protože se na ni dělaly přijímací zkoušky a já šla na medicínu bez přijímaček. Já jsem tu žurnalistiku vlastně ani nezkusila, nebot to je sakra rozdíl mezi medicínou a tímto oborem. Jak bych se asi připravovala na přijímačky z tak odlišných oborů?
Pro axuse: Není to momentální krize, v pohodě jsem byla tak maximálně první týden školy, kdy jsem si říkala, dobrý je to sice těžký a bude to těžký, ale nějak to dám, jako na gypmlu. Ale pořád a pořád se to stupňuje. Jak mám asi dodělat rychle zkouškové, když nejsem schopna donutit se učit, jak se mám odreagovat u nějakého sportu, když nemám žádné koníčky, tj. žádný sport. To mám jako sama chodit běhat u nás po vesnici a říkat si, dobrý, to mi ale pročistí hlavu...
asi je to nelogické, přesto jsem i na VŠ překousla, že se musím naučit leccos, co mě nebaví. Nevím, jaké zkušenosti mají ostatní studenti, ale já nemohu říct, že by mě na VŠ vše bavilo. pro mě je to trochu idealistická představa.
ve třetím ročníku jsem byla na vahách, zda na škole zůstat, tak jsem si podala přihlášku na jinou VŠ, kam mě srdce táhlo . vzali mě tam nakonec bez přijímaček - možná i dnes berou na některé školy bez přijímaček? teď jsem si mohla vybrat, situaci znovu zvážila - na nové škole, vše od začátku,a kdoví, budu- li na ni stačit, zde, už mám 3 roky hotový a vím, jak to chodí. nakonec, po dlouhém váhání jsem zůstala na původní škole
Tak když vás na medicíně interesuje ze všech těch předmětů pouze latina, biologie a trochu první pomoc, tak to už je hodně blbý, ne? Takže mám překousnout biofyziku, biochemii, anatomii, angličtinu...?
v tom případě to vypadá, že medicínu opravdu nebyla vhodná volba. ale stejně bych se zeptala , kolik semestrů budou
" trvat" ty neoblíbené předměty? fyzika, chemie, anglina? třeba je možné je dva semestry vydržet a pak se to " zhoupne" směrem k předmětům více " medicínsky" zaměřeným?
Anatomie se se mnou potáhne až do třetího semestru. Chemie, teď máme lékařskou chemii, ze které budu dělat zkoušku, ta se pak změní v biochemii, která bude snad ještě horší. Jediné té biofyziky bych se zbavila, kdybych tu zkoušku teď udělala, jako že si moc nevěřím. Angličtina, dva semestry, takže ještě jeden.
udělala bych si takovou inventuru, jaké předměty ti tedy byly blízké, třeba už na střední škole, které bys chtěla studovat? abys tedy mohla vybrat jinou VŠ, kde bys líp realizovala svoje nadání. zůstat absolventem gymnázia, bez dalšího vzdělání, by v dnešní době nebyla žádná výhra.
Na gymplu vám to šlo samo, bez učení. Prostě se neumíte učit. Neumíte si zorganizovat čas, neumíte rozlišit věci v danou chvíli podstatné a nepodstatné. V tom je váš problém. Ale jestli vás láká jít (při velkém štěstí ) makat za 10 000 hrubého, nechat se buzerovat a pokud se vám něco nebude líbit tak poslouchat že tedy můžete jít, za dveřma stojí stovky dalších...nezbývá než vám popřát hodně štěstí. Překusovat člověk musí celý život něco. S tímhle přístupem budete pořád odněkud utíkat. Bohužel to vypadá, že jste se zasekla na myšlenkově úrovni 15 let.
V tom pripade to vzdej.
Pokud se nedokazes / neumis (ono je to vlastne jedno) ucit na skole, na ktere je to nezbytne treba, pak je lepsi to zabalit.
Ze se nedokazes ucit i jasne ukazuje, ze tre ta skola nebavi. Jinak by ses ucila s radosti.
Ne kazdy ma holt na studium mediciny. A konec koncu je to dobre, pac bych nechtel, aby me lecil nejaky nedouk, ktery sotva prolezl.
Cítím z vás latentní strach z rodičovského rozčarování. Čili vám osobně je v zásadě putna, zda rupnete a půjdete z kola ven, ale máte smrtelnou hrůzu, co tomu řeknou páni rodičové. Pokud vysloveně nechcete být felčarkou, vykašlete se na to a přejděte na nějaký úplně jiný obor. Rodiče si důkladně zakverulantí a život půjde dál.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.